Můj druhý porod... konečně přirozený
- Porod
- Edita2
- 16.07.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Konečně bezproblémové těhotenství a nádherný přirozený porod :)
Kalendář tvrdil že je pátek 6. 4. 2018…ráno jako každé jiné. Obleču sebe a Dáju a razíme do školky. Vzhledem k tomu, že jsem se stihla ráno i namalovat a venku svítilo sluníčko, vyrazila jsem do Pepca, že nakoupím Dájovi ještě nějaké oblečení, a následně na velký víkendový nákup potravin. Během toho dopoledne mě opět pobolívalo bříško, ostatně jako posledních 14 dní. Jediné, co bylo jiné, že to trvalo opravdu celý den, nicméně žádná extrémní bolest ani pravidelnost. Po obědě následovalo vyzvednutí Dáji ze školky.
No je fakt, že u školky jsem si to trošku i prodýchala, až mě zastavila jedna paní, zda nerodím. Říkám to určitě ne, pan doktor v úterý tvrdil, že su zamčená na sto západů a vypadá to, že druhý syn vyleze až po termínu a ten je 12. 4., tudíž spousta času. Pak jsme chvíli poblbli na hřišti u školky a vyrazili jsme domů. Chytla mě nějaká únava, ale říkám si, že za to asi můžou ty nákupy… přece jen toho dne jsem táhla tolik tašek, že jsem šla dokonce na 3× do auta. Lednička k prasknutí a špajza taktéž. Dáda mě výjimečně nechal i odpoledne zdřímnout. Poslíčci se mezitím zmírnili, ale stále jsem zapisovala a kontaktovala svou porodní asistentku s tím, že asi o víkendu to vypukne, jelikož mi začala po trošce odcházet hlenová zátka. Zbytek dne proběhl v poklidu i s procházkou. Večer jsem ještě chvíli zapisovala a volala s PA a následně na její radu nabrat síly jsem se odporoučela spát. Ono těch 25 kilo navrch dělalo své 
malý chodící sloník toho měl za ten den už dost.
Muž ještě seděl u noťasu a dělal papíry, když o půlnoci přišla kontrakce tak silná, že mi praskla voda. No první, co bylo, říkám si uf ještě že mám pod sebou tu inkontinenční podložku a nemusím prát matraci. Utíkám do sprchy a tam mi dochází, že už je to tady a já sakra nejsem připravená. V hlavě si přemítám, zda mám vše nachystané, a mezitím volám muže, ať ihned volá naši PA Áďi, ať raději dojede zkouknout, kolik času nám zbývá.
Ve chvíli, kdy s ní mluvil a mě chodily kontrakce po 2 minutách, mi bylo jasné, že prcek tu bude co nevidět. 15 minut, než dojela, bylo pro mne jak několik hodin… Ve chvíli, kdy se mi objevila ve dveřích sprchového koutu, to bylo jako zjevení boží. Strašně jsem si oddychla. Z horké sprchy, ačkoliv jsem seděla na gymnastickém míči, mi už nejlépe nebylo, navíc se mi tam už nevešla Áďa, takže jsem směřovala do obýváku, kde mě teda zkontrolovala, načež okamžitě zavelela, že pokud chceme stihnout porod v nemocnici, musí mě okamžitě obléct. Její rychlost mě trošku vyváděla z míry, ale na druhou stranu si říkám, že jsem asi tak na 4–5, tak to stihneme. No houby s octem, v té době jsem byla už na 8, skoro 9 prstů ale to mi řekla až teď (dva měsíce po porodu). Jsem ráda, že tu noc mi nic neřekla nebo bych asi omdlela šokem
Došourala jsem se k autu a vyrazili jsme. Muž zůstal s prvním doma. No hned ve vedlejší obci nás stavěla policie (opět a zase jako u prvního syna, jenže tam byl porod vyvolávaný, tudíž mě bolesti netížily) prej kontrola… no myslím, že na můj řev, chudák, asi nezapomene nebo nás okamžitě pustili a že máme jet. Jak zvláštní, že u vyvolávaného nás chtěla policie s majáky doprovodit do nemocnice a teď, kdy to bylo příhodno, byli tak vyděšení, že je to ani nenapadlo… no nic jedeme dál. Křičím na Áďu, ať jede, že to asi jinak nestihneme. Pokutu kdyžtak zaplatím, hlavně, ať už jsme v porodnici. Minuty se táhly a já viděla jen míhající se světýlka.
Soustředila jsem se na dýchání, ruce už očekávaly příchod maličkého… Říkám mu, ať ještě počká. Dojeli jsme na místo (dalších 15 minut), jenže nastává problém, já jsem se chtěla jet podívat, kde vůbec porodnice v UH je, až v pondělí. Prvního jsem rodila ve Zlíně. Paní na vrátnici nás směruje, nicméně probíhá jakási rekonstrukce a původní cesta nebyla průjezdná. Áďa tam kroužila areálem celá zoufalá, že fakt neví, kde to je. Šipky ukazují porodnici snad všude. Moc se mi omlouvá a já se omlouvám jí Obě jsme tohle prostě zanedbaly a tma tomu moc nepomohla Z posledních sil říkám, že zkusíme nejvyšší budovu. Matně si vzpomínám na nějaké pravé křídlo budovy nebo co. Zastavujeme, Áďa mě podpírá a snažíme se dostat ke dveřím. Jenže malý sloník (alias já) není moc rychlý a padám na všechny 4 na chodník se slovy, že dál už prostě nedojdu. Areálem se ozývá řev lvice a doufám, že, safra, z odněkud někdo vyleze a pomůže nám. Nikde nikdo. Tak si říkám, že kdyby tu někoho vraždili, tak tam chudák umře. Ani z oken nikdo nekoukl, co se to, safra, dole děje. Áďa mě přemlouvá, že je venku zima, že musíme opravdu do tepla, aby mi maličký nenastydl (v hlavě jí ovšem běží i plán že se vrátíme do auta a zmákneme to tam). Nakonec se naposled odhodlávám vstát a běžíme ke dveřím.
Pán přiběhl s tím, že porodní je jinde. Já padám na křeslo a odmítám kamkoliv jít pěšky, hlavičku už pomalu cítím a říkám si, sakra, chlape dělej něco! Bere nás nějakou boční cestou se slovy, že tohle by dělat neměl. Sakra, chlape, mě je to ale fuk! Jsem ráda, že už půl hodiny držím, aby malý nešel ven. V hlavě si přemítám, jaké by asi bylo rodit doma… no klidné ale bez zážitků kolem dokola Dojedeme na budovu, kde se nachází porodní a šestinedělí. Prej že musím do schodů do prvního patra. Koukám kolem sebe, kde je výtah a zda to myslí vážně. Oni to fakt myslí vážně! Áďa mě podpírá, jejich asi zdravotní sestra mě podpírá a snaží se mě dostat do prvního patra. Já lituju, že nerodím ve Zlíně, protože teď bych už nejspíš byla na porodním boxu.
Prej: vstupní vyšetření, vysvlečte se. Áďa mizí se převléct do zeleného úboru a já se marně snažím si sundat to pitomé oblečení a vylézt na kozu, kdy mi řekne novinku… rodíte Néééé, fakt? Já myslela, že si to jen namlouvám A dotaz, proč jsem nepřijal dřív… No proč, protože jsem, sakra, spala Kdo by to byl věděl, že budu rodit. V kalendáři takovou poznámku nemám Konečně mi udělují porodní box. Samozřejmě až na konci chodby, kam si musím dojít jak jinak Pokud někdy budu čekat ještě třetí dítko, obuju si kolečkáče a dojedu si všude I když možná bych porodila už v té sprše
Na porodním otravují zase s tím jejich KTG. Já mám pocit na tlačení a nechápu, proč to sakra zdržují. ÁĎA mi šeptá do ucha, že pokud to už cítím, ať už se uzavřu do sebe a rodím. A opravdu na 3 zatlačení tu maličký byl. Hodiny ukazovaly 1:24. Teploučký, pomačkaný a nádherný 
Hned mi ho přikládají na nahé tělo a přikrývají nás dekami. Po chvíli mě malý počůrá i pokaká a já si říkám paráda, vše funguje jak má Šikulka maličký.
Jediné co mě ruší je pupeční šňůra, která mě šíleně lechtá tam dole plus tam cítím placentu. Tak už jen se smíchem se ptám, zda můžu mimo kontrakci s placentou ven, že mě to tam lechtá. Samozřejmě žádný problém a na jedno zatlačení je venku Áďa stříhá pupeční šňůru a nemocniční personál jde dát mou placentu do kyblíčku někam vedle, protože ví, že si ji chceme vzít. Pak mě zkontrolují a konečně přikryjí peřinou a malému dají na ručku sondičku na kontrolu srdíčka. Apgár má opět 10-10-10 stejně jako Dája Následují dvě hodiny klidu, sžívání, kojení a první maličký úsměv našeho druhého štěstí. Posíláme foto tatínkovi. Až po 2 hodinách teda kontrolují prďoška, na můj souhlas ho váží a měří (sám se natáhl tak proč ne, kdyby ho měli natahovat, vědět bych to fakt nechtěla).
Následuje vyplnění papírů a já si říkám, že na ambulantním netrvám a zůstanu tam do neděle. Odváží nás na šestinedělí, kde jsme na pokoji úplně sami. První šok přichází s tím, kolik lidí mě ještě navštěvuje. Seznámení s řádem a další podpisy papírů v 5 ráno Následně dojde dětská doktorka, že proč je maličký ještě v zavinovačce. Svléknout sebe, jeho ze zavinky a šup do postýlky ke mně pod peřinu a dát prso k pusince. Kojit na požádání Koukám jak puk. Konečně super rady a v nemocnici říkám si, že to vše opavdu zato stálo a neměnila bych.
Ve Zlíně mi měli za zlé, že mám prvního syna u sebe v posteli a že nekojím po 2 hodinách, ale kdykoliv malý zakřičí. Jako prvorodičku mě zmanipulovali a já díky tomu nekojila dlouho. Nyní jsem skoro 3 měsíce po porodu, stále kojíme a dokonce odstříkávám mléčko do mrazáku. Stále je kojen na požádání. Cítím se skvěle. Žádné sledování hodin a počítání, kdy jsem kojila naposled. Už 5. den po porodu jsem i se starším synem vyrazila do Zoo Placenta byla zpracována brzo, takže mě krásně každé ráno nabudila, jako bych si dala šálek kávy. Tolik energie a skvělé nálady jsem v šestinedělí neměla. Udělala jsem opět velký krok. Navíc teď vážu prcka do šátku už od 3. dne, co je na světě Prdíky ho trápí minimálně a bezplenkovka je taky pecka. Je úžasné, jak nás každé dítko dokáže posunout dál. Prvnímu synu vděčím za to, jaká nyní jsem a o co vše jsem ušetřila Jáju. Porod byl krásnější než jsem si představovala a šestinedělí taky
Přečtěte si také
Soused chová koně na miniaturním pozemku. Utíkají mu a ničí mi zahrádku
- Anonymní
- 21.06.26
- 264
Mít vlastní dům se zahradou byl vždycky můj sen. Představa, jak si ráno vypiju kávu na terase a odpoledne si nasbírám vlastní rajčata a jahody ze záhonu, mě držela nad vodou během dlouhých let...
Kryla jsem kamarádčinu nevěru. Když to prasklo, otočilo se to proti mně
- Anonymní
- 21.06.26
- 533
Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy budu litovat, že jsem chtěla někomu pomoct. S kamarádkou jsme se znaly skoro patnáct let. Prošly jsme spolu školou, prvními láskami, svatbami i...
Na dětské oslavě u kamarádky se málem utopilo dítě. A nikdo si toho ani nevšiml
- Anonymní
- 21.06.26
- 346
Ještě teď je mi z toho špatně. Měla to být oslava narozenin kamarádky mé dcery ze školky. Johanka slavila své krásné páté narozeniny a její rodiče to pojali opravdu ve velkém. Mají krásnou zahradu...
Rodinná oslava u tchýně se změnila v drama. Museli jsme volat záchranku
- Anonymní
- 21.06.26
- 323
Tchyně se rozhodla uspořádat rodinnou oslavu bez ohledu na to, že venku panovala opravdu úmorná vedra. Na jejich zahradě není jediný strom a ani pod slunečníkem se člověk moc neochladí. Říkala jsem...
Romantický víkend ve dvou? Přítel na něj pozval své kamarády a já jim měla vařit
- Anonymní
- 21.06.26
- 331
Jsem na Mirka neskutečně naštvaná a upřímně přemýšlím, jestli má tenhle vztah vůbec smysl. Tohle jsem fakt nečekala. Nejsme spolu dlouho, ale moc dobře ví, že jsem romantický typ. Zatímco já...
Našla jsem si boháče a rodina mě má za zlatokopku. Já ho ale doopravdy miluju
- Anonymní
- 20.06.26
- 2500
Mám pocit, že ať udělám cokoliv, nikdy to nebude správně. Když jsem si kdysi našla kluka, který měl lehký hendikep, máma mi říkala, ať si raději najdu zdravého. Teď mám bohatého a je to zase...
Celý rok jsem se těšila na dovolenou. Po třech dnech jsem chtěla jet domů
- Anonymní
- 20.06.26
- 9904
Celý rok jsem odškrtávala týdny v kalendáři. Když jsem měla špatný den v práci, říkala jsem si, že už jen pár měsíců a budu ležet u moře s knihou v ruce. Když jsem řešila domácnost, účty nebo...
Sousedka chodí každé léto nahoře bez. A můj manžel na ní může oči nechat
- Anonymní
- 20.06.26
- 4099
Naše sousedka je kost, to musím uznat. A dobře to o sobě ví. Každé léto vytáhne lehátko, sundá podprsenku a vystaví slunci svá dokonale vytvarovaná prsa. Když jsme se sem před lety nastěhovali,...
Červenec měl být jen náš. Pak mi manžel oznámil něco, co mě úplně odzbrojilo
- Anonymní
- 20.06.26
- 4133
Někdy mám pocit, že s Karlem mluvíme každý jinou řečí. Nebo snad žijeme úplně jiné životy. Už od Velikonoc mu připomínám, že mám na červenec naplánované dva týdny dovolené. Bavili jsme se o tom...
Na benzín padne polovina mé výplaty. Přesto se z venkova stěhovat nechci
- Anonymní
- 20.06.26
- 1293
Bydlím v malé obci asi čtyřicet kilometrů od krajského města. Když jsem se sem s manželem před lety stěhovala, připadalo mi to jako splněný sen. Za domem pole, les na dosah, žádný ruch, žádné...
. Jinak porod super.mas na co vzpominat 
to byly cm.
Já měla takové homeo bezkofeinové kafe 
tak jako kamarádka 
přeji krásný den všem a krásné prázdninové zážitky 
Konečně krásný porod,i když ani tvůj první mi nepřišel tak hrozný ve srovnání s těmi hrůzami,co tu někdy čtu.Já jsem krásně bez zásahů rodila 2× v Anglii,tam se člověk nemusí ani obtěžovat s porodním plánem,je to tam samozřejmost a nikdo by si nedovolil udělat nic bez svolení rodičky.Na žádné „koze“ jsem nerodila a už vůbec ne v poloze výhodné pro lékaře,žádného lékaře jsem ani nepotřebovala 
Jsem ráda, že se ženy probouzí 