Moje všetko
- Těhotenství
- maca36
- 08.05.13 načítám...
O tom najcennejšom, čo mi život mohol dať. Bolo len 5 hodín ráno, ale ja som už nemohla dospať a dočkať sa prvého testovania.
Vtedy sa ešte na testoch písalo, testujte z rannej moči.
Test ukázal // ihneď, vybehla som hore schodmi, aby som tú radostnú novinku oznámila tvojmu spiacemu ockovi, ktorý na mna nechápajúc pozerá čo straším tak skoro ráno.
Oko som už nezatvorila a hladkajúc si svoje ploché bruško premýšlam, ako to všetko ďalej bude. Prvé čo bolo, ako to oznámiť rodičom, svadba bola už naplánovaná na september a predstava že budem vo svadobných šatách v 6 mesiaci, to sa mi príliš nepozdávalo. No nič, posunieme termín, vybavíme nové oznámenia, prstienky popoženieme. Ide to všetko celkom hladko. Ale stalo sa čo sa stať práve nemuselo. Krátko pred našou svadbou sme šli ešte na svadbu v rodine. Bol prípitok na novomanželov, nechcela som piť alkohol, len som si trošku usrkla. Veď to usrknutie tak slabého alkoholu snáď miminku neuškodí. No o pár minút ako som sa postavila, cítila som „mokro“.
Kráčajúc na toaletu som už tušila, že je zle nedobre. Rýchlo nemocnica, vyšetrenia, srdiečko bije, všetko v poriadku, nevysvetlitelná príčina krvácania ktoré sa podarilo dosť rýchlo zastaviť. Z nemocnice som sa už dostala až dva dni pred svadbou. Ideme pre šaty, tie sú prekvapivo malé, rýchlo vyberáme iné, nepáčia sa mi, ale prežijem to. Beriem si predsa svoju lásku, v brušku je vytúžené bábatko, tak načo riešiť šaty? Svadba, svadobná cesta, bruško rastie, kupujem prvé vecičky, začíname vyberať meno. Od detstva sa mi páčila Kristínka, ale už jedna v rodine bola. Tak sa budeš volať Klárka.
Prišiel deň, ktorý vyzeral byť od samého rána ako každý iný, netušiac, že mi celú druhú polovicu toho najkrajšieho obdobia v živote snáď každej ženy obráti hore nohami. Sadnem do auta a idem pre zavinovačky k jednej staršej pani, ktorá ich pre teba ručne vyrába. Býva len pár kilometrov od nás, tak cestu zvládnem, beriem aj svokru ktorá s nadšením očakávala príchod prvého vnúčatka. Vyzdvihneme zavinovačky, sadneme do auta a blížiac sa k vlakovému pricestiu, rozsvieti sa signalizácia blížiaceho sa vlaku. Zastavím - rana, náraz do volantu, šok, pobehujúci muž okolo, vrieskajúca žena že ja krava som ešte mohla prejsť.
Záchranka, vyšetrenia, strach. Veľmi veľký strach o TEBA. Prvé dni sa zdalo byť všetko v poriadku, ale prešiel snáď týždeň a bruško začalo príliš často tvrdnúť. Opať nemocnica, mnohé vyšetrenia a verdikt? Z nemocnice som odchádzala a v preukaze čierne na bielom - podozrenie na retardáciu plodu. Čítate správne. Retardácia plodu. Vtedy sa len začalo utrpenie. 20ročnú ma postavili pred rozhodnutie - prerušiť tehotenstvo, alebo nechať pokračovať. Chceli po mne, aby som ťa zabila? To nešlo, nedalo sa.
Po tom, čo som si 5 mesiacov hladkala bruško, kupovala som ti oblečenie, aj postieľka už bola odložená, mala som sa ťa vzdať? Tvoje babky plakali, preklínali toho nezodpovedného vodiča, ktorý išiel na masáž a nestíhal. Ale ja som sa nechcela vzdať života vo mne, cítila som, že si zdravé dieťatko a ja sa o teba postarám nech to bude akokoľvek. Moje rozhodnutie bolo rešpektované, chodila som s tebou častejšie na kontroly, bola si na svoj vek maličká, ale vyvýjala si sa.
Prišli Vianoce, náš termín 25.12., ale ty si sa na svet nepýtala. Šli sme na kotrolu a tam nám povedali, že si velmi maličká, že ti eště neuškodí byť v brušku. A tak sme čakali, do porodnice sme nastúpili po novom roku. Dostala som prvú injekciu, druhý deň, tretí deň. A ty nič, na svet sa ti nechcelo. Ty si vedela, že u maminky ti je najlepšie. U tej maminky, ktorá za teba bojovala s celým svetom. Na štvrtý deň nám sľúbili, že dnes určite porodím. Prišiel obed a stále žiadna bolesť. Volá tvoj ocko, už v očakávaní, že máme teba - Klárku. Ja začínam plakať, už ťa chcem mojkať a tebe sa stále nechce. V tom usedavom plači som pocítila bolesť - a - ty si sa konečne prebrala a zachcelo sa ti von 
18 hodín si ma ešte trápila, ale znášala som to ako sa len dalo, nevydala som zo seba hláska.
Okolo nás už na teba čakalo snáď 10 bielych plášťov, vedeli že čakáme bábatko, u ktorého sa očakávajú vývojové poruchy. Je 6.1. 5:28 h ráno, už si sa predrala tou dlhou cestou, sestra ťa chytá, neplačeš. Ani hláska, nič. Všetci sú ticho, odnášajú ťa príliš rýchlo. Ja vyčerpaná, neviem čo sa pýtať, bojím sa tej najhoršej správy. V pozadí počujem len šum. Konečne!
Výkrik asi doktorky, neviem, následuje tvoj chrapľavý plač, hneď zase utícha. Asi zaspávam, od vyčerpania, preberám sa až na izbe. Stratila som veľa krvi, porod bol príliš ťažký a na svet ti pomáhal vakuumextraktor, bola som vyčerpaná a pocity hrozné. Nevedela som, čo je s tebou. Pýtam sa sesty, volá doktorku. Tá mi oznamuje, že si mala porodnú váhu 3350g a 49cm!!! Robia ti vyšetrenia a až bude všetko potrebné, budú ma informovať. Žiadne nebojte sa mamička, alebo - je to vážne.
Tak som čakala. Prsia boleli, ale nikoho to nezaujímalo. Nikto mi neporadil, nepovedal, čo robiť. Len som čakala. Druhý deň mi konečne na chvíľku priniesli teba - moju Kristínku. Áno, dala som ti to meno, ktoré sa mi tak páčilo bola si taká nádherná, prekrásna, chvíľku sme sa pomojkali, konečne som skúsila kojenie a zase ťa odniesli.
Postupne som sa dozvedela, že ti po narodení nebilo srdiečko, museli ťa kriesiť, ale inak všetky vyšetrenia ukázali, že si zdravá. Len ťa vraj museli sledovať a bola si v inkubátore. Nebudem popisovať, čo do dnes cítim voči lekárom v Skalickej porodnici /tam som bola aj na vyšetreniach, ktoré dali záver retardácia.
Dnes máš už 16 rokov, je z teba už mladá, rozumná dáma. Ale stále si to moje dievčatko, za ktoré sa budem vždy byť, keď to bude potrebné. Ľúbim ťa.
Přečtěte si také
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 845
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 1404
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 1318
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 2374
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 716
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2278
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1524
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 6337
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 2027
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 5191
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Mas muj neskonaly obdiv, prosla sis poradnym strachem a stresem 
