Moje všetko
- Těhotenství
- maca36
- 08.05.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom najcennejšom, čo mi život mohol dať. Bolo len 5 hodín ráno, ale ja som už nemohla dospať a dočkať sa prvého testovania.
Vtedy sa ešte na testoch písalo, testujte z rannej moči.
Test ukázal // ihneď, vybehla som hore schodmi, aby som tú radostnú novinku oznámila tvojmu spiacemu ockovi, ktorý na mna nechápajúc pozerá čo straším tak skoro ráno.
Oko som už nezatvorila a hladkajúc si svoje ploché bruško premýšlam, ako to všetko ďalej bude. Prvé čo bolo, ako to oznámiť rodičom, svadba bola už naplánovaná na september a predstava že budem vo svadobných šatách v 6 mesiaci, to sa mi príliš nepozdávalo. No nič, posunieme termín, vybavíme nové oznámenia, prstienky popoženieme. Ide to všetko celkom hladko. Ale stalo sa čo sa stať práve nemuselo. Krátko pred našou svadbou sme šli ešte na svadbu v rodine. Bol prípitok na novomanželov, nechcela som piť alkohol, len som si trošku usrkla. Veď to usrknutie tak slabého alkoholu snáď miminku neuškodí. No o pár minút ako som sa postavila, cítila som „mokro“.
Kráčajúc na toaletu som už tušila, že je zle nedobre. Rýchlo nemocnica, vyšetrenia, srdiečko bije, všetko v poriadku, nevysvetlitelná príčina krvácania ktoré sa podarilo dosť rýchlo zastaviť. Z nemocnice som sa už dostala až dva dni pred svadbou. Ideme pre šaty, tie sú prekvapivo malé, rýchlo vyberáme iné, nepáčia sa mi, ale prežijem to. Beriem si predsa svoju lásku, v brušku je vytúžené bábatko, tak načo riešiť šaty? Svadba, svadobná cesta, bruško rastie, kupujem prvé vecičky, začíname vyberať meno. Od detstva sa mi páčila Kristínka, ale už jedna v rodine bola. Tak sa budeš volať Klárka.
Prišiel deň, ktorý vyzeral byť od samého rána ako každý iný, netušiac, že mi celú druhú polovicu toho najkrajšieho obdobia v živote snáď každej ženy obráti hore nohami. Sadnem do auta a idem pre zavinovačky k jednej staršej pani, ktorá ich pre teba ručne vyrába. Býva len pár kilometrov od nás, tak cestu zvládnem, beriem aj svokru ktorá s nadšením očakávala príchod prvého vnúčatka. Vyzdvihneme zavinovačky, sadneme do auta a blížiac sa k vlakovému pricestiu, rozsvieti sa signalizácia blížiaceho sa vlaku. Zastavím - rana, náraz do volantu, šok, pobehujúci muž okolo, vrieskajúca žena že ja krava som ešte mohla prejsť.
Záchranka, vyšetrenia, strach. Veľmi veľký strach o TEBA. Prvé dni sa zdalo byť všetko v poriadku, ale prešiel snáď týždeň a bruško začalo príliš často tvrdnúť. Opať nemocnica, mnohé vyšetrenia a verdikt? Z nemocnice som odchádzala a v preukaze čierne na bielom - podozrenie na retardáciu plodu. Čítate správne. Retardácia plodu. Vtedy sa len začalo utrpenie. 20ročnú ma postavili pred rozhodnutie - prerušiť tehotenstvo, alebo nechať pokračovať. Chceli po mne, aby som ťa zabila? To nešlo, nedalo sa.
Po tom, čo som si 5 mesiacov hladkala bruško, kupovala som ti oblečenie, aj postieľka už bola odložená, mala som sa ťa vzdať? Tvoje babky plakali, preklínali toho nezodpovedného vodiča, ktorý išiel na masáž a nestíhal. Ale ja som sa nechcela vzdať života vo mne, cítila som, že si zdravé dieťatko a ja sa o teba postarám nech to bude akokoľvek. Moje rozhodnutie bolo rešpektované, chodila som s tebou častejšie na kontroly, bola si na svoj vek maličká, ale vyvýjala si sa.
Prišli Vianoce, náš termín 25.12., ale ty si sa na svet nepýtala. Šli sme na kotrolu a tam nám povedali, že si velmi maličká, že ti eště neuškodí byť v brušku. A tak sme čakali, do porodnice sme nastúpili po novom roku. Dostala som prvú injekciu, druhý deň, tretí deň. A ty nič, na svet sa ti nechcelo. Ty si vedela, že u maminky ti je najlepšie. U tej maminky, ktorá za teba bojovala s celým svetom. Na štvrtý deň nám sľúbili, že dnes určite porodím. Prišiel obed a stále žiadna bolesť. Volá tvoj ocko, už v očakávaní, že máme teba - Klárku. Ja začínam plakať, už ťa chcem mojkať a tebe sa stále nechce. V tom usedavom plači som pocítila bolesť - a - ty si sa konečne prebrala a zachcelo sa ti von 
18 hodín si ma ešte trápila, ale znášala som to ako sa len dalo, nevydala som zo seba hláska.
Okolo nás už na teba čakalo snáď 10 bielych plášťov, vedeli že čakáme bábatko, u ktorého sa očakávajú vývojové poruchy. Je 6.1. 5:28 h ráno, už si sa predrala tou dlhou cestou, sestra ťa chytá, neplačeš. Ani hláska, nič. Všetci sú ticho, odnášajú ťa príliš rýchlo. Ja vyčerpaná, neviem čo sa pýtať, bojím sa tej najhoršej správy. V pozadí počujem len šum. Konečne!
Výkrik asi doktorky, neviem, následuje tvoj chrapľavý plač, hneď zase utícha. Asi zaspávam, od vyčerpania, preberám sa až na izbe. Stratila som veľa krvi, porod bol príliš ťažký a na svet ti pomáhal vakuumextraktor, bola som vyčerpaná a pocity hrozné. Nevedela som, čo je s tebou. Pýtam sa sesty, volá doktorku. Tá mi oznamuje, že si mala porodnú váhu 3350g a 49cm!!! Robia ti vyšetrenia a až bude všetko potrebné, budú ma informovať. Žiadne nebojte sa mamička, alebo - je to vážne.
Tak som čakala. Prsia boleli, ale nikoho to nezaujímalo. Nikto mi neporadil, nepovedal, čo robiť. Len som čakala. Druhý deň mi konečne na chvíľku priniesli teba - moju Kristínku. Áno, dala som ti to meno, ktoré sa mi tak páčilo bola si taká nádherná, prekrásna, chvíľku sme sa pomojkali, konečne som skúsila kojenie a zase ťa odniesli.
Postupne som sa dozvedela, že ti po narodení nebilo srdiečko, museli ťa kriesiť, ale inak všetky vyšetrenia ukázali, že si zdravá. Len ťa vraj museli sledovať a bola si v inkubátore. Nebudem popisovať, čo do dnes cítim voči lekárom v Skalickej porodnici /tam som bola aj na vyšetreniach, ktoré dali záver retardácia.
Dnes máš už 16 rokov, je z teba už mladá, rozumná dáma. Ale stále si to moje dievčatko, za ktoré sa budem vždy byť, keď to bude potrebné. Ľúbim ťa.
Přečtěte si také
Kolegové mě pozvali na rozlučku. Až tam jsem zjistila, že dostávám výpověď
- Anonymní
- 06.11.26
- 4711
Ještě v pátek ráno jsem si myslela, že mám v práci skvělé vztahy a že si mě kolegové váží. Večer mě pozvali na společnou rozlučku, koupili mi dárek a objednali stůl v restauraci. Jenže já netušila,...
Manžel si pustil to odporné video přímo před naší dcerou. Chci utéct
- Anonymní
- 06.11.26
- 2091
Život vás občas srazí na kolena způsobem, o kterém se vám nesnilo ani v těch nejtemnějších nočních můrách. Jsou situace, kdy se díváte na člověka, s nímž sdílíte domácnost, a v šoku si uvědomujete,...
Dcera dostala v Lidlu hysterák. Lidé na mě koukali, jako bych za to mohla
- Anonymní
- 06.11.26
- 966
„Jsi ta nejhorší maminka na světě!“ zařvala na mě moje pětiletá dcera uprostřed Lidlu a vzápětí sebou praštila o zem. V tu chvíli se otočila snad polovina obchodu. Já stála s košíkem v ruce, v němž...
Muž odmítá kroužky, já tlačím své ambice. Kdo zachrání mého staršího syna?
- Anonymní
- 06.11.26
- 981
Mateřství je neustálý boj mezi tím, kým bychom chtěli, aby naše děti byly, a kým ony ve skutečnosti jsou. Nejvíc bolí, když si uvědomíte, že svým vlastním tlakem možná křivíte osudy těch, které...
Chůvě jsem dával 300 korun za hodinu. Syn mi ukázal, co si má k večeři zalít
- Anonymní
- 06.11.26
- 1386
Syn přede mě položil kelímek instantních nudlí a zeptal se, jestli mu ho zaleju stejně jako Klára. Bylo půl osmé večer, zrovna jsem přišel z odpolední a žena měla službu ještě do rána. V lednici...
Celý život předstíral, že ho přitahuji. Manžel se mi přiznal až teď
- Anonymní
- 05.11.26
- 3736
Když mi manžel po dvanácti letech společného života oznámil, že ho vlastně nikdy nepřitahovalo moje tělo, nejdřív jsem si myslela, že jde o nějaký nepovedený vtip. Máme dvě děti, společný dům,...
Vím o manželově nevěře. Přesto s ním chystám dětem Vánoce
- Anonymní
- 05.11.26
- 1795
Na manželovu nevěru jsem přišla v říjnu. Od té doby s ním vybírám dárky, domlouvám návštěvy a před dětmi se snažím fungovat jako dřív. Řekla jsem si, že rozhodnutí nechám až po Vánocích. Jenže teď...
Můj maká do úmoru, její se válí. Přesto mi kamarádka tvrdí, že jsem hloupá
- Anonymní
- 05.11.26
- 2014
Znáte ten typ kamarádek, které vám sice celá léta radí, ale vy máte pokaždé pocit, že se vám spíš snaží zbořit dům? Nejvíc veselo bývá tehdy, když nejhlasitěji křičí ti, kteří mají doma největší...
Po rande mi poslal QR kód na 640 korun. Zaplatila jsem, pak přišla další zpráva
- Anonymní
- 05.11.26
- 9210
QR kód na 640 korun mi přistál v telefonu v sedm šestnáct ráno, ještě než jsem si stihla vyčistit zuby. Pod ním stálo „Tvoje půlka za včerejšek.“ Chvíli jsem na to koukala. Večer předtím mi ten...
Syn je v devítce a netuší, kam dál. Já už mu v hlavě vybrala tři školy
- Anonymní
- 05.11.26
- 732
Můj syn na otázku, kam chce jít po základce, odpovídá „nevím“. Nejdřív jsem to brala v klidu. Teď po večerech procházím stránky středních škol a každou další zmínkou o přijímačkách ho spolehlivě...
Mas muj neskonaly obdiv, prosla sis poradnym strachem a stresem 
