Moje všetko
- Těhotenství
- maca36
- 08.05.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom najcennejšom, čo mi život mohol dať. Bolo len 5 hodín ráno, ale ja som už nemohla dospať a dočkať sa prvého testovania.
Vtedy sa ešte na testoch písalo, testujte z rannej moči.
Test ukázal // ihneď, vybehla som hore schodmi, aby som tú radostnú novinku oznámila tvojmu spiacemu ockovi, ktorý na mna nechápajúc pozerá čo straším tak skoro ráno.
Oko som už nezatvorila a hladkajúc si svoje ploché bruško premýšlam, ako to všetko ďalej bude. Prvé čo bolo, ako to oznámiť rodičom, svadba bola už naplánovaná na september a predstava že budem vo svadobných šatách v 6 mesiaci, to sa mi príliš nepozdávalo. No nič, posunieme termín, vybavíme nové oznámenia, prstienky popoženieme. Ide to všetko celkom hladko. Ale stalo sa čo sa stať práve nemuselo. Krátko pred našou svadbou sme šli ešte na svadbu v rodine. Bol prípitok na novomanželov, nechcela som piť alkohol, len som si trošku usrkla. Veď to usrknutie tak slabého alkoholu snáď miminku neuškodí. No o pár minút ako som sa postavila, cítila som „mokro“.
Kráčajúc na toaletu som už tušila, že je zle nedobre. Rýchlo nemocnica, vyšetrenia, srdiečko bije, všetko v poriadku, nevysvetlitelná príčina krvácania ktoré sa podarilo dosť rýchlo zastaviť. Z nemocnice som sa už dostala až dva dni pred svadbou. Ideme pre šaty, tie sú prekvapivo malé, rýchlo vyberáme iné, nepáčia sa mi, ale prežijem to. Beriem si predsa svoju lásku, v brušku je vytúžené bábatko, tak načo riešiť šaty? Svadba, svadobná cesta, bruško rastie, kupujem prvé vecičky, začíname vyberať meno. Od detstva sa mi páčila Kristínka, ale už jedna v rodine bola. Tak sa budeš volať Klárka.
Prišiel deň, ktorý vyzeral byť od samého rána ako každý iný, netušiac, že mi celú druhú polovicu toho najkrajšieho obdobia v živote snáď každej ženy obráti hore nohami. Sadnem do auta a idem pre zavinovačky k jednej staršej pani, ktorá ich pre teba ručne vyrába. Býva len pár kilometrov od nás, tak cestu zvládnem, beriem aj svokru ktorá s nadšením očakávala príchod prvého vnúčatka. Vyzdvihneme zavinovačky, sadneme do auta a blížiac sa k vlakovému pricestiu, rozsvieti sa signalizácia blížiaceho sa vlaku. Zastavím - rana, náraz do volantu, šok, pobehujúci muž okolo, vrieskajúca žena že ja krava som ešte mohla prejsť.
Záchranka, vyšetrenia, strach. Veľmi veľký strach o TEBA. Prvé dni sa zdalo byť všetko v poriadku, ale prešiel snáď týždeň a bruško začalo príliš často tvrdnúť. Opať nemocnica, mnohé vyšetrenia a verdikt? Z nemocnice som odchádzala a v preukaze čierne na bielom - podozrenie na retardáciu plodu. Čítate správne. Retardácia plodu. Vtedy sa len začalo utrpenie. 20ročnú ma postavili pred rozhodnutie - prerušiť tehotenstvo, alebo nechať pokračovať. Chceli po mne, aby som ťa zabila? To nešlo, nedalo sa.
Po tom, čo som si 5 mesiacov hladkala bruško, kupovala som ti oblečenie, aj postieľka už bola odložená, mala som sa ťa vzdať? Tvoje babky plakali, preklínali toho nezodpovedného vodiča, ktorý išiel na masáž a nestíhal. Ale ja som sa nechcela vzdať života vo mne, cítila som, že si zdravé dieťatko a ja sa o teba postarám nech to bude akokoľvek. Moje rozhodnutie bolo rešpektované, chodila som s tebou častejšie na kontroly, bola si na svoj vek maličká, ale vyvýjala si sa.
Prišli Vianoce, náš termín 25.12., ale ty si sa na svet nepýtala. Šli sme na kotrolu a tam nám povedali, že si velmi maličká, že ti eště neuškodí byť v brušku. A tak sme čakali, do porodnice sme nastúpili po novom roku. Dostala som prvú injekciu, druhý deň, tretí deň. A ty nič, na svet sa ti nechcelo. Ty si vedela, že u maminky ti je najlepšie. U tej maminky, ktorá za teba bojovala s celým svetom. Na štvrtý deň nám sľúbili, že dnes určite porodím. Prišiel obed a stále žiadna bolesť. Volá tvoj ocko, už v očakávaní, že máme teba - Klárku. Ja začínam plakať, už ťa chcem mojkať a tebe sa stále nechce. V tom usedavom plači som pocítila bolesť - a - ty si sa konečne prebrala a zachcelo sa ti von 
18 hodín si ma ešte trápila, ale znášala som to ako sa len dalo, nevydala som zo seba hláska.
Okolo nás už na teba čakalo snáď 10 bielych plášťov, vedeli že čakáme bábatko, u ktorého sa očakávajú vývojové poruchy. Je 6.1. 5:28 h ráno, už si sa predrala tou dlhou cestou, sestra ťa chytá, neplačeš. Ani hláska, nič. Všetci sú ticho, odnášajú ťa príliš rýchlo. Ja vyčerpaná, neviem čo sa pýtať, bojím sa tej najhoršej správy. V pozadí počujem len šum. Konečne!
Výkrik asi doktorky, neviem, následuje tvoj chrapľavý plač, hneď zase utícha. Asi zaspávam, od vyčerpania, preberám sa až na izbe. Stratila som veľa krvi, porod bol príliš ťažký a na svet ti pomáhal vakuumextraktor, bola som vyčerpaná a pocity hrozné. Nevedela som, čo je s tebou. Pýtam sa sesty, volá doktorku. Tá mi oznamuje, že si mala porodnú váhu 3350g a 49cm!!! Robia ti vyšetrenia a až bude všetko potrebné, budú ma informovať. Žiadne nebojte sa mamička, alebo - je to vážne.
Tak som čakala. Prsia boleli, ale nikoho to nezaujímalo. Nikto mi neporadil, nepovedal, čo robiť. Len som čakala. Druhý deň mi konečne na chvíľku priniesli teba - moju Kristínku. Áno, dala som ti to meno, ktoré sa mi tak páčilo bola si taká nádherná, prekrásna, chvíľku sme sa pomojkali, konečne som skúsila kojenie a zase ťa odniesli.
Postupne som sa dozvedela, že ti po narodení nebilo srdiečko, museli ťa kriesiť, ale inak všetky vyšetrenia ukázali, že si zdravá. Len ťa vraj museli sledovať a bola si v inkubátore. Nebudem popisovať, čo do dnes cítim voči lekárom v Skalickej porodnici /tam som bola aj na vyšetreniach, ktoré dali záver retardácia.
Dnes máš už 16 rokov, je z teba už mladá, rozumná dáma. Ale stále si to moje dievčatko, za ktoré sa budem vždy byť, keď to bude potrebné. Ľúbim ťa.
Přečtěte si také
Volby jako za komunismu: Není trapné házet do urny jedinou kandidátku?
- Anonymní
- 07.10.26
- 596
Jak všichni víte, blíží se komunální volby a jistě už jste ve svých schránkách našli obálky s kandidátními listinami pro vaše obce. Já tu svou otevřela s očekáváním. Naše malá vesnice sice nemá moc...
Ex si prosadil, aby dcera chodila do dvou školek. Následky nesla hlavně ona
- Anonymní
- 07.10.26
- 1080
Dvě školky, noční můra, která trvala dva roky. Nechápu, jak tohle může někdo dopustit. Ex se po rozvodu odstěhoval na druhý konec Prahy a trval na tom, že naše společná, tehdy tříletá Anežka, bude...
Dcera si změnila heslo k telefonu. Začala jsem mít podezření
- Anonymní
- 07.10.26
- 811
Dcera už je ve věku, kdy si začíná hlídat svoje soukromí. Proto mě nejdřív nijak zvlášť nepřekvapilo, když si změnila heslo k telefonu. Jenže pak jsem si všimla, že si s někým pořád píše, telefon...
„Chlap si má po práci sednout na gauč a mít klid!“ tvrdí tchyně
- Anonymní
- 07.10.26
- 4126
S tchyní máme v zásadě hezký vztah. Kdykoliv přijede na návštěvu, přiveze pečený koláč, dětem vykoupí půlku hračkářství a upřímně se zajímá o to, jak se máme. Jenže v momentě, kdy se konverzace...
Na firemním večírku jsem si spletla kolegu. To, co se stalo potom, byl osud
- Anonymní
- 07.10.26
- 1411
Na firemní večírky jsem nikdy moc nebyla. Člověk se tam většinou snaží vypadat, že se skvěle baví, i když polovinu večera přemýšlí, kdy už bude společensky přijatelné odejít domů. Tentokrát jsem...
Rok jsem měla dokonalý vztah. Pak u mých dveří zazvonila jeho manželka
- Anonymní
- 07.10.26
- 1028
Téměř rok jsem žila v přesvědčení, že jsem potkala toho pravého. David byl pozorný, galantní, nosil mi kytky bez důvodu a každá naše společná chvíle doprovázená kávou nebo procházkou byla jako...
Vždycky jsem si myslela, že svoje dítě nikdy neuhodím. Pak jsem mu dala facku
- Anonymní
- 06.10.26
- 1475
Jednu věc jsem měla ve výchově svých dětí vždycky jasnou. Nebudu je bít. Sama jsem jako dítě dostávala facky a párkrát i pořádně přes zadek. „Škoda každé rány, která padne vedle,“ slýchala jsem...
Tchyně má klíče od bytu a chodí bez ohlášení. Manžel to neřeší
- Anonymní
- 06.10.26
- 1269
Klíče od našeho bytu dostala tchyně jen pro případ nouze. Jenže postupně je začala používat kdykoli se jí zachce. Nosí polévku, přerovnává věci, kontroluje domácnost a manžel tvrdí, že bych měla...
Dělala jsem vše pro podporu jeho imunity. Stejně byl syn ve školce pořád nemocný
- Anonymní
- 06.10.26
- 555
Když Matěj loni nastoupil do školky, počítala jsem s tím, že první rok bude horší. Rýma, kašel, jednou za čas teplota. Jenže realita byla taková, že byl doma snad každé dva týdny. A já málem přišla...
Manžel domů „donesl“ pohlavní nemoc. Tvrdí, že mě nepodvedl
- Anonymní
- 06.10.26
- 1887
K lékařce jsem šla kvůli potížím, které jsem nejdřív přičítala něčemu banálnímu. Výsledek vyšetření mě zaskočil. Manželovi jsem řekla, že by se měl nechat vyšetřit také, ale on odmítá připustit, že...
Mas muj neskonaly obdiv, prosla sis poradnym strachem a stresem 
