Můj partner Vietnamec
Jelikož tu nějakou dobu jsem a ráda si pročítám vaše deníčky, ráda bych se podělila s vámi o povídání o vztahu s mým partnerem, který je Vietnamec, o jejich komunitě a třeba i o tom, jak to chodí ve Vietnamu. :)
Vietnam se pyšní nádhernou přírodou, skvělou kuchyní, nejen chuťově, ale je i daleko zdravější, než ta naše. Vietnamci si rádi povídají, i s námi, pokud umí dobře česky. Vztahy mladých Vietnamců jsou stejné jako u nás v Evropě. Oproti nám jsou ve Vietnamu pozadu v projevování náklonnosti na veřejnosti.
Pokud sem přiletí Vietnamec poprvé, ti, co tu žijí, moc chválí naše české pivo a krásné ženy. Modrooké světlovlásky ve Vietnamu holt jen tak neuvidí 
Navíc my, Češky, nejsme tak upejpavé jako Vietnamky. U nich se chlapci musí snažit měsíce, aby mohli dostat polibek.
Když partnerovi rodiče zjistili, že jejich syn má vztah s Češkou, nesli to celkem těžce. Jenže tam je taky rozdíl v tom, že kluci to mají volnější než holky. Celkově se na ně méně tlačí. Syn má totiž ve Vietnamu větší hodnotu než dcera. Partnerovi rodiče se to snažili brát tak, že je mladý, že z toho vyroste, že pozná rozdíl mezi Češkou a pracující a poslušnou Vietnamkou. Jeho rodiče, celkově jsou takoví skoro všichni, se bojí toho, že jeho česká partnerka si bude užívat, místo toho, aby se např. starala o domácnost nebo vaření. Ještě k tomu, když mi v té době bylo 17 let. Také si mysleli, že nebudu tak obětavá a poslušná jako je většina Vietnamek. Rozhodně byla pro ně i brzda jazyková bariéra a že mi nebudou moci do všeho tak „kecat“ (to oni docela rádi, jsou prostě takoví), že nebudu ctít jejich tradice, zvyky, že to nenaučím naše děti. Že se nenaučím vařit jejich jídla apod.
Vietnamci si hodně zakládají na rodině, a proto je to pro ně důležité. Protože když se to nenaučí jejich vnoučata, tak děti těch vnoučat už nebudou mít s Vietnamem prakticky nic společného. Také dbají na to, aby při výběru myslel na to, zda se o něj jeho žena dokáže ve stáří postarat. Celkově je zvykem, a to se mi moc líbí, že se děti postarají o své staré rodiče.
S jeho rodiči už dnes vycházím. Z počátku jsem si jich nevšímala, ani jsem jim moc nerozuměla. Šplhla jsem si u nich tím, že jsem pracovitá, slušná a zodpovědná. Nebyla jsem jako holky v mém věku. Partner říká, že proto jsem ho zaujala.
Co musím k aktuální situaci podotknout, že když chlap onemocní, nastává katastrofa. Umírají i na rýmičku, tak jako naši muži 
Když mohu, ráda se o něj postarám, on to samé dělá pro mě.
Co se ještě vztahů týče, je docela zvykem, že rodiče pomáhají svým dětem s výběrem partnera. Samozřejmě u těch mladých ve městech už to tolik nebývá, ale stále se to hodně praktikuje.
O svatbě jsme se s partnerem zatím ještě nebavili. Říkal, že by si mě chtěl vzít, ale já se k tomu stavím ještě dost skepticky. Ale kdyby k té situaci došlo, určitě bych řekla ANO. I když si zatím nedovedu moc představit, jak by taková svatba vypadala. To by byla napůl v českých tradicích a napůl ve vietnamských nebo se ceremoniál opakuje dvakrát od výměny prstýnků, po svatební proslovy až po zábavu. S rodinou české nevěsty i s rodinou ženicha. U hlavního obřadu jsou obě rodiny.
Můj partner tu žije od tří let, umí plynule česky i vietnamsky. Je spíše „počeštělý“, ale stále je jiný, než muži u nás. A to na něm moc miluji. Seznámili jsme se hodně mladí. On už pracoval v jedné fabrice a já ještě studovala. Měli jsme společné přátele, a tak jsme se začali bavit i spolu. Pak už jsme si vyšli třeba jen my dva a dokázali jsme spolu proklábosit celé hodiny. Jeho rodiče mají potraviny, kde prakticky žijí svůj život.
S partnerem mám dvě dcery. 5 let a 2 roky. Máme restauraci, kde vaříme klasicky česká jídla. Vždy máme jednu specialitu dne a do té rádi sem tam přidáváme různá vietnamská jídla.
Moje rodina se z počátku k našemu vztahu také nepostavila moc libě. Ale teď už je to pro ně člen rodiny jako kterýkoliv jiný, mají ho rádi a moc si ho váží. Dokonce někdy spolu vtipkují, že jsme taková mezinárodní rodina. Celkově nejhorší ale byl přístup okolí. Ani nespočítám, kolikrát se mě ptali na různé věci, i na intimní věci. A když to posloucháte pořád, tak to není moc příjemné.
Jsem spokojená. I když jsme každý jiný. Nejen v rase, téměř ve všem. Já jsem častěji nemocná, on je zdravý. Já si ráda šla sednout s přáteli, vypít u toho nějaký ten alkohol, on je abstinent. Měl rád seriály, které mě vůbec nebraly. Ano, náš vztah byl ze začátku dost složitý. Moc tomu nepřidal přístup všech těch lidí z různých stran, ale i právě ty naše protiklady. Jednou náš vztah byl na totálním rozpadu, kdy jsem chtěla odejít. Ale uvědomila jsem si, že mě bezmezně miluje. Že by mě nepodvedl (jak jsem psala, na rodině si zakládají a naštěstí v tom, takový je), že je sice materialisticky založený a já spíš emocionálně, ale dokáže se o nás postarat. Restauraci máme, protože mě tahle práce baví, a on je hlava, která dokáže neustále něco vymýšlet. Že je ochotný mi pomoct s domácností, s dětmi. Že za mnou bude stát ať se děje, co se děje. Nemá problém s mou rodinou (i když je to někdy s nimi těžké) a i v posteli nám to klape. A tak jsme se naučili dělat kompromisy. Já jsem úplně přestala pít (nebyla jsem žádný alkoholik, vypila jsem vždy strašně málo, aby mi nebylo špatně), podnikáme společné výlety, a dokonce jsme si našli i ty seriály, které nás oba baví. Naučil se se mnou projevovat tu lásku. Dělá mi radost a já se mu snažím pomáhat v těch formalitách a udělat i něco za něj. Dokáže i skvěle hospodařit, je šetřivý a zároveň se nebojí žít si tak, aby nám nic nechybělo a abychom si mohli dělat radost. To neznamená bezmezně utrácet, takový nejsme ani jeden.
Ve Vietnamu jsem ještě nebyla, ale letos tam poletíme i s dětmi. Už se nemůžu dočkat. Akorát se trochu bojím, co na mě řeknou. Jeho rodina pochází ze severu a ta není tak turisticky založená, jako je jih. Tak si z něj dělám srandu, že mě nesmí nechat nikde samotnou na ulici, protože já jsem právě světlovláska s modrýma očima.
Oříšek pro mě je vietnamština. Jsem samouk. Je to pro mě dost náročné. Mají jinou intonaci a hodně tónují. I když umím teprve nějaké ty základy, jsem na sebe tak pyšná.
Účastnila jsem se již i hodně oslav. Dětské narozeniny. Ta holčička měla na stole dort a na zemi bylo pohoštění. Ano, jedli jsme na zemi. Já tenkrát čekala druhou dcerku, tak to nebylo moc příjemné, ale mohla jsem se aspoň opřít o zeď. Spíše ta oslava byla o tom, že si chlapi popili a popovídali a ženy poklábosily mezi sebou. Vánoce neslaví, i když už se to do Vietnamu docela dostává z Ameriky. Takže na ulicích jsou vidět stromečky a Santové. Slaví Nový rok. Ten mají ale až v únoru. Dále jsem se účastnila různých sešlostí, svatebních hostin, oslav apod.
Pro shrnutí, žiju normální běžný život, i když je někdy hektický, ale na druhou stranu mám v tom vztahu neskutečný mír a pohodu, které si s partnerem dáváme. Rádi pracujeme, ale zároveň si i rádi dopřejeme volno a věnujeme se našim dětem. Svého partnera miluji a jsem ve vztahu šťastná.
Přečtěte si také
„Trestáš vlastní děti!“ Vyčítá mi rodina, že jsem omezila kontakt s babičkou
- Anonymní
- 30.08.26
- 7239
U vlastní mámy člověk tak nějak automaticky čeká, že bude stát na jeho straně. Jenže já jsem zjistila, že někdy může být největší problém právě to, když vlastní rodina odmítne přijmout, že už...
Ženská v metru odmítla pustit mé tří leté dítě. Oba jsme skončili na podlaze
- Anonymní
- 30.08.26
- 10621
Vždycky si říkám, že svého syna naučím slušnému chování. Naštěstí můj muž je hotový gentleman a tak má to nejdůležitější stále před očima. Svůj vzor. Jsem za to neskutečně ráda, protože vidím, že k...
Rodiče Mileny (22) se jí smáli, že chodí na terapii. Teď se diví, jak se změnila
- Anonymní
- 30.08.26
- 4589
„Takže ty vážně chodíš k psychologovi?“ zeptala se Milenina máma a začala se smát. Její táta se přidal. Pro ně byla terapie něco pro lidi, kteří si neumějí poradit sami. Milena tehdy raději mlčela....
Myslela jsem, že až děti vyrostou, budu mít konečně svůj život. Spletla jsem se
- Anonymní
- 30.08.26
- 4941
Rodičovství mě vždycky bavilo a naplňovalo. Přesto jsem se, jak děti rostly, těšila na chvíli, kdy se osamostatní a já budu mít zase víc času na svůj vlastní život. Vždycky jsem měla hodně koníčků,...
Syn si nechal propíchnout ucho. Sousedky se mě začaly ptát, jestli je gay
- Anonymní
- 30.08.26
- 564
Můj syn byl na letní brigádě v Anglii. Odjel tam skoro na dva měsíce a mě to nevadilo. Říkala jsem si, že aspoň se osamostatní a získá zkušenosti. Když se vrátil, překvapil mě novou ozdobou....
„Viď, že máš babičku raději než maminku,“ tchyně si nárokuje mou roli
- Anonymní
- 29.08.26
- 9711
S tchyní Vlastou jsme nikdy neměly ideální vztah, ale co se narodil malý Šimonek, přerostlo to v noční můru. Vždycky jsem si přála, aby měli hezký vztah, jenže z našich návštěv u ní se stala...
Koupila jsem dceři svačinu z mekáče, od té doby to mám na talíři
- Anonymní
- 29.08.26
- 2652
Nejsem žádná bio matka, ale ani nejsem člověk, který by své děti dopoval cukry a nezdravými polotovary. Jsem obyčejná ženská, která jednou ráno zapomněla, že dcera má mít s sebou svačinu na výlet a...
Manžel mi vyčítá rodičák. Prý jsem doma a nic nedělám
- Anonymní
- 29.08.26
- 3557
Jsem na rodičovské s dvouletým synem a čtyřměsíční dcerou. Dny mám plné krmení, uspávání, vaření, prádla a věčného uklízení něčeho, co se za deset minut znovu rozsype. Manžel ale vidí hlavně to, že...
Můj syn není žádné problémové dítě. Pak mi ve školce nabídli asistenta
- Anonymní
- 29.08.26
- 6338
Školka se blíží a s tím i moje přemýšlení nad tím, že mi paní učitelka několikrát řekla, že by můj čtyřletý Davídek potřeboval asistenta. Je jiný než ostatní děti, straní se jim, skoro nemluví, má...
Hraju si s dětmi v písku. Ostatní mámy mají konečně klid
- Anonymní
- 29.08.26
- 4578
My, mámy malých dětí, jsme na hřištích pořád. Který typ jste vy? Máma na lavičce nebo máma v písku?
když jsem žila v zahraničí, tak jsem se chodila učit jazyk do komunitniho centra s ostatními přistěhovalci (španělsko, portugalsko, malajsie, ukrajina, indie…) A vždy mě strašně bavilo poslouchat, jaké mají tradice. A o to víc si zamilovala ty nase 
Máme i u nás na vesnici rodinu, jejich syn chodí s mou dcerou do školky - mají u nás obchůdek se smíšeným zbožím. Je jich tedy jak psů a nikdo se v nich neorientuje 
ostatním odpovím až dyl, musím už běžet do práce 
starší se ráda se mnou uci. Ona už to vnímá jako cizí jazyk a prarodiče na ne zejména mluví vietnamsky, takže i sama dokáže pochopit a odvodit si co to slovo znamená. Mladší rozumí všemu, ale odpovídá spíš cesky. Ale už jsem ji slyšela že ze spaní mluvila vietnamsky. 
