Můj partner Vietnamec 2
Pod prvním deníčkem jste mne prosily, abych o našem vztahu napsala podrobněji, o výchově dětí apod. Tak tady je pokračování.
Ahoj! 
Vztah s Vietnamcem je sice trochu jiný, ale ne tolik. Ani vám to moc nepřijde, dokud nepoznáte jeho rodinu a nesetkáváte se s ostatními. Pokusím se vám tedy trochu přiblížit vietnamskou komunitu.
Co se týče jídla, toho mají vždy opravdu hodně. Doma mají minimálně dva velké pytle jasmínové rýže. Jeden na používání, druhý do zásoby. Mimochodem, jasmínová rýže je opravdu výborná, sami ji doma používáme a i v naší restauraci. Skoro do všeho používají rybí omáčku, i my ji doma máme 
Naučila jsem se ji přidávat do kuřecího vývaru, dělá opravdu dobrou chuť. A když nevím u jakéhokoli jídla, jak už ho mám dochutit, kápnu tam trochu té omáčky, a vždy jsem spokojená. I když je to rybí omáčka, nikdy nejde cítit. Možná trochu v jídle, ale po pár použití už to tak nepřijde Další častá potravina jsou nudle. Spíše skleněné, jelikož se dávají hodně do polévek apod. Nudle, které známe z bistra, jsem viděla zatím opravdu jen ve smažených nudlích s masem. Pijí hodně čaj nebo kávu (rozpustnou – buď s mlékem, nebo salkem) a celkově Vietnamci milují Coca colu nebo Redbully Zásoby potravin mají vždy, protože mají obchod, takže kdykoli mají na něco chuť, tak si to vezmou. Nebo když není maso? Vezme se z mrazáku Jinak většinu svých potravin si dovážejí ze Sapy v Praze.
Co mi usnadňuje vaření, je určitě rýžovar. Pokud ho neznáte, je to spotřebič, do kterého vložíte rýži, propláchnete, dáte vodu zhruba po klouby na prstech a dáte vařit. Až bude rýže uvařená, jen se vypne vaření a dál vám ji udržuje teplou, dokud rýžovar nevypnete. Máme ho i v restauraci a kuchaři jsou šťastní, jak jim to šetří čas a práci. U rodičů partnera byste našli i grilovací spotřebiče, WOK pánve apod. Musím se učit i jíst hůlkami, už jen kvůli tomu, že letíme do Vietnamu. Pořád to ještě neumím. Někdy je to vážně sranda na mě koukat, jak se s tím peru
I když je doma můj partner trochu lenivý, rád se natáhne po příchodu z pracovního nasazení, cokoli mu řeknu, tak udělá. Dá prát, vysaje, vytře, umyje nádobí, uvaří (vaří výborně), dojde nakoupit, opraví něco rozbitého, prostě cokoli. Nedělá mu problém pomáhat v domácnosti. Co jsem si všimla, tak to tak vietnamští muži mají. Práce ho baví a navíc je materialisticky založený (jako všichni Vietnamci), takže pro dobrý kšeft je v práci klidně celý den.
Samozřejmě mám i jazykovou výhodu. Dost lidí se mě ptá, zda jim rozumím, a já řeknu že ano, ale horší je pro mě mluvit. Mají různé formy oslovování. Jinak oslovíte dítě, mladšího, staršího a ještě víc staršího… Pak také rozhoduje, zda je to muž, či žena. Prostě oslovování je nejdůležitější, protože pokud špatně oslovíte, zkazíte celou větu a dotyčný vás nemusí vůbec pochopit nebo se může urazit. Zatím se mi to nestalo, protože mluvím jen s partnerem nebo jeho sestrou, ale až na to přijde…:X
Jak jsem již psala, vietnamská kuchyně je mnohem zdravější, i když se jídlo skládá hodně z vepřového masa nebo smažených jídel. Ale mají to vyvážené díky tomu, že jedí ryby, hovězí a kuřecí maso. Ke každému jídlu nesmí chybět zelenina na jakýkoliv způsob. Místo svačiny nebo dezertu si dají ovoce a jak jsem psala, pijí hodně čaje.
I když já zdaleka všechny známé Vietnamce tady v Česku neznám a už vůbec skoro nikoho z Vietnamu, oni mě znají moc dobře. Vědí o mě snad všechno. I když pro mou českou povahu je mi to někdy nepříjemné, na druhou stranu jsou na mě moc milý, což mi naznačuje, že si o mě říkají hezké věci. Ve Vietnamu se na mě těší. V bistru dostáváme slevy, to samé, když zajdu do tetxtilu, apod. A když chci něco malého, např. pití, dostanu to klidně i zadarmo. My už jsme v takové fázi, kdy partnerovo rodiče znají i mé rodiče. Ano, už i moje maminka dostává slevy
Máme pestrý život. Pokud nejsme v práci nebo s dětmi, pořád něco slavíme. Když ne české svátky, tak vietnamské. Nový rok slavíme dvakrát. A naše MDŽ je ve Vietnamu dokonce dvakrát.
S jeho rodiči jsem se nikdy nepohádala. Z toho důvodu, že když mi něco opravdu lezlo krkem, i přes veškerou úctu, kterou k nim mám, jsem někdy řekla svůj názor, co se mi líbí nebo nelíbí, nebo když mi říkali, jak a co mám dělat, a já to dělám jinak. Oni vám na to moc neodpovědí, protože v našem jazyce umí jen sprostá slova od lidí, a naopak já bych se ve vietnamštině také nedokázala pohádat. Jinak vím, že to dokážou moc dobře. A když už opravdu nerozumím, tak to prostě odkývu a jsou spokojení všichni. Oni dělají přesně to samé, když zase nerozumí nám Takže je to vlastně pohodový rodinný stav (s nadsázkou)
Měla jsem i možnost na vlastní oči vidět, že Asiat spotřebuje alkohol úplně jinak než Evropan. Chybí jim enzym v játrech, který alkohol likviduje. Lehce zčervenají a snadno se opijí. Pokud tu ale žije Vietnamec mnoho let a pije hodně, pak nemá problém Jeho tělo si zvykne. Můj partner je abstinent, ten se alkoholu ani nedotkne, ale k nám do restaurace třeba jeden chodí pravidelně na country večery a opíjí se teda fest. Ale zas je hezké vidět, že přijde sám, baví se s lidmi a tančí na naši hudbu.
Teď něco o našem začátku. Když jsem se zamilovala, bylo mi 17 let. Že je to Asiat, jsem si ani nevšímala. Vůbec jsem to neřešila. Když jsme spolu začali chodit, začala jsem poznávat, že je trochu jiný. Časem si těch odlišností prostě všimnete. Takový vztah je hodně o toleranci a kompromisech. Museli jsme se jeden druhému i trochu přizpůsobit. Ze začátku je to hledání. V kultuře jeho rodiny, jak s nimi mluvit, v názorech. Ale když už jsem do takového vztahu šla a uvědomila si, že to bude trochu složitější, prostě jsem chtěla. Chtěla jsem se učit jejich jazyk, poznávat jejich svátky a tradice, jak vaří různá jídla, co se k čemu používá apod.
Partner to měl ze začátku možná těžší, než já s mou rodinou. Jak jsem psala, v jejich rodinách je kladen větší tlak a očekávání od potomka. Naposledy, před Novým rokem, na jedné svatební hostině pronesla jedna žena: „On má Češku?“ A matka mého partnera odvětila: „Co s ním mám dělat“ Ale nijak šíleně to nehrotili. Něco si vyslechl od své maminky, otec to nijak moc neřešil. Ve Vietnamu je totiž zvykem, že po svatbě žena odchází za rodinou svého muže. Proto se rodiče snaží dobře radit svému partnerovi. Je její povinnost se dobře postarat o rodiče svého muže, až zestárnou. Spousta vietnamských rodin by takovýto vztah nepřekousla. Ono ani moc nejde se za to na ně zlobit, i když ze začátku mi přišli divní. Mají prostě přirozený strach o své dítě a o jeho budoucnost. Musela jsem jim prostě ukázat, že to zvládnu, že jsem pracovitá a zodpovědná.
Chce to čas. Ze začátku jsem k nim nesměla chodit, když jsem přišla do potravin nebo na něj venku čekala, jen mě pozorovali, ale vůbec se mnou nemluvili. To se změnilo, až když jsem otěhotněla. V té době mě stále vůbec neznali, ani já je. Pak nám nabídli volný byt nad potravinami, kam jsme se přestěhovali, a od té doby, co jsme se stali sousedy, začalo vzájemné poznávání. Od té doby podle mého začali náš vztah tolerovat. Teď už mě netolerují, teď už mě mají rádi.
Vietnamské rodiny jsou hodně velké. U nás máme tety, strýčky, které občas vídáme. U nich je to stále velmi blízká rodina. Pro Vietnamce je důležité vzdělání. Pokud však školu děti neudělají na několikátý pokus, mají za to céres, ale pokud si to zařídí tak, aby se měli dobře a dokázali vydělávat, pak to nehrotí. A velký problém je vztah, když studují. Ve Vietnamu své partnery moc nepředstavují, dokud nevystudují. Také není zvykem, aby měli několik partnerů, než si někoho najdou. A pokud ano, všechny je nepředstavují. To už je spíš takový rituál, kdy se začne očekávat svatba.
Konkrétně já jsem otěhotněla na střední škole, kterou jsem na dva pokusy nedodělala. Při druhém pokusu jsem podruhé otěhotněla. Druhé dítě jsme chtěli. Školu jsem odložila. Nyní budu školu dodělávat dálkově. Partner si zřejmě něco vyslechne ve Vietnamu, jak je škola důležitá, i za mě. Budiž maturita, ale vysoká? To už je něco. Tam si prostě lidé myslí, že když uděláte i vejšku, budete brát velký prachy za to, že skončíte někde v kanceláři. Že to tady u nás tak nechodí, to nevědí.
Můj partner je v mnoha věcech úplně jiný než Čech a v mnoha věcech úplně stejný.
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 2961
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 1836
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 1562
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 549
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2516
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 4978
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1757
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1850
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 1141
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3777
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
?Zda jsou jako cesti muzi nebo zda jsou romantici atd 
nemas dodelanou skolu,tudiz jen se zakladkou,dve deti ktere prisli v prubehu dodelavani stredni skoly.pises vseobecny veci co se tyka vetnamcu,ale nic z tvych pocitu.za me jak z wiki komunite o vetnamcu 
a misto aby odpoledne behali z nasema detma po vesnici nebo se ucili tak jeden bali salam a druha macka uz ve svem veku pokladnu az do vecera.Ze skoly rovnou s aktovkama za pokladnou,za uzeninama nebo vybaluji.. 
Prijde mi ze oni zadne detstvi nemaji,ale urcite umi spoustu veci..coz se neshoduje z vypravenim v denicku..
spousta lidí nemá maturitu, ale ona si myslím, zajištěna je. A maturita už bude plus. A kdybych já domů dotáhla Vietnamce, tak se naši taky netváři. Za mě deníček pěkny a zajimavy. Určitě bych neurazela, asi erupce na Slunci a hodně lidí se špatně vyspalo.
Ale jo, když celý život čteš maximálně Rosamundu nebo Napsáno životem, takový deníček se ti musí zdát boží.
A na pravé vietnamské jídlo si zajeď do Vietnamu 
