Můj porod ve FM

To bylo snad nejhorší období mého života, i když jsem byla teprve v 8. týdnu těhotenství, hrozně jsem to prožívala, protože jsme se na miminko moc těšili. Honza-manžel to ani nějak nedával najevo, ale já jsem byla z toho úplně vyřízená, hrozně to bolelo..Doktoři nám říkali, že si máme dát minimálně 3 měsíce pauzu, než to začneme zkoušet znova, tak jsme to pak zkoušeli od srpna 04 s tím, že jsme si mysleli, že to hned tak nebude. Na konci srpna jsme odjeli na dovču na Korfu a jak jsme se vrátili, tak jsem si dělala test, měla jsem 4 dny zpoždění mens. a vida-2 čárky! Nemohla jsem tomu uvěřit, byla jsem strašně š'tastná a přitom na nervy, protože jsem si říkala, aby to zase nebylo mimoděložní, protože tahle možnost tam opět byla. Naštěstí to bylo v pohodě, jak mi doktorka potvrdila, že se jedná o těhotenství v DĚLOZE, ne nikde jinde, byla jsem přešťastná. No jo, ale pak jsem z ničeho nic začala v 8. týdnu krvácet, takže fofrem do nemocnice, já na zhroucení, že jsem potratila, ale byl to „jen“ hematom v děloze, takže jsem musela zůstat týden v nemocnici, aby mě měli pod dohledem. Pak jsem pokaždé zažívala nervy při různých testech, co se pravidelně dělají, jako na Downův syndrom, zda má v pořádku srdíčko atd. Naštěstí, všechno už pak bylo v pořádku. Takže kromě těch nerváků na začátku a nevolností asi od 9.týdne do 13.týdne, kdy jsem jenom ležela, protože mi bylo zle, jsem prožívala super těhotenství. Všechno jsem si zaznamenávala-to jak přibírám, měřila jsem si obvod břicha , taky první pohyby, které jsem poprvé ucítila (9.12.04) atd. Horší to pak bylo ke konci, dostala jsem šílenou alergii z jahod, celá jsem se osypala a otekla, jako by nestačilo, že jsem už tak celá obtloustlá a zavodněná. No vypadala jsem fakt „úžasně“! Byla jsem jak koule, ale vůbec mi to nepřišlo, to až teď, jak vidím fotky nebo dvd.. Musela jsem i před doktorkou trošku lhát, když se mě na každé prohlídce ptala, kolik vážím, bylo mi trapně..:-))
A co se týče porodu, musím říct samá superlativa, protože můj porod probíhal úplně v pohodě, bez komplikací. Ráno 24.5.05 - 4 dny po termínu, mě vzbudilo bolení břicha jako při slabé menstruaci a taky jsem trošku špinila. Tak jsme hned jeli do nemocnice, tam mě dali na monitor, kde se zaznamenávají ozvy miminka a říkali, že to nevypadá na porod, že to jsou spíše poslíčci. Pak mě ale vyšetřila doktorka a udělala mi nějaký hmat uvnitř, nevím, jak se to přesně jmenuje, a ono se to rozjelo, takže jsem šla rovnou na porodní sál. Po klystýru kontrakce trošičku zesílily, ale pořád mi to nepřipadlo, že tohle je porod, protože jsem normálně chodila po místnosti, volala jsem mamce, smskovala, pak jsem vesele mávala Honzovi z okna, který zrovna přicházel mě podpořit. Potom asi kolem 10 hodiny dopoledne mě museli propíchnout, aby vytekla plodová voda a z toho jsem byla trošku překvapená, protože jsem nečekala, že jí je tolik, hotová potopa! Tak jsem střídavě byla ve sprše, pak na hopsacích balonech, nakonec jsem skončila na takovém velkém polštáři, něco podobného měli na sezení i v Bigbrotherovi, a to mi vyhovovalo nejvíc.Mezi kontrakcemi jsem pospávala, co půl hodinky mě zkontrolovala por. asistentka a vždycky jsem byla o něco víc otevřená, takže jsem zas byla v šoku, když mi kolem 3 hodiny odpoledne řekla, že miminko už chce na svět, že se mám přesunout na por. křeslo a že budem tlačit. Říkala jsem: UUUUŽ?!? Vždyť mi vůbec nepřipadá, že rodím, že ta bolest není vůbec nic hrozného, protože co já jsem slyšela z vyprávění kamarádek a tak, tak všechny mi líčily, jaká to byla hrůza! Tak jsem se se supěním zvedla z toho pohodlného polštáře, pak mě sice trošku smích přešel, protože to začalo bolet o dost víc a taky jsem musela vydržet 3 kontrakce ve stoje opřená o Honzu, který byl zmožený možná víc než já, když jsem se mu celou vahou pověsila na krk a to vím, že byla asi nejhorší část. Pak, jak už jsem tlačila, tak to byla rychlovka, asi 3× jsem zatlačila a Michaelka byla venku. Ani jsem nepostřehla, že mě nastřihli, protože malá byla „kus baby“-4,15 kg a 52 cm. Šití mi taky nedělalo problém, byla jsem tak šťastná a vykulená z toho, jak jsem to zvládla a že mám DCERU, že jsem to vůbec nevnímala. Potom mi ji ¨přinesli už očištěnou a zabalenou a dali mi ji k prsu, tak jsem se rozbrečela, v tu chvíli má žena v sobě tolik emocí, že to se nedá ani popsat..
Pak jsme si 4 dny pobyly v nemocnici a začal kolotoč, ale to je zase do jiného tématu..
Takže můžu vzkázat všem maminkám-čekatelkám, že porod může být i pohoda!!! (Asi 3 měsíce po porodu jsem dostala střevní chřipku a řeknu Vám, že radši půjdu hned zítra rodit, než zažívat tu bolest na WC…:-D) Takže se nebojte, na konci Vás čeká něco strašně nádherného, slovy nepopsatelného…