Můj první porod
- Porod
- mynames.katrine
- 31.12.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj první porod, tak jako téměř celé těhotenství, byla katastrofa, ale když jsem pak broučka uviděla, věděla jsem, že všechno to stálo za to...
V pátek ráno 18. 12. 2015 jsem byla objednaná na kontrolu k paní doktorce, přenášela jsem dva dny. Opětovně mi projeli porodní cesty jako již několikrát kvůli uvolnění a domluvili jsme se, že pokud do neděle neporodím v pondělí, nastoupím na vyvolání.
Jakmile jsme přijeli domů, začala jsem vařit a přítel dával dohromady své matce auto. Podbřišek mě bolel, trochu jsem i špinila. Na to vše jsem byla lékařkou upozorněna, a tak jsem si nedělala starosti. Po obědě jsme si pustili film, přítel usnul, ale mně bylo zle a usnout jsem nemohla, leč jsem se o to snažila.
V 19 hodin mě podbřišek bolel už i bez jakéhokoliv pohybu mého těla. Co mě překvapilo bylo, že to byly jednorázové bolestivé vlny. Jistěže mě napadlo, že jsou to kontrakce, ale plodová voda neodtekla a bolest nebyla pravidelná. Jelikož jsem vůbec neměla poslíčky, říkala jsem si, že to mohou být ony.
Když se přítel probudil, doprovodil mě do sprchy. Bolest samozřejmě neustala. Počkali jsme do 22. hodiny. Pak mi to nedalo a šla se optat tchyně, zda náhodou nemohu rodit (připadala jsem si v ten moment jako idiot).
Bylo mi řečeno, že je to možné, a i kdyby ne, raději, ať zajedeme do porodnice. Pro jistotu jsem sbalila všechny věci a jeli jsme. Paní doktorka v porodnici mi sdělila, že jsem otevřená na 2 cm a že je to brzo.
Pro jistotu kvůli mému zdravotnímu stavu (jsem epileptička) si mě tam už nechá. Přítele poslali pro tašku, kterou jsme nechali v autě a mě dali na natočení. Když se s taškou vrátil, poslali jsme jej domů, že to zvládnu a zavolám mu až v momentě, kdy budou kontrakce větší.
Paní vedle na pokoji však začala rodit, a tak mi bylo hned jasné, že to sama nezvládnu. Volala jsem tedy, ať se vrátí. Když se vrátil, bylo něco kolem 11. hodiny a ve dvě ráno malého zase natáčeli.
Víc se nedělo. O půl třetí byl přítel na mrtvici a já popravdě řečeno taky. Stále to bylo 2 cm a to jsem měla kontrakci za kontrakcí. V pět hodin mi píchli oxytocin - prý se to buď rozjede nebo ne, neměla jsem co ztratit. K mé smůle nerozjelo. Pozitivní bylo, že jsem dokázala usnout, a tak přítel odjel prozatím domů.
V sobotu o půl 11 jsou kontrakce slabé a stále jsem otevřená pouze na 2 cm. Po natočení malého se ptám lékařky, která přišla na kontrolu, zda nemohu domů, jelikož je mi psychicky zle a upadám do deprese.
Vzhledem k tomu, že mírně krvácím, je mi to zamítnuto a jsem přeložena na gynekologické oddělení. Kolem páté hodiny je mi opětovně píchnut oxytocin a v šest jdu na natočení. Na gynekologickém oddělení trávím noc s kontrakcemi - takže spím minimálně.
V neděli ráno kolem 7. hodiny opět natočení, na vizitu jde primář a uklidňuje mě s tím, že porod dnes vyvoláme. Po jeho odchodu mě do 30 minut vyzvedávají sestřičky z porodního sálu.
V 10:30 zavádí pan primář tabletku. Kontrakce zesilují a stávají se pravidelnými. Volám příteli, ať přijede. Plodová voda stále nepraská a malý nemůže dolů tak, jak by měl. Plodová voda je tedy prasknuta uměle, malý se šine níž.
Cca v 12:30 hod se snažíme poprvé tlačit - nejde to. Přijíždí přítel (pozdě). Dohodli jsme se, že se mnou bude na velké kontrakce, nikoliv na porod. Sestřičky jej oblečou a k porodu dovedou - jeho tvář je zděšená, ale já nemám čas se tím zabývat.
Přejdu tři kontrakce a přítel s kapitulací odchází na chodbu, je toho na něj moc. Trápím se cca další hodinu. Nakonec je přizván na pomoc opět primář. Nastřihuje mne. Snažíme se porodit.
Nakonec je použita vakuová pumpa a na dvě zatlačení je malý venku - 14:35 hodin. Je mi na minutku přiložen k prsu a za chvíli je odnesen. Přítel je přizván k jeho ošetření, my na sále čekáme na placentu.
Přichází dětský lékař je mi sděleno, že malý měl tělíčko i krček omotaný pupeční šňůrou, ale je v pořádku. Váží 3250 g a má 50 cm.
Přítele po vyšetření posadí do křesla a dají mu malého do náruče. Placenta nikde, zvažuje se chirurgické odstranění - rezignuji. Nakonec opět zasahuje primář a placentu vytahuje.
Malého odnáší na dětské, přítel jde opět na chodbu, jelikož je nutná okrajová kyretáž, která je bleskurychle provedena a do karty je napsáno před odchodem domů „kontrola dělohy“. Následuje sešití nástřihu, poté se přítel loučí a odjíždí domů.
Jsem „mrtvá“. Sestřičky se o mě postarají, ihned usínám. V pět mě budí na jídlo, odmítám a spím dál. V šest se budím, sestřičky se střídají a já obvolávám konečně rodinu, též přijmu alespoň polévku.
Bohužel, aby toho nebylo málo, musím být cévkována. Jelikož stále nejsem schopná pohybu, jsem umyta a převezena na šestinedělí. Večer je mi bohužel zaveden vývod do močového měchýře, jelikož nejsem normálního použití mísy ani toalety schopna. Dle názoru lékařů jsem oteklá.
Malý se odmítá přichytit k prsu, snažíme se jej nalákat na chuť glukózy, potvůrka to jenom olíže. Stále jsem nepoužitelná a víceméně imobilní.
Dva dny po porodu se malý konečně začal chytat k prsu, ale musí být dokrmován Nutrilonem. Já osobně jsem konečně použitelná, večer mi byl vývod odstraněn a už chodím bez pomoci tak, jak potřebuji. Den na to - 24. 12. 2015 jsem propuštěna i s malým domů.
Závěrem jsem musela přestat kojit, mléko mi zmizelo a musela jsem jej nahradit umělou stravou. Přesto malý dle dětské lékařky, která byla doma na kontrole, prospívá dobře a to je to nejdůležitější.
Přečtěte si také
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1161
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 1901
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 761
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 919
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 1504
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 2718
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 1804
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 2608
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 3866
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 2394
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
.neni to brzo na takove zavery? at se dari vam obema!
Nepochopim, kdyz je nekdo nezkusena prvorodicka, proc si k porodu nevezme dobrou dulu, na kterou se muze spolehnout 
Držím palečky a přeji krásný Nový rok a mnoho štěstí a zdraví:-)
Logicky by mi zněla naopak věta „dítě je plně kojené a přesto krásně přibírá“.
hodně zdraví oběma! Jen mě napadá otázka, kdyby jste ještě stále zkoušeli s kojením, je možnost to rozjet? Kdesi jsem četla, že do tří týdnů možnost je, zkoušet, zkoušet, i odsávačkou klidně, když mimi je napapané. Ta paní, co to psala, už nevím kde, se prý rozkojila po třech týdnech. My jsme museli s kojením také zabojovat, nakonec mléko zůstalo jen v jednom prsu, ale do 4. měsíce bohatě stačilo, pak jsme stejně začínali s příkrmy, dnes půl roku a kojíme dál…
To mluví samo za sebe. O vytrhávání placenty nemluvě.
.
sonkosa
Páni, to je čerstvé! Je to teda síla, co sis musela vytrpět, ale už bude dobře. Užívej si chlapečka!