Můj první porod
- Porod
- mynames.katrine
- 31.12.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj první porod, tak jako téměř celé těhotenství, byla katastrofa, ale když jsem pak broučka uviděla, věděla jsem, že všechno to stálo za to...
V pátek ráno 18. 12. 2015 jsem byla objednaná na kontrolu k paní doktorce, přenášela jsem dva dny. Opětovně mi projeli porodní cesty jako již několikrát kvůli uvolnění a domluvili jsme se, že pokud do neděle neporodím v pondělí, nastoupím na vyvolání.
Jakmile jsme přijeli domů, začala jsem vařit a přítel dával dohromady své matce auto. Podbřišek mě bolel, trochu jsem i špinila. Na to vše jsem byla lékařkou upozorněna, a tak jsem si nedělala starosti. Po obědě jsme si pustili film, přítel usnul, ale mně bylo zle a usnout jsem nemohla, leč jsem se o to snažila.
V 19 hodin mě podbřišek bolel už i bez jakéhokoliv pohybu mého těla. Co mě překvapilo bylo, že to byly jednorázové bolestivé vlny. Jistěže mě napadlo, že jsou to kontrakce, ale plodová voda neodtekla a bolest nebyla pravidelná. Jelikož jsem vůbec neměla poslíčky, říkala jsem si, že to mohou být ony.
Když se přítel probudil, doprovodil mě do sprchy. Bolest samozřejmě neustala. Počkali jsme do 22. hodiny. Pak mi to nedalo a šla se optat tchyně, zda náhodou nemohu rodit (připadala jsem si v ten moment jako idiot).
Bylo mi řečeno, že je to možné, a i kdyby ne, raději, ať zajedeme do porodnice. Pro jistotu jsem sbalila všechny věci a jeli jsme. Paní doktorka v porodnici mi sdělila, že jsem otevřená na 2 cm a že je to brzo.
Pro jistotu kvůli mému zdravotnímu stavu (jsem epileptička) si mě tam už nechá. Přítele poslali pro tašku, kterou jsme nechali v autě a mě dali na natočení. Když se s taškou vrátil, poslali jsme jej domů, že to zvládnu a zavolám mu až v momentě, kdy budou kontrakce větší.
Paní vedle na pokoji však začala rodit, a tak mi bylo hned jasné, že to sama nezvládnu. Volala jsem tedy, ať se vrátí. Když se vrátil, bylo něco kolem 11. hodiny a ve dvě ráno malého zase natáčeli.
Víc se nedělo. O půl třetí byl přítel na mrtvici a já popravdě řečeno taky. Stále to bylo 2 cm a to jsem měla kontrakci za kontrakcí. V pět hodin mi píchli oxytocin - prý se to buď rozjede nebo ne, neměla jsem co ztratit. K mé smůle nerozjelo. Pozitivní bylo, že jsem dokázala usnout, a tak přítel odjel prozatím domů.
V sobotu o půl 11 jsou kontrakce slabé a stále jsem otevřená pouze na 2 cm. Po natočení malého se ptám lékařky, která přišla na kontrolu, zda nemohu domů, jelikož je mi psychicky zle a upadám do deprese.
Vzhledem k tomu, že mírně krvácím, je mi to zamítnuto a jsem přeložena na gynekologické oddělení. Kolem páté hodiny je mi opětovně píchnut oxytocin a v šest jdu na natočení. Na gynekologickém oddělení trávím noc s kontrakcemi - takže spím minimálně.
V neděli ráno kolem 7. hodiny opět natočení, na vizitu jde primář a uklidňuje mě s tím, že porod dnes vyvoláme. Po jeho odchodu mě do 30 minut vyzvedávají sestřičky z porodního sálu.
V 10:30 zavádí pan primář tabletku. Kontrakce zesilují a stávají se pravidelnými. Volám příteli, ať přijede. Plodová voda stále nepraská a malý nemůže dolů tak, jak by měl. Plodová voda je tedy prasknuta uměle, malý se šine níž.
Cca v 12:30 hod se snažíme poprvé tlačit - nejde to. Přijíždí přítel (pozdě). Dohodli jsme se, že se mnou bude na velké kontrakce, nikoliv na porod. Sestřičky jej oblečou a k porodu dovedou - jeho tvář je zděšená, ale já nemám čas se tím zabývat.
Přejdu tři kontrakce a přítel s kapitulací odchází na chodbu, je toho na něj moc. Trápím se cca další hodinu. Nakonec je přizván na pomoc opět primář. Nastřihuje mne. Snažíme se porodit.
Nakonec je použita vakuová pumpa a na dvě zatlačení je malý venku - 14:35 hodin. Je mi na minutku přiložen k prsu a za chvíli je odnesen. Přítel je přizván k jeho ošetření, my na sále čekáme na placentu.
Přichází dětský lékař je mi sděleno, že malý měl tělíčko i krček omotaný pupeční šňůrou, ale je v pořádku. Váží 3250 g a má 50 cm.
Přítele po vyšetření posadí do křesla a dají mu malého do náruče. Placenta nikde, zvažuje se chirurgické odstranění - rezignuji. Nakonec opět zasahuje primář a placentu vytahuje.
Malého odnáší na dětské, přítel jde opět na chodbu, jelikož je nutná okrajová kyretáž, která je bleskurychle provedena a do karty je napsáno před odchodem domů „kontrola dělohy“. Následuje sešití nástřihu, poté se přítel loučí a odjíždí domů.
Jsem „mrtvá“. Sestřičky se o mě postarají, ihned usínám. V pět mě budí na jídlo, odmítám a spím dál. V šest se budím, sestřičky se střídají a já obvolávám konečně rodinu, též přijmu alespoň polévku.
Bohužel, aby toho nebylo málo, musím být cévkována. Jelikož stále nejsem schopná pohybu, jsem umyta a převezena na šestinedělí. Večer je mi bohužel zaveden vývod do močového měchýře, jelikož nejsem normálního použití mísy ani toalety schopna. Dle názoru lékařů jsem oteklá.
Malý se odmítá přichytit k prsu, snažíme se jej nalákat na chuť glukózy, potvůrka to jenom olíže. Stále jsem nepoužitelná a víceméně imobilní.
Dva dny po porodu se malý konečně začal chytat k prsu, ale musí být dokrmován Nutrilonem. Já osobně jsem konečně použitelná, večer mi byl vývod odstraněn a už chodím bez pomoci tak, jak potřebuji. Den na to - 24. 12. 2015 jsem propuštěna i s malým domů.
Závěrem jsem musela přestat kojit, mléko mi zmizelo a musela jsem jej nahradit umělou stravou. Přesto malý dle dětské lékařky, která byla doma na kontrole, prospívá dobře a to je to nejdůležitější.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1304
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 767
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1338
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 563
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 339
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19373
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2541
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2782
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2505
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1681
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
.neni to brzo na takove zavery? at se dari vam obema!
Nepochopim, kdyz je nekdo nezkusena prvorodicka, proc si k porodu nevezme dobrou dulu, na kterou se muze spolehnout 
Držím palečky a přeji krásný Nový rok a mnoho štěstí a zdraví:-)
Logicky by mi zněla naopak věta „dítě je plně kojené a přesto krásně přibírá“.
hodně zdraví oběma! Jen mě napadá otázka, kdyby jste ještě stále zkoušeli s kojením, je možnost to rozjet? Kdesi jsem četla, že do tří týdnů možnost je, zkoušet, zkoušet, i odsávačkou klidně, když mimi je napapané. Ta paní, co to psala, už nevím kde, se prý rozkojila po třech týdnech. My jsme museli s kojením také zabojovat, nakonec mléko zůstalo jen v jednom prsu, ale do 4. měsíce bohatě stačilo, pak jsme stejně začínali s příkrmy, dnes půl roku a kojíme dál…
To mluví samo za sebe. O vytrhávání placenty nemluvě.
.
sonkosa
Páni, to je čerstvé! Je to teda síla, co sis musela vytrpět, ale už bude dobře. Užívej si chlapečka!