Myslel jsem, že je to ta pravá. Pak jsem zjistil něco, co mě vyvedlo z omylu

Alici jsem potkal před rokem. Nebylo to přes seznamku, ale pracovně. Moc se mi líbila, a tak jsem ji zkusil pozvat na kafe – a ona souhlasila. Bylo mi s ní moc hezky, a tak jsme spolu začali chodit. Svěřil jsem se jí se všemi svými nepovedenými vztahy, a ona vypadala chápavě. Sama mi ale o své minulosti moc neříkala. Což mi bylo trochu divné, ale nechal jsem to být.

Zeptala se mě, jestli mi nevadí, že zatím budeme bydlet každý ve svém bytě. Prý nechce nic uspěchat. Nevadilo mi to a souhlasil jsem. Byl jsem do ní zamilovaný až po uši a zpětně si uvědomuju, že jsem hodně věcí přehlížel. Třeba když Alice odjela na služebku třeba na týden – to bylo divné, ale ona mi to vždycky tak hezky vysvětlila a ještě mi posílala fotky.

A pak se vrátila a měla na sobě nové šperky. Což mi bylo taky divné. „Je to moje práce vypadat dobře,“ sdělila mi. Vlastně jsem ani pořádně netušil, v čem přesně spočívá její práce. Potkali jsme se na otevření nové prodejny šperků. Zdálo se, že pracuje jako markeťačka, a tak mi to také podala.

Postupně mi došlo, že Alice není ta pravá. Její „pracovní cesty“ byly jen záminkou. Ve skutečnosti hodně cestovala jen proto, aby získala peníze, zážitky nebo produkty od sponzorů, a často přikrášlovala nebo úplně lhala o svých spolupracích. Když jsem se snažil přijít věcem na kloub, její vyprávění se rozcházelo s realitou – fotky, které mi ukazovala, nebyly z destinací, které tvrdila, že navštívila, a kontakty na firmy, s nimiž měla údajně spolupracovat, byly smyšlené.

Bylo to jako pomalu skládání puzzle. Každý její úsměv, každé „upřímné“ vyprávění začalo být podezřelé. Najednou jsem si uvědomil, že všechno, co jsem považoval za romantické a spontánní, bylo spíš vystavěné a účelové. A já jsem v tom hrál jen roli diváka její hry. To nebyla partnerka, se kterou bych mohl plánovat život. To byla někdo, kdo si vybíral výhody, iluze a zážitky, aniž by opravdu investovala do vztahu.

V ten moment jsem pochopil, že moje hledání spřízněné duše ještě zdaleka není u konce. Nezbývá, než věřit, že příště už to bude „ta pravá“.