Narozeniny
- O životě
- Štofik
- 27.09.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
...o neuchopitelnosti štěstí
Tohohle dnes jsem se děsila, úplně stejně jako se děsím Vánoc. Mám narozky a je mi pěkně mizerně. Nevím, co chci dělat víc, jestli zůstat zahrabaná s hlavou pod peřinou a dělat, že dnešní den neexistuje, nebo to prostě brát, jak to je, a vyrazit si ven a snažit se být co nejvíc v klidu. Ještě zvažuju možnost nafutrovat se Rivoušem, hodit se do té free vlny a neřešit. No ještě mám spoustu času si to promyslet.
Všem jsem zakázala mi přát, nemám co slavit, ani proč se tvářit vesele. Stárnu, co je na tom super? Nic. Navíc první narozky po 12 letech bez něj. Jo byl to koot, hazl, ubožák, kreén a zrádce a jen mnou manipuloval a nikdy neměl v plánu dodržet žádnej slib, co vypustil z huby, ale stejně je to pořad bolavý. Hlava to má srovnaný, srdce ani moc ne. Kéž by šlo srdce na chvíli odpojit. Já vlastně ani nevím, jestli ho miluju, spíš ne, jen je tam stesk po tom dobrým. Po vztahu jako takovým. Po tom, co to pro mě představovalo. I když to stálo za prd, byly tam křivdy, který se mi nikdy nepodařily překonat, znamenal pro mě lepší a pohodlnější život. Jistotu. To byl asi důvod, proč jsem neposlouchala ten hlásek v sobě, kterej jsem roky a roky ignorovala a umlčovala. Hlásek, kterej mi říkal to, co už jsem věděla. Že to není ONO. Že s ním nemám bejt. Že to je špatně. A já tomu hlásku zas a znova zacpávala pusu, nakecávala jsem si, jak každej dělá chyby a že musíme odpouštět a bla bla sraky. Dokonce jsem to řešila v terapii, snažila jsem se to „zpracovat“.
Všechno to snažení bylo k ho*nu, lidi. Šla jsem jen sama proti sobě. Jako když rozlijete čaj a snažíte se to setřít jen na sucho papírovou utěrkou, stejně to nakonec musíte vzít mokrým hadrem, aby to nelepilo. Stejně tak náš podělanej super vztah nutně potřeboval čistej řez. A ten nastal. Žít sama je kupodivu snadný, dýchá se mi líp. Nacházím sama sebe, objevuju svoji skrytou sílu, učím se žít.
STŘIH… o 2 hodiny později
Během mýho vypisování se přišla nečekaně teta, mi popřát. Brečela jsem, ale dojetím a rozbrečela jsem i ji. Mám ji ráda, stejně i mamku a všechny lidi, co jsou se mnou online. Jsou to vlastně kamarádi. Děkuju, že vás mám! Kami, Upi, Marci, Dáji, Sonny, Moli, citlivá duše, Přemku, Marečku! Nevíte, kolik jste toho pro mě udělali!
STŘIH…o 20 minut později
Napsal mi ex: „Všechno nejlepší“
Totál jsem se složila, klepu se jak ratlík, zimnice, je mi na blití. Na Rivotril přece jen dojde, tentokrát si ho kapu bez výčitek. Čekám v křeči, až zabere. Proč mi píše? Z nostalgie? Myslí na mě? Proč? Nechci s ním nic mít, není dobrý být s ním v kontaktu a žádala jsem ho, ať mě nekontaktuje! Mažu zprávu, neodpovídám.
Zasanej život! Myslíte si, jak je to pryč, a pak vás to stejně sejme, jako by to bylo čerstvý. Ale já jsem silnější, cítím to v kostech. Jdu si po své cestě, přežívám a někdy i žiju. Raduju se, mám v plánu jít pouštět draka. Rozveselit se. Něco tvořím, spřáteluji se s tou holkou, kterou jsem a která je pro mě naprosto nová. Neznám ji a zaráží mě každá reakce, na kterou nejsem zvyklá. Reaguji jinak, klidněji. Prostě *co nás nezabije, to nás posílí. Hnusná pravda.
Tak tedy všechno nejlepší ty statečná holko! Novej začátek, nový krůčky v životě, terapie, čerpání z tý síly, o který jsem nevěděla, že ji mám. Super lidi kolem mě. Svítí sluníčko, hraje mi Taylorka. Možná nakonec cítím trochu toho štěstí, poletuje si tu kolem mě, víří jako prach ve vzduchu, je tady. Na dosah. Ještě nelze uchopit, ale je tu. Už se objevuje, tu a tam.
Možná pomalu vychází slunce, moje soukromý slunce a prozáří mi dny. Je na čase.
Mám tě ráda!
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1603
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2222
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1260
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1168
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1366
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 4057
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 3161
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 2204
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 2468
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1981
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Příště to vytečkuju.
Nemas zac, jee tak mi tu jeste nikdo neřekl 
To je roztomily, Lanus 
Všechno chce svůj čas, nic neuspěcháš. 
Na deníček se těším!
Ta blokace v mobilu nemá na whats up vliv no 
a věřím, že to šampáňo pod olivovníkem jednou bude! Minimalně to dětský 