Narozeniny
- O životě
- Štofik
- 27.09.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
...o neuchopitelnosti štěstí
Tohohle dnes jsem se děsila, úplně stejně jako se děsím Vánoc. Mám narozky a je mi pěkně mizerně. Nevím, co chci dělat víc, jestli zůstat zahrabaná s hlavou pod peřinou a dělat, že dnešní den neexistuje, nebo to prostě brát, jak to je, a vyrazit si ven a snažit se být co nejvíc v klidu. Ještě zvažuju možnost nafutrovat se Rivoušem, hodit se do té free vlny a neřešit. No ještě mám spoustu času si to promyslet.
Všem jsem zakázala mi přát, nemám co slavit, ani proč se tvářit vesele. Stárnu, co je na tom super? Nic. Navíc první narozky po 12 letech bez něj. Jo byl to koot, hazl, ubožák, kreén a zrádce a jen mnou manipuloval a nikdy neměl v plánu dodržet žádnej slib, co vypustil z huby, ale stejně je to pořad bolavý. Hlava to má srovnaný, srdce ani moc ne. Kéž by šlo srdce na chvíli odpojit. Já vlastně ani nevím, jestli ho miluju, spíš ne, jen je tam stesk po tom dobrým. Po vztahu jako takovým. Po tom, co to pro mě představovalo. I když to stálo za prd, byly tam křivdy, který se mi nikdy nepodařily překonat, znamenal pro mě lepší a pohodlnější život. Jistotu. To byl asi důvod, proč jsem neposlouchala ten hlásek v sobě, kterej jsem roky a roky ignorovala a umlčovala. Hlásek, kterej mi říkal to, co už jsem věděla. Že to není ONO. Že s ním nemám bejt. Že to je špatně. A já tomu hlásku zas a znova zacpávala pusu, nakecávala jsem si, jak každej dělá chyby a že musíme odpouštět a bla bla sraky. Dokonce jsem to řešila v terapii, snažila jsem se to „zpracovat“.
Všechno to snažení bylo k ho*nu, lidi. Šla jsem jen sama proti sobě. Jako když rozlijete čaj a snažíte se to setřít jen na sucho papírovou utěrkou, stejně to nakonec musíte vzít mokrým hadrem, aby to nelepilo. Stejně tak náš podělanej super vztah nutně potřeboval čistej řez. A ten nastal. Žít sama je kupodivu snadný, dýchá se mi líp. Nacházím sama sebe, objevuju svoji skrytou sílu, učím se žít.
STŘIH… o 2 hodiny později
Během mýho vypisování se přišla nečekaně teta, mi popřát. Brečela jsem, ale dojetím a rozbrečela jsem i ji. Mám ji ráda, stejně i mamku a všechny lidi, co jsou se mnou online. Jsou to vlastně kamarádi. Děkuju, že vás mám! Kami, Upi, Marci, Dáji, Sonny, Moli, citlivá duše, Přemku, Marečku! Nevíte, kolik jste toho pro mě udělali!
STŘIH…o 20 minut později
Napsal mi ex: „Všechno nejlepší“
Totál jsem se složila, klepu se jak ratlík, zimnice, je mi na blití. Na Rivotril přece jen dojde, tentokrát si ho kapu bez výčitek. Čekám v křeči, až zabere. Proč mi píše? Z nostalgie? Myslí na mě? Proč? Nechci s ním nic mít, není dobrý být s ním v kontaktu a žádala jsem ho, ať mě nekontaktuje! Mažu zprávu, neodpovídám.
Zasanej život! Myslíte si, jak je to pryč, a pak vás to stejně sejme, jako by to bylo čerstvý. Ale já jsem silnější, cítím to v kostech. Jdu si po své cestě, přežívám a někdy i žiju. Raduju se, mám v plánu jít pouštět draka. Rozveselit se. Něco tvořím, spřáteluji se s tou holkou, kterou jsem a která je pro mě naprosto nová. Neznám ji a zaráží mě každá reakce, na kterou nejsem zvyklá. Reaguji jinak, klidněji. Prostě *co nás nezabije, to nás posílí. Hnusná pravda.
Tak tedy všechno nejlepší ty statečná holko! Novej začátek, nový krůčky v životě, terapie, čerpání z tý síly, o který jsem nevěděla, že ji mám. Super lidi kolem mě. Svítí sluníčko, hraje mi Taylorka. Možná nakonec cítím trochu toho štěstí, poletuje si tu kolem mě, víří jako prach ve vzduchu, je tady. Na dosah. Ještě nelze uchopit, ale je tu. Už se objevuje, tu a tam.
Možná pomalu vychází slunce, moje soukromý slunce a prozáří mi dny. Je na čase.
Mám tě ráda!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1791
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1051
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1889
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 773
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 445
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21721
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2669
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2949
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2655
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1789
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Příště to vytečkuju.
Nemas zac, jee tak mi tu jeste nikdo neřekl 
To je roztomily, Lanus 
Všechno chce svůj čas, nic neuspěcháš. 
Na deníček se těším!
Ta blokace v mobilu nemá na whats up vliv no 
a věřím, že to šampáňo pod olivovníkem jednou bude! Minimalně to dětský 