Náš třetí princ
- Porod
- Andrea2608
- 24.03.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Třetí miminko jsme neplánovali, dva raraši nám bohatě stačili. Život tomu ale chtěl jinak...
Naše třetí štěstí se rozhodlo, že se nenarodí v den, který mu vybrala doktorka. Již od malinka nám chtěl ukázat, že je osobnost s vlastní hlavou a narodí se až bude chtít on. A chtít se mu začalo o Štědrém dni při obalování řízků k večeři. 
Začalo to nenápadným pobolíváním, takže tomu nevěnujete ani moc pozornosti, zvlášť, když máte ruce narvané ve strouhance a po míse honíte řízek. Do toho se vám pod nohama motá pes, který ve skrytu duše doufá, že vám ten řízek nějakým zázrakem spadne a on se poměje… Úplně vidíte, jak očima postrkuje to nebohé maso ke kraji talíře a tím blíž k jeho tlamce.
Chlap je ze mě nervozní od chvíle, kdy minulo datum termínu porodu. Sleduje mě ostřížím zrakem, každý náznak je pro něj pobídkou k tomu, aby mě div ne násilím hnal do porodnice. Kluci při každém píchnutí stojí nastoupení se sbalenou taškou u dveří. Zdárně jsme dokončili večeři a chystali jsme se na nadílku. Touhle dobou se nepravidelné pobolívání změnilo na pravidelné kontrakce po patnácti minutách a starší syn vysmátě zahlásil že, „No konečně už to začíná vypadat nadějně“.
Mezitím, co kluci s taťkou šli vyvenčit psa, já sklidila ze stolu a umyla nádobí a taky šla naskládat dárky pod stromeček. Nemohla jsem zapomenout ani poslední foto pupíku, páč mi bylo jasné, že bude poslední a že nejpozději zítra touhle dobou (poučená z předchozích dvou porodů, které trvaly dlouho) už bude Ondrášek na světě. Že to nakonec bude vlastně pěkný fofr jsem netušila. Kluci se vrátili a šlo se ke stromečku, kde dárečky sklidily veliký úspěch a spoustu z nich se muselo okamžitě vyzkoušet. A to i za cenu toho, že taťka nebo pes schytají v zápalu boje pár kulek.
Po nadílce jsme se koukali na filmy a pohádky a s postupujícím časem kluci únavou odpadli a zalezli do postelí. Já zalezla taky, ale do sprchy, abych věděla s určitostí, než můj chlap zburcuje porodnici, že se jedná o porod a ne o planý poplach. Po sprše byly kontrakce po deseti minutách a tak jsme se začali připravovat na odjezd směr porodnice.
Volali jsme mamce, která mě měla vézt, ale ta si vyrazila na půlnoční a chlap pomalu propadal hysterii, že mě nakonec bude ještě muset odrodit doma. Moje ujišťování, že to je v pohodě, že máme ještě moře času vůbec neposlouchal a na netu v diskuzi sondoval co případně dělat, kdyby došlo na nejhorší. Můj smích bral jako útok na svou osobu a deset minut na mě nepromluvil ani slovo… Tak, to mám za to.
První, co mi po těch deseti minutách libého ticha řekl, bylo, že nechápe jak můžu být tak v klidu a ještě se řehtat jak praštěná. Rodím přece a doktorka mi jasně řekla, že jakmile budou kontrakce po deseti minutách mám mazat do porodnice. Co mu na to říct, když to, že je mi zatím fajn a chci být doma co nejdéle to půjde mu nestačí. Myslí si, že jsem vlivem kontrakcí zešílela.
Stíhám si psát se sestrou a dohadovat se s chlapem, že ta mamka taky nemohla na půlnoční jindy, že musela zrovna dnes… Jasné, nemá to žádnou logiku, na půlnoční se chodí o Vánocích a Vánoce jsou dnes, proto je i logicky půlnoční mše a když je dnes tak nemůže být zítra nebo za týden. Ale vysvětlete to chlapovi, který zvažuje možnost volání sanitky zrovna ve chvíli, kdy se mamka konečně ozve a vy akorát drtíte křeslo v kontrakci…
Je půl jedné ráno, když se vydáváme směr porodnice. Doma u nás kromě dětí zůstává i můj brácha, který odmítá jet svou nebohou sestru doprovodit k porodnici. Prý určitě naschvál, abych ho naštvala začnu rodit v autě a on na to nemá žaludek. Musel by pak jít na procházku někam do polí a na to je zima, takže zůstane u nás kdyby něco než mě chlap s mamkou odvezou.
Do porodnice na příjem dorazíme ve čtvrt na dvě ráno, v půl druhé jsem přijata s nálezem 5 cm a odeslána na porodní box. Váhový odhad malého je kolem 3,2 kg. Martin mi pomáhá s taškami a míří domů. U porodu bohužel nebude, musí být s kluky doma, protože mamka jede ráno pryč a sami doma být nemůžou. Chlap stále nechápe moje drzé veselí a oznámí mi, že jsem divná, ale že mě stejně miluje. Jo, to mě uklidnilo.
Na porodním boxe udržuji čilou konverzaci se sestrou, která si v tuto hodinu válí šunky v houpacím křesle v obýváku a solidárně a z nehynoucí sestreské lásky funí se mnou. Přidá se i kamarádka a kdyby měl někdo možnost číst ty konverzace, tak nás asi zavřou jako regulérní magory. Oproti předchozím porodům tento postupuje rychle, jsem na boxe nějakou hodinku a kontrakce už jsou po sedmi minutách, nález 6 cm.
Hojně využívám sprchu, kde se hroším a napařuji jak knedlík i půl hodiny a skáču na míči. Ohledně míče sestra vyplodila, že prý mám skákat opatrně ať jim neproskočím stropem a že to úplně živě vidí. Já při té představě dostanu takový záchvat smíchu až přiběhne sestřička, cože se prý stalo, jestli jsem v pořádku. Ale že je fajn, že jsem dobře naladěná, že prý mě ten humor za chvilku přejde… Kdyby věděla, že jí pak ještě deset minut před narozením malého budu vyprávět sprostý vtip, myslím, že svá slova vezme zpět.
Kontrakce jsou už po čtyřech minutách, už to fakt bolí, ale furt to jde prodýchat, tak pokračuji svoje kolečko SPRCHA, MÍČ. Je půl páté ráno, funím už jak lokomotiva, bolí to dost, ale sprcha hodně pomáhá a hlavně ségra, která úžasně odvádí pozornost od bolestí. Chvilkami mám pocit, že umřu smíchy a sestřičky ty ze mě nemůžou. Po další kontrole jsme na 8 cm a kontrakce co dvě minuty. Sestřička mě chválí, říká, že to jde dobře a hlavně rychle, že do půl sedmé máme hotovo. Já na to, že to by bylo fajn, že v půl sedmé mi doma vstávají kluci, že by to byl hezký budíček.
Jdu zase do sprchy a hroším a ráchám se tam další půl hodinu. V půl šesté kontrola a prý kdy že mi odtekla voda… Tak říkám, že nevím, že furt smrdím ve sprše, takže nejspíš teď během té poslední půl hodinky tam. Nález na 10 cm, branka zašlá a prý můžeme jít na to. To bylo před šestou a minutu před čtvrt na sedm se Ondrášek poprvé rozkřičel.
Po narození měřil 49 cm a vážil 3,1 kg a od první minuty o sobě dával hlasitě vědět. Když pak držíte toho drobečka v náručí, pořád nemůžete uvěřit tomu, že už je tady, že ho máte u sebe a že už vás nekope v bříšku. Celé dvě hodiny, co nás nechali na sále spolu jsem se na něj nedokázala vynadívat a žasnu, jak dva lidi můžou stvořit něco tak úžasného a dokonalého. 
Hned co si maličkého odvezou na novorozenecké a mě přivezou snídani, volám domů manželovi a klukům. Nadšení je obrovské a už se nemůžou malého brášky dočkat. Hned poté píšu zbytku rodiny a kamarádům a když začnou pípat první zprávy, usnu jako špalek. Ony dva dny bez spánku se někde odrazit musí. Budí mě až hlas sestřičky, že je čas na sprchu a pak mě čeká rande s Ondráškem na šestinedělí.
Přečtěte si také
Rozešli jsme se, ale hypotéka nás drží spolu. Už rok žijeme každý ve svém pokoji
- Anonymní
- 13.09.26
- 1341
Nikdy by mě nenapadlo, že se s člověkem, se kterým jsem plánovala svatbu, jednou budu domlouvat přes email, kdo si kdy vezme koupelnu. Jenže přesně tak dnes vypadá moje domácnost.
Spím už dva týdny s dcerou v pokojíku. Čekám, až se manžel omluví
- Anonymní
- 13.09.26
- 1403
Začalo to celé naší partnerskou hádkou. Ve výsledku to nebylo nějak zásadní, ale nechtěla jsem ustupovat, protože mi přijde, že já jsem vždycky ta, která se nakonec omluví. Tentokrát jsem řekla...
Kvůli nepořádku jsme se začali hádat. Paní na úklid nám zachránila manželství
- Anonymní
- 13.09.26
- 829
Ráno hádka, odpoledne znovu a večer tichá domácnost. Táhlo se to s námi snad celé dva roky, od doby, co se narodila dcera. Společně s rodičovskými povinnostmi jsem najednou zjistila, že mám problém...
Manžel tráví všechen čas na zahradě. Chci se rozvést
- Anonymní
- 13.09.26
- 5293
Nikdy bych nevěřila tomu, že když odrostou děti a konečně budeme mít čas na sebe, tak nás rozdělí naše zahrada. Když se děti odstěhovaly, ze začátku to bylo naprosto skvělé. Najednou jsme byli...
Syn začal až příliš řešit svoje tělo. Posilovna se stala jeho druhým domovem
- Anonymní
- 13.09.26
- 442
Ještě před rokem jsem měla doma kluka, kterého jsem musela přemlouvat, aby si po tělocviku vůbec vzal čisté tričko. Sport ho moc nezajímal, na běhání se tvářil, jako kdybych po něm chtěla uběhnout...
Osypala jsem se po vitamínech na plodnost. Manžel tvrdí, že to mám ze stresu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1055
S manželem se snažíme už skoro rok o miminko. Před časem jsem začala brát různé doplňky stravy a současně za mnou přišla i manželova sestra, která pracuje v jedné vitamínové firmě. Doporučila mi...
Porodila jsem dceru, manžel si mě už vůbec nevšímá. Přitom já potřebuji něhu
- Anonymní
- 12.09.26
- 2300
Po porodu jsem tak nějak počítala se vším možným. S tím, že budu unavená, nevyspalá, že budu mít doma miminko a že se náš život na nějakou dobu úplně převrátí naruby. S tím, že nebudu mít čas na...
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 2760
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 5697
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...
Ve školce říkají, že je syn nevychovaný. Já vím, co vidí až doma
- Anonymní
- 12.09.26
- 6364
Pětiletý Matěj nesnáší hluk, změny a situace, které nedokáže předvídat. Ve školce ho považují za neposlušného a ostatní rodiče za rozmazleného. Já však každý den vidím dítě, které se nesnaží...
… Rikam ze uz asi rodim 
.to byly kontrakce po 5 minutach a uz teda bolely. Jezisi tak jedem 
musime zavolat babicce! 
držím moc pěsti ať ti to dobře dopadne a je vše v pořádku 
Tak mel tatka taky zazitek a to se jen koukal.
