Náš druhý princ II

Jak Páťovi Ježíšek přinesl vysněného bratříčka.

*

Pokračování deníčku Můj malý princ I.

Po prvním velkém nezdaru v oblasti vztahů se po dvou letech objevil někdo, kdo mi dal pocit, že jsem krásná a milovaná. Někdo, kdo mě zase naučil věřit v lásku. Syna z předchozího vztahu od samého začátku miloval jako vlastního a i Paťa si ho oblíbil téměř hned. :)

Dohodli jsme se po dvou letech vztahu, že se vezmeme. Paťa v té době pořád mluvil o tom, že by moc chtěl brášku. Do té doby jsme o miminku nemluvili, ale když se narodil synovec na mém budoucím muži bylo vidět, že by miminko chtěl také. Nechali jsme tomu volný průběh s tím, že až to přijde, tak to přijde. Když se mi pak na křtinách synovce udělalo strašně zle po skleničce vína a málem jsem sebou švihla v kostele, říkali jsme si, že by už? Tak brzo? Doma jsem si udělala test. Chlap čekal v kuchyni s mojí mamkou a já byla v koupelně snad věčnost a nevěřícně koukala na dvě krásné čárky.

Mezitím se na mě dobývala mamka s tím, co tam tak dlouho dělám, že to už dávno musím vědět, ať koukám otevřít, že je napnutá jak malé gatě. :D Já testem mávala ve vzduchu, jako by ty čárky snad mohly zmizet, ale ne byly tam. :) Mamka mi test hned zabavila a než jsem stihla cokoli říct, už se chechtala a říkala, jak to hned věděla a že má radost.

Martin byl nadšený… Tak moc nadšený, že ze samé radosti div neporazil stůl a nevysklil okno. :D Paťa byl ze zprávy že se toho miminka dočká úplně vedle a pořád mi hladil a pusinkoval bříško a řval radostí, že moc děkuje, že už do konce života nic nechce. :D Těhotenství bylo ale vysoce rizikové, navíc jsem ho prakticky celé prozvracela a proomdlívala. Moji kluci kolem mě skákali jak kolem zlatého vajíčka, ke konci už kolem mě brousili jak klíště kolem transfuzní stanice. :D

Při každém píchnutí se zajímali či už rodím a či už jedeme do porodnice. Termín jsem měla až v lednu, proto mě překvapilo, když mě o Vánocích při sledování Ulice (kde se zrovna rodilo) zastihly první kontrakce. Mamka si myslela, že si z ní střílím a zahlásila, že furt musím mít něco extra. Že když začne rodit Pumrová v Ulici začnu taky a prý kdyby začala štěkat, jestli do toho půjdu též. :D U večeře jsem se už kroutila na židli, nadílku a focení už jsem vyloženě protrpěla.

Paťa mě furt posílal „pro toho brášku“, dokonce dovlekl tašku až ke dveřím. :D Dělala jsem hrdinku, že je kotel času a takto jsem to za Martinova nesouhlasného hudrání, že on by radši jel, vydržela do rána. To mě už to hrdinství přešlo a sama jsem po snídani uznala, že pojedeme. V porodnici monitor, utz, vyšetření, načež nám bylo řečeno, že se porod rozběhl. Nicméně postupuje pomalu, že teď máme jet domů, ale večer se máme přijet ukázat. Martin se nesouhlasně mračil a zvažoval možnost, že mě tam prostě nechá a uteče, že pak už by mě domů neposlali. :D

Doma už jsem jen ležela jak prase, podložená že všech stran polštářema a snažila se dožít večera. :D Když nás sestřička na příjmu vítala, koukala na mě jak tam opřená o dveře funím s překříženýma nohama a říkala, že to vypadá, že už se dnes domů nepodívám. Její jediné štěstí, páč jinak bych ji asi uškrtila na šňůře od klíčů, co jí čouhaly z kapsy. :D Kontrola odhalí, že jsem otevřená na 4 cm a ve chvíli, kdy slezu z křesla to lupne a mě praskne voda. Nicméně chlap je ještě poslán domů, že porod sice hezky postoupil, ale ještě je času dost a dřív jak ráno rodit nebudu.

Jsem přestěhována na porodní box a manžel odjede. Ještě předtím se staví u sestřiček, že kdyby cokoliv ať mu hned volají. A tak jsem osaměla. Snažím se co nejvíce chodit, skáču na míči a toužebně koukám na velkou vanu v rohu. Po ranní kontrole jsem na 7 centimetrech a mám volat manžela. Ten přijede tak rychle, až mám podezření, že před porodnicí snad spal. :D Celou dobu je mi oporou, povzbuzuje mě, masíruje div ne palce na noze jen když mi to uleví. Bolí to pekelně, funím jak střelený hroch a netoužím po ničem jiném než mít už Kubíka u sebe.

Konečně je mi přáno, ve čtvrt na čtyři jsem na deseti centimetrech a můžu začít tlačit. Martin mě drží za ruku, opakuje mi jak jsem šikovná a jak mám pěkně dýchat jako pejsek. Prý jsem ho s nějakým pejskem poslala do pr…e. :D Nic takového si nepamatuji, určitě kecá. Takového zvěrstva bych schopná nebyla. :D Na další dvě zatlačení je náš druhý princ venku a porodním sálem se ozve křik.

Kubíček se narodil 26. prosince v 36+2 TT v 15.30 hod., měřil 49 cm a vážil 2,90 kg. Martin dojetím brečí, pořád opakuje jak moc mě miluje a jak děkuje za nejkrásnější vánoční dárek. :) Na malého, umytého a zabaleného, spinkajícího v odpoledním sluníčku žvatlá úplné nesmysly, pořád cvaká foťákem a sestřičky se jen usmívají.

Hned ze sálu volá domů Páťovi, že už má bratříčka a že je úžasný. :) Až ke mě se z telefonu donese výkřik nadšení a že mi má taťka říct, že mě Paťa děsně miluje a že jsem nejlepší. Jsem unavená, ale šťastná a tak nabitá energií, že bych mohla hory přenášet. S vánočním blonďatým andílkem strávíme na sále dvě hodiny, pak ho odvezou na novorozenecké a mě pak na pokoj, kde se spolu uvidíme a už ho nedám z ruky. :)

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
Myssicka
15.4.18 00:36

:mrgreen: tak už čekám na další pokračování. Oběma klukům přeji hodně zdraví. Kubík je 2017? Pokud ano, tak nevím, kde bereš čas na psaní deníčků :P

  • Nahlásit
15.4.18 07:18

@Myssicka Kubík je 2009 ale neboj 2017 máme náš poslední kousek Ondráška :D deníček už tu je taky :D já píšu nějaký pátek i blog :lol:

Příspěvek upraven 15.04.18 v 07:19

  • Nahlásit
  • Zmínit
23435
15.4.18 08:41

Všechny tři deníčky jsou krásný, moc hezky se čtou :kytka: ať ti kloučci dělají jen samou radost.

  • Nahlásit
  • Zmínit
15.4.18 08:46

@dagmarkaa děkuji :kytka: jsem ráda, se líbí ☺

  • Nahlásit
  • Zmínit
2301
15.4.18 11:20

Máš fakt dobrý přirovnání :-D klíště okolo tranfuzní stanice :-D

  • Nahlásit
  • Zmínit
15.4.18 11:27

@Pennya :lol: díky, manžel z toho občas mívá půlhodinové záchvaty smíchu :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
17.4.18 23:23

Krásné…

  • Nahlásit
  • Zmínit
18.4.18 13:31

@DAMIELKA děkuji :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit