Nekojíš? Jsi krkavčí matka!
Aneb naše cesta za spokojeným bříškem.
Ondrášek se narodil o Vánocích, přesně jak si bráškové přáli. Od začátku byl moc šikovný a s kojením nebyl problém. Hned na sále se krásně přisál, mléka jsem měla strašně moc, malý nestíhal vše vypít, tak jsem mlíčko nosila sestřičkám pro ostatní miminka. Říkala jsem si, že jsem jak mléčný bar.
Přesto jsem nakonec nedokázala kojit déle než tři týdny. Ptáte se proč? Tady je náš příběh o cestě za spokojeným a plným bříškem, ale než jsme k němu došli, prošli jsme peklem v podobě tlaku okolí, narážek a výsměchu od blízkých, spoustou proplakaných nocí a pocitu vlastní neschopnosti…
Po propuštění z porodnice jsme kojení zvládali na jedničku, Ondrášek krásně papal a přibýval, byl spokojený. Jenomže když bylo malému pouhých čtrnáct dní, dostala jsem masivní zánět močových cest a ledvin, bolestí jsem nemohla chodit, nastoupily vysoké horečky, až jsem po pár dnech skončila v nemocnici. Hodnoty CRP lítaly u čísla 485, doktor říkal, že něco takového dlouho neviděl, a tak jsem byla okamžitě hospitalizovaná i s Ondráškem. Nasadili mi kapačky s antibiotiky, denně jich bylo 22.
Co se týká kojení, první dva dny byly v pohodě, jenomže čím víc kapaček a léků, tím víc malý odmítal prso. Prskal, dávil se, zvracel a plakal. Na radu sester jsem zkoušela stále přikládat, ovšem všechny pokusy byly marné. Malý začal ubývat na váze, pořád plakal, já bojovala s horečkami a plakala s ním, že ho nedokážu ani nakrmit. Další den navíc přišla menstruace, u kluků až po půl roce, u Ondíka po třech týdnech a bylo vymalováno.
Po dvou dnech trápení přišla moc hodná paní doktorka a řekla, že máme zkusit UM, že přece nebudeme Ondráška trápit. Vypil 120 ml a spokojeně spal až do rána. Paní doktorka radila, že mám zkoušet dál přikládat, že se malý možná ještě chytí. Nechytil. Obrečela jsem to, připadala jsem si neschopná a k ničemu, což mi vtloukala do hlavy i tchyně s tím, že chudák kluk, že nekojím, protože jsem líná a že ona měla tolik mléka, že přikrmovala sousedům i králíky a kočky. Prý kojit může každá, že takové to, že malý nechce, protože přišla MS a jsem na silných lécích, jsou jen moje výmysly. Jsem neschopná, upírám dítěti to nejlepší, krmím ho blafy, z kterých si nic nevezme, jsem krkavčí matka.
Kamarádky tvrdily, že musím malého nechat vyřvat, že hlad ho nakonec donutí. Nikdy! „Zvládlas dvě děti kojit, to třetí zvládneš taky… Musíš, dneska se na nekojící pohlíží jako na něco vadného, jsou za to tvrdě kritizovány,“ říkaly. Přišly deprese, nenáviděla jsem sama sebe. Já, která byla vždy v klidu, pohodě a pozitivně naladěná, se nechala zlomit. Opravdu jsem se cítila tak, jak mi bylo omlacováno o hlavu. Nevěděla jsem, jak dlouho tohle vydržím.
Z nemocnice jsme po dvanácti dnech jeli plně na umělém mlíčku. Doma jsem pořád zkoušela přikládat, jestli se to třeba přece jen nepodaří, ale bohužel. Vyzkoušela jsem kde co, od čajů na podporu tvorby mléka, různých polévek, mlék, dokonce i bylinky, ale nepomohlo nic. Pak jsem si řekla dost. Vzpamatuj se! Nejsi neschopná ani krkavčí matka. Prostě to nejde, udělala jsi pro to maximum. Ondrášek a jeho zdraví a bříško je důležitější než to, jestli dostane mlíčko takové nebo makové. Od té doby uběhlo půl roku, malý je spokojený a šťastný, já jsem konečně v pohodě. Jsem šťastná za každý spokojený úsměv a už nikoho nenechám, aby mě takto deptal.
Omlouvám se za délku deníčku, nějak neumím psát stručně. Nechci rozpoutat debaty o kojení a nekojení, vím, že je to poněkud ožehavé téma. Já sama jsem pro kojení, ale ne vždy to jde, ne vždy je to možné. Vaše miminka jsou dar, to nejlepší, co vám život dal, a jejich spokojenost a úsměv je nad všechny poklady…
Chtěla jsem popsat naší zkušenost a pokud se najde třeba jediná maminka, které to pomůže budu za to ráda.
Přečtěte si také
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 1839
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 1320
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 969
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 277
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 6121
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3375
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 10958
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 11909
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 2256
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 7243
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...