Nekojíš? Jsi krkavčí matka!
Aneb naše cesta za spokojeným bříškem.
Ondrášek se narodil o Vánocích, přesně jak si bráškové přáli. Od začátku byl moc šikovný a s kojením nebyl problém. Hned na sále se krásně přisál, mléka jsem měla strašně moc, malý nestíhal vše vypít, tak jsem mlíčko nosila sestřičkám pro ostatní miminka. Říkala jsem si, že jsem jak mléčný bar.
Přesto jsem nakonec nedokázala kojit déle než tři týdny. Ptáte se proč? Tady je náš příběh o cestě za spokojeným a plným bříškem, ale než jsme k němu došli, prošli jsme peklem v podobě tlaku okolí, narážek a výsměchu od blízkých, spoustou proplakaných nocí a pocitu vlastní neschopnosti…
Po propuštění z porodnice jsme kojení zvládali na jedničku, Ondrášek krásně papal a přibýval, byl spokojený. Jenomže když bylo malému pouhých čtrnáct dní, dostala jsem masivní zánět močových cest a ledvin, bolestí jsem nemohla chodit, nastoupily vysoké horečky, až jsem po pár dnech skončila v nemocnici. Hodnoty CRP lítaly u čísla 485, doktor říkal, že něco takového dlouho neviděl, a tak jsem byla okamžitě hospitalizovaná i s Ondráškem. Nasadili mi kapačky s antibiotiky, denně jich bylo 22.
Co se týká kojení, první dva dny byly v pohodě, jenomže čím víc kapaček a léků, tím víc malý odmítal prso. Prskal, dávil se, zvracel a plakal. Na radu sester jsem zkoušela stále přikládat, ovšem všechny pokusy byly marné. Malý začal ubývat na váze, pořád plakal, já bojovala s horečkami a plakala s ním, že ho nedokážu ani nakrmit. Další den navíc přišla menstruace, u kluků až po půl roce, u Ondíka po třech týdnech a bylo vymalováno.
Po dvou dnech trápení přišla moc hodná paní doktorka a řekla, že máme zkusit UM, že přece nebudeme Ondráška trápit. Vypil 120 ml a spokojeně spal až do rána. Paní doktorka radila, že mám zkoušet dál přikládat, že se malý možná ještě chytí. Nechytil. Obrečela jsem to, připadala jsem si neschopná a k ničemu, což mi vtloukala do hlavy i tchyně s tím, že chudák kluk, že nekojím, protože jsem líná a že ona měla tolik mléka, že přikrmovala sousedům i králíky a kočky. Prý kojit může každá, že takové to, že malý nechce, protože přišla MS a jsem na silných lécích, jsou jen moje výmysly. Jsem neschopná, upírám dítěti to nejlepší, krmím ho blafy, z kterých si nic nevezme, jsem krkavčí matka.
Kamarádky tvrdily, že musím malého nechat vyřvat, že hlad ho nakonec donutí. Nikdy! „Zvládlas dvě děti kojit, to třetí zvládneš taky… Musíš, dneska se na nekojící pohlíží jako na něco vadného, jsou za to tvrdě kritizovány,“ říkaly. Přišly deprese, nenáviděla jsem sama sebe. Já, která byla vždy v klidu, pohodě a pozitivně naladěná, se nechala zlomit. Opravdu jsem se cítila tak, jak mi bylo omlacováno o hlavu. Nevěděla jsem, jak dlouho tohle vydržím.
Z nemocnice jsme po dvanácti dnech jeli plně na umělém mlíčku. Doma jsem pořád zkoušela přikládat, jestli se to třeba přece jen nepodaří, ale bohužel. Vyzkoušela jsem kde co, od čajů na podporu tvorby mléka, různých polévek, mlék, dokonce i bylinky, ale nepomohlo nic. Pak jsem si řekla dost. Vzpamatuj se! Nejsi neschopná ani krkavčí matka. Prostě to nejde, udělala jsi pro to maximum. Ondrášek a jeho zdraví a bříško je důležitější než to, jestli dostane mlíčko takové nebo makové. Od té doby uběhlo půl roku, malý je spokojený a šťastný, já jsem konečně v pohodě. Jsem šťastná za každý spokojený úsměv a už nikoho nenechám, aby mě takto deptal.
Omlouvám se za délku deníčku, nějak neumím psát stručně. Nechci rozpoutat debaty o kojení a nekojení, vím, že je to poněkud ožehavé téma. Já sama jsem pro kojení, ale ne vždy to jde, ne vždy je to možné. Vaše miminka jsou dar, to nejlepší, co vám život dal, a jejich spokojenost a úsměv je nad všechny poklady…
Chtěla jsem popsat naší zkušenost a pokud se najde třeba jediná maminka, které to pomůže budu za to ráda.
Přečtěte si také
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 2374
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 719
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 393
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 890
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 710
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...
Přítel absolutně nerespektuje moje plány na léto. Místo moře chce jet do hor
- Anonymní
- 03.06.26
- 1827
Plány na léto jsem měla jasné a Michal s nimi souhlasil. Protože trochu bojujeme s penězi, museli jsme se rozhodnout jen pro jednu zahraniční dovolenou. Já jsem chtěla k moři a Michal nic...
Přítelkyně je závislá na nakupování. Utrácí za hlouposti a nedokáže přestat
- Anonymní
- 03.06.26
- 966
Jsem už vážně zoufalý. Dana je skvělá holka, se kterou si rozumím a se kterou si umím představit budoucnost. Má ale jeden problém, který už nám oběma začíná přerůstat přes hlavu. Je naprosto...
Se třemi malými dětmi jsem nezaměstnatelná. Jenže já bych chtěla pracovat
- Anonymní
- 03.06.26
- 4341
Mám tři děti, nejstaršímu je šest let a pak čtyřletá dvojčata. Děti chodí do školky, ale já marně hledám práci. Kvůli neustálým nemocem a nulovému hlídání, protože babičky nefungují a manžel je...
Pravda, kterou nečekáte: Porod, který trval 20 hodin a skončil císařem
- Anonymní
- 03.06.26
- 903
Kontrakce se zpočátku tvářily docela nevinně. Takové ty vlny, co přijdou, přejdou a mezi nimi si člověk ještě stihne říct, že to vlastně jde. Jenže pak se to začalo lámat. Intervaly se zkracovaly,...
Realita prvního měsíce s miminkem: Neustálý brek, koliky a já na dně
- Anonymní
- 03.06.26
- 694
První dny po porodu vypadaly ještě relativně klidně. Všichni mi říkali, že to přijde, že si tělo i hlava zvyknou, že se to „srovná“. Jenže ono se to nesrovnalo. Naopak. Jakmile jsme se s miminkem...