Můj malý princ I
- Porod
- Andrea2608
- 14.04.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je to už dvanáct let, přitom jako by to bylo včera.
Psal se rok 2005, mě bylo krásných dvacet let a tehdy jsem jedno jarní dubnové odpoledne na těhotenském testu našla dvě čárky. Za jiných okolností bych skákala nadšením, ale v mojí situaci jsem byla spíš v šoku, protože týden před tímto překvapením jsme se s přítelem rozešli.
Přesto pro mě ale potrat nepřipadal v úvahu. Skvělá byla moje mamka, která mi řekla, že stojí za mnou a podpoří mě, jak to půjde. Za to jsem jí neskonale vděčná, protože následující měsíce nebyly jednoduché. Musela jsem to oznámit také tatínkovi. Nebyl rád. Ba co víc, křičel na mě, jak jsem mohla být taková husa, co on teď s tím, že mám jít na potrat. Od samého začátku mi bylo jasné, že s miminkem zůstanu sama, ale tak nějak jsem cítila povinnost mu říct, že bude otcem.
Nakonec po nátlaku ze strany svojí mamky přišel s tím, že se musíme vzít. Odmítla jsem. Nebudu se vdávat jen proto, že musím, aby si na mě neukazovali, že vychovám dítě sama. Nemá smysl být s někým s kým si nerozumíte, s někým kdo už vás nemá rád a dívá se na vás jako na obtížný hmyz, jež je nutno zamáčknout. A tak jsem zůstala sama.
Bývalý se občas ukázal a snažil se mě opět přimět k interupci. Když jsem s ním vyrazila dveře, neukázal se až do doby, kdy jsem mu oznámila, že má krásného zdravého syna. Těhotenství jsem si užívala a těšila se na miminko. Občas mi při pohledu na natěšené tatínky na utz bylo smutno. Bolelo to a hodně. To jak se bývalý přítel dokázal chovat, ale zařekla jsem se, že kvůli svému pokladu budu silná.
Měsíce utíkaly, já nakupovala výbavu a budovala království pro nás dva. V létě jsem se válela v bazénku na dvoře jak vyvržený vorvaň, abych přežila úmorná vedra, na podzim pak chodila s mamkou na houby a ladila poslední detaily. Datum porodu se blížilo. Stanoveno bylo na 9. listopadu. Na kontrole o den později mi řekli, že pokud sama neporodím do 15. listopadu tak mi malého vyvolají.
Bylo 10. listopadu, když mě mamka poprosila, či bych s ní nejela vlakem do sousedního města na nákup. Tam při regálu s rohlíkama najednou „LUP“ a pode mnou kaluž jak středozemní moře. 
Mamka, vidíc tu spoušť, odhodí chleba do košíku a začne hulákat „Ona se nepočůrala, je těhotná,“ načež přiběhla uklízečka s mopem, aby pohromu zlikvidovala. Mezitím ze mě mamka páčila přísahu, že neporodím mezi regály s moukou.
Bylo mi fajn a cítila jsem se dobře, až teda na zmáčené šaty, které v kolemjdoucích budily podezření, že jsem si zapomněla plenku. Já totiž na konci těhotenství byla téměř plochá, bříško malinké, tak jak ve čtvrtém měsíci. S velkou slávou jsme ověšené taškami přišly ke světelné křižovatce. Tam se mi udělalo neuvěřitelně zle, zahodila jsem nákup kam se podařilo a jala se objímat zábradlí, kde jsem visela jak ručník na šňůře. Mamka zcela nelogicky začne panikařit, že se mám opovážit omdlít, že si všichni budou myslet, že jsem ožralá za bílého dne.
V takto veselé náladě jsme nakonec dojely domů, kde se mi natolik ulevilo, že jsem šla s mamkou na nádraží koupit sestře měsíční na vlak. U toho jsem ji říkala strašně sprostý vtip. Mamka na mě koukne a zahlásí „No jo, začínáš hnojovatět, to z toho zas nic nebude.“ Kdyby věděla. Cestou zpět říkám, že ve vzduchu cítím sníh, načež se mi dostane odpovědi, že se mám najíst, že mi hrabe z hladu. Ach jo, večer kolem osmé mě zastihnou první slabé kontrakce. Nebolí to nijak zvlášť, navíc nejsou pravidelné, tak se zahroším do postele a usnu.
Vzbudím se kolem půlnoci, bolesti jsou větší, pravidelně po deseti minutách. Rozhodnu se zkusit ještě sprchu, jestli se to rozežene. Prdlajs, ze sprchy lezu s překříženýma nohama a řevem, ať mamka vstává a volá sanitku, že rodím. Porouchalo se nám totiž auto a muselo do servisu. Mamka volá, zapomněla nahlásit adresu. Volá sestra, zapomněla nahlásit jméno. Nakonec sanitka zdárně kolem druhé ranní dorazila. V porodnici kontrola, papírování, monitory a prý si mě tam nechají. Putovala jsem na hekárnu.
Po kontrole asi kolem šesté ráno mi doktorka řekla, že to jde výborně na prvorodičku, že do oběda může být hotovo. Jenomže ouha, kolem osmé se bolesti zastavily. Tak jsem si naivně řekla, že fajn, planý poplach, aspoň jsem si to zkusila a můžu domů. Doktorka se mi vysmála, prý to už nějak spolu zvládneme. Nicméně při další kontrole mi řekla, že to popoženeme a dostala jsem tabletku na vyvolání kontrakcí s tím, že uvidíme co bude… Nebylo z toho nic.
Dostala jsem druhou tabletu. Opět bez výsledku. Tak prý to zkusíme zase ráno. Na to už nedošlo, protože kolem desáté večer se kontrakce rozjely samy. A žádné lechtání, ale pořádné bolesti, u kterých jsem se kroutila jak had. Hodně času jsem trávila ve sprše, skákáním na míči a přemlouváním malého, ať už si pospíší, že se na něj moc těším.
A takhle to šlo až do 12. listopadu do oběda. Po kontrole v půl druhé už jsem byla vyčerpaná, chtěla jsem hrozně moc spát, ale prý se vyspím potom, že teď se bude rodit. No sláva. Kdyby to tak nebolelo snad tam od radosti zatančím i tanec vítězů. A tak jsem tlačila a tlačila, až jsem najednou cítila, že že mě vyklouzlo něco velkého, teplého.
Bolesti najednou nikde, bylo mi fantasticky. Patriček se narodil v 15.50 hod s mírou 49 cm a váhou 2.95 kg. Dodnes slyším větu doktorky „Maminko, je to krásný kluk, má spoustu černých vlásků a tmavé očička. Ten se bude holkám líbit…Jo a miminko vám nepřinesl čáp, ale první sníh,“ kouknu z okna a opravdu. Za okny hustě sněžilo a mě v náruči přistál malý růžový vřeštící uzlíček. Hladila jsem ho po tvářičce a on na mě koukal, jakoby říkal „Koukni, mámo, tak jsem tu. Tady mě máš.“ 
Dneska je tomu uzlíčku už dvanáct let a když po mě samou láskou skočí, mám pocit, že mám ploché nohy a páteř mezi prsama.
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1582
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2189
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1246
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1154
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1348
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 4048
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 3150
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 2202
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 2461
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1972
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
každou chvíli čekáme narození našeho syna. Bude to třetí porod a i když vím do čeho jdu a co to bude zas za masakr ty bolesti, tak se nemůžu dočkat 
)
bravo
Moc milý deníček. Předpokládám, že bude pokračování, tak se těším