Naše cesta domů
- Rodičovství
- IvčaL
- 15.05.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je 11. května 2014, Den matek a můj termín porodu. V postýlce doma však spinká naše dvouapůlměsíční Magdalenka, jejíž příchod na svět jsem popsala v předchozím deníčku. Porodem však náš boj neskončil, proto jsem se rozhodla pro pokračování.
- 1
- 3
- 2
- 5
- 4
- 3
Po porodu Magdalenka strávila tři týdny na Resuscitačním oddělení (RES) pro novorozence, zavřená v inkubátoru, napojená na nejmodernější přístroje, ale tak statečná, že i mně dodávala sílu se s celou situací lépe vyrovnat. Nezbývalo nic jiného, než se vložit do rukou lékařů a doufat, že všechno nakonec dobře dopadne a i my si za pár týdnů povezeme naší holčičku domů. Jediné, čím jsem mohla v tuto chvíli přispět, bylo dodávat mateřské mléko a dopřát jí něžnou náruč nebo pohlazení.
Doma jsem se tedy soustředila hlavně na pravidelné odsávání mléka. Hned jsme koupili elektrickou odsávačku, což byla opravdu velmi dobrá investice. Díky ní se mi podařilo laktaci rozjet. Každý druhý den jsem jezdila se zásobou zmraženého mléka do mléčné banky, aby naše holčička měla z čeho růst a sílit. Koloběh odsávání mléka a péče o dvouletého syna mě natolik zaměstnávaly, že dny plynuly jako voda.
Na resuscitační oddělení jsem směla jen já a manžel, takže ostatní členové rodiny si museli na Magdalenku ještě chvíli počkat. Hodinami strávenými zde si u mě české zdravotnictví rapidně zvýšilo reputaci. S tak profesionálním a současně lidským přístupem jsem se ještě nikde nesetkala. Lékaři a sestřičky nám byli velkou oporou, k dětem se chovali, jako by byly jejich vlastní a k rodičům přistupovali také s velkým citem, i když ne vždy sdělovali radostné informace.
Magdalenka dělala úžasné pokroky, rychle přibírala, což mě jen utvrzovalo v tom, že je zdravá a daří se jí dobře. Z počátku sice dostávala kromě malých dávek mléka i výživu infuzí, ale jak se množství mléka navyšovalo, tak již nebyla potřeba. Po porodu sice vyžadovala podání plicního surfactantu, napojení na umělou plicní ventilaci a následnou podporu dýchání přístrojem CPAP, který udržuje plicní sklípky napnuté.
Také se jí vracela novorozenecká žloutenka, ale to nebylo nic, s čím by lékaři u miminka narozeného ve 29. týdnu nepočítali.
Po 5 dnech již nepotřebovala přidávat kyslík a dýchala přes CPAP jen vzduch. Pár hodin denně zvládala dokonce dýchat i bez podpory a třetí týden se natolik dýchání zlepšilo, že se jí rozhodli CPAP dále nevracet. Bylo to pro ni bohužel ještě hodně namáhavé, Magdalenka začala mít výrazné poklesy saturace kyslíku v krvi a bradykardie (pokles srdečního tepu), občas dokonce dechové pauzy, proto se CPAPík stal ještě na dalších několik týdnů naším kamarádem.
Nic však nebránilo tomu, abychom mohli pár dní po porodu začít s klokánkováním. První přiložení jejího malého tělíčka na můj hrudník jsem obrečela a byly to slzy štěstí, přestože kolem nás pípaly přístroje a přes všechny hadičky nás pomalu nebylo vidět. Každý den jsem se moc těšila, až ji na mě sestřičky položí a bude mi opět spokojeně spinkat v náručí.
Po třech týdnech Májinku přesunuli na novorozeneckou JIP, kde byl oproti RES mnohem větší klid, ale stejně důkladná péče. Vážila v tu dobu už 1520 g a měla se čile k světu. Jediné, co nám trochu kazilo radost, bylo její dýchání. Bylo to jako na houpačce, chvíli to zvládala krásně sama, pak už zase byla moc unavená a zapomínala se nadechnout. Během klokánkování jsem sledovala každé její zalapání po dechu a hodnoty na monitorech, abych ji včas pošťouchla nebo přiložila masku s kyslíkem a ona začala zase sama pravidelně dýchat.
Dnes se divím, jak jsem mohla být tak klidná. Stále jsem si totiž opakovala, že pokud budu v klidu já, bude i Májinka… a fungovalo nám to moc dobře, všechny sestřičky jí chválili, jak je moc hodná a trpělivá.
Přibírala ukázkově, 3. dubna překonala hranici 2 kg, začala sama držet teplotu a vyndali ji z inkubátoru do vyhřívaného lůžka. 6. dubna jsme mohli zkusit poprvé kojení. Nevypila sice nic, ale i tak se moc snažila a já si byla jistá, že to spolu zvládneme. S dýcháním byly bohužel problémy i po 36. gestačním týdnu a doktoři její stav označili jako bronchopulmonální dysplazii. Byly jí nasazeny inhalační kortikoidy, které budeme nejspíš podávat dlouhodobě, ale díky nim a dechové rehabilitaci se její stav začal každým dnem výrazně zlepšovat.
V pondělí 14. dubna jsem jako každý den odpoledne předala syna babičce a vyrazila za Magdalenkou. Něco se však změnilo. Sestřička na JIP mi již mezi dveřmi hlásila radostnou novinu, že Magdalenku převezli do 3. patra na Intermediární oddělení. Byla jsem moc šťastná a hned běžela za ní.
Intermediár již nebyl supermoderním pracovištěm. Oprýskané stěny a starý nábytek spíš připomínaly válečný lazaret, ale všechno šlo stranou při pohledu na naši holčičku v malé oranžové postýlce. Najednou jsem u ní mohla být, kdykoli jsem chtěla, mohla jsem si jí kdykoli sama vyndat z postýlky a pochovat.
Držela jsem ji na sobě pod barevnou peřinkou. Z okna, kterým k nám proudil jarní vánek, jsem se dívala na rozkvetlé šeříky a zase jsem měla slzy v očích. Věděla jsem, že už se brzy spolu na tu krásu půjdeme podívat. Začaly jsme intenzivně zkoušet kojení a za nedlouho Magdalenka dokázala vypít celou svojí dávku mléka (60 ml). S váhou 2,5 kg už má přeci jen miminko mnohem větší sílu sát. Každý den ráno jsem volala sestřičkám, kdy bude Magdalenka jíst, abychom během mé odpolední návštěvy stihly dvakrát přikládat k prsu. Mimo kojení dostávala mléko lahvičkou nebo sondou, podle toho, jak moc byla unavená.
Před Velikonoci mi nabídli, jestli bych neměla zájem o ubytování na rooming-in pokoji, kde už se o Magdalenku budu moct kompletně starat sama. Přiznám se, že jsem z toho byla trochu v šoku, nečekala jsem, že to půjde tak rychle. Od začátku mi všichni říkali, že mám počítat s propuštěním kolem termínu porodu, doma ještě nebylo nic připravené. Bála jsem se, jak sestřičku přijme její starší bráška a hlavně, aby bylo dýchání v pořádku. Postupně jsem se ale začala moc těšit, v klidu jsme doma vše nachystali a v sobotu 26. dubna jsem si šla „porodit“ své miminko. Poprvé jsem šla do porodnice se sbalenou taškou, nejela jsem autobusem, ale přivezl mě manžel a nebyla jsem vystrašená z toho, co nastane.
Naše společné sžívání probíhalo podle těch nejkrásnějších představ. Magdalenka krásně papala, přibírala, spinkala a vůbec neplakala. Kojení 7× denně ji vůbec nevyčerpávalo a dýchání tedy zvládala na jedničku.
V pondělí 28. dubna 2014 jdeme domů, přesně 6 let poté, co nás navěky opustila manželova maminka. Přesně 6 let poté, co jsem manžela utěšovala slovy, že bychom třeba jinak nemohli mít děti.
Tolikrát jsem si tuhle chvíli představovala, tolikrát jsem záviděla ostatním maminkám, co se u vchodu porodnice fotí se svými miminky, tolikrát jsem obrečela odchod domů bez své holčičky a teď je to konečně tady. Držíme v ruce autosedačku, v ní je zachumlané naše 2875 g a 49 cm štěstí a už budeme navždy spolu.
Doma se otevřely dveře a za nimi stál usměvavý bráška a povídá: „Jé, Májinka, udělám malá, můžu?“ Od té chvíle jsme maminka, tatínek, Lukášek a Májinka a jsme ta nejšťastnější rodina.
Přečtěte si také
Byl jsem zamilovaný do její kamarádky. Pak přišel první máj a všechno bylo jinak
- Anonymní
- 28.10.26
- 138
Měl jsem v tom naprosto jasno. Byl jsem zamilovaný do Ivety a věřil, že právě ona bude mou první velkou láskou. Na prvního máje jsem jí připravil romantickou schůzku pod rozkvetlou třešní. Jenže...
Sestra chtěla dát sousedům lekci. Kvůli její pomstě skončilo dítě v nemocnici
- Anonymní
- 28.10.26
- 125
Moje sestra už nemohla vystát hlučné sousedy. Vadil jí pláč jejich miminka, nepořádek na chodbě i věčné hádky. Snažila jsem se jí domluvit, jenže jednoho rána jí došla trpělivost. Rozhodla se...
10 let jsem čekala na návrat syna. Pak přijel s manželkou a všechno bylo jinak
- Anonymní
- 28.10.26
- 177
Deset let jsem čekala, až se syn vrátí ze zahraničí. Když konečně přijel s manželkou, těšila jsem se, že náš dům zase ožije. Jenže Klára si během pár dní získala manžela, psa i kocoura. A já si...
V Turecku jsem se ztratila na obřím bazaru. Manžela jsem našla až po setmění
- Anonymní
- 28.10.26
- 113
Na romantický výlet do Turecka jsme se s manželem těšili několik měsíců. Děti tentokrát zůstaly u babičky a my si konečně mohli užít pár dní bez starostí. Jenže hned druhý den se naše dovolená...
Koupili jsme vysněný dům. Sousedé nám začali dělat ze života peklo
- Anonymní
- 28.10.26
- 150
Mysleli jsme si, že budeme mít klid, grilovat s přáteli a užívat si soukromí. Jenže sousedé odnaproti se s námi rozhodli za každou cenu soutěžit. Ať jsme udělali cokoli, museli nás trumfnout. Brzy...
Měli jsme vztah ve třech. Když jsem nakonec otěhotněla, zůstala jsem sama
- Anonymní
- 27.10.26
- 1696
Když jsem jim oznámila, že jsem těhotná, partner mě objal, ale Klára se zvedla od stolu a odešla do koupelny. Tehdy jsem ještě netušila, že za pár týdnů budu sedět sama v bytě, dívat se na...
Pomohla jsem kolegyni v nouzi. Ona pak mou práci prezentovala jako vlastní
- Anonymní
- 27.10.26
- 912
Když vás někdy kolega v práci poprosí o laskavost, obvykle v tom nehledáte zradu. Uděláte to s úsměvem a v duchu si říkáte, že v tom přece plaveme všichni společně. Jenže pak narazíte na člověka,...
„To u přijímaček nebude.“ Syn je v devítce a ostatní předměty už neřeší
- Anonymní
- 27.10.26
- 986
Devátá třída sotva začala a můj syn už má jasno v tom, čemu se bude věnovat. Češtině a matematice. Když přinesl špatnou známku z dějepisu, vysvětlil mi, že ten teď není důležitý. Chtěla jsem mu...
Přisedl si ke mně ten nejhezčí kluk z celé konzervatoře. Jediná věta mě zničila
- Anonymní
- 27.10.26
- 3817
Od září jsem hrdou studentkou Pražské konzervatoře, konkrétně oddělení Klasického zpěvu. A řeknu vám, je to celkem prestižní záležitost, co si budeme nalhávat. Člověk má takový ten hřejivý pocit,...
Manželka začala dostávat květiny. Nevěděla od koho
- Lavi.P
- 27.10.26
- 1055
První kytice přišla ve středu. Velká, krásná a s malým vzkazem, ve kterém stálo jen pár slov o tom, že některé věci stojí za to chránit. Manželka vypadala překvapeně a tvrdila, že vůbec netuší, kdo...
Májinka nádherná holčička bojovnice a Tvá rodina 
Přeji hodně štěstí a zdraví vám všem 
. Pamatuju si jako dnes na zprávu, že Magdalence se tak moc chtělo na svět, že jí v tom nic nedokázalo zabránit a jak jsem vás vůbec nedokázala vytěsnit z hlavy při představě, co vás všechno čeká. Hned ale první fotka a první zpráva od tebe byla tak optimistická a plná očekávání, že obavy se naprosto vytratily, tys prostě od začátku věděla, že to bude dobré 
Taky jsem skoro malem porodila, ale u me to nastesti zastavili vcas…ted jsem 33tt, a porad tam to riziko je, ale Magdalenka je moc velka bojovnice, a ukazala mi, ze kdybych kakt porodila, tak to zmaknem s malickym… 