Naše Zoe-Anebo jak se vzklubalo nasvět:)

Vzhledem k tomu,že jsem měla ten den termín,jsem tomu nepřikládala velkou váhu,říkala jsem si: ?no konečně:)?Ale ejhle,začalo to ve mě hučet jak ve vodovodním potrubí,a s šííleným průjmem jsem proseděla na záchodě celý den.Poté se k tomu přidalo ještě zvracení a mdloby, a tak jsem nevěděla co dřív:).Večer to přítel už nevydržel,a naložil mě do auta a odvezl na pohotovost.Tam mě sestřička rozesmála:?Paní,to budou asi porodní bolesti,ne?!?A nebyly,podle KTG jsem žádné stahy neměla,křivka na monitoru byla klidná jak hladina zdejšího rybníka,jen malej se motal jak na kolotoči a tím pádem mu lítat tep jak šílenej:).Provedli mě plno testů a odběrů krve,moči aj, jestli nemám salmonelu anebo otravu z jídla.A pak pro jistotu mě poslali na chirurgii jestli to není slepák.A zase nic,všechny testy jsem měla v pořádku přímo jak z učebnice.Tak mě poslali domů s tím, at si vezmu černé uhlí a přijdu ráno na kontrolu.

Ráno (10.11) mě bylo o malinko líp,průjem už jsem neměla (jelikož jsem neměla už co průjmovat,vše co jsem snědla bylo do půl hodiny venku) slabá jsem byla jak moucha a dle přítele jsem měla barvu jak kdybych simulovala fotosyntézu:).Zlom začal v noci?křeče byly ještě horší než v předešlých dnech,ale už jsem je samým vysílením necítila.Přítel už nevyspáním padal na pusu,jelikož mé škrčení v břiše ho budilo ze spánku (a to on má velmi tvrdý spánek).V úterý ráno(11.11) jsem měla jít na těhotenskou kontrolu.S velkou námahou jsem se tam dobelhala.Sestříčka mi pomalu nemohla najít tep a o krevním tlaku ani nemluvím. Když mě viděl doktor,tak jsem ho vyděsila svou bledostí a vysílením,přikázal naložit mě na lehátko a už jsem se vezla na gynekologické oddělení a tam do mě nacpali 2 půllitrové glukózy a vodu.A už jsem zůstala v nemocnici?Další den (12.11)už mi bylo o 1000% líp,tak páni doktoři naznali,že bude lepší malému pomoct se dostat na svět,že se mi určitě uleví.A tak jsem odpoledne byla převelena na porodní sál,kde mi pan doktro dal tabletku prostaglandinu (doufám že to píšu správně,má to být cosi na podporu stahů dělohy).Musela jsem 2 hodiny ležet a nevstávat a čekat,zda li nezačnou stahy,či jestli se nezačnu otvírat?.A nic.Malej vědel kde je mu dobře:)Tak jsem pádila na pokoj na oddělení pro šestinedělky.Večer přišel zamnou přítel,popřál mi dobrou noc a odjel v 22:00 domů. A já v klidu usla. Před půlnocí jsem se vzbudila s prazvláštním pocitem,že se něco děje?

Přesně v 00:05 dne 13.11 mi praskla voda. Teda řeknu vám,teklo to ze mě jak z niagárských vodopádu:).Zavolala jsem jsem sestru a ta hned pana doktora,jelikož voda byla tmavě zelená.Odvedli mě na porodní sál,natočili KTG. Zavola jsem hned příteli at neváhá a přijede a at nezapomene foták.A hned byla pul hodina pryč a v tom se to rozjelo?Stahy hned po 2 minutách.A otevřená jsem byla na 2cm. Dostala jsem nálev (celkem snesitelná věc) že prý to pomůže otvírání.Ale u mě zase nic.Jen stahy jsem měla už po 1,5minutě a otevírání mi nešlo:)Krásně jsem bolesti prodýchávala(jo,taky jsem byla občas pěkne uřvaná:) Ale přišlo cosi nečekaného(pro PA,pana doktora).Při jedné silnější bolesti (01:00) jsem omdlela a pak už bylo pravidlem, že jsem rozdýchala bolest a upadla do velmi tvrdého spánku,ze kterého mě nemohl dostat ani pan doktror(nic krom bolestí si nepamatuji,vím jen to, co mi řekl přítel)Byl to asi následek předchozích dnů,ze kterých jsem se asi nedostala na 100%,že jsem byla velmi vysílená. Vím jen, že mi pan doktor ve 03:00 píchl dvě injekce.První byla na potlačení vedlejších hnusných bolestí v podbříšku(následek tabletky) a druhou na rychlejší otvírání. Přítel na mě musel mluvit,abych neupadala do spánku.Chudák si přitom roztrhl erární kalhoty,když si ke mě klekl:).Pak přišla PA a řekla: ?Ted si odpočítejte 5 kontrakcí a já vás pak prohlídnu,jak postupujem? Byla to strašná věčnost odpočítávat 5,4,3,2,1 a kontrola.Připadalo mi že se nic nepohlo, jen mě to začalo víc tlačit. Čekala jsem že mi PA řekne, že jsem otevřená jen na 5cm, že budu muset ještě čekat. A ona řekla: ?Ted to trošku víc zatlačí? Řvala jsem jsem při tom jak hysterka,že to stašně bolí (pak jsem se dozvěděla že mi zatláčela poslední kousek branky) a pak řekla něco ,co jsem v tu chvíli nečekala:?Maminko,jdeme rodit,pojdte pomalu na sál??A to bylo 04:20. Poslední kontrakci,kde jsem ještě netlačila jsem rozdýchala opřená o stůl. Pomalu jsem na něj vylezla,přítel mě chytil za ruku a držel mi hlavu,abych správně tlačila a nepoškodila si oči.Pak jsem 4krát silně zatlačila(mohlo to být na 3 tlačení ale tu třetí kontrakci jsem prořvala jak siréna:),tak jsem musela jednu přidat) a v tom (04:40) jsem uslyšela ten nejkrásnější zvuk na světě?.PLÁČ?.Malého otřeli a dali mi ho na břicho,byl nádhernej,tak křehkej,růžovej a tak droboučkej. Bála jsem se ho dotknout,abych mu neublížila.Pak si ho sestřička odnesla, a donesli mi ho hned zpět.A to už byl zabalený jak uzlíček. Sestřička mi ho přiložila k prsu a malej sál,jak kdyby 9 měsícu nic nejedl:). A ještě krásnější byl pohled na přítele,sice to na sobě nedává znát,ale v tu chvíli jsem viděla jak moc je štastný.Malého odvezli na novorozenecké a právě svítalo,bylo to to nejkrásnější svítání,jaké jsem kdy zažilaa a na které nikdy v životě nezapomenu.

Chtěla bych tímto poděkovat panu doktrou Wernerovi,který v mého porodu byl (a zašíval mě),a který mi velkou měrou pomohl,že jsem se moc dlouho netrápila.Je to ten nejúžasnější doktor, se kterým jsem se kdy setkala (mladý,milý,hezký,velmi vtipný a na krku nosí krásné korálky:)) A doufám, že pokud se rozhodnu pro další dítě,tak u porodu chci zase jeho. On mi (jako jediný ze všech doktorů) pak vysvětlil,proč mi bylo tak zle. Honzík byl už přenášenej a tím jak měl už smolku v plodové vodě a ona se začala už rozkládat, mě vlastně začal otravovat zevnitř, a proto musel rychle ven,aby mi bylo líp.

Nyní jsme už doma, přítel je mi obrovskou oporou,já jsem jen trošku hysterická (jak říká přítel) a přes velké počáteční problémy kojíme,ale jinak je vše pohoda (až na to nevyspání):)??.

Ale o zážitcích po porodu zas příště (a že jich je!!!!),at se máte na co těšit:)
Mějte se moc krásně,moc díky za gratulace.Velmi se mi po Vás stýská.
Zdraví Trintron a Honzík (25 dní)

PS: Po návratu z porodnice mám o 13 kg mín,tj. jsem své váze,kterou jsem měla před otěhotněním:)
PPS: A to hlavní,Honzík je v pořádku,oční vadu po mě nemá:)