Nejhorší zážitek v mém životě
- Cestování
- hanča74
- 17.12.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Pro někoho je nejhorším zážitkem třeba porod, pro někoho maturita, zkrátka každý máme v životě zážitek, na který neradi vzpomínáme. Pro mě je nejhorším zážitkem cesta letadlem z Anglie do Prahy. Mnozí z Vás, kteří si deníček přečtou, si asi zaťukají na hlavu, ale věřte, že ještě dnes mi stávají vlasy hrůzou.
Už od střední školy mám problém naučit se cizí jazyk. Tedy konkrétně jazyk anglický. Mluvím plynule rusky a italsky, ale angličtina pro mě byla noční můra. Neustálý boj s tímto jazykem jsem ve škole řešila i s psychologem. Nikdy jsem si nepamatovala více jak pár slovíček a i ty jsem brzy zapomněla. Z toho také pramenil můj strach cestovat a jezdit na dovolené do zemí, kde se nedomluvím.
Před každou cestou jsem měla již 14 dní střevní potíže, potila se při každé myšlence, že se nám něco stane a já se nedomluvím, že se třeba ztratím a nebudu si umět říct o pomoc. Tyto dovolené byly pro mě spíše utrpením, ale vždycky jel s námi díky bohu někdo, kdo uměl alespoň základ.
Před 14 lety jsem se vdala za řidiče kamionu a můj stres z cestování začal nabírat na intenzitě. Manžel /teď už tedy můj ex/ začal po pár letech pracovat pro dopravní společnost v Irsku. Většinu času trávil tam a domů jezdil jednou za měsíc. Jednoho dne mě chtěl zřejmě překvapit a udělat mi radost. Doručovatelka mi donesla letenku do Irska. Odlétat jsem měla za týden a sama. Málem to se mnou švihlo. Bože, jako já sama na letišti někde v Irsku, jo? Zkrátka nikam neletím. Manžel mě nakonec přesvědčil, že to zvládnu, neb prý až tam vylezu z letadla, půjdu s davem pro zavazadla a on na mě bude čekat venku.
Vystoupila jsem tedy z davem, který pokračoval na vlak /něco jako u nás metro/, který vozí cestující do haly pro výstup. Super, to jsem zvládla, jít s davem byla brnkačka. Užila jsem si týden v Irsku a hurá zpátky do Prahy. A tady začíná moje noční můra.
Manžel se mnou mohl jen na odbavení a dál jsem musela sama. Pořád jsem si opakovala jeho slova „Drž se davu a lidí, kteří mají stejnou barvu letenky jako ty.“ Tak jo. Jenže jsem v tom strachu zapomněla, že jsem dojela vlakem a zpátky k letadlu budu muset taky vlakem. A lidi v davu měli stejnou oranžovou letenku jako já, tak jsem šla jak ovce za nimi. Super, paráda, dav dorazil do haly k nástupu do letadla a já s nimi. V duchu jsem si gratulovala, jak vlastně ani nepotřebuji mluvit anglicky. Tak tam tak stojím, čumím, kde se co děje, až mě vyruší paní. co vykřikuje něco o Floridě, a mává na ten můj dav, aby šli s ní.
Ježiš, jaká Florida? Já chci do Prahy. Polilo mě horko, tlak asi 200/200, začaly se mi klepat nohy. Sebrala jsem zbytek rozumu a pánovi stojícímu vedle mě jsem ukázala svoji letenku. Měl taky oranžovou, ale na Floridu. Samozřejmě mi začal anglicky vysvětlovat cosi, co pro mě byla španělská vesnice, ale slepá nejsem, tak jsem dle jeho mávání rukou pochopila, že jsem úplně na jiné straně letiště.
Moje letadlo jsem viděla v daleké dáli, sotva jsem tam dohlédla. Manžel už byl v té době na trajektu na cestě do Francie. Letadlo letí za 20 min a já jsem v pr… Sesunula jsem se na tašku a začala strašně brečet. Všichni na mě mluvili a to mě přivádělo k naprostému šílenství. Až jeden pán, zřízenec letiště, mě popadl za ruku a bez jediného slova mě táhl za sebou. Posadil mě na tu jejich slavnou mašinu, ukázal mi na prstech 2, což jsem pochopila, že dvě stanice a bude to ok. Dvě stanice, vystupovat. Jo, jenže v mé hale už nikdo nebyl, vchod do tubusu k letadlu byl zatarasen a letadlo již bez schůdků na letištní ploše. Při myšlence, že jsem sama a sama tady taky zůstanu jsem zátarasu odstrčila a mazala jak o život tubusem k letadlu.
Zpocená, rozmazaná a uřvaná jsem doběhla nakonec chodby a tam jsem chtěla vážně umřít. Východ byl zavřen, nikde nikdo. Zkusila jsem do dveří strčit a oni se otevřeli, jenže tam nebyly schody. Nebylo to vysoko, skočila jsem dolů a přes tu obrovskou plochu jsem jak smyslů zbavená běžela k letadlu. Daleko jsem nedoběhla. Letištní policie byla rychlejší. Se divím, že mě nezavřeli rovnou k Chocholouškovi. Rukama, nohama jsem jim vysvětlila, co se stalo a pořád na ně mávala tou letenkou. Kluci chytrý pochopily blondýnu z Prahy. Zařídily vysunutí schodů do letadla a můj nástup.
V letadle už letuška vysvětlovala masky a vše bylo nachystáno k odletu. Takové ticho po mém nástupu jsem v životě neslyšela. Usadila mě do sedačky a já se probudila až v Praze s horečkou a migrénou. Týden jsem se z toho dostávala.
Doufám, že moje děti nezdědí strach z anglického jazyka po mně a budou se učit a učit, aby mohli bez problému cestovat. Od té doby jezdíme už jen do Itálie a tam jsem za machra před přítelem, neb on umí jen německy.
Přečtěte si také
„Vždyť kojí úplně špatně,“ zaslechla jsem tchyni. Pomohla až laktační poradkyně
- Anonymní
- 23.06.26
- 932
Největší tlak, který na novopečenou mámu přichází, je ten zvenku, z vašeho okolí. Dobře míněné rady, které ale občas šíleně bolí. A blbý je, že často se jedná o vaše nejbližší lidi. Jako v mém...
Vzala jsem si muže s dítětem. Teď mám doma pocit, že jsem tam navíc
- Anonymní
- 23.06.26
- 995
Vzala jsem si muže, který má dceru z předchozího vztahu, a od začátku jsem se snažila být trpělivá, laskavá a nebrat jí tátu. Jenže ona mě odmítá, provokuje, shazuje a dává mi najevo, že v jejich...
Devět týdnů bez školy, bez babiček a bez řidičáku. Jak to mám zvládnout?
- Anonymní
- 23.06.26
- 1688
Mám dvě děti na prvním stupni, chodím do práce a letos jsem prázdniny zřejmě úplně podcenila. Bydlíme v malém městě v pohraničí, příměstských táborů je málo, babičky nemáme a já navíc nemám...
Tchyně vtrhla po mém císaři do porodnice. Musela ji vyhodit až sestřička!
- Anonymní
- 23.06.26
- 1062
Porod je pro každou ženu jedním z nejintenzivnějších a nejnáročnějších zážitků v životě. Když navíc neprobíhá podle plánu a skončí akutní operací, žena potřebuje klid, bezpečí a čas na to, aby se...
Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna
- Vilma1897
- 23.06.26
- 281
V čem je její kouzlo? Třikrát vyprodala Eden a spousta lidí se vracela znovu. Včetně mě. Na první koncert jsem měla lístek na sobotu. A hned když skončil, bylo mi jasné, že v úterý chci být v Edenu...
„Je můj syn autista?“ zeptala se kamarádka. Ze strachu jsem jí zalhala do očí
- Anonymní
- 22.06.26
- 1992
Říká se, že upřímnost je základem každého pevného přátelství. Jenže co dělat v situaci, kdy vás nejlepší kamarádka postaví před otázku, jejíž pravdivá odpověď by jí mohla zlomit srdce? Minulý týden...
Dcera s ADHD potřebuje asistenta. Muž zuří: „Nedělej z ní blbečka s nálepkou!“
- Anonymní
- 22.06.26
- 1405
Každý rodič si přeje, aby jeho dítě mělo hladkou a bezstarostnou cestu životem. Když se ale objeví první překážky, ukáže se, jak pevný je nejen vztah rodiče k dítěti, ale i partnerů mezi sebou. My...
Manžel mě nutí jezdit každý víkend k tchyni. Ta mě jen kritizuje, jsem zoufalá
- Anonymní
- 22.06.26
- 2823
Víkend by měl být pro pracující rodiče časem odpočinku, kdy konečně vypnou, užijí si klid s rodinou a naberou síly na další pracovní týden. Pro mě je ale páteční odpoledne začátkem pravidelné noční...
Dřu ve dvou pracích do půlnoci. Podle muže ale jen „courám po kroužcích“
- Anonymní
- 22.06.26
- 1378
Sedím u kuchyňského stolu, na monitoru notebooku svítí čas 0:24 a mně únavou pálí oči. Tohle je moje každodenní realita. Kolotoč, ze kterého nemůžu vystoupit, protože se ode mě očekává, že budu...
Máma mi vyčítá práci a děti ve školce. Sama mě tam jako malou zapomínala!
- Anonymní
- 22.06.26
- 962
Být dnes mámou je nesmírně vyčerpávající. Společnost na nás klade protichůdné nároky – máme budovat kariéru, vypadat skvěle, mít naklizenou domácnost, a přitom se dětem věnovat čtyřiadvacet hodin...