(Ne)šťastný porod

Svůj příběh nepíšu proto, abych postrašila nastávající maminky, ani proto abych někoho odradila od toho, mít miminko, ale proto že stejný příběh se může stát každé z vás. Celé těhotenství bylo nádherné, probíhalo bez jakýchkoliv problémů, jenže ?. ve 29. týdnu jsem začala rodit.

Jmenuji se Eva a mám doma dnes už tříletého kluka Vojtíška. Otěhotněla jsem ve svých 25-ti letech, těhotenství na sebe dalo čekat, protože jsme chtěli hned po svatbě, ale museli jsme na ně čekat skoro dva roky.

Byla jsem šťastná, měla jsem pod srdíčkem svůj poklad, muže, který se na miminko moc těšil. Den kdy miminko poprvé koplo, byl pro nás velkým svátkem. Bříško sice nebylo moc ještě znát, ale já už nakupovala oblečeníčko, kosmetiku, vybírala jsem kočárek, vybavení do dětského pokoje. Chodila jsem na těhotenské cvičení a plavání.

Na ten den do smrti nezapomenu, zrovna jsem byla na začátku 29. týdne těhotenství. Šla jsem s kamarádkou z plavání pro těhotné, když v tom jsem ucítila, že mám kalhoty celé mokré . ? Já se snad počůrala?, smála jsem se. Úsměv mi ale zmizel ze tváře, kdy moje kamarádka na mě vyděšeně pohlédla. Pochopila jsem, že je zle. Kamarádka mi rychle půjčila svůj mobil, abych zavolala manželovi. ? Praskla mi voda, musíme do nemocnice?.

Prostředí, kde jsem doufala, že mi pomohou, však poskytlo pouze nehostinnou tvář ? Vyslíct do naha, stát na studených kachličkách (taška s potřebami do porodnice nebyla ještě ani sbalená), nasupená sestra, kterou jsem vyrušila od poledního kafíčka.

?Co se tak klepete, snad nemáte strach?, ušklíbla se. Teprve po té, co jsem jí řekla že jsem teprve ve 29. týdnu přestala šeptem nadávat. ?A co jsem proboha dělala ?!? dívala se na mě jako bych byla mentálně zaostalá. Její nasupený výraz na tváři zůstal i nadále. ?Blážo, zavolej doktora, máme tady předčasný porod?, křikla na uklízečku a začala pomalu vyplňovat nějaké papíry.

Doktor přišel po třičtvrtě hodině. Rozcuchaný, rozepnutý plášť. ?Co jste proboha dělala?, stejná otázka, stejný pohled. Už jsem nereagovala. Třásla jsem se zimou a strachem.
Doktor mě vyšetřil a nechal mě uložit na ?hekárnu?, s tím, že budeme muset počkat. Na otázku sestry, zda mě raději nepošlou do fakultní nemocnice jsem zaslechla něco ve stylu, že ne, že je jedno, kde potratím.

Manžel mezitím zajel k mým rodičům. Co se dělo tam, jsem se dozvěděla až o několik dní později, moc ale děkuji bohu, že ?několik? telefonů zachránilo život mému chlapci. Doma totiž nažhavili telefony ? volali matčině švagrové, která pracuje jako zdravotní sestra v ordinaci jednoho gynekologa. Ta zase volala do porodnice,?.

Najednou se celá nemocnice přeměnila, sestra se začala usmívat a přišla se zeptat, zda něco nepotřebuji, lékař celý překvapený přišel ? Vy jste Eva?! Představte si že já vás znám jako malou holčičku, to jsem měla říct rovnou, že jste bývalá Konečná. Tak co bychom pro vás mohli udělat. Víte co, já vás pošlu do fakultní nemocnice, tam jsou na předčasné porody více vybaveni. Jak chcete jet ? vrtulníkem ? sanitkou ??

O dva dny později se mi ve fakultní porodnici narodil Vojtíšek ? vážil něco málo přes kilo. Celou dobu do porodu jsem musela ležet na lůžku, nohy podložené do výšky, nesměla jsem vstát ani na záchod. Porod byl císařským řezem.

Vojtíšek byl ještě skoro tři měsíce v nemocnici, v inkubátoru. Po devět měsíců musel mít nožičky v sádře, dodnes prodělal s nožičkama tři operace.

Teprve až když už jsme měli Vojtíška doma, mi ?můj anděl strážný?, matčina švagrová řekla, že kdyby mě s Vojtíškem neposlali do fakultní porodnice, tak bych skutečně neporodila, ale potratila ? Vojta totiž v naší porodnici neměl žádnou šanci na přežití.

Brzy plánujeme další miminko, jedno ale vím už teď, že až přijde moje chvilka, řeknu raději hodně nahlas že jsem ?bývalá Konečná?.

Přečtěte si také

Kamarád propadl sektě a teď se chce zabít. Jsem bezmocná

Kamarád propadl sektě a teď se chce zabít. Jsem bezmocná
  • Anonymní
  • 28.05.26
  • 875

Vždycky to byl ten nejchytřejší kluk z naší party. Analytický mozek, smysl pro humor, člověk, o kterého jste se mohli opřít. Pak přišel nenápadný „biblický kurz“ a z mého nejlepšího kamaráda zbyl...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anonymní
17.6.02 13:05

Zelam vam vsetko dobre s Vojtiskom a hlavne, aby ste uz nikdy nenarazila na takych arogantnych ludi! Vela stastia!!!!
 Jana

  • Upravit
Barcaz
108
19.6.02 06:55

Páni,
to by člověk nečekal, že to takhle pořád funguje. Co mají doktoři řečí, jak je tu všechno super a zlepšený, ale že by kromě techniky měli zlepšit taky přístup k lidem, to je kolikrát nenapadne. Tak aspoň vím, že je lepší se nedat a zachránit si miminko. Držím palce Tobě i Vojtíškovi.

  • načítám...
  • Zmínit
mida
10
11.7.02 23:11

Ahoj Evko,
Jsem v 28.týdnu těhotenství.Pracuji v našem zdravotnictví, takže vím, jak odlišná může být péče na jednom jediném pracovišti a věř, že saotná se za tuto situaci stydím. Máš však naprostou pravdu. Jelikož vím své, snažím se, aby vždy personál věděl, koho vyšetřuje, ikdyž občas musím vymyslet, tak to nenápadně obklikou sdělit.Třeba předvést chytrou.Je to možná trochu hloupé, ale co bych pro své miminko neudělala.A funguje to stoprocentně,důkladnější i opakované ultrazvuky při nejasnostech,odběry, které se standartně neprovádějí apod. Sama cítím, že jsem pak mnohem klidnější, než kdyby bylo všechno „v lajně“,to bych přála všem budoucím maminám.
Mějte se s Vojtíškem moc pěkně!
 Milča

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
16.8.02 23:24

Ahoj Evi!
Je mi 25 let,jsem ve 28.týdnu a jsem lékařka. Stydím se za naše zdravotnictví,ale bohužel je to přesně tak, jak píšeš. Nelpím na svém titulu, ale každému lékaři dám jasně najevo, kdo jsem, protože vím,že je to to nej, co můžu pro svého drobečka udělat! Hned na začátku těhotenství se objevily komplikace, žili jsme v hrozné nejistotě a bez pomoci, než jsem řekla s kým mají tu čest. Pak to šlo rychle, najednou vše šlo hladce. Nevím,co mě ještě čeká a celkem se toho bojím, protože vím, že se nemůžu na nikoho spolehnout. Věřím, že Vojtíškovi se daří dobře a vaše druhé mimčo na tom bude líp!
 Naďa

  • Upravit
Katulka2
4
4.4.03 14:50

Ahoj „bývalá Konečná“ :-) Jsem moc ráda že vám to tak dobře dopadlo!! Já jsem nyní v 29.týdnu a tvoje slova z posledních vět si beru k srdci! Jsem totiž taky „bývalá Konečná“ ! :-))

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
15.9.03 10:01

Ahoj, já jsem teď ve 28.týdnu těh. a z tohoto článku jsem byla v šoku, co se všechno děje. Moc moc držím pěsti, aby vše bylo už jen dobré a už nikdy jsi nenarazila na takové bezcitné lidi!!!
 Jana.

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít