Nočníčkování

Úvod  - aneb nočníková drezúra za časů dnešních babiček

Vysvětlování některým babičkám, že teď se to dělá jinak, se kolikrát míjí účinkem a samy si udělají závěr, že jsme neschopné a líné matky. Na druhou stranu se jim nemůžeme divit. Vždyť se v dobré víře řídily radami lékařů a čerpaly poznatky z tehdy dostupné literatury.  Takže pokud se babička řídila radami z knihy MUDr. Mirky Klímové - Fügnerové  „Naše dítě" (rok vydání 1971), začala s tzv. „návykem na pravidelnou stolici" v SEDMÉM měsíci života dítěte, a to tak, že si několik dní zapisovala dobu, kdy mělo dítě stoličku. Pak si v očekávanou dobu dala nočník do klína, dítě na něho po:,–(ila zády k sobě a objala ho levou rukou kolem hrudníčku a pravou držela v klíně nočník. Při každém takovém nácviku  se měla uplatňovat naprostá pravidelnost. Možná byly tehdy matky k tak brzkému učení na nočníček motivovány jednak všeobecně zažitou představou -   „PO PRVÉM ROCE ŽÁDNÉ PLENY!" (dítě, které v roce nechodilo na nočník, se málem považovalo za zaostalé) a dále pak snahou se co nejdříve zbavit praní plen.

Tolik z historie pro srovnání s doporučeními současných dětských lékařů, psychologů a dalších.

Shrnutí názorů a doporučení britské psycholožky Penelope Leachové, předního dětského lékaře MUDr. Martina Gregory, prof. PhDr. Zdeňka Matějčka, Csc. a  francouzské doktorky psychologie Anne Bacus.

1. Podle P. Leachové  začneme-li s vysazováním na nočník dříve, než je dítě na to zralé, vyvoláme u něho tak akorát stres a učení pak trvá déle. Až do asi 15 měsíců se dítě vyprazdňuje zcela automaticky. Neví, že k tomu došlo a neví, kdy k tomu zase dojde. Do této doby nejde u vysazování na nočník o nic jiného, než o posazení dítěte na správné místo ve správný okamžik - dítě nic nechápe a tudíž nemůže spolupracovat a sezení na nočníku je pro něj tou nejnesmyslnější činností ze všech.

Asi tak v polovině druhého roku si dítě uvědomí velice důležité spojení - spojí si loužičku pod sebou nebo bobeček se svojí osobou a pocit při močení nebo kakání , že souvisí s tím, co právě udělalo.

Kdy je dítě připravené začít používat nočník? - Teprve tehdy, když si uvědomí, že se mu chce čůrat nebo kakat. Ne tehdy, když zatím pouze zpětně zjistí, že už se tak stalo. Dítě postupně začne poznávat, že se blíží vyprázdnění a může se rozhodnout, že se vyprázdní do nočníku a ne do plenky. Leachová upozorňuje, že jde pořád pouze o nácvik a rozhodnutí, jestli dítě použije nočník, je jen na něm. Teď je ten správný okamžik k vytáhnutí nočníku ze skříně, zastrčeného koutu nebo jeho nákupu a seznámení se s ním.

Nejdříve se potřebujeme pouze ubezpečit, že dítě ví, k čemu ta divná barevná mísa má sloužit. Jednoduché je to pro dítě, které má staršího sourozence, ale pro jedináčka nebo dítko nejstarší to může být záhadou, vždyť mamka dělá e-e do úplně něčeho jiného.  
Takže nejdříve musí dojít k seznámení s nočníčkem.

Seznámení s nočníčkem - ukážeme dítěti nočníček a řekneme mu, že do něho bude čůrat a kakat, nočníček pak dáme třeba do rožku místnosti a necháme ho, ať se s ním seznámí. Můžeme na něj napřed společně po:,–(it třeba medvídka a nakonec si  bude po nějaké době  chtít samo sezení na nočníčku vyzkoušet.  

KAKÁNÍ - zůstat tzv. „čisté" je pro dítě jednodušší, než být „suché„. Jednak kaká méně často než čůrá, stolička bývá v celkem pravidelnou dobu a interval mezi nutkáním na stoličku a samotným vyprázdněním je celkem dlouhý a navíc na dítěti poznáme, že se „něco“ chystá a můžeme mu pomoci tím, že mu nabídneme nočníček. Ale pozor! Nemáme dítě  NUTIT k posazení na nočníček, i když vidíme, že začíná kakat do plínky, to proto, že naši prcci můžou být vzdorovití a když vidí, že o to móóóc stojíme, just si na ten nočník nesednou.

Zajímavé varování Leachové - nemáme se s odporem vyjadřovat o jeho bobečcích. Dítě už moc dobře chápe, že pochází z něho a když  o nich budeme říkat jak hrozně smrdí a s odporem budeme vynášet špinavou plenku nebo vylévat nočníček, dítě může nabýt dojmu, že i ono nám je odporné a raníme tím jeho city.

ČŮRÁNÍ - dítě je vyzrálé k čůrání do nočníčku tehdy, když je schopno na chvíli ovládnout začátek čůrání. To znamená, že si včas uvědomí, že každou chvíli začne čůrat, stáhne svaly kolem močové trubice a konečníku a zastaví blížící se začátek čůrání. Toto je však pro dítě zpočátku velice obtížné, vydrží pouze pár vteřin, kříží nožky a než dojde k nočníčku, počůrá se. Teprve ve věku dvou let se naučí ovládnout začínající čůrání v časnějším stadiu, pozná plný močový měchýř a může čůrání oddálit. I v tomto věku, dochází k častým nehodám, stačí, když je dítě něčím plně zaujaté a také není ještě  schopné se kvůli čůrání probudit, takže přes den už bývá dítě bez plenky ale  na spinkání ji ještě potřebuje.

Velice vhodným obdobím pro nácvik ovládání močového měchýře je léto. Děti běhají nahaté, vidí, jak čůrají a lépe si spojí nutkání na močení s loužičkou. Napřed začínáme s chozením bez plenky doma. Nemáme z toho dělat žádnou vědu, protože pak by si mohlo přijít ponížené, že mu dáváme plenku na procházku nebo na spaní. Stačí třeba říct, že bez plenky se mu bude hrát pohodlněji. Když se mu stane nehoda, stačí poznamenat, že asi zapomnělo, nebo nestihlo jít na nočníček a že loužičku utřeme. Dobré jsou také tzv. tréninkové kalhotky, dítě si je může snadno svléknout a natáhnout.

Důležité je, pomoct dítěti k získání nezávislosti - má mít volný přístup k nočníku a být oblékané tak, aby si s minimální pomocí mohlo stáhnout samo kalhotky.

V době, kdy je dítě suché doma přes den, přestaneme plenky dávat jako součást běžného oblečení. Může je mít na spaní, pokud dítě chce. Je to proto, že pokud bychom dítěti stále plenky dávaly, nenaučí se, že při každém pocitu nucení na čůrání, má jít na nočníček.           

Jak reagovat na úspěchy a neúspěchy v chození na nočníček  - nemáme v žádném případě říkat, že je HODNÉ, když použije nočníček a že je ZLÉ, když  to neudělá. Používání nočníku je pouze novou dovedností a ne věcí morálky. Máme zůstat klidní, i když vykoná svou potřebu do plínky a navrhnout mu, že příště by mohlo zkusit jít na nočníček.

Mohou ale nastat problémy, když dítě používání nočníčku sabotuje. Může to být neustálým dohadováním se s dítětem okolo používání nočníku, nebo neustálým upomínáním, jestli se mu nechce čůrat. Dítě pak nabude dojmu, že lepší to bylo s plenkami, takže je vhodné řešit vše okolo nočníčku v klidu.

Některé děti budou raději než na nočník, chodit na záchod, vždyť tam chodí i rodiče. Pořídíme malé vkládací sedátko na WC a pevný schůdek, aby se snáze na WC dostalo, a aby mělo podložené nožičky. Musíme být opatrní při splachování, dítě se může polekat, a pak nebude chtít WC používat. Necháme ho, aby si samo zkusilo zatáhnout za splachovadlo, pokud se bude bát, spláchneme, až odejde.

Jiné děti zas odmítají chodit na záchod a stále dávají přednost nočníku. V tomto případě přesuneme nočník do blízkosti záchodu (samozřejmě pokud to prostory dovolí), aby si tam zvyklo chodit. Povzbuzujeme ho, ale nočník neodnášíme, dokud se ho dítě samo nevzdá.

Když už používá dobrovolně WC doma, ukážeme mu ho například i u přátel, v obchodech apod., aby si zvyklo používat WC i jinde než doma. Dítě se musí spolehnout, že mu najdeme místo, kde si může ulevit, ať jsme kdekoliv. Zmapujeme si, kde se nachází WC v obchodech apod.. Nesmíme mít dítěti za zlé, když kvůli čůrání nebo kakání budeme muset opustit místo ve frontě, vystoupit z autobusu, nebo sjet z dálnice. Jednak je stále krátká doba, po kterou dítě vydrží nečůrat a dále asi do tří let neví, jak čůrat, když to není naléhavé. Je proto zbytečné po něm chtít, aby se vyčůralo doma, než půjdeme třeba na procházku, aby se mu nechtělo později. Každé dítě se musí také naučit, jak se vyčůrat venku na vhodném místě, když není poblíž WC. Chlapečci to mají celkem jednoduché, malé holčičky podržíme ve dřepu, větší holčičky by si měly kalhotky raději sundat úplně, protože pro ně není jednoduché, si je podržet tak, aby si je nepočůraly.

Leachová upozorňuje, že by se děti měly naučit utírat si zadeček samy, a donekonečna v tomto nespoléhat na rodiče. Mohly by pak mít  problémy třeba ve školce. Ale pozor, hodně tříletých dětí se nemůže utírat samo, protože jejich ruce nejsou ještě dostatečně dlouhé ve srovnání s tělem. Holčičky co nejdříve poučíme, že se mají utírat vždy zepředu dozadu, aby si nezpůsobily infekci.

Problémy s udržením moči 

Jsou důkazy, že pozdní kontrola udržení moči se „dědí" a že chlapci se v udržování čistoty opožďují oproti holčičkám. Pokud si však všimneme, že dítě má neustále mokré kalhotky a moč jakoby stále odkapávala, poradíme se s lékařem. Jestliže dítě ve věku od 2,5 roku stále ignoruje nočníky, záchody a vůbec se nestará o to, co se mu děje v plence nebo kalhotkách, musíme se ujistit, že opravdu rozumí tomu, co od něj chceme.

• Zkusíme nechat dítě celý den bez plen - za prvé si dítě snáze svoje vyměšování uvědomí a za druhé se nebude moct už spolehnout, že čůrání a kakání zachytí plenka.
• Dáme mu zřetelně najevo, že chceme, aby používalo nočník nebo WC (možná jsme nevědomky chtěli dítě ušetřit zátěže s nácvikem udržování čistoty, takže jsme naše přání neprojevili pro dítě dostatečně jasně).
• Snažíme se, aby dítě vědělo, že i ostatní členové rodiny i přátelé se nepočůrávají, ale používají WC - napodobování může hodně pomoct.

Tří a čtyřleté děti mají často „nehody", stačí když jsou zabrané do hry, nebo jsou něčím rozrušené (např. oslava narozenin, pobyt mimo domov apod.) Není nic neobvyklého, když se to přihodí i dětem šestiletým. Navíc některé děti mají malou kapacitu močového měchýře - zejména chlapci.

Jinak neexistuje nic, co by mohlo proces urychlit. Máme zachovat klid.

2. Rady MUDr. Gregory

I MUDr. Gregora je zastáncem vysazování dětí na nočník mezi jedním a půl rokem až dvěma lety. S nácvikem nemáme začínat v době, kdy je nějakým způsobem narušen běžný program dítěte (nemoc, cizí prostředí, cizí osoby apod.). Vysazovat máme po jídle, pití, po spaní, prostě kdykoliv se nám bude zdát, že by se mu mohlo chtít. V případě, že dítě odmítá na nočníku sedět, máme ho zabavit hračkou a pokusit se ho na nočníku udržet.

Když  dítě používá nočník s úspěchem ve dne a asi týden má suchou plenku po denním spánku, můžeme zkusit plenku na spaní ve dne přestat dávat  a když se zadaří, tak plenku nedávat už ani na noc.

Ještě ve 3 letech se občas počůrává  tolik dětí, že se většinou ještě nejedná o nemoc. Ale pokud se po několikaměsíčním období, kdy dítě zůstává suché, začne znovu počůrávat, bývá příčinou nějaký zvrat v jeho životě, který má velký vliv na jeho psychiku. Může to být nemoc (nemusí se přímo týkat močových cest), která změní rytmus života dítěte, narození sourozence, nástup do školky apod. Nikdy za to nemáme dítě trestat, ale máme se snažit, aby bylo znovu psychicky v pohodě.

Dle MUDr. Gregory není neobvyklé, že se pěti až šestileté dítě v noci občas počurá, ale na druhou stranu není od věci konzultace s lékařem. Protože pokud se dítě po pátém roce v noci stále počůrává (častěji než 2× za měsíc), je vhodné vyšetření dítěte nefrologem. Ten zjistí, zda se jedná pouze o nevyzrálost mechanismů, které mají na starosti noční koncentrování moče, nebo je porušená regulace jejího vyprazdňování z močového měchýře a dále, jestli není na vině jiné onemocnění močových cest.

Možnosti léčby nočního pomočování:

• režimová opatření
• nácvik vyprazdňování měchýře
• medikamentózní léčba - podání antidiuretického hormonu (zahustí noční moč)

Nedostatečné uvolňování tohoto hormonu je jednou z častých příčin pomočování. Dítěti ho lze podat formou nosních kapek (např. Adiuretin). V případě léčby těmito kapkami se musí rodiče striktně řídit radami lékaře ve věci jejich správného dávkování a o odnětí tekutin dvě hodiny před jejich podáním a po podání po celou noc. Jinak hrozí převodnění těla s možnými vážnými důsledky - Adiuretin totiž znemožňuje nadbytečnou vodu z těla vyloučit.

3. Doporučení profesora Matějčka

Tak prof. Matějček ve své knize Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte píše, že vhodný věk  k učení na nočníček je od roku do 15 měsíců, je to tedy dříve, než doporučuje Leachová a MUDr. Gregora. Ale i prof. Matějček varuje před hodně časným vysazováním (hned po půl roce), že v tu dobu nemá pro to dítě zralý nervový systém a hodně tím můžeme pokazit. Při nácviku chození na nočníček je potřeba dodržovat několik zá:,–(:

• vše okolo používání nočníčku má být pro dítě příjemné a srozumitelné
• zpočátku by měl dítě „vysazovat" na nočníček ponejvíce jeden člen domácnosti
• nočník by měl být pokud možno stále stejný, na stejném místě, neměl by být moc studený, vratký a neměl by tlačit do zadečku
• dítě se má za úspěch na nočníčku náležitě pochválit

Nakonec prof. Matějček uvádí, že individuální rozpětí zralosti všech funkcí, které jsou potřebné k udržování čistoty jak za stavu bdělého tak i ve spánku, je tak velké, že prakticky do 4 let je noční pomočování dle norem Světové zdravotnické organizace „normální".

4. Rady francouzské doktorky psychologie a matky dvou dětí Anne Bacus(autorka knihy „Vaše   dítě ve věku od 1 do 3 let")

Kontrola a ovládání vlastního vyměšování je člověku vrozená, dítě se musí naučit pouze kam, kdy a jak chodit na toaletu. Dítě nemůžeme donutit k tomu, aby udržovalo čistotu, pokud samo nechce. Jestliže budeme na ně naléhat, můžeme mu způsobit dlouhodobé problémy, jako je zácpa, poruchy manuální zručnosti, tělesných a i řečových dovedností. Dále se u dítěte může začít projevovat tvrdohlavost a vztekání. Některé děti, které byly velmi brzy donuceny k udržování čistoty pomocí tvrdého výcviku, mohou trpět tzv. druhotným pomočováním (poté, co si návyk osvojí, začnou se v noci znovu počůravat), kterého se budou velice obtížně zbavovat. K tomu, aby dítě začalo chodit na nočníček, je potřebná míra vyspělosti, a to v těchto třech oblastech:

• neurosvalová vyspělost(svěrače musí být dostatečně silné a dítě je musí vědomě ovládat, nervový systém musí být dostatečně vyvinutý a koordinovaný)
• rozumová vyspělost(dítě musí rozumět tomu, co po něm chceme, a musí mít vyvinutou řeč natolik, aby nám bylo schopné říct, že se mu chce na nočníček)
• citová vyspělost(dítě musí mít za sebou období silného vzdoru vůči rodičům, má mít chuť dělat nám radost)

Jak tedy poznáme, že už přišel čas, začít učit dítě na nočníček:

• blíží se ke věku 2 let
• zná slova jako čůrat, nočník atd. a ví, k čemu nočník slouží
• jestliže si uvědomuje, že se mu chce čůrat nebo kakat
• dává najevo přání chodit na nočníček nebo WC
• dokáže-li bez problémů běhat a vzpřímeně chodit po schodech
• jestliže rádo napodobuje a dělá všechno „jako dospělí"
• jestliže chápe, co po něm chceme, a je schopné plnit požadavky z vlastní vůle (má za sebou období vzdoru)
• jestliže chápe pojmy, jako je pořádek a nepořádek, dělá mu radost dávat malé dárky a je citově vyrovnané

Co vede dítě k tomu, že se samo bude chtít zbavit plenek a začne chodit na nočníček:

• chce být „velké"
• zjistí, že se mu lépe chodí a běhá bez plenky
• zatouží, abychom je obdivovali a chce být milováno (všimlo si, jak jsme nadšení, když udělá bobeček do nočníčku místo do plenky)

Dítě by se mělo naučit chodit na nočníček během několika dní. Pokud tomu tak není, je možné, že na to nebylo ještě připravené a je vhodné, se na nějakou dobu vrátit zpět k plenkám (asi na 2 až 3 měsíce). Opakovaný neúspěch by mohl dítěti přinést pocit zoufalství.

Je důležité si uvědomit, že dítě je v období, kdy se má učit spoustu nových věcí, které jsou stejně důležité, nebo dokonce důležitější, než umění být bez plen. Takže „nočníkování" by nemělo dítě příliš zaměstnávat a ubírat mu příliš z jeho času. Takže  - doba sezení na nočníčku by měla být tak 5 minuta dítě by mělo mít možnost, ukončit sezení, kdykoliv ono chce. Dítě je pánem svého těla a svých potřeb! Věk, kdy začne používat nočník, nepředurčuje nijak jeho další vývoj.

Čeho se vyvarovat:

• Nekřičet na dítě a nebít ho za neúspěchy. V případě, že máme pocit, že dítě schválně čůrá na zem, sotva ho zvedneme z nočníčku, nenecháme se vyprovokovat, vrátíme se k plenkám a předstíráme nezájem. Časem se to spraví.
• Přehnaně nejásat nad každým bobečkem, stačí pochvala.
• Neuchylovat se k výhrůžkám a slibům - pokud to dítě nezvládá, holt na to ještě není zralé a musíme počkat.
• Nenutit dítě na nočník v předem stanoveném čase.
• Poté, co si dítě dostatečně osvojí chození na nočníček, nenecháváme ho na něm trůnit např. v obýváku, ale přesuneme ho na WC nebo do koupelny.
• Pokud chlapeček čůrá ve stoje, nedržíme mu penis, tatínek mu poradí a chlapeček by měl být v tomto samostatný.

-    Nevylévat obsah nočníku ihned do záchodu a rychle vzápětí nesplachovat. Dítě by mohlo být zaskočené - v dobré víře vykonalo, co jsme po něm chtěli, náležitě jsme ho za ten bobeček nebo loužičku pochválili a pak s tím okamžitě šup do záchodu? Dítě výtvor považuje za součást svého těla a nechápalo by, proč se ho tak rychle zbavujeme.

• Když postupně naučíme dítě, vytírat si zadeček, neděláme to pak za ně.
• Na jednu stranu dítě nenutíme k předčasnému používání nočníčku, ale ne druhou stranu je nutné mu kolem dvou let vysvětlit, že od něho očekáváme udržování čistoty a požadujeme chození na nočníček či WC. To aby se nám nestalo, že dítě bude ještě ve 3 či 4 letech běhat s plenkou.
• Jakmile dítě dokáže spolehlivě používat nočníček, nebudeme ho neustále obtěžovat dotazy, jestli se mu náhodou nechce čůrat nebo kakat.

Jak se dopracovat k tomu, aby v noci zůstala suchá postýlka

Když dítě zvládá, být bez problémů suché během dne, zkusíme odložit plenku nejdříve při odpoledním spánku a později i na noc. Někdy zvládne dítě všechno zároveň, jindy je potřeba  s odložením plenky při spaní několik měsíců počkat. Anne Bacus uvádí, že pro to, aby dítě zůstalo i ve spánku suché, nemůžeme NIC udělat. Protože k tomu, aby dítě bylo schopné se v noci probudit a vstát proto, že se mu chce čůrat, je potřeba už velké vyspělosti a k tomu, aby dítě spalo celou noc bez potřeby jít na nočníček, je potřeba dostatečně velký močový měchýř. Ani jedno nedokážeme ovlivnit. Plenky neodkládáme zbytečně brzy, protože probouzet se každý den v mokré a studené postýlce je velice nepříjemné a dítě to může od spaní bez plenky odradit.

Plenky na spinkání odkládáme se souhlasem dítěte. Nezakazujeme mu večer pít, neúčinkuje to. Na druhou stranu však nebudeme podporovat  nadměrné pití před spaním. Dítěti pomůžeme k suché postýlce tak, že mu oblékneme pyžamko, které se mu lehce svléká, necháme v pokoji rozsvícenou malou lampičku (některé děti mají dlouho v noci plenky jenom proto, že se bojí potmě vylézt z postele) a dáme nočník blízko k posteli. Pod prostěradlo natáhneme igelitovou podložku. Když se stane nehoda, máme podle autorky dítě naučit, jak svléknout povlaky a kam je i s pyžamkem má odložit. Při tom dítěti řekneme, že se na ně nezlobíme, povzbudíme je a dáme najevo, že s ním máme trpělivost. Vždyť když se počůralo, spalo a neudělalo to schválně a je samotné mrzí, že je postýlka mokrá. Takže v žádném případě dítě za to netrestáme a nerozčilujeme se!  V tomto místě bych ještě dodala doporučení Leachové - Buzení dítěte v noci a časně ráno, aby se vyčůralo, mu nepomůže v ovládání močového měchýře. Když ho probudíme a po:,–(íme na nočník, nabude dojmu, že za jeho noční čůrání jsme odpovědní my. Pokud se neprobere úplně a v polospánku se klátí na nočníku, je to opět špatně - tímto ho naučíme to, čeho se chceme vyvarovat, a sice čůrání ve spánku.

Tak a jsme u konce s teorií a teď je jenom na každé z vás, maminky, kdy se do toho seznamování s nočníčkem pustíte a jakou cestou se při tom vydáte, protože jenom vy nejlépe znáte své dítě a poznáte, kdy už dozrál čas s nočníčkem začít.

Na úplný závěr bych se pro zajímavost zmínila o tzv. bezplenkové metodě (má kořeny v tradičních kulturách v Asii a Africe), při které děti na sobě nenosí svůj „záchod". Zastánkyně této metody tvrdí, že dítě navzdory lékařským poznatkům již v novorozeneckém věku je schopné ovládat své svěrače, takže vydrží pár vteřin bleskovou cestu nad WC nebo jinou vhodnou nádobu. Používání plenek považují za nehygienické - dítě leží ve vlastních výkalech. Úspěch této metody je v komunikaci mezi matkou a dítětem. Matka se umí natolik vcítit do potřeb dítěte, že pozná, kdy se dítěti chce. Dítě dává svoji potřebu najevo buď náhlým ztichnutím, nebo zrychlením pohybů, hlasitým tlačením apod.

Zpracovala: Alte

Použitá literatura:
1. Penelope Leachová - Moje dítě a já
2. prof.  PhDr. Zdeněk Matějček, Csc.  - Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte
3. MUDr. Martin Gregora - Péče o dítě od kojeneckého do školního věku
4. Anne Bacus - Vaše dítě ve věku od 1 do 3 let
5. www.zena-in.cz
.{align:left}