Normální - nenormální den
- O životě
- Granda
- 23.01.14 načítám...
Takový normální nenormální den, kdy se nic nedaří a vy se přesto nedáte :) Jelikož jsem těžký cholerik a dokáže mě naštvat maličkost, byl to pro mě úspěšný den, přes všechny nezdary jsem to dokázala...ani jednou jsem se nevztekla a nenaštvala! Úspěch. Lepší bude asi kafčo ke čtení...je to docela dlouhé :)
Právě je půlnoc, ulehám do postele, zavřu oči a v tom vřískot. Malý se probral a potřebuje nutně podat pití, tuto noc už asi po páté. Dojdu k postýlce, dám mu co potřebuje, zalehnu, zavřu oči, usínám… vřískot. Jsou tři hodiny a malý potřebuje opět nutně něco podat. Vříská pokaždé, když se trošku probere. ach jo 
Takhle to pokračuje do 8 rána.
To to vzdávám, má přijít veterinář a potřebuji, aby se fence podíval na nohu. Má pro mě velmi radostné zprávy. Prst je zlomený a je v něm již zánět, nejlépe dneska musí do narkózy a dráp vytrhnout, nasadit antibiotika. Super. Letím nahoru, beru si od sousedky jejího 4letého syna, kterého budu do půl 11 hlídat. Takový binec, co dokáží dvě malé děti udělat. To by normální člověk nevěřil.
Kašlu na to. Nechám děti svému osudu v pokoji s hračkami a psy a jdu dělat oběd a zpacifikovat kuchyň. Právě jsem si vzpomněla, že jsem si před 2 dny nechala u kamarádky bundu s klíčema a občankou, kterou nutně potřebuji, ještě dnes musím jet na úřad práce podat žádost. Super, nevím, jak to stihnu.
V půl 11 končí sousedka a jde si pro svého syna. Půjčuji si od ní klíče, sedám do auta a mažu do 3 kilometrů vzdálené vesnice pro bundu. Bez občanky nemá cenu ani do té Prahy jezdit, že? Super, cestu tam i zpět a návštěvu benzinky, jelikož auto hlásilo, že benzín je na nule, jsem zvládla za 15 minut. Nejsem já dobrá?
Přijedu, nahážu věci do tašku, oblékám dítě. No není on pos… 
Takže vysvléct, umýt, přebalit, obléct. Vlak mi jede za 12 minut, no super ne? Kamarádka se nabízí, že mě hodí autem, i tak to bude tak tak. Je jedenáct hodin, vlak jede za 12 minut. Naložit kočár do auta, usadit dítě..aha, zapomněla jsem doma RL.
Letím pro něj. Na vlakáči už přijíždí vlak. Bože, proč je to zrovna tady tak blbě vyřešené pro kočárky? Znamená to běžet na peron, koupit si v automatu jízdenku (automat věčně žere padesátky, ach jo…), letět zpět, přeběhnout s kočárem koleje! a přeběhnout celé nástupiště. Vlak má právě odjet. No naštěstí jede hodný průvodčí a čeká. Asi jsem někde ztratila plíce. Ne neztratila, pekelně bolí. Venku mrzne, takže běh v mrazu je docela zážitek. Proč já kdy vůbec kouřila?
Ve vlaku je jediné místo na kočárky. Nenacpou se všichni lidi tam? Samozřejmě, že nacpou. Kašlu na to, nemám sílu se hádat, padám na zem v chodbičce. Za chvíli jsme v Praze. No bude 12,k takže mám hodinu na to, dojet na pracák, kde jsem nikdy nebyla, protože jsou čerstvě přestěhovaní. Ale to se dá. Internet v mobilu a navigace to jistí. Najdu si trasu, jedeme tramvají a pak busem, to zvládneme.
Dojedu na zastávku, kde se má přestupovat na bus. Sakra, odkud ten bus asi tak může jet? Mám tam 3 minuty, proletím celé okolí. U zastávky jsou šílené schody, nechávám stát kočár pod schody a letím se podívat nahoru, jestli jede opravdu odsud. Ano jede, bus právě odjíždí:D Další jede za 15 minut. Jelikož je 12:20, mám co dělat. Naštěstí za pár minut jede bus další, takže to stíhám. Do cíle dorazím v 12:35, super čas. Dávám adresu do navigace. 800m do cíle, 10 minut chůze. To dám, ještě mám rezervu
Před námi šílený kopec. Koukám, jak z navigace ubíhají metry, lezeme kopec. JSME V CÍLI… ale kde tu může být pracák? Všude samé rodinné domky, hm? Kouknu znovu na adresu, NÉÉÉÉ. To není číslo 28, ale 82…bože, za co? Je 12:46. Do navigace zadám správnou adresu a padám. Dům s tímto cílem je hned u autobusové zastávky, kde jsme vystoupili. Sbíhám kopec, i když vím, že už je to zbytečné, dneska podat žádost prostě nestíhám No tak co, aspoň vím pro příště, kde to přesně je. Malý aspoň při tom maratonu usnul. Najdu zastávku, ze které nám to jede zpět a čekám.
Na zastávce s námi stojí další 2 maminky s kočárky. Za deset minut přijíždí bus, jedna maminka vystoupí, jedna zůstává v buse a 2 nastupují. Nastoupí jedna a dveře se zavírají. Maminku s druhým kočárkem řidič zavře do dveří. Po chvíli je otevře, vyjde ven a spustí povyk, že 3 kočárky už prostě nevezme, nemusí je brát.
Maminka se přimluví, že jedou jen dvě zastávky…dobře, vezmu vás. Stojím tam jak solný sloup. Uřícená, venku mrzne, dítě ještě neobědvalo. No nic, počkáme si dalších 15 minut na další bus, že? Naštěstí jede za 7 minut jiný do té samé stanice. Konečně teplo. Vojta je už vzhůru. Jedeme zpět. Máme přestoupit na tramvaj, samozřejmě schody. Nechápu, kdo je vymyslel. Vytáhnu kočár, i když kolem prochází asi 3 statní chlapi.
Počkáme na tramvaj. Nastupuje pár lidí. Jdu do zadních dveří, stojí tam se mnou mladý pán, čeká, až se dveře otevřou, ale nenapadne ho, že musí zmáčnout tlačítko, které má přímo před sebou. Tak se nahýbám, abych dveře otevřela, pán se sebere a nechá mě tam a nastoupí vepředu. Takže díky němu nestíhám nastoupit, dveře otevírám na poslední chvíli a vláčím kočár do tramvaje. Fakt chuťovka. No nic, dneska mě opravdu NIKDO nevytočí 
Po cestě ještě obvolávám veterináře, který by zvládnul ještě dnes fence odoperovat prst. Nerada bych, aby o něj přišla.
Přijedeme na vlak, koupím Vojtovi aspoň něco v pekárně, dneska má dietní den:D Takové cestovní jídlo. naštěstí cesta domů už je ok, nastupování do busu apod už nějak jako problém neřeším, oproti tomu, když si vzpomenu, jak jsem jela s kočárem poprvé MHD, když jsem ho koupila. Mít tam dítě, zákonitě ho někde vyklopím
Přiletím domů, snažím se dát dítěti rychle jídlo, přebalit a dát spát. Bohužel, na spaní nemá čas Musí nutně honit kočku, chytit potkana a vozit se po psech. Oběhnout všechny hračky a udělat co největší nepořádek.
Hážu vztekající se dítě do postýlky s flaškou čaje a dudlíkem a čekám, až odpadne. Má na to 10 minut, pak musím zmizet na veterinu se psem. Ale ne, dítě má energie jak tlupa vojáků a spát nehodlá. Vysvobozuje mě sousedka, bere si syna nahoru a mizím na veterinu. Celý spěch byl k ničemu. I když jsme objednaní a vědí o nás, před námi jsou dva lidi a jde to tu dost pomalu.
Přicházíme na řadu, říkám, co fence je. Doktor na to kouká a říká: „Tak sestří, doneste kleště.“ Říkám: „jako zaživa? To ji neuspíte?“ No, byla jsem tam za dobrou hysterku. Ale když vím, jak jí to bolí? Nakonec jsem jí chytla a doktor jí to vyrval. Sestřička začala nohu vázat. Pochybně koukám a ptám se sestřičky, jestli by to nechtělo zavázat víc nahoru, takhle to hned spadne.
Ne ne, bude to držet. Ok, když myslí. Zaplatím necelou tisícovku! Vědět to, udělám si to všechno doma. Mmch. Obvaz na noze vydržel asi 2 minut po příchodu domů a to podotýkám, že si to fenka netrhala, ležela, protože jí to bolelo. Tohle vědět, litr ušetřím. Ale když je to tak vyhlášená klinika, že?
Jsem cholerik, dokáže mě naštvat maličkost, ale z dnešního dne mám super pocit… dnešek mě nedokázal naštvat!
Přečtěte si také
Chtěla bych, aby moje dcera šla do školy dřív. Děsí mě inkluze a zrušené odklady
- Anonymní
- 20.04.26
- 56
Moje čtyřapůlletá dcera Mia je narozená v polovině září. To znamená, že do školy by měla jít až za dva a půl roku. Přijde mi to ale dost dlouho. Chodí do školky od dvou let, je plně socializovaná,...
Toužím po dítěti, přítel chce ale cestovat a užívat si. Pořád mu jen ustupuji
- Anonymní
- 20.04.26
- 81
Někdy mám pocit, že je náš vztah úplně zbytečný. Pak ale zase cítím tu lásku a nechci se s ním rozejít. Jenže je mi 35 let, nejsem zrovna nejmladší, přítel je o tři roky mladší. A zatímco já bych...
Zuby i nos čistíme násilím. Podle tchyně jsem zlá matka, která své dítě týrá
- Anonymní
- 20.04.26
- 91
Davídek je poměrně hodné dítě až do té doby, dokud po něm něco nechci. Ve 2,5 letech si stále nezvykl na to, že zuby se musí čistit a při rýmě je nutná odsávačka, kterou bytostně nesnáší. Už jsem...
Život s uřvaným malým vzteklounem mi vzal iluze o mateřství i o dalším dítěti
- Anonymní
- 20.04.26
- 173
Plánovala jsem si, jak si budu rodičovskou užívat. Kamarádka má o rok staršího syna a to je takový pohodář. Když jsem ho chovala a u toho si hladila rostoucí bříško, těšila jsem se, až tohle taky...
Myslela jsem si, že mám syna blbce, ale v jeho třídě neumí číst ještě nikdo
- Anonymní
- 20.04.26
- 154
Už dva dny nespím a pořád dokola si přehrávám to, co jsem se dozvěděla na třídních schůzkách. Máme syna ve druhé třídě a už od jeho útlého dětství jsem tušila, že škola pro něj nebude procházka...
Syn (4) v dětské skupince má stále nějaké úrazy. Podle učitelek je moc divoký
- Anonymní
- 19.04.26
- 1607
Adámek chodí od září do dětské skupiny. Přes zimu tam moc nepobyl, ale teď dochází celkem pravidelně. Jenže od února jsme řešili už jedno šití pod okem, jedno rozseknuté čelo, sedřené koleno a o...
Manželka touží po dokonalosti. Ve skutečnosti ale dělá ve všem naprostý chaos
- Anonymní
- 19.04.26
- 1363
Adriana byla vždycky strašně fajn ženská do nepohody. Hodně se ale změnila poté, co se nám narodila dvojčata Šimon a Štěpán. Kluci jsou raubíři, náročnější na výchovu, a ona jako by se úplně...
Máma je hlídací babička, ale pohlídá jen jedno vnouče. To druhé je moc náročné
- Anonymní
- 19.04.26
- 2195
„Ty máš ale štěstí, že máš hlídací babičku,“ řekla mi nedávno kamarádka. A dodala, že co ona by za to dala. Pousmála jsem se, ale pravdu si nechala raději pro sebe. Není moc čím se chlubit. Máma je...
Má na víc než na bagr: Chytrý syn odmítá gympl, táhne ho to do hlíny a k rybám
- Anonymní
- 19.04.26
- 1178
Z výběru střední školy se mi už regulérně točí hlava. Máme sice ještě rok čas, syn je v osmičce, ale já na to musím myslet kudy chodím. Možná to znáte – máte doma kluka, který je šikovný, chytrý,...
Hazard se životem! Exmanžel nechal malého syna s neštovicemi samotného doma!
- Anonymní
- 18.04.26
- 3842
Ještě teď se mi klepou ruce vzteky. Už delší dobu bojuju s tím, jak u nás funguje střídavá péče. Máme nastavený režim 14 dnů a 14 dnů, což je samo o sobě náročné, ale snažila jsem se to kvůli dětem...
no dobre nervy na cholerika 
ja uz bych vsteky brecela po zbytecnem vybehnuti kopce 
a chudak pejsek 
snad uz mu je fajn 
anebo prostě fakt jen zapomněli, bylo jim blbý se vnucovat 
