Normální - nenormální den
- O životě
- Granda
- 23.01.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Takový normální nenormální den, kdy se nic nedaří a vy se přesto nedáte :) Jelikož jsem těžký cholerik a dokáže mě naštvat maličkost, byl to pro mě úspěšný den, přes všechny nezdary jsem to dokázala...ani jednou jsem se nevztekla a nenaštvala! Úspěch. Lepší bude asi kafčo ke čtení...je to docela dlouhé :)
Právě je půlnoc, ulehám do postele, zavřu oči a v tom vřískot. Malý se probral a potřebuje nutně podat pití, tuto noc už asi po páté. Dojdu k postýlce, dám mu co potřebuje, zalehnu, zavřu oči, usínám… vřískot. Jsou tři hodiny a malý potřebuje opět nutně něco podat. Vříská pokaždé, když se trošku probere. ach jo 
Takhle to pokračuje do 8 rána.
To to vzdávám, má přijít veterinář a potřebuji, aby se fence podíval na nohu. Má pro mě velmi radostné zprávy. Prst je zlomený a je v něm již zánět, nejlépe dneska musí do narkózy a dráp vytrhnout, nasadit antibiotika. Super. Letím nahoru, beru si od sousedky jejího 4letého syna, kterého budu do půl 11 hlídat. Takový binec, co dokáží dvě malé děti udělat. To by normální člověk nevěřil.
Kašlu na to. Nechám děti svému osudu v pokoji s hračkami a psy a jdu dělat oběd a zpacifikovat kuchyň. Právě jsem si vzpomněla, že jsem si před 2 dny nechala u kamarádky bundu s klíčema a občankou, kterou nutně potřebuji, ještě dnes musím jet na úřad práce podat žádost. Super, nevím, jak to stihnu.
V půl 11 končí sousedka a jde si pro svého syna. Půjčuji si od ní klíče, sedám do auta a mažu do 3 kilometrů vzdálené vesnice pro bundu. Bez občanky nemá cenu ani do té Prahy jezdit, že? Super, cestu tam i zpět a návštěvu benzinky, jelikož auto hlásilo, že benzín je na nule, jsem zvládla za 15 minut. Nejsem já dobrá?
Přijedu, nahážu věci do tašku, oblékám dítě. No není on pos… 
Takže vysvléct, umýt, přebalit, obléct. Vlak mi jede za 12 minut, no super ne? Kamarádka se nabízí, že mě hodí autem, i tak to bude tak tak. Je jedenáct hodin, vlak jede za 12 minut. Naložit kočár do auta, usadit dítě..aha, zapomněla jsem doma RL.
Letím pro něj. Na vlakáči už přijíždí vlak. Bože, proč je to zrovna tady tak blbě vyřešené pro kočárky? Znamená to běžet na peron, koupit si v automatu jízdenku (automat věčně žere padesátky, ach jo…), letět zpět, přeběhnout s kočárem koleje! a přeběhnout celé nástupiště. Vlak má právě odjet. No naštěstí jede hodný průvodčí a čeká. Asi jsem někde ztratila plíce. Ne neztratila, pekelně bolí. Venku mrzne, takže běh v mrazu je docela zážitek. Proč já kdy vůbec kouřila?
Ve vlaku je jediné místo na kočárky. Nenacpou se všichni lidi tam? Samozřejmě, že nacpou. Kašlu na to, nemám sílu se hádat, padám na zem v chodbičce. Za chvíli jsme v Praze. No bude 12,k takže mám hodinu na to, dojet na pracák, kde jsem nikdy nebyla, protože jsou čerstvě přestěhovaní. Ale to se dá. Internet v mobilu a navigace to jistí. Najdu si trasu, jedeme tramvají a pak busem, to zvládneme.
Dojedu na zastávku, kde se má přestupovat na bus. Sakra, odkud ten bus asi tak může jet? Mám tam 3 minuty, proletím celé okolí. U zastávky jsou šílené schody, nechávám stát kočár pod schody a letím se podívat nahoru, jestli jede opravdu odsud. Ano jede, bus právě odjíždí:D Další jede za 15 minut. Jelikož je 12:20, mám co dělat. Naštěstí za pár minut jede bus další, takže to stíhám. Do cíle dorazím v 12:35, super čas. Dávám adresu do navigace. 800m do cíle, 10 minut chůze. To dám, ještě mám rezervu
Před námi šílený kopec. Koukám, jak z navigace ubíhají metry, lezeme kopec. JSME V CÍLI… ale kde tu může být pracák? Všude samé rodinné domky, hm? Kouknu znovu na adresu, NÉÉÉÉ. To není číslo 28, ale 82…bože, za co? Je 12:46. Do navigace zadám správnou adresu a padám. Dům s tímto cílem je hned u autobusové zastávky, kde jsme vystoupili. Sbíhám kopec, i když vím, že už je to zbytečné, dneska podat žádost prostě nestíhám No tak co, aspoň vím pro příště, kde to přesně je. Malý aspoň při tom maratonu usnul. Najdu zastávku, ze které nám to jede zpět a čekám.
Na zastávce s námi stojí další 2 maminky s kočárky. Za deset minut přijíždí bus, jedna maminka vystoupí, jedna zůstává v buse a 2 nastupují. Nastoupí jedna a dveře se zavírají. Maminku s druhým kočárkem řidič zavře do dveří. Po chvíli je otevře, vyjde ven a spustí povyk, že 3 kočárky už prostě nevezme, nemusí je brát.
Maminka se přimluví, že jedou jen dvě zastávky…dobře, vezmu vás. Stojím tam jak solný sloup. Uřícená, venku mrzne, dítě ještě neobědvalo. No nic, počkáme si dalších 15 minut na další bus, že? Naštěstí jede za 7 minut jiný do té samé stanice. Konečně teplo. Vojta je už vzhůru. Jedeme zpět. Máme přestoupit na tramvaj, samozřejmě schody. Nechápu, kdo je vymyslel. Vytáhnu kočár, i když kolem prochází asi 3 statní chlapi.
Počkáme na tramvaj. Nastupuje pár lidí. Jdu do zadních dveří, stojí tam se mnou mladý pán, čeká, až se dveře otevřou, ale nenapadne ho, že musí zmáčnout tlačítko, které má přímo před sebou. Tak se nahýbám, abych dveře otevřela, pán se sebere a nechá mě tam a nastoupí vepředu. Takže díky němu nestíhám nastoupit, dveře otevírám na poslední chvíli a vláčím kočár do tramvaje. Fakt chuťovka. No nic, dneska mě opravdu NIKDO nevytočí 
Po cestě ještě obvolávám veterináře, který by zvládnul ještě dnes fence odoperovat prst. Nerada bych, aby o něj přišla.
Přijedeme na vlak, koupím Vojtovi aspoň něco v pekárně, dneska má dietní den:D Takové cestovní jídlo. naštěstí cesta domů už je ok, nastupování do busu apod už nějak jako problém neřeším, oproti tomu, když si vzpomenu, jak jsem jela s kočárem poprvé MHD, když jsem ho koupila. Mít tam dítě, zákonitě ho někde vyklopím
Přiletím domů, snažím se dát dítěti rychle jídlo, přebalit a dát spát. Bohužel, na spaní nemá čas Musí nutně honit kočku, chytit potkana a vozit se po psech. Oběhnout všechny hračky a udělat co největší nepořádek.
Hážu vztekající se dítě do postýlky s flaškou čaje a dudlíkem a čekám, až odpadne. Má na to 10 minut, pak musím zmizet na veterinu se psem. Ale ne, dítě má energie jak tlupa vojáků a spát nehodlá. Vysvobozuje mě sousedka, bere si syna nahoru a mizím na veterinu. Celý spěch byl k ničemu. I když jsme objednaní a vědí o nás, před námi jsou dva lidi a jde to tu dost pomalu.
Přicházíme na řadu, říkám, co fence je. Doktor na to kouká a říká: „Tak sestří, doneste kleště.“ Říkám: „jako zaživa? To ji neuspíte?“ No, byla jsem tam za dobrou hysterku. Ale když vím, jak jí to bolí? Nakonec jsem jí chytla a doktor jí to vyrval. Sestřička začala nohu vázat. Pochybně koukám a ptám se sestřičky, jestli by to nechtělo zavázat víc nahoru, takhle to hned spadne.
Ne ne, bude to držet. Ok, když myslí. Zaplatím necelou tisícovku! Vědět to, udělám si to všechno doma. Mmch. Obvaz na noze vydržel asi 2 minut po příchodu domů a to podotýkám, že si to fenka netrhala, ležela, protože jí to bolelo. Tohle vědět, litr ušetřím. Ale když je to tak vyhlášená klinika, že?
Jsem cholerik, dokáže mě naštvat maličkost, ale z dnešního dne mám super pocit… dnešek mě nedokázal naštvat!
Přečtěte si také
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 379
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 277
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 480
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 802
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 199
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 1212
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 991
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 752
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 1403
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 669
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
no dobre nervy na cholerika 
ja uz bych vsteky brecela po zbytecnem vybehnuti kopce 
a chudak pejsek 
snad uz mu je fajn 
anebo prostě fakt jen zapomněli, bylo jim blbý se vnucovat 
