O našem nezvyklém uspořádání I.
- O životě
- Anonymní
- 24.03.16 načítám...
Jako většina dívek jsem snila o klasickém modelu života. Nejdřív vystudovat, potom svatba, zařizování vlastního bydlení, pes, děti... Někdy však osud překvapí a plány se sesypou jak domeček z karet. Život ale dává šanci nic nevzdávat a postavit si domeček nový.
Jako jediné dítě starších rodičů jsem vždy měla život celkem hladký. Nemyslím, že by mě rozmazlovali, uměli být i pěkně přísní. Ale vždy mi pomáhali životem plout a cestičku mi častokrát zametli tak, aby se mi šlo hladce.
První velké zklamání nastalo ve chvíli, kdy jsem se nedostala na vysněnou školu. Tak moc jsem se snažila, že jsem ani nečekala, že by to mohlo dopadnout špatně. Naštěstí jsem si na radu rodičů dala i náhradní přihlášku a dostala se na školu jinou. Nevím, jestli jsem se málo snažila, nebo problém byl v nedostatečné motivaci, ale ani na této škole to nakonec nevyšlo a já zůstala se středoškolským vzděláním. Jednu výhodu to však mělo, poznala jsem tam Zdeňka.
Zdeněk byl opravdu ten pravý, byla jsem o tom přesvědčená. Po 2 letech vztahu jsme začali plánovat společnou budoucnost. Čekali jsme ještě, než on sám dostuduje. Potom svatba, vlastní bydlení, pes, rodina… Přibližně taková byla naše představa.
Nejde ani říct, čí to vlastně byla vina. Někdy se to prostě stane, ani nevíte jak - náš vztah skončil.
Zdeněk byl můj druhý přítel. Ale spíše bych řekla, že první. První, se kterým to byl vážný vztah, ne pouze dětská láska. První, se kterým jsem plánovala budoucnost. První, se kterým jsem si přála rodinu a v legraci vybírala jména budoucích dětí. První vlastně ve všem.
Vždy jsem si myslela, že taková láska musí vydržet. Že se to nemůže stát, vždyť jsme ani jeden nic zlého neudělal, nikdo z nás to nechtěl…
Byla jsem tenkrát tak naivní. Nevyšlo mi nic z toho, co jsem chtěla. Táhlo mi na 30 a neměla jsem práci, která by mě bavila, neměla jsem peníze na vlastní bydlení, auto, vlastní rodinu a ani vztah, ve kterém bych byla šťastná. Ke všemu se zdravotní stav mých rodičů velmi zhoršil a já už u nich nenašla podporu, naopak oni potřebovali pomoc ode mě.
Upadla jsem do depresí a útěchu jsem nacházela v návštěvách barů a klubů. Založila jsem si několik účtů na seznamkách a neustále poznávala nové a nové muže. Celé mě to semlelo a najednou jsem zjistila, že už ani nevím, co dělám. Věřila jsem, že můj jediný bude Zdeněk. A najednou jich byli desítky a já nemohla z toho ven. Neuměla jsem být sama. Hledala jsem oporu, možná porozumění. Nic z toho jsem nenašla. Místo toho jsem zjistila, že jsem těhotná. A jako by nebylo už tak odsouzení vhodné, ke všemu jsem neměla ponětí s kým.
Vím, že to byla chyba. Sama bych se za to odsoudila. Jako nejlepší a jediné možné řešení jsem viděla interrupci. Vždyť to dítě si nezaslouží takový život. Z čeho bychom žili? Jak mu jednou říct, že nevím, kdo je otcem? Jak ho učit o životě a hodnotách, když by mělo takovou matku? Musím se dát přece dohromady sama, abych mohla uvažovat o opravdovém vztahu a založení rodiny.
Objednala jsem se tedy na zákrok a ujišťovala sama sebe, že to bude potom dobré. Že už jsem spadla moc hluboko, že se odrazím ode dna a začnu znovu. Kam mě to vše dostalo. Mívávala jsem uspořádané hodnoty, vždy jsem si přála slušný život. Byla jsem pro věrnost a manželství. Potraty, bez zdravotního důvodu nebo v extrémních případech, jako je znásilnění či domácí násilí, jsem odsuzovala. Teď se ale na potrat chystám sama a ke všemu ani nevím, kdo je otcem mého dítěte.
Možná mě za to odsoudíte, možná vás deníček pohoršil. Možná tu ale některá najdete věci k zamyšlení, nebo vám pomůže přečíst si o mých krocích a rozhodnutích, a zachovat se v životě lépe než já. Pro takové jsem se rozhodla deníček napsat a tedy takovým posílám i pokračování…
Přečtěte si také
Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua
- Anonymní
- 14.04.26
- 3968
Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...
„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech
- Anonymní
- 14.04.26
- 1741
Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...
Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu
- Anonymní
- 14.04.26
- 2220
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...
Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné
- Anonymní
- 14.04.26
- 1195
Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....
„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
- PenelopaW
- 14.04.26
- 656
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Můj přítel se vyspal s mojí mámou, která mi to bez studu vmetla do očí
- Anonymní
- 13.04.26
- 5179
Musím se svěřit s něčím, co mě velmi bolí, a myslím, že to navždy poznamenalo můj vztah s mámou, ale i k mužům. Je mi 28 let, měla jsem přítele Davida, se kterým jsem byla asi rok. Byl to opravdu...
Svítící boty z tržnice vyhrály, na barefoot za majlant se můžu vykašlat
- Anonymní
- 13.04.26
- 1769
Dneska jsem se oficiálně rozhodla, že nákupy s mým synem by měly být uznány jako extrémní sport. Možná by se za to měly dávat i nějaké medaile, nebo aspoň poukazy na týdenní pobyt v lázních o...
Všichni mi říkají, že jsem přehnaně starostlivá. Moje děti tím trpí, ale já taky
- Anonymní
- 13.04.26
- 1382
„Už to přeháníš, měla bys jim dát trochu volnosti,“ říká mi neustále manžel, máma i tchyně. Prý z dětí dělám skleníkové květinky, protože je pořád ochraňuju. Nenechám je skákat z lavičky, lézt po...
Svět je málo toleratní k dětem! Řekla kamarádka, když jí syn skočil do silnice
- Anonymní
- 13.04.26
- 1674
Tak z dneška, z dneška jsem úplně hotová. Moje setkání s Lindou mě totiž totálně rozhodilo. Nečekala jsem, že pohodová procházka centrem města se promění v jeden dlouhý, nekonečný hororový film, ve...
„Máte postižené dítě,“ vmetla mi učitelka, přitom má jen vývojovou dysfazii
- Anonymní
- 12.04.26
- 4519
Z dnešního incidentu je mi úplně špatně. Natálka konečně usnula. Sledovala jsem ji, jak klidně spinká, zlaté vlásky rozprostřené na polštáři. Nikdo by neřekl, kolik chaosu se v té její malé...