Období...
- Prázdná náruč
- Pampeliskam
- 14.04.15 načítám...
Myslím, že toto bude hlavně bilancování. Všemu tomu předchází 3 deníčky. Navážu hned tam, kde jsem minule skončila.
10.4. pátek – Kontrola. V ruce papír menší velikosti. Je to důkaz. Důkaz toho, co mě teď čeká. Důkaz toho, co jsem zažila. Manžela jsem měla s sebou. Je mým štístkem a talismanem. Musím podotknout, že v posledních dnech zjišťuji, jak moc ho miluju a že mám neuvěřitelné a obrovské štěstí, že ho mám.
Odcházíme z gynekologie, nemluvíme. Všechny pocity si necháváme uvnitř. Venku je hezky, sedneme si na první lavičku a oba si přemýšlíme o tom, co jsme teď viděli a slyšeli. PRVNĚ v životě vidím svého muže brečet. Konečně chápu, že pod tou tvrdou slupkou se celou dobu radoval a těšil na dítě stejně jako já.
„Pojedeme do Vinohradský?“ „Já nevím, třeba. Už tam mám založenou kartu.“
Nakonec, po zapojení několika lidí a využití konexí, jedeme do Podolí. Na revizi.
16.45 hodin – Vzali mi moje neprosperující těhotenství. Zamlklé, bez srdeční akce. Těhotenství odpovídalo 10. týdnu, plod však nikoliv. Asi až teď jsem si uvědomila, že jsem byla těhotná, už skoro tři měsíce. Měla jsem za sebou skoro tu kritickou třetinu. Strašně to bolí, ale zároveň je to trochu i úleva. Mám to za sebou, poslední měsíc jsem byla v neustálém strachu. V podstatě opravdu šťastná z mého těhotenství jsem byla jen dva týdny, po pozitivním testu z krve.
Stává se to, já vím. Ale nějak nechápu, proč si to takhle musíme vyžírat? Nejsme špatný lidi, nebo se aspoň snažíme žít a mít čisté svědomí. Vždycky si totiž vzpomenu, že jsem byla konečně těhotná, že jsem proto podstoupila celý proces umělého oplodnění, všechny ty injekce a prášky. A navrch si ještě vzpomenu, jak manžel brečel a je mi to tak strašně líto…
Nic nepomáhá, když se něčím zabavím, smutek se pouze odsune na dobu neurčitou. Na tohle pomůže jen čas. Kolik času?
Chvilkami si uvědomuju, že na tom můžu najít něco pozitivního. V první řadě se znovu musím opakovat a gratulovat si k manželství.
Zlato, snažím se být moc silná, protože vím, že tě to bolí i za mě, ale vůbec mi to nejde. Náš vztah tohle všechno hrozně moc posílilo a stmelilo nás dohromady, musím zaťukat, aby to tak zůstalo napořád.
Vím, že to není moje chyba a ani manžela, že jsem musela podstoupit revizi. Prostě to tak dopadlo. Vím, že moje tělo je připravené a jednou to dokáže, snad se toho dočkám.
Bohužel velmi často převládne to negativní. Bolest mi nejde utišit, nemám na nic náladu. Nevidím, co by mi udělalo radost. Nebudu mít hezké foto z dovolené s bříškem. Nebudu rodit letos. Všechno to budu muset podstoupit znovu. A ano, připadá mi to nespravedlivé. Omezila jsem svou druhou práci na minimum. Jedla jsem spoustu vitamínů, řídila jsem se vším, co jsem slyšela a četla… Stejně to nestačilo. Bere mi to víru, že by ten zázrak mohl někdy potkat i nás dva.
Závěrem bych asi chtěla poukázat na to, že si mírně vyčítám, proč jsme to odkládali. Na co jsme to sakra čekali, vždyť by nám nic neuteklo. Proč jsem jedla antikoncepci, takový humus. Proč jsem musela být vždycky ta zodpovědná.
Chtěli jsme mít připravený život pro dítě, zajištěné zázemí. Chtěli jsme totiž dítě v takovém stádiu našeho života, abychom mu dokázali poskytnout, co bude potřebovat. A teď? Bylo to zbytečné.
Jsou dvě věci, které mě ženou vpřed. Do teď nevíme příčinu neplodnosti. Takže asi nějaká genetika atd., necháme vyšetřit. A pak mě nenapadá žádný jiný důvod, proč bych měla ráno vstávat do práce než rodina…
Přečtěte si také
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 26
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...
Šílené rande: Svlékla jsem se do prádla a on mě obvinil z propagace komunismu
- Anonymní
- 05.05.26
- 4403
První máj, lásky čas... tak se to alespoň říká. No, u mě to byl spíš čas totálního vystřízlivění a pocitu trapnosti, který bych nepřála ani největšímu nepříteli. Chodila jsem s Markem asi dva...
Společná dcera (4) nám rozvrací manželství i vztahy s dětmi z minulých vztahů
- Anonymní
- 05.05.26
- 1668
Tohle je téma, o kterém se špatně mluví. Vlastně je to spíš tabu. Určitě nechci vinit malé dítě, které jsem si navíc strašně přála. Po rozvodu jsem si chtěla užívat, cestovat. Měla jsem přítele,...
Máme doma miminko a já se bojím vyjít ven. Partnerova ex mě napadla
- Anonymní
- 05.05.26
- 1962
Vtrhla k nám na zahradu bez varování a během pár vteřin se všechno změnilo. Bývalá manželka mého partnera mě fyzicky napadla – bez předchozího konfliktu, bez vysvětlení. Mám doma novorozeně a další...
Když srdce bloudí: Můj příběh o ztracené lásce a nekonečném hledání
- Anonymní
- 05.05.26
- 507
Ahoj, možná se potřebuji jen vypsat. Prosím, neodsuzujte mě – jsem prostě jen hrozně nešťastná a začínám pochybovat, že ještě někdy budu šťastná. Je mi 23 let, studuji, a přestože bych měla mít...
Deník: Život na vedlejší koleji (3. díl)
- Anonymní
- 05.05.26
- 416
Víkend byl peklo. Znáte to, holky – takový ten hrozivý klid před bouří, kdy se na manžela usmíváte, podáváte mu ovladač, ptáte se, jaký měl den, a v duchu ho přitom porcujete tupým kuchyňským nožem.
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 5641
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 2638
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 1401
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 4654
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...