Období...
Myslím, že toto bude hlavně bilancování. Všemu tomu předchází 3 deníčky. Navážu hned tam, kde jsem minule skončila.
10.4. pátek – Kontrola. V ruce papír menší velikosti. Je to důkaz. Důkaz toho, co mě teď čeká. Důkaz toho, co jsem zažila. Manžela jsem měla s sebou. Je mým štístkem a talismanem. Musím podotknout, že v posledních dnech zjišťuji, jak moc ho miluju a že mám neuvěřitelné a obrovské štěstí, že ho mám.
Odcházíme z gynekologie, nemluvíme. Všechny pocity si necháváme uvnitř. Venku je hezky, sedneme si na první lavičku a oba si přemýšlíme o tom, co jsme teď viděli a slyšeli. PRVNĚ v životě vidím svého muže brečet. Konečně chápu, že pod tou tvrdou slupkou se celou dobu radoval a těšil na dítě stejně jako já.
„Pojedeme do Vinohradský?“ „Já nevím, třeba. Už tam mám založenou kartu.“
Nakonec, po zapojení několika lidí a využití konexí, jedeme do Podolí. Na revizi.
16.45 hodin – Vzali mi moje neprosperující těhotenství. Zamlklé, bez srdeční akce. Těhotenství odpovídalo 10. týdnu, plod však nikoliv. Asi až teď jsem si uvědomila, že jsem byla těhotná, už skoro tři měsíce. Měla jsem za sebou skoro tu kritickou třetinu. Strašně to bolí, ale zároveň je to trochu i úleva. Mám to za sebou, poslední měsíc jsem byla v neustálém strachu. V podstatě opravdu šťastná z mého těhotenství jsem byla jen dva týdny, po pozitivním testu z krve.
Stává se to, já vím. Ale nějak nechápu, proč si to takhle musíme vyžírat? Nejsme špatný lidi, nebo se aspoň snažíme žít a mít čisté svědomí. Vždycky si totiž vzpomenu, že jsem byla konečně těhotná, že jsem proto podstoupila celý proces umělého oplodnění, všechny ty injekce a prášky. A navrch si ještě vzpomenu, jak manžel brečel a je mi to tak strašně líto…
Nic nepomáhá, když se něčím zabavím, smutek se pouze odsune na dobu neurčitou. Na tohle pomůže jen čas. Kolik času?
Chvilkami si uvědomuju, že na tom můžu najít něco pozitivního. V první řadě se znovu musím opakovat a gratulovat si k manželství.
Zlato, snažím se být moc silná, protože vím, že tě to bolí i za mě, ale vůbec mi to nejde. Náš vztah tohle všechno hrozně moc posílilo a stmelilo nás dohromady, musím zaťukat, aby to tak zůstalo napořád.
Vím, že to není moje chyba a ani manžela, že jsem musela podstoupit revizi. Prostě to tak dopadlo. Vím, že moje tělo je připravené a jednou to dokáže, snad se toho dočkám.
Bohužel velmi často převládne to negativní. Bolest mi nejde utišit, nemám na nic náladu. Nevidím, co by mi udělalo radost. Nebudu mít hezké foto z dovolené s bříškem. Nebudu rodit letos. Všechno to budu muset podstoupit znovu. A ano, připadá mi to nespravedlivé. Omezila jsem svou druhou práci na minimum. Jedla jsem spoustu vitamínů, řídila jsem se vším, co jsem slyšela a četla… Stejně to nestačilo. Bere mi to víru, že by ten zázrak mohl někdy potkat i nás dva.
Závěrem bych asi chtěla poukázat na to, že si mírně vyčítám, proč jsme to odkládali. Na co jsme to sakra čekali, vždyť by nám nic neuteklo. Proč jsem jedla antikoncepci, takový humus. Proč jsem musela být vždycky ta zodpovědná.
Chtěli jsme mít připravený život pro dítě, zajištěné zázemí. Chtěli jsme totiž dítě v takovém stádiu našeho života, abychom mu dokázali poskytnout, co bude potřebovat. A teď? Bylo to zbytečné.
Jsou dvě věci, které mě ženou vpřed. Do teď nevíme příčinu neplodnosti. Takže asi nějaká genetika atd., necháme vyšetřit. A pak mě nenapadá žádný jiný důvod, proč bych měla ráno vstávat do práce než rodina…
Přečtěte si také
Byl jsem zamilovaný do její kamarádky. Pak přišel první máj a všechno bylo jinak
- Anonymní
- 28.10.26
- 17
Měl jsem v tom naprosto jasno. Byl jsem zamilovaný do Ivety a věřil, že právě ona bude mou první velkou láskou. Na prvního máje jsem jí připravil romantickou schůzku pod rozkvetlou třešní. Jenže...
Sestra chtěla dát sousedům lekci. Kvůli její pomstě skončilo dítě v nemocnici
- Anonymní
- 28.10.26
- 34
Moje sestra už nemohla vystát hlučné sousedy. Vadil jí pláč jejich miminka, nepořádek na chodbě i věčné hádky. Snažila jsem se jí domluvit, jenže jednoho rána jí došla trpělivost. Rozhodla se...
10 let jsem čekala na návrat syna. Pak přijel s manželkou a všechno bylo jinak
- Anonymní
- 28.10.26
- 76
Deset let jsem čekala, až se syn vrátí ze zahraničí. Když konečně přijel s manželkou, těšila jsem se, že náš dům zase ožije. Jenže Klára si během pár dní získala manžela, psa i kocoura. A já si...
V Turecku jsem se ztratila na obřím bazaru. Manžela jsem našla až po setmění
- Anonymní
- 28.10.26
- 62
Na romantický výlet do Turecka jsme se s manželem těšili několik měsíců. Děti tentokrát zůstaly u babičky a my si konečně mohli užít pár dní bez starostí. Jenže hned druhý den se naše dovolená...
Koupili jsme vysněný dům. Sousedé nám začali dělat ze života peklo
- Anonymní
- 28.10.26
- 98
Mysleli jsme si, že budeme mít klid, grilovat s přáteli a užívat si soukromí. Jenže sousedé odnaproti se s námi rozhodli za každou cenu soutěžit. Ať jsme udělali cokoli, museli nás trumfnout. Brzy...
Měli jsme vztah ve třech. Když jsem nakonec otěhotněla, zůstala jsem sama
- Anonymní
- 27.10.26
- 1659
Když jsem jim oznámila, že jsem těhotná, partner mě objal, ale Klára se zvedla od stolu a odešla do koupelny. Tehdy jsem ještě netušila, že za pár týdnů budu sedět sama v bytě, dívat se na...
Pomohla jsem kolegyni v nouzi. Ona pak mou práci prezentovala jako vlastní
- Anonymní
- 27.10.26
- 883
Když vás někdy kolega v práci poprosí o laskavost, obvykle v tom nehledáte zradu. Uděláte to s úsměvem a v duchu si říkáte, že v tom přece plaveme všichni společně. Jenže pak narazíte na člověka,...
„To u přijímaček nebude.“ Syn je v devítce a ostatní předměty už neřeší
- Anonymní
- 27.10.26
- 957
Devátá třída sotva začala a můj syn už má jasno v tom, čemu se bude věnovat. Češtině a matematice. Když přinesl špatnou známku z dějepisu, vysvětlil mi, že ten teď není důležitý. Chtěla jsem mu...
Přisedl si ke mně ten nejhezčí kluk z celé konzervatoře. Jediná věta mě zničila
- Anonymní
- 27.10.26
- 3757
Od září jsem hrdou studentkou Pražské konzervatoře, konkrétně oddělení Klasického zpěvu. A řeknu vám, je to celkem prestižní záležitost, co si budeme nalhávat. Člověk má takový ten hřejivý pocit,...
Manželka začala dostávat květiny. Nevěděla od koho
- Lavi.P
- 27.10.26
- 1041
První kytice přišla ve středu. Velká, krásná a s malým vzkazem, ve kterém stálo jen pár slov o tom, že některé věci stojí za to chránit. Manželka vypadala překvapeně a tvrdila, že vůbec netuší, kdo...
a rozhodně dej průchod emocím a nestyd se za ně. 
ale neboj se nic, uvidíš, že se jednou dočkáte 
tebe bych bila od rána do večera
.. Nikdo není na tvoje to já ve 28 už jsem měla vysokou, a první dovolenou v Jugoslávii, pak první dítě, první automobil, druhá dovolená, druhé dítě zvědavej…
Držím pěsti, at se brzy zadaří 