Období v CARu
- Snažení
- Pampeliskam
- 02.03.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Pokračování mého čtení, stále pro přátele a známé, co nic netuší, a navíc také pro ty, které čeká první IVF.
Konec listopadu 2014, v ruce žádanka do CARu. Tak kam se objednám? Samozřejmě do toho nejlepšího a státního. COŽE?? Termín 19.2.2015?? Tak to je mazec. Mám moře času sjíždět diskuze o tom, co mě tam čeká. Ve finále jsem byla objednaná do 3 center a do jednoho, kde dělali studii zavedeného a nového léku na stimulaci.
První návštěva se konala už na začátku prosince. Bylo to na studii. Středa odpoledne. Pro přijetí je potřeba odběr krve v první den MS a spermio. Náhodou jsem první den ms! Spermio i přesto, že manžel chodí středy ráno na hokej a pro jistotu si udělal šťastnou chvilku před odchodem do práce, nakonec odevzdal. Samozřejmě jsem ho upozorňovala, že to po něm budou chtít…
Výsledky odeslány a na začátku ledna si zavoláme, jestli nás do studie vzali.
5.1. Juchůůůů, vzali nás. Od příštího cyklu stimulace. Jsem klidná, dobře naladěná, věřím, že rok 2015 bude zlomový a ten šťastný.
Až týden před stimulací přijdou černé myšlenky. Zvládnu to? Co ty injekce? Chci to tak moc? Nechci to málo? Jak moc to mám chtít, ať nejsem pak moc zklamaná? Chce to manžel? Všechno to přišlo tak rychle, všechno nám vyšlo, spadlo do klína… Na všechno si odpovídám, že ostatní to také zvládli, tak já musím taky.
První nervy přišly s telefonátem z CARu. Musím začít stimulaci do konce ledna, nebo mě ze studie vyřadí… Googlením zavařím telefon a řídím se všemi babskými radami. Ještě během polední pauzy kupuju tonic, doma do sebe naleju heřmánkový čaj a večer si dávám super horkou vanu a piju u toho pořádnou sklenku červeného. V práci radši ani nepoužívám citrusový olejíček do aromalampy. Výsledek se dostaví hned druhý den, uf.
Stimulaci jsem snášela dobře. Injekce nejdřív píchal muž a pak i já sama, nejradši bych si to všechno napíchala už v jeden den a vůbec, ať už je březen a máme výsledek, nejlépe pozitivní! Nu, mám ráda vůni dezinfekce, tak to byl pro mě aspoň takový bonus.
Hezky se nám to vyvíjelo, na UTZ bylo cca 15-20 folikulů. Punkce naplánovaná na 11.2. v 10.30. Manžel opět nezklamal a nenechal mě nervovat se z narkózy. Poněvadž jsme jeli pozdě. Cesta centrem hrozná.
„Proč sis tu cestu nespočítal dřív?“ „Mně to vždycky dojde, až když jsem na cestě.“
V tu chvíli bych nejradši, po vzoru Lociky, vytáhla pánvičku. Tak mlčím.
Zpoždění 10 minut, sestřičce do telefonu lžu, že už jsem před barákem a říkám, ať ty papíry připraví, že to jenom podškrábnu a nic číst nebudu. Než muž zaparkuje, už mám podepsáno.
„Tak si pojďte rovnou odložit na pokoj.“
Můj drahý muž ještě něco podepisuje… „Manžílku? Manželi? Manželi!“ konečně vnímá. „Kde mám tašku s věcmi?“
Tak nevím kdo z nás je víc vyděšený, taška byla v autě.
Mám to za sebou. Výsledek 17 oocytů, z toho 12 zralých kousků a po zkumavkové souloži 9 embryí. Bolí mě celý člověk, jsem vyřízená a utahaná. Břicho mě bolí ještě týden. Vaječníky cítím mnohem víc, než když byly plné a nafouklé. Cítím uvnitř otřesy z každého kroku, ale těším se, jak nám to v laboratoři roste.
Po pětidenní kultivaci přichází největší nervozita. Modlím se, aby nám zůstalo alespoň jedno embryo. Ještě než jdu do ordinace, dostanu další dávky léků. Hurá, to věstí dobrý výsledek.
V ordinaci ale šok, zbyl nám jen jeden kousek. Překvapení i pro doktorku, vzhledem k našemu věku.
I přes veškeré přípravy na špatné zprávy to obulím… Tak tady je ten problém, třeba jsem byla už někdy těhotná, ale jen tři dny a pak to odešlo. Při čekání na volný sál opět nezklamal manželův humor. „Tak mu musíme říkat Nemo, ten zbyl taky jenom jeden!“
Od 16.2. je Nemo s námi, takže jsou to teprve tři dny. Někdy v lednu jsem si řekla, že těhotenský test si udělám nejdřív 1.3., a to jsem si myslela, že už budu mít po krevních testech, ale nebudu. Držte mi palce, ať je důvod testovat.
Rekapitulace do dneška, tj. 21. den stimulace:
- Spolkla jsem 26 prášků.
- Zavedla jsem si 22 prášků.
- Píchla jsem si 18 injekcí za 12 dnů.
- Byla jsem na 5 UTZ.
- Brali mi 4× krev.
- 1 celková narkóza.
- 1 Nemo.
- Nula Kč za doplatky, vše hradí studie.
- Dostávat korunu za každou větu „jsi mladá“, nebo“ nemysli na to“ - jsem miliardář, co skáče z vlastní jachty pro perly.
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 667
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 665
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 695
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 322
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 203
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1600
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1620
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1842
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 968
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 3891
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
a jak tedy? 
držíme mu palce
gratuluji
