Od peřinky do školky

Dnes jsou tomu 3 roky, kdy se nám narodil Kubíček, malinký uzlíček, ale také velké štěstí. Když se narodil, bylo pro mě vše nové, najednou jsem v sobě cítila něco tak velkého, co jsem nikdy necítila. Byla to obrovská láska. Jakmile jsem ho poprvé držela v náručí, věděla jsem, že větší štěstí už zažít nemůžu.

Tolik měsíců obav, jestli je malinký v pořádku, aby vše dobře dopadlo. Teď, když jsem ho viděla a držela, mi spadl obrovský kámen ze srdce. Najednou byl se mnou, tolik měsíců jsem ho měla v sobě a najednou byl tady… a zdravý.

A najednou taková velká zodpovědnost, postarat se o takového malého človíčka, který se neumí bránit, je určitě ještě víc vyjukaný z toho, co se děje, než já! Běželo mi hlavou: dokážu se o něj postarat? A s hrdostí říkám ANO, dokázala jsem to.

Kuba byl hodné miminko, jenom spinkal a papal. Neměla jsem to s ním na začátku těžké. Moje maminka mi chtěla pomoci tím, že na pár dní bude u nás a pomůže mi s malým a s domácností. Nechtěla jsem, já jsem máma a musím se umět postarat. Byl maličký, byl bezbraný a hlavně byl neustále závislý, 24 hodin denně, na své mámě, na mně!

Nikdy bych nevěřila, kolik strachu a obav ještě zažiji. Byl zdravý, byl v pořádku, ale i tak jsem měla bezesné noci, které jsem trávila nad jeho postýlkou s obavou, že by se mohlo něco stát. Bylo to mnoho bezesných nocí.

Bylo taky mnoho chvil, kdy jsem z něj měla obrovskou radost, když se poprvé usmál, když se poprvé sám otočil, když poprvé sám vstal, když udělal první krůček, když mi poprvé řekl MÁMO. Taky se mě mockrát nazlobil, ale které dítě ne, že? :-)

Dnes jsou mu 3 roky.

Ale pár věcí se nezměnilo, ta moje láska k němu, to, že o něj budu mít strach pořád, to, že těch bezesných nocí bude ještě plno. A další radosti a taky starosti.

Ano, někdy zlobí a hodně, jsou dny kdy má záchvaty vzteku a já na něj zrovna v tu chvíli nejsem milá a strašně mě to mrzí a bolí mě z toho srdíčko, ale vždy za mnou přijde, dá mi pusinku a obejme mě a to je to, za co jsem strašně ráda, že i když mezi sebou máme spory, víme, že jsme tu jeden pro druhého i v těch horších časech.

Před 3 dny jsem ho poprvé vedla do školky a přiznám se, že mi tekly slzičky. V tu chvíli, když mi mával a řekl mi: Ahoj maminko, jsem si uvědomila, jak strašně rychle to uteklo! Bála jsem se, že to beze mě nezvládne. Zvládl to! Už to není moje maličké miminko, už není tak bezbranný a tak závislý na mamince, je to velký chlapák, který si už ani na maminku nevzpomene, když s ním chvíli není.

Před pár dny za mnou přišel a řekl: maminko mám tě rád a já vím, že to řekl upřímně a jsem za to mooocinky ráda.

Od malička ho při spánku pořád kontroluji, i teď, když jdu do postele nebo když se v noci vzbudím, jdu se podívat, jestli spinká a je v pořádku. Manžel mi někdy tvrdí, že už to někdy přeháním, ale já jdu a stejně se podívám a zkontroluji ho!

Ale jedno vím jistě, vždycky to pro mě bude moje malinké miminko a vždycky o něj budu mít strach a vždy se na něj budu chodit dívat, jak spinká, i když mu jsou 3 roky nebo i když mu bude 18 let. Jednou je to moje dítě, i když bude dospělý, ten strach a ta láska bude vždy ve mně, jako máma se budu chovat pořád.

Maminky, co máte maličká miminka, užije si každé chviličky, ono se to nezdá, ale utíká to strašně rychle a z miminka je najednou velký kluk nebo děvče, a to, že to bylo někdy miminko, vám připomenou už jen pouze fotečky v albu.

Děkuji všem, kteří dočetli až sem.

A našemu Kubíčkovi přeji vše nej do života a hezké narozeniny!

Tvoje maminka

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Mrs.G
1042
17.9.11 11:17

Moc hezky napsane maminko… :potlesk: :palec: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
fufiiina
1027
17.9.11 13:56

krásně napsané :potlesk: :potlesk: :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Klárka82
134
17.9.11 14:20

Krásné, určitě jsi skvělá maminka :kytka: . Nicméně až bude Kubíčkovi 18, už ho bude v noci pravděpodobně kontrolovat jiná ženská :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
kaculad
1843
17.9.11 16:30

Krásně napsané - úplně jsi popsala moje pocity. Připadá mi to jako včera, kdy jsem Amálku poprvé držela v náručí, poprvé se jí podívala do očíček.. A přitom je to 14 dní, co jsem jí poprvé vedla do školky. Je neuvěřitelné, jak rychle to letí.. Ale pro nás to vždycky budou naše malé dětičky!!!

  • načítám...
  • Zmínit
k acka
6918
19.9.11 11:04

NÁDHERA :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Můj druhý porod

Porod Kubíka