Od smrti k životu
- Prázdná náruč
- Valverunka
- 05.08.19 načítám...
O tom, jak jsme přešli z největší bolesti k nové radosti...
Je to pomalu rok a třičtvrtě, co jsem zde přispívala příběhem o Vánocích s andělským miminkem. Štěpánek nás na Mikuláše opustil ještě v bříšku, těsně před porodem, přisli jsme tak o našeho druhého syna. S odstupem času můžu říct, že nejhorší nebyly první dny, protože to člověk funguje na autopilota, tělo a mysl si nepřipouští, že se něco stalo… nebo tomu zkrátka nemůže jen uvěřit, a pořád čekáte, že se z té noční můry probudíte. A ono se nic neděje. Hned po porodu jsme s manželem věděli, že nemůžeme zůstat bez dalšího miminka, a prakticky po šestinedělí jsme se opět začali snažit o další miminko. Tělo si ale řekne, že není čas, a proto nám to nešlo, přišly problémy, psychické, fyzické, bylo mi stále hůř a hůř a zhruba po půl roce, kdy si všichni myslí, že už to je za vámi, mi bylo hrozně.
Odjeli jsme na dovolenou a já ji celou probrečela, protože jsem neustále myslela na to, jak zde máme být ve čtyřech. Ztrácela jsem naději, hormonální léčba nezabírala, další miminko bylo pro mě v nedohlednu. Už jsem se smiřovala s tím, že to zkrátka nepůjde. Po vrácení z dovolené nastala nová životní etapa, naskytla se nám možnost koupit větší byt a my s manželem neváhali a šli do toho, on zaměstnal ruce, já hlavu, a týden před stěhováním, kdy finišoval, aby bylo vše připravené, jsem ho v novém bytě překvapila s pozitivním těhotenským testem.
Nedostavila se ale radost, najednou mě přepadl hrozný strach, že znovu přijdeme o dítě, že se zase něco stane, že já to psychicky už nezvládnu. Těhotenství probíhalo hrozně, byla jsem uzlíček nervů, bylo mi hrozně, nedokázala jsem se radovat, při každé pauze, kdy miminko třeba jen spalo, mě napadalo, že už nekopne, že nás zase opustilo. Za těch devět měsíců jsem musela zestárnout o sto let. V životě jsem snad neměla větší strach. Před porodem jsem byla preventivně hospitalizována v nemocnici, celou dobu se o mě na rizikovce vzorně starali, když se mi něco nezdálo, na mou žádost kontrolovali a kontrolovali. Měla jsem stanovený termín porodu – císařem, jistota, pupečník se neobmotá, miminko je rychle venku a ty holka, to nějak zvládneš. Další hrůza pro mě, po dvou vaginálních porodech jsem si ten poslední chtěla se svým miminkem užít, ale nevadí, hlavně, ať je v pořádku.
Nakonec jsem rodila ještě tři dny před termínem, měla jsem strach jak já, tak lékaři, kteří řekli, že se bojí dále čekat a že to tedy ukončíme. Díky bohu, už to budeme mít za sebou. Jediné, co jsem se modlila, ať je i přes můj diabetes malý v pořádku, nemá poporodní hypoglykémie (to by znamenalo separaci mezi námi a jeho pobyt na JIP) a ať můžeme jít brzy domů. Vymodlila jsem si to, Štěpánek byl s námi a vše bylo v pořádku.
Jak připomínám, našeho andílka jsem rodila na Mikuláše, proto se 28.6. narodil náš třetí syn Mikuláš, naprosto zdravé miminko, se kterým jsem byla druhý den, když mě přivezli z JIP. Porod byl hrozný, ale ten pocit, když vidíte, že se to povedlo, že jste to dotáhli do konce a máte živé a zdravé miminko, mi všechno vynahradilo. Bolest přešla, myslím ta fyzická.
Mám doma krásné miminko, které mi spí na prsou, kouká na mě a já na něj a já tomu pořád nemůžu uvěřit. Psychická bolest je tu stále, teď v šestinedělí o to víc, protože si neustále představuju, jak by vypadal s otevřenýma očima Štěpánek rok a půl zpátky… na druhou stranu, nebyl by tady náš Mikulášek. Často brečím, nevím, jestli smutkem nebo radostí, asi obojí. Protože ač mám doma dvě zdravé děti, nikdy nebudeme úplná rodina, protože mé jedno dítě tady s námi není, nikdy nebude, a bolest zůstane na celý život. Ale věřím, že máme nahoře anděla, který mé dva kluky tady ochrání. A já jsem přesvědčená, že až bude ten správný čas, se svým Štěpánkem se jednou setkám a budeme spolu. Jen ne teď, protože teď tady musím být pro své děti, svého manžela, který mi byl celou dobu neskutečnou oporou…
Štěpánku, není dne, abych na Tebe nemyslela… děkuji Ti tam nahoru za Tvého krásného brášku.
Přečtěte si také
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 2810
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2113
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1015
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7242
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 3760
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 2921
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1864
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 4065
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 3573
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 8215
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Gratuluju ke zdravemu miminku, denicek o Stepankovi si trochu vybavuju, tak si ted uz jen uzivej radosti s obema klukama, jo a 28.6.je narozenej nas malej i kamarádky dcera 
Tak hlavne hodne zdravi a pohody! 
