Od smrti k životu
O tom, jak jsme přešli z největší bolesti k nové radosti...
Je to pomalu rok a třičtvrtě, co jsem zde přispívala příběhem o Vánocích s andělským miminkem. Štěpánek nás na Mikuláše opustil ještě v bříšku, těsně před porodem, přisli jsme tak o našeho druhého syna. S odstupem času můžu říct, že nejhorší nebyly první dny, protože to člověk funguje na autopilota, tělo a mysl si nepřipouští, že se něco stalo… nebo tomu zkrátka nemůže jen uvěřit, a pořád čekáte, že se z té noční můry probudíte. A ono se nic neděje. Hned po porodu jsme s manželem věděli, že nemůžeme zůstat bez dalšího miminka, a prakticky po šestinedělí jsme se opět začali snažit o další miminko. Tělo si ale řekne, že není čas, a proto nám to nešlo, přišly problémy, psychické, fyzické, bylo mi stále hůř a hůř a zhruba po půl roce, kdy si všichni myslí, že už to je za vámi, mi bylo hrozně.
Odjeli jsme na dovolenou a já ji celou probrečela, protože jsem neustále myslela na to, jak zde máme být ve čtyřech. Ztrácela jsem naději, hormonální léčba nezabírala, další miminko bylo pro mě v nedohlednu. Už jsem se smiřovala s tím, že to zkrátka nepůjde. Po vrácení z dovolené nastala nová životní etapa, naskytla se nám možnost koupit větší byt a my s manželem neváhali a šli do toho, on zaměstnal ruce, já hlavu, a týden před stěhováním, kdy finišoval, aby bylo vše připravené, jsem ho v novém bytě překvapila s pozitivním těhotenským testem.
Nedostavila se ale radost, najednou mě přepadl hrozný strach, že znovu přijdeme o dítě, že se zase něco stane, že já to psychicky už nezvládnu. Těhotenství probíhalo hrozně, byla jsem uzlíček nervů, bylo mi hrozně, nedokázala jsem se radovat, při každé pauze, kdy miminko třeba jen spalo, mě napadalo, že už nekopne, že nás zase opustilo. Za těch devět měsíců jsem musela zestárnout o sto let. V životě jsem snad neměla větší strach. Před porodem jsem byla preventivně hospitalizována v nemocnici, celou dobu se o mě na rizikovce vzorně starali, když se mi něco nezdálo, na mou žádost kontrolovali a kontrolovali. Měla jsem stanovený termín porodu – císařem, jistota, pupečník se neobmotá, miminko je rychle venku a ty holka, to nějak zvládneš. Další hrůza pro mě, po dvou vaginálních porodech jsem si ten poslední chtěla se svým miminkem užít, ale nevadí, hlavně, ať je v pořádku.
Nakonec jsem rodila ještě tři dny před termínem, měla jsem strach jak já, tak lékaři, kteří řekli, že se bojí dále čekat a že to tedy ukončíme. Díky bohu, už to budeme mít za sebou. Jediné, co jsem se modlila, ať je i přes můj diabetes malý v pořádku, nemá poporodní hypoglykémie (to by znamenalo separaci mezi námi a jeho pobyt na JIP) a ať můžeme jít brzy domů. Vymodlila jsem si to, Štěpánek byl s námi a vše bylo v pořádku.
Jak připomínám, našeho andílka jsem rodila na Mikuláše, proto se 28.6. narodil náš třetí syn Mikuláš, naprosto zdravé miminko, se kterým jsem byla druhý den, když mě přivezli z JIP. Porod byl hrozný, ale ten pocit, když vidíte, že se to povedlo, že jste to dotáhli do konce a máte živé a zdravé miminko, mi všechno vynahradilo. Bolest přešla, myslím ta fyzická.
Mám doma krásné miminko, které mi spí na prsou, kouká na mě a já na něj a já tomu pořád nemůžu uvěřit. Psychická bolest je tu stále, teď v šestinedělí o to víc, protože si neustále představuju, jak by vypadal s otevřenýma očima Štěpánek rok a půl zpátky… na druhou stranu, nebyl by tady náš Mikulášek. Často brečím, nevím, jestli smutkem nebo radostí, asi obojí. Protože ač mám doma dvě zdravé děti, nikdy nebudeme úplná rodina, protože mé jedno dítě tady s námi není, nikdy nebude, a bolest zůstane na celý život. Ale věřím, že máme nahoře anděla, který mé dva kluky tady ochrání. A já jsem přesvědčená, že až bude ten správný čas, se svým Štěpánkem se jednou setkám a budeme spolu. Jen ne teď, protože teď tady musím být pro své děti, svého manžela, který mi byl celou dobu neskutečnou oporou…
Štěpánku, není dne, abych na Tebe nemyslela… děkuji Ti tam nahoru za Tvého krásného brášku.
Přečtěte si také
Manžel vydělává, já prosím o peníze. Na rodičovské jsem ztratila svobodu
- Anonymní
- 20.09.26
- 3836
Dokud jsme oba chodili do práce, měli jsme společný účet a o penězích rozhodovali spolu. Po narození dětí se ale pravidla nenápadně změnila. Manžel začal svou výplatu považovat za vlastní peníze a...
První třída mě naučila, že dítě nepotřebuje umět všechno ještě před školou
- Anonymní
- 20.09.26
- 1421
Moje dcera minulý rok začala chodit do školy. Musím říct, že větší nervy jsme měli my jako rodiče. Začalo to samozřejmě zápisem. Na ten jsme se opravdu učili jako kdysi my na střední školu. Už...
Manifest jednoty a vnitřní svobody
- Nápomocný
- 20.09.26
- 199
Filosofickopsychologický průvodce pro probuzení lidské bytosti v moderním labyrintu.
„Zařídíš to, viď?“ Všichni v rodině spoléhají na mě, ale kdo pomůže mně?
- Anonymní
- 20.09.26
- 1431
Jsou dny, kdy cítím, že je toho na mě prostě moc. Nevím, kde mi hlava stojí a všichni spoléhají na to, že já něco udělám. Zařídíme tohle, tamto, nakoupím, vyzvednu, uvařím. A když na něco zapomenu,...
Ex synovi kupuje oblečení za desetitisíce a ten mi pak vyčítá, že jsem chudá
- Anonymní
- 20.09.26
- 547
Když byl Kuba malý, snažila jsem se, aby pochopil hodnotu peněz. Dokud jsme byli s jeho otcem spolu, dalo by se říct, že jsme v tom byli za jedno. Jeho otec vždycky vydělával slušné peníze, ale...
Syn přinesl poznámku za rvačku. Když jsem zjistila proč, naštval mě učitel
- Anonymní
- 19.09.26
- 3267
Je sotva začátek roku a můj syn už na mě vytasil poznámku. Mávala na mě s ní hned, když jsem přišla domů. Když jsem si pak ale vyslechla za co ji dostal, musím uznat, že víc, než na to, že se...
Kamarádka se rozešla a chce mě každý den vidět. Já už nemám sílu
- Anonymní
- 19.09.26
- 2310
Se Simonou jsme byly nejlepší kamarádky na střední škole. Byly jsme spolu skoro pořád. Chodily jsme na kafe, řešily kluky, smály se úplným hloupostem a měly pocit, že naše přátelství vydrží navždy.
Manžel mi koupil elektrokolo a tchyně mi oznámila, že takhle určitě nezhubnu
- Anonymní
- 19.09.26
- 3366
Znáte to, nevyžádané rady dokážou člověka dost naštvat. A moje tchyně Marie je na ně doslova expert. Vždycky z ní vypadne nějaká perla. Tenhle deníček proto píšu spíš pro pobavení. Naštěstí se to...
Dcera utrácí za kosmetiku víc než já. V patnácti jsem měla jeden krém na všechno
- Anonymní
- 19.09.26
- 520
Když jsem byla teenager, moje kosmetická rutina byla poměrně jednoduchá. Ráno jsem si umyla obličej, občas použila něco na pupínky a tím moje péče o pleť v podstatě skončila. Když jsem měla doma...
Šváb mi vzal klid na duši
- Kaonev
- 19.09.26
- 338
Poslední prázdninový den měl být klidný a příjemný. Jediné zaklepání na dveře ale obrátilo všechny moje plány vzhůru nohama. Zpráva o švábech v našem domě ve mně rozpoutala paniku a odstartovala...
Gratuluju ke zdravemu miminku, denicek o Stepankovi si trochu vybavuju, tak si ted uz jen uzivej radosti s obema klukama, jo a 28.6.je narozenej nas malej i kamarádky dcera 
Tak hlavne hodne zdravi a pohody! 
