Opilý soused sváděl moji manželku. Nevydržel jsem to a vyřešil to „po chlapsku“

Moje žena Lucka samozřejmě Karla litovala, že je chudák sám. „Hele, pozveme ho k nám na večeři, dáme si skleničku vína. Žije tam chudák jako poustevník,“ říká a už mu volá, že s ním dnes počítáme. Jenže mně to začalo dost vadit. Možná žárlivost? No jasně – a měl jsem i pádný důvod.

Začalo to „nenápadně“. Ty pohledy na Lucku… úplně jsem viděl, jak jí sjíždí prsa a zadek. Když jsem na ni večer uhodil, jen se smála. „Prosím tě, znáš Karla. Neboj se, on si najde ženskou a bude klid,“ snažila se mě uklidnit.

Jenže ve mně to nějak bobtnalo. A Karlovy návštěvy mi začaly vadit. Snažil jsem se vymýšlet různý program, abychom nebyli doma. Vzal jsem Lucku po letech do divadla, do kina, na večeři.

Jenže Karla se zbavit stejně nešlo. Jednou Lucce zavolal, že má doma archivní kousek a nemá ho s kým vypít. Přišel k nám už podnapilý a choval se hrozně. Hned po příchodu dal Lucce pusu, pak se jí nenápadně dotkl a všechno završil tím, že jí sáhl na zadek, což se jí samozřejmě nelíbilo.

To už jsem nevydržel a „zakročil“. Strčil jsem do něj a začali jsme se hádat, pak došlo i na nějakou ránu pěstí. Oba jsme skončili s monoklem a s vidinou, že naše přátelství definitivně skončilo.

A víte co? Lucka mi pak řekla, že jsem měl pravdu a že jsem její hrdina. To mě zahřálo u srdce.