Osudový muž
- O životě
- Christal
- 02.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byla to láska jako trám. Poblouznila mě a nikdy před tím jsem tolik nemilovala. Padaly slzy štěstí, lásky, pak i nenávisti a trápení. To všechno mi dal ON. Avšak zásadně změnil můj život a já jsem mu za to vděčná.
Na studia jsem odjížděla zasnoubená tři roky za muže idiota, což jsem si nechtěla přiznat, snad jsem to ani pořádně neviděla. Ušlapával mě, poroučel a „vychovával“ a já kráva držela hubu a krok. Před mojí rodinou, kterou tvořila tou dobou hlavně babička, byl super a milý, babička ho zbožňovala, a já bych si nedovolila před ní proti němu cokoliv říct. Změnil to až ON.
Musím nejdřív říct, že už prvních pár dní v zahraničí mi došlo, že to doma není úplně OK, ten pocit svobody, co mě ovládl, byl blažený. Moci jít kamkoli a kdykoli bez keců - paráda. Ale k němu… Poprvé jsem ho viděla stát u baru v naší oblíbené hospůdce s karaoke. Byla to Irish pub a každé pondělí se tam scházeli studenti z různých zemí a někteří odvážlivci si i zazpívali. Pilo se a smálo, prostě pohoda. Stál tam a hypnotizoval mě pohledem. Líbil se mi, ale neměla jsem náladu za ním jít, i když mě kamarádka přesvědčovala. On odvahu snad kvůli kamarádce nesebral. Když jsem ho viděla odcházet pryč, naše pohledy se ve dveřích střetly a já si říkala: sbohem krasavče…
Druhý den jsme měli jít na velkou párty, která se konala na největší univerzitě ve městě a mně se tam šíleně nechtělo. Já, doposud spíš intoška, toužila zalézt s knihou a mít chvíli klidu. Ale ta již zmiňovaná kamarádka mě navlékla do svých sexy šatů a dotáhla mě tam. Dle předpokladů - plno lidí, nedalo se tam hnout. Vydobyla jsem si místo u baru, že si dáme pivo, ale v tom kraválu jsem nerozumněla, co po mě číšník chce. Za zády do ucha se mi to ozvalo mnohem hezčí němčinou. Otočila jsem se a tam stál ON. Na tom pitomým místě s miliony lidí ho potkám. Každopádně má nálada z předchozího dne ještě nevychladla a já neměla nejmenší náladu si s ním něco začínat. Při tanci s kamarádkou jsem jí říkala - já ho nechcííí, ať jde pryč. Ona se jen smála. Držel se nás se svým kamarádem jako klíště. Když jsem se dali do řeči, zjistila jsem, že je náhodou docela v pohodě a dá se s ním mluvit. Dokonce jsem mu dala svoje telefoního číslo a nechala se doprovodit domů.
Pak to začalo. Série SMS, pak emailů přes celý den. Náhodně jsme na sebe naráželi ve městě a byli jsme příjemně zblblí. Mně bylo 24, jemu téměř 30. Ačkoliv jsem mu hned na začátku vytyčila hranice, že náš vztah je begrenzt (omezený), neboť za pár měsíců se vracím do ČR, tak se choval tak, že jen o postel nešlo. Nosil mi dárečky, květiny, byl galatní, milý, choval se ke mně tak, jako doposud žádný muž. Připadala jsem si tak krásná a potřebná. Do bytu si pořídil minikuchyňku, aby mi mohl dělat teplé snídaně do postele. Zbavil mě strachu z motorky, abychom mohli podniknout výlety krásnou přírodou i za zvířaty. Představil mě u sebe v práci a chlubil se mnou. Opravil svoje kolo a dovezl mi je na kolej, protože jsem se zmínila, že jsem doma zvyklá jezdit. Vzal mě s sebou běhat, i když jsem ho šíleně zdržovala a trénoval mě… Je to jen drobný výčet toho, co pro mě za těch pár desítek dní udělal a já mu propadala čím dál víc. Neřekla jsem mu hned, že jsem zasnoubená, ale už jsem měla dávno jasno, že prstýnek vracím.
Byli jsme na výlětě v Bruggách. Krásné romantické město. Ve sprše jsme spolu blbli a vtipkovali, když pak najendou zvážněl a řekl Ich liebe dich, Hany. Strnula jsem a první, co jsem si říkala, bylo, to ne, to jsem nechtěla. Tekly mi slzy a on mě objal a řekl, že to bude dobré. Na to jsem mu řekla, že ho také miluji. A tak začal náš vážnější vztah.
Měl odjet na služebku a já domů udělat zkoušky a ukončit své zasnoubení. Měli jsme být bez sebe 2 týdny. Koupil mi hodinky - stejné, jaké měl on a mně se líbily (pouze v dámském provedení) a řekl mi, že si je musím od něj vzít, protože na nich uvidím, jak ten čas utíká, a že budeme zase brzo spolu.
V ČR to bylo divoké, babička se mnou nemluvila, už bývalý snoubenec se mi naboural do mailu a dával všem číst, co jsem si s NÍM psala. Mimo jiné mi řekl, že si myslel, že se spolu zase po dlouhé době vyspíme a bude vše OK… super řešení, ne? Byli jsme spolu 6 let.
Po návratu do Německa mě ON vzal ke svým rodičům. Bylo to šílené, hlavně ta místní hatmatilka. On se chlubil, kolik umím jazyků (prý česky, slovensky (haha), že rozumím polsky (haha), umím německy, anglicky, trochu španělsky, rusky (fakt trochu) a já se potila i při blbý němčině, ve které jsem studovala. Mile mě přivítali, ptali se, zda Karlsbad (Karlovy Vary) leží v Rusku a jak vlastně v těch Čechách je. Pak jsme strávili noc u jejich rybníku a lovili sumce.
Když jsem v Německu dodělala všechny zkoušky, nastal čas odstěhovat své věci zase domů. Nabídl mi, že mě domů odveze, že se stejně chce podívat, kde bydlím a že si uděláme v ČR dovolenou. Ještěže tak, auto bylo plné až po střechu. Ukázala jsem mu rodinu (jinou část než babičku), krásy Čech, naposledy jsme se pomilovali a přišel čas mu zamávat. Byli jsme domluveni, že za 14 dní přiletím. Netušila jsem, že ho vidím naposledy a že můj život už nikdy nebude úplně normální…
Vydala jsem se ke své lékařce, protože mě trápily modřiny a potřebovala jsem ještě nějaký papír. Na modřiny mi vzala lhostejně krev, ale ještě to odpoledne začal šrumec a já skončila v nemocnici téměř bez krevních destiček. Padl můj první odjezd do Německa, zato jsem ale fotila své lékařské zprávy a ty se konzultovaly i tam. Brzy padl i náhradní termín odjezdu, opět jsem skončila v nemocnici, a to už jsme se domlouvali, že přijede on, ale vlezla mu do toho práce. Pak měl zase jet do Anglie služebně. To už jsem začínala pociťovat lítost, že mu na mně zas tolik nezáleží, když ležím dlouhodobě v nemocnici a on nepřijede. Volali jsme si přes skype s webkamerou, psali si maily… Pak spadl s padákem (pracovně) a ležel taky v nemocnici, naštěstí jen s rozbitým nosem.
Začaly od něj přicházet první maily, že to nemá smysl, že budeme kamarádi a já byla nešťastná. Zavřená v nemocnici a opouštěla mě moje láska. Vzpominam si, že den před operací (brali mi slezinu) to definitivne ukončil (věděl, že na ni jdu) a já brečela a všichni si mysleli, ze se bojím té operace. To jsem ho začala i nenávidět - nevím, co z toho, co mi říkal, byla pravda, vím jen to, že mohl počkat, až budu mít po, co by mu udělalo pár mailů. Pak jsme si ještě párkrát napsali, až mi sdělil, že potkal někoho jiného (o nějaké dva měsíce později). Tak jsem mu popřála hodně štěstí a už jsem mu neodpovídala. Skončilo to, pořád to bolelo a pro mě začala nová, divoká éra života.
Děkuji mu za to, že mě naučil mít se víc ráda. Už vím, že jsem hezká a zvládnu cokoliv, jen chtít. Děkuju mu taky za to, že mě naučil vážit si sama sebe a žiji teď svobodný život. Pamatuju si hlavně jedno: Du muss immer das tun, was DU willst! – Doufám, že žiješ, ať jsi v jakékoliv tramtárii a že jde vše jako po másle. Mach's gut!
Přečtěte si také
Manželova dcera chce tábor za 20 tisíc. Její matka očekává, že vše zaplatí on
- Anonymní
- 09.06.26
- 10
Nikdy bych nevěřila, jak složité je, když se s tím pravým potkáte až později. Oba máte za sebou nějakou minulost, jste rozvedení a máte děti z předchozích vztahů. Pak si pořídíte ještě jedno...
V našem obýváku smrdí cizí ponožky a moje dcera kvůli němu nejí
- Anonymní
- 09.06.26
- 63
Je to tady, přátelé. Čas, kterého jsem se děsila od chvíle, kdy mi v porodnici ukázali tu malou růžovou holčičku. Moje patnáctiletá dcera má kluka. A není to žádné dětské „chodíme spolu“ za ruku...
Přítel ztratil práci a přestal o sebe pečovat. Začíná mi být fyzicky odporný
- Anonymní
- 08.06.26
- 6534
Dokud Lukáš pracoval, byl to skvělý chlap, se kterým byla legrace a navíc dobře vypadal. Ještě před pár lety mi ho kamarádky skoro záviděly. Měl energii, sportoval, zajímal se o svět kolem sebe a...
Apokalypsa jménem červen: Výrobky z odpadu o půlnoci a EduPage na infarkt
- Anonymní
- 08.06.26
- 818
Milé maminky, taky máte pocit, že červen vynalezl někdo, kdo upřímně, hluboce a z celého srdce nenávidí rodiče školních dětí? Protože já už regulérně melu z posledního a v kalendáři škrtám dny jako...
Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference
- SOVIČKA93
- 08.06.26
- 593
Sedím večer u čaje, za oknem se prohání letní vánek, a v hlavě mi zní věta, kterou jsem dneska slyšela snad šestkrát: „To by chtělo udělat.“ Ta věta ve mně spouští zvláštní alergickou reakci. Ne na...
Manžel mě vytáčí i tím, jak dýchá. Kam se poděl chlap, kterého jsem si brala?
- Anonymní
- 08.06.26
- 1824
Jsme spolu s manželem dvanáct let. Máme dvě relativně zdravé děti, hypotéku na krku, auto na leasing a... stereotyp tak hustý, že by se dal krájet motorovou pilou. Sedím v kuchyni, koukám na něj,...
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 4788
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 3432
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 2491
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 732
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
a i když to určitě chvílema ještě bolí tak si určitě najdeš někoho kdo tě ocení stejně jako ON! Držím palečky 
taky by mně zajímalo jak to bylo dál… 
Pripada mi povrchni 
a pak se objevil ten, s kym valcim doted a mame syna 
Ať se Vám daří!!!!!!! 