Osudový muž
- O životě
- Christal
- 02.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byla to láska jako trám. Poblouznila mě a nikdy před tím jsem tolik nemilovala. Padaly slzy štěstí, lásky, pak i nenávisti a trápení. To všechno mi dal ON. Avšak zásadně změnil můj život a já jsem mu za to vděčná.
Na studia jsem odjížděla zasnoubená tři roky za muže idiota, což jsem si nechtěla přiznat, snad jsem to ani pořádně neviděla. Ušlapával mě, poroučel a „vychovával“ a já kráva držela hubu a krok. Před mojí rodinou, kterou tvořila tou dobou hlavně babička, byl super a milý, babička ho zbožňovala, a já bych si nedovolila před ní proti němu cokoliv říct. Změnil to až ON.
Musím nejdřív říct, že už prvních pár dní v zahraničí mi došlo, že to doma není úplně OK, ten pocit svobody, co mě ovládl, byl blažený. Moci jít kamkoli a kdykoli bez keců - paráda. Ale k němu… Poprvé jsem ho viděla stát u baru v naší oblíbené hospůdce s karaoke. Byla to Irish pub a každé pondělí se tam scházeli studenti z různých zemí a někteří odvážlivci si i zazpívali. Pilo se a smálo, prostě pohoda. Stál tam a hypnotizoval mě pohledem. Líbil se mi, ale neměla jsem náladu za ním jít, i když mě kamarádka přesvědčovala. On odvahu snad kvůli kamarádce nesebral. Když jsem ho viděla odcházet pryč, naše pohledy se ve dveřích střetly a já si říkala: sbohem krasavče…
Druhý den jsme měli jít na velkou párty, která se konala na největší univerzitě ve městě a mně se tam šíleně nechtělo. Já, doposud spíš intoška, toužila zalézt s knihou a mít chvíli klidu. Ale ta již zmiňovaná kamarádka mě navlékla do svých sexy šatů a dotáhla mě tam. Dle předpokladů - plno lidí, nedalo se tam hnout. Vydobyla jsem si místo u baru, že si dáme pivo, ale v tom kraválu jsem nerozumněla, co po mě číšník chce. Za zády do ucha se mi to ozvalo mnohem hezčí němčinou. Otočila jsem se a tam stál ON. Na tom pitomým místě s miliony lidí ho potkám. Každopádně má nálada z předchozího dne ještě nevychladla a já neměla nejmenší náladu si s ním něco začínat. Při tanci s kamarádkou jsem jí říkala - já ho nechcííí, ať jde pryč. Ona se jen smála. Držel se nás se svým kamarádem jako klíště. Když jsem se dali do řeči, zjistila jsem, že je náhodou docela v pohodě a dá se s ním mluvit. Dokonce jsem mu dala svoje telefoního číslo a nechala se doprovodit domů.
Pak to začalo. Série SMS, pak emailů přes celý den. Náhodně jsme na sebe naráželi ve městě a byli jsme příjemně zblblí. Mně bylo 24, jemu téměř 30. Ačkoliv jsem mu hned na začátku vytyčila hranice, že náš vztah je begrenzt (omezený), neboť za pár měsíců se vracím do ČR, tak se choval tak, že jen o postel nešlo. Nosil mi dárečky, květiny, byl galatní, milý, choval se ke mně tak, jako doposud žádný muž. Připadala jsem si tak krásná a potřebná. Do bytu si pořídil minikuchyňku, aby mi mohl dělat teplé snídaně do postele. Zbavil mě strachu z motorky, abychom mohli podniknout výlety krásnou přírodou i za zvířaty. Představil mě u sebe v práci a chlubil se mnou. Opravil svoje kolo a dovezl mi je na kolej, protože jsem se zmínila, že jsem doma zvyklá jezdit. Vzal mě s sebou běhat, i když jsem ho šíleně zdržovala a trénoval mě… Je to jen drobný výčet toho, co pro mě za těch pár desítek dní udělal a já mu propadala čím dál víc. Neřekla jsem mu hned, že jsem zasnoubená, ale už jsem měla dávno jasno, že prstýnek vracím.
Byli jsme na výlětě v Bruggách. Krásné romantické město. Ve sprše jsme spolu blbli a vtipkovali, když pak najendou zvážněl a řekl Ich liebe dich, Hany. Strnula jsem a první, co jsem si říkala, bylo, to ne, to jsem nechtěla. Tekly mi slzy a on mě objal a řekl, že to bude dobré. Na to jsem mu řekla, že ho také miluji. A tak začal náš vážnější vztah.
Měl odjet na služebku a já domů udělat zkoušky a ukončit své zasnoubení. Měli jsme být bez sebe 2 týdny. Koupil mi hodinky - stejné, jaké měl on a mně se líbily (pouze v dámském provedení) a řekl mi, že si je musím od něj vzít, protože na nich uvidím, jak ten čas utíká, a že budeme zase brzo spolu.
V ČR to bylo divoké, babička se mnou nemluvila, už bývalý snoubenec se mi naboural do mailu a dával všem číst, co jsem si s NÍM psala. Mimo jiné mi řekl, že si myslel, že se spolu zase po dlouhé době vyspíme a bude vše OK… super řešení, ne? Byli jsme spolu 6 let.
Po návratu do Německa mě ON vzal ke svým rodičům. Bylo to šílené, hlavně ta místní hatmatilka. On se chlubil, kolik umím jazyků (prý česky, slovensky (haha), že rozumím polsky (haha), umím německy, anglicky, trochu španělsky, rusky (fakt trochu) a já se potila i při blbý němčině, ve které jsem studovala. Mile mě přivítali, ptali se, zda Karlsbad (Karlovy Vary) leží v Rusku a jak vlastně v těch Čechách je. Pak jsme strávili noc u jejich rybníku a lovili sumce.
Když jsem v Německu dodělala všechny zkoušky, nastal čas odstěhovat své věci zase domů. Nabídl mi, že mě domů odveze, že se stejně chce podívat, kde bydlím a že si uděláme v ČR dovolenou. Ještěže tak, auto bylo plné až po střechu. Ukázala jsem mu rodinu (jinou část než babičku), krásy Čech, naposledy jsme se pomilovali a přišel čas mu zamávat. Byli jsme domluveni, že za 14 dní přiletím. Netušila jsem, že ho vidím naposledy a že můj život už nikdy nebude úplně normální…
Vydala jsem se ke své lékařce, protože mě trápily modřiny a potřebovala jsem ještě nějaký papír. Na modřiny mi vzala lhostejně krev, ale ještě to odpoledne začal šrumec a já skončila v nemocnici téměř bez krevních destiček. Padl můj první odjezd do Německa, zato jsem ale fotila své lékařské zprávy a ty se konzultovaly i tam. Brzy padl i náhradní termín odjezdu, opět jsem skončila v nemocnici, a to už jsme se domlouvali, že přijede on, ale vlezla mu do toho práce. Pak měl zase jet do Anglie služebně. To už jsem začínala pociťovat lítost, že mu na mně zas tolik nezáleží, když ležím dlouhodobě v nemocnici a on nepřijede. Volali jsme si přes skype s webkamerou, psali si maily… Pak spadl s padákem (pracovně) a ležel taky v nemocnici, naštěstí jen s rozbitým nosem.
Začaly od něj přicházet první maily, že to nemá smysl, že budeme kamarádi a já byla nešťastná. Zavřená v nemocnici a opouštěla mě moje láska. Vzpominam si, že den před operací (brali mi slezinu) to definitivne ukončil (věděl, že na ni jdu) a já brečela a všichni si mysleli, ze se bojím té operace. To jsem ho začala i nenávidět - nevím, co z toho, co mi říkal, byla pravda, vím jen to, že mohl počkat, až budu mít po, co by mu udělalo pár mailů. Pak jsme si ještě párkrát napsali, až mi sdělil, že potkal někoho jiného (o nějaké dva měsíce později). Tak jsem mu popřála hodně štěstí a už jsem mu neodpovídala. Skončilo to, pořád to bolelo a pro mě začala nová, divoká éra života.
Děkuji mu za to, že mě naučil mít se víc ráda. Už vím, že jsem hezká a zvládnu cokoliv, jen chtít. Děkuju mu taky za to, že mě naučil vážit si sama sebe a žiji teď svobodný život. Pamatuju si hlavně jedno: Du muss immer das tun, was DU willst! – Doufám, že žiješ, ať jsi v jakékoliv tramtárii a že jde vše jako po másle. Mach's gut!
Přečtěte si také
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 661
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 705
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 255
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 281
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 236
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 702
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 541
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 935
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1850
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 342
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
a i když to určitě chvílema ještě bolí tak si určitě najdeš někoho kdo tě ocení stejně jako ON! Držím palečky 
taky by mně zajímalo jak to bylo dál… 
Pripada mi povrchni 
a pak se objevil ten, s kym valcim doted a mame syna 
Ať se Vám daří!!!!!!! 