Bojím se věty: Nemáte mě rádi, protože nejsem váš
- Rodičovství
- Lucanka
- 18.09.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Otázky adopčátka. Malého máme doma od jeho osmi měsíců a samozřejmě se skutečností, že se k nám dostal jinak, než je běžné, je obeznámen. Takže na otázky, které zákonitě jednou musí přijít, jsem čekala, ale některé dost překvapily.
Náš chlapeček je velký rozumbrada
Náš chlapeček bude mít v listopadu 4 roky, mluví od roku a půl a je to velký rozumbrada. Jako všechny děti má různé vtipné dotazy a hlášky a k tomu ještě otázky ohledně toho, jak se k nám přesně dostal atd. Snažíme se mu na všechno odpovídat podle pravdy a nic podstatné nezamlčet, ale tak malému dítěti ještě nelze všechno vysvětlit.
Ví, že od malinka byl u pěstounky a pak u nás. Pěstounka má nyní v péči chlapce kterému je více než rok a půl a taky ho má od narození a jedna z otázek našeho synka byla : „Mami a Honzík bude taky bydlet s námi za chvilku?“ Ptal se na to, když byl mrňousek u babi (pěstounky) asi půl roku. Snažila jsem se mu vysvětli, že to takhle nefunguje, že se malý asi vrátí zpět k jeho mámě (nakonec asi ne, ale k nám tak jako tak jít nemůže).
Nedávno se mě ptal, proč jsme mu dali tohle jméno a ne jiné, na to jsem mu odpověděla, že jméno dostal od té paní, co ho nosila v bříšku, a on se mě zeptal: „A kdy za ní pojedem?“ Na to jsem odpověděla, že možná se s ní někdy setká, ale zatím je ještě moc brzy, odpověděl mi: „Dobře, tak mi pak řekneš až tam pojedem.“
Padají otázky, jestli jsme si ho nechtěli vzít, když byl úplně malinkatý. Řekla jsem mu, že bychom ho moc rádi měli doma takhle od malinka, ale bohužel jsme vůbec nevěděli, že je na světě.
Chodí do školky a viděl maminku od jeho spolužáka, která je těhotná, ptal se, jestli má v bříšku miminko, odpověděla jsem, že ano a on se zeptal : „A jsem tam já?“
Někdy nevím, co vlastně odpovídat, často je to úsměvné a když mu to vysvětlím, směje se tomu i on. Minule se ptal manžela: „Tatínku, vypadal jsi jako já, když jsi byl malej?“ Na to mu manžel odpověděl tak, že podal fotoalbum a porovnávali si fotky od mimča zhruba do tří let. To mě od manžela hodně překvapilo, obvykle trochu tápe, co mu říct a řekne mu: „Zeptáme se maminky, ona určitě ví…“ Syn byl nadšený a nosil mi fotky a říkal: „Hádej, kde je táta a kde já?“
Ještě mi teda bylo jednou dost trapně, když jsme potkali paní sousedku s malým chlapečkem na schodišti v domě a syn povídá : „To jsou sousedi.“ Odpověděla jsem ano, a tušila nějakou nepříjemnost a dočkala jsem se věty: „Ti jsou hnusní že?“ Zrudla jsem, omluvila se a malého pokárala, že takhle se opravdu nemluví, slíbil sice, že už to nebude nikdy říkat, ale to jeho nikdy… to je obvykle tak 10 minut.
Žádné tajnosti a žádné lži
Když jsme se o malém dozvěděli a seznámili jsme rodinu s tím, že za několik týdnů budeme tři, rovnou jsem s nimi probírala, že okolo adopce nebudeme před malým dělat žádné tajnosti a hlavně žádné lži. Přibližně od roku jsem mu povídala příběh, v podstatě takovou pohádku o něm a o nás, postupně přidáváme další skutečnosti, aby znal podstatné informace o svém startu do života. Příběh jsem sepsala (tu první základní verzi), vytiskla a předala prarodičům s tím, že až bude malý u nich, můžou mu pohádku povídat. On ji zná zpaměti a některé pasáže povídá sám, u některých se zastavuje a chce další detaily.
Můj otec s tím měl malinko problém, spíš obavu, co řekne, až se ho jednou malý zeptá: „Dědo a ty víš, že jsem se mamince nenarodil?“ Odpověděla jsem mu, ať si nic nevymýšlí a řekne mu pravdu, ta je totiž nejjednodušší, člověk si nemusí pamatovat žádnou lež, stejně ji jednou zapomene, ale ten malý ne. A když se zeptá znovu a děda si vymyslí něco jiného, nejistota a obava bude na světě. Není důvod dětem lhát (a teď nemyslím Ježíška, čerty atd.), každá lež se jednou provalí a pak se důvěra moc budovat nedá.
Jinak zrovna s tímhle dědou má náš syn nejhezčí vztah, takže se ani trochu nebojím, že by si děda neporadil s jeho otázkami, i když jsou často zvláštní a vtipné. Původně to mělo být vtipné, ale asi to nakonec moc není, co nadělám, jinak to neumím.
Hrozně se těším na další otázky a hlášky našeho syna, i když ne vždy je to jen o smíchu. Bojím se že jednou přijde věta: „Nemáte mě rádi, protože nejsem váš.“ Jistě že ho milujeme nejvíc na světě, ale dětský svět je nevyzpytatelný.
Přečtěte si také
„Viď, že máš babičku raději než maminku,“ tchyně si nárokuje mou roli
- Anonymní
- 29.08.26
- 4142
S tchyní Vlastou jsme nikdy neměly ideální vztah, ale co se narodil malý Šimonek, přerostlo to v noční můru. Vždycky jsem si přála, aby měli hezký vztah, jenže z našich návštěv u ní se stala...
Koupila jsem dceři svačinu z mekáče, od té doby to mám na talíři
- Anonymní
- 29.08.26
- 1178
Nejsem žádná bio matka, ale ani nejsem člověk, který by své děti dopoval cukry a nezdravými polotovary. Jsem obyčejná ženská, která jednou ráno zapomněla, že dcera má mít s sebou svačinu na výlet a...
Manžel mi vyčítá rodičák. Prý jsem doma a nic nedělám
- Anonymní
- 29.08.26
- 1337
Jsem na rodičovské s dvouletým synem a čtyřměsíční dcerou. Dny mám plné krmení, uspávání, vaření, prádla a věčného uklízení něčeho, co se za deset minut znovu rozsype. Manžel ale vidí hlavně to, že...
Můj syn není žádné problémové dítě. Pak mi ve školce nabídli asistenta
- Anonymní
- 29.08.26
- 1940
Školka se blíží a s tím i moje přemýšlení nad tím, že mi paní učitelka několikrát řekla, že by můj čtyřletý Davídek potřeboval asistenta. Je jiný než ostatní děti, straní se jim, skoro nemluví, má...
Hraju si s dětmi v písku. Ostatní mámy mají konečně klid
- Anonymní
- 29.08.26
- 2371
My, mámy malých dětí, jsme na hřištích pořád. Který typ jste vy? Máma na lavičce nebo máma v písku?
Píšu si zápisník na vděčnost. Zatím v něm stojí jen: „Dnes nikdo nezvracel.“
- Anonymní
- 28.08.26
- 857
Ne, že bych nebyla vděčná za spoustu věcí. Mám milující rodinu, dvě krásné a zdravé děti a práci, kterou dělám ráda. Přesto mě konec prázdnin doslova ubíjí. Nejdřív měla střevní chřipku jedna...
Jak synovi se snachou vysvětlit, že mi nevadí, když se milují v našem domě
- babiMáňa
- 28.08.26
- 5735
Syn je u nás v domě s rodinou velmi často. Jsem za to nesmírně ráda, protože jejich děti nadevše miluji a klidně bych brala i další vnouče. Pravda je, že mi přijde, že o tom diskutují i oni dva,...
Zamilovala jsem se do táty ze školky. Jenže naše děti jsou nejlepší kamarádi
- Anonymní
- 28.08.26
- 7244
Začalo to úplně nevinně. Ranní pozdravy v šatně, pár zpráv kvůli dětem, společné vyzvedávání a občasné kafe po školce. Jenže dneska čekám, kdy mi napíše, a doma se tvářím, že se nic neděje. Jenže...
Zasnoubili se po 10 letech a nespěchají. Naplánovaly jsme jim svatbu samy
- Anonymní
- 28.08.26
- 925
Po deseti letech! Přesně tak dlouho trvalo mému synovi, než se rozhoupal a koupil prsten. Když mi pyšně oznámil, že svou přítelkyni konečně požádal o ruku, spadl mi ze srdce balvan. Hned jsem si v...
Syn si mě doma nevšímá. Když jsem odjela na služebku, probrečel dva dny
- Anonymní
- 28.08.26
- 3517
Nedávno jsem se po mateřské vrátila zpátky do práce. Mám dva kluky, čtyři a pět let. Když přišla nabídka na čtyřdenní služební cestu, trochu jsem se zdráhala, ale nakonec jsem si řekla, že to...
možná ta jeho věta jednou přijde, možná ne…Ale věřím že vy si s tím poradíte a i tohle mu vysvětlíte tak, že samozřejmě pozná že ho rádi máte a hlavně, že ve skutečnosti je váš 
netreba slov
- já jsem adoptovaná, rodiče mi to řekli ve třech letech, že si mě byli vybrat v kojeneckém ústavu (tehdy pěstouni naštěstí nebyli), nikdy dál jsme se v tom nebabrali, vzala jsem to jako fakt, ale pořád jsme se všichni chovali, jako bych byla jejich biologické dítě,
