Bojím se věty: Nemáte mě rádi, protože nejsem váš
- Rodičovství
- Lucanka
- 18.09.21 načítám...
Otázky adopčátka. Malého máme doma od jeho osmi měsíců a samozřejmě se skutečností, že se k nám dostal jinak, než je běžné, je obeznámen. Takže na otázky, které zákonitě jednou musí přijít, jsem čekala, ale některé dost překvapily.
Náš chlapeček je velký rozumbrada
Náš chlapeček bude mít v listopadu 4 roky, mluví od roku a půl a je to velký rozumbrada. Jako všechny děti má různé vtipné dotazy a hlášky a k tomu ještě otázky ohledně toho, jak se k nám přesně dostal atd. Snažíme se mu na všechno odpovídat podle pravdy a nic podstatné nezamlčet, ale tak malému dítěti ještě nelze všechno vysvětlit.
Ví, že od malinka byl u pěstounky a pak u nás. Pěstounka má nyní v péči chlapce kterému je více než rok a půl a taky ho má od narození a jedna z otázek našeho synka byla : „Mami a Honzík bude taky bydlet s námi za chvilku?“ Ptal se na to, když byl mrňousek u babi (pěstounky) asi půl roku. Snažila jsem se mu vysvětli, že to takhle nefunguje, že se malý asi vrátí zpět k jeho mámě (nakonec asi ne, ale k nám tak jako tak jít nemůže).
Nedávno se mě ptal, proč jsme mu dali tohle jméno a ne jiné, na to jsem mu odpověděla, že jméno dostal od té paní, co ho nosila v bříšku, a on se mě zeptal: „A kdy za ní pojedem?“ Na to jsem odpověděla, že možná se s ní někdy setká, ale zatím je ještě moc brzy, odpověděl mi: „Dobře, tak mi pak řekneš až tam pojedem.“
Padají otázky, jestli jsme si ho nechtěli vzít, když byl úplně malinkatý. Řekla jsem mu, že bychom ho moc rádi měli doma takhle od malinka, ale bohužel jsme vůbec nevěděli, že je na světě.
Chodí do školky a viděl maminku od jeho spolužáka, která je těhotná, ptal se, jestli má v bříšku miminko, odpověděla jsem, že ano a on se zeptal : „A jsem tam já?“
Někdy nevím, co vlastně odpovídat, často je to úsměvné a když mu to vysvětlím, směje se tomu i on. Minule se ptal manžela: „Tatínku, vypadal jsi jako já, když jsi byl malej?“ Na to mu manžel odpověděl tak, že podal fotoalbum a porovnávali si fotky od mimča zhruba do tří let. To mě od manžela hodně překvapilo, obvykle trochu tápe, co mu říct a řekne mu: „Zeptáme se maminky, ona určitě ví…“ Syn byl nadšený a nosil mi fotky a říkal: „Hádej, kde je táta a kde já?“
Ještě mi teda bylo jednou dost trapně, když jsme potkali paní sousedku s malým chlapečkem na schodišti v domě a syn povídá : „To jsou sousedi.“ Odpověděla jsem ano, a tušila nějakou nepříjemnost a dočkala jsem se věty: „Ti jsou hnusní že?“ Zrudla jsem, omluvila se a malého pokárala, že takhle se opravdu nemluví, slíbil sice, že už to nebude nikdy říkat, ale to jeho nikdy… to je obvykle tak 10 minut.
Žádné tajnosti a žádné lži
Když jsme se o malém dozvěděli a seznámili jsme rodinu s tím, že za několik týdnů budeme tři, rovnou jsem s nimi probírala, že okolo adopce nebudeme před malým dělat žádné tajnosti a hlavně žádné lži. Přibližně od roku jsem mu povídala příběh, v podstatě takovou pohádku o něm a o nás, postupně přidáváme další skutečnosti, aby znal podstatné informace o svém startu do života. Příběh jsem sepsala (tu první základní verzi), vytiskla a předala prarodičům s tím, že až bude malý u nich, můžou mu pohádku povídat. On ji zná zpaměti a některé pasáže povídá sám, u některých se zastavuje a chce další detaily.
Můj otec s tím měl malinko problém, spíš obavu, co řekne, až se ho jednou malý zeptá: „Dědo a ty víš, že jsem se mamince nenarodil?“ Odpověděla jsem mu, ať si nic nevymýšlí a řekne mu pravdu, ta je totiž nejjednodušší, člověk si nemusí pamatovat žádnou lež, stejně ji jednou zapomene, ale ten malý ne. A když se zeptá znovu a děda si vymyslí něco jiného, nejistota a obava bude na světě. Není důvod dětem lhát (a teď nemyslím Ježíška, čerty atd.), každá lež se jednou provalí a pak se důvěra moc budovat nedá.
Jinak zrovna s tímhle dědou má náš syn nejhezčí vztah, takže se ani trochu nebojím, že by si děda neporadil s jeho otázkami, i když jsou často zvláštní a vtipné. Původně to mělo být vtipné, ale asi to nakonec moc není, co nadělám, jinak to neumím.
Hrozně se těším na další otázky a hlášky našeho syna, i když ne vždy je to jen o smíchu. Bojím se že jednou přijde věta: „Nemáte mě rádi, protože nejsem váš.“ Jistě že ho milujeme nejvíc na světě, ale dětský svět je nevyzpytatelný.
Přečtěte si také
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 3756
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 2785
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 1387
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 1431
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 957
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 4885
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 3849
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 1133
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 3560
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 3421
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...
možná ta jeho věta jednou přijde, možná ne…Ale věřím že vy si s tím poradíte a i tohle mu vysvětlíte tak, že samozřejmě pozná že ho rádi máte a hlavně, že ve skutečnosti je váš 
netreba slov
- já jsem adoptovaná, rodiče mi to řekli ve třech letech, že si mě byli vybrat v kojeneckém ústavu (tehdy pěstouni naštěstí nebyli), nikdy dál jsme se v tom nebabrali, vzala jsem to jako fakt, ale pořád jsme se všichni chovali, jako bych byla jejich biologické dítě,
