Bojím se věty: Nemáte mě rádi, protože nejsem váš
- Rodičovství
- Lucanka
- 18.09.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Otázky adopčátka. Malého máme doma od jeho osmi měsíců a samozřejmě se skutečností, že se k nám dostal jinak, než je běžné, je obeznámen. Takže na otázky, které zákonitě jednou musí přijít, jsem čekala, ale některé dost překvapily.
Náš chlapeček je velký rozumbrada
Náš chlapeček bude mít v listopadu 4 roky, mluví od roku a půl a je to velký rozumbrada. Jako všechny děti má různé vtipné dotazy a hlášky a k tomu ještě otázky ohledně toho, jak se k nám přesně dostal atd. Snažíme se mu na všechno odpovídat podle pravdy a nic podstatné nezamlčet, ale tak malému dítěti ještě nelze všechno vysvětlit.
Ví, že od malinka byl u pěstounky a pak u nás. Pěstounka má nyní v péči chlapce kterému je více než rok a půl a taky ho má od narození a jedna z otázek našeho synka byla : „Mami a Honzík bude taky bydlet s námi za chvilku?“ Ptal se na to, když byl mrňousek u babi (pěstounky) asi půl roku. Snažila jsem se mu vysvětli, že to takhle nefunguje, že se malý asi vrátí zpět k jeho mámě (nakonec asi ne, ale k nám tak jako tak jít nemůže).
Nedávno se mě ptal, proč jsme mu dali tohle jméno a ne jiné, na to jsem mu odpověděla, že jméno dostal od té paní, co ho nosila v bříšku, a on se mě zeptal: „A kdy za ní pojedem?“ Na to jsem odpověděla, že možná se s ní někdy setká, ale zatím je ještě moc brzy, odpověděl mi: „Dobře, tak mi pak řekneš až tam pojedem.“
Padají otázky, jestli jsme si ho nechtěli vzít, když byl úplně malinkatý. Řekla jsem mu, že bychom ho moc rádi měli doma takhle od malinka, ale bohužel jsme vůbec nevěděli, že je na světě.
Chodí do školky a viděl maminku od jeho spolužáka, která je těhotná, ptal se, jestli má v bříšku miminko, odpověděla jsem, že ano a on se zeptal : „A jsem tam já?“
Někdy nevím, co vlastně odpovídat, často je to úsměvné a když mu to vysvětlím, směje se tomu i on. Minule se ptal manžela: „Tatínku, vypadal jsi jako já, když jsi byl malej?“ Na to mu manžel odpověděl tak, že podal fotoalbum a porovnávali si fotky od mimča zhruba do tří let. To mě od manžela hodně překvapilo, obvykle trochu tápe, co mu říct a řekne mu: „Zeptáme se maminky, ona určitě ví…“ Syn byl nadšený a nosil mi fotky a říkal: „Hádej, kde je táta a kde já?“
Ještě mi teda bylo jednou dost trapně, když jsme potkali paní sousedku s malým chlapečkem na schodišti v domě a syn povídá : „To jsou sousedi.“ Odpověděla jsem ano, a tušila nějakou nepříjemnost a dočkala jsem se věty: „Ti jsou hnusní že?“ Zrudla jsem, omluvila se a malého pokárala, že takhle se opravdu nemluví, slíbil sice, že už to nebude nikdy říkat, ale to jeho nikdy… to je obvykle tak 10 minut.
Žádné tajnosti a žádné lži
Když jsme se o malém dozvěděli a seznámili jsme rodinu s tím, že za několik týdnů budeme tři, rovnou jsem s nimi probírala, že okolo adopce nebudeme před malým dělat žádné tajnosti a hlavně žádné lži. Přibližně od roku jsem mu povídala příběh, v podstatě takovou pohádku o něm a o nás, postupně přidáváme další skutečnosti, aby znal podstatné informace o svém startu do života. Příběh jsem sepsala (tu první základní verzi), vytiskla a předala prarodičům s tím, že až bude malý u nich, můžou mu pohádku povídat. On ji zná zpaměti a některé pasáže povídá sám, u některých se zastavuje a chce další detaily.
Můj otec s tím měl malinko problém, spíš obavu, co řekne, až se ho jednou malý zeptá: „Dědo a ty víš, že jsem se mamince nenarodil?“ Odpověděla jsem mu, ať si nic nevymýšlí a řekne mu pravdu, ta je totiž nejjednodušší, člověk si nemusí pamatovat žádnou lež, stejně ji jednou zapomene, ale ten malý ne. A když se zeptá znovu a děda si vymyslí něco jiného, nejistota a obava bude na světě. Není důvod dětem lhát (a teď nemyslím Ježíška, čerty atd.), každá lež se jednou provalí a pak se důvěra moc budovat nedá.
Jinak zrovna s tímhle dědou má náš syn nejhezčí vztah, takže se ani trochu nebojím, že by si děda neporadil s jeho otázkami, i když jsou často zvláštní a vtipné. Původně to mělo být vtipné, ale asi to nakonec moc není, co nadělám, jinak to neumím.
Hrozně se těším na další otázky a hlášky našeho syna, i když ne vždy je to jen o smíchu. Bojím se že jednou přijde věta: „Nemáte mě rádi, protože nejsem váš.“ Jistě že ho milujeme nejvíc na světě, ale dětský svět je nevyzpytatelný.
Přečtěte si také
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 4678
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 3382
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 1868
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 4749
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 1522
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Manžel mě přiměl podepsat smlouvu. Teď mě vyhazuje z vlastního baráku
- Anonymní
- 26.10.26
- 1940
Nikdy by mě nenapadlo, že člověk, se kterým jsem strávila patnáct let života a vychovala dvě děti, mě dokáže takhle podrazit. Věřila jsem mu, podporovala ho a roky se starala o rodinu, zatímco on...
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 2109
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1866
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 6094
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 441
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
možná ta jeho věta jednou přijde, možná ne…Ale věřím že vy si s tím poradíte a i tohle mu vysvětlíte tak, že samozřejmě pozná že ho rádi máte a hlavně, že ve skutečnosti je váš 
netreba slov
- já jsem adoptovaná, rodiče mi to řekli ve třech letech, že si mě byli vybrat v kojeneckém ústavu (tehdy pěstouni naštěstí nebyli), nikdy dál jsme se v tom nebabrali, vzala jsem to jako fakt, ale pořád jsme se všichni chovali, jako bych byla jejich biologické dítě,
