P. S. T. M. - 49

  • Snažení
  • Missorka
  • 10.09.04
    • načítám...

LÁSKA MATEŘSKÁ, LÁSKA NEBESKÁ... Nazdárek, téma dnešního deníčku mi straší v hlavě už delší dobu a konečně se mi snad podaří najít ta správná slova a trochu to sepsat.

Taky se omlouvám, že to asi nebude moc vtipné, ale spíš „na takovou vážnější notu“…

Když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, byla jsem strašně šťastná, ostatně jako my všechny tady, ne? :-) Zároveň je to ovšem obrovskej krok do neznáma. O všem co se bude dít (následujících 9 měsíců, ale i potom) máte nějakou svoji léty zformovanou představu. Přemýšlela jsem o tom. Je ovlivněná vaším okolím, vaším pohledem na svět dokonce i filmy a literaturou. A taky emiminem, samozřejmě… :-)
Svoje těhotenství jsem si i přes nějaké menší problémky užívala. Vychutnávala jsem si nákupy pidivěciček a ostatní výbavičky a přípravu pokojíčku. Na matkách v okolí jsem si ujasňovala, že „TAKHLE TO JÁ TEDA ROZHODNĚ DĚLAT NEBUDU!“ a negorázně jsem se těšila. Pořád jsme si s mužem představovali, jak bude Vojta vypadat, jak mu to bude slušet, jak bude úžasnej… Ale byly to jenom představy. Nedokázali jsme si ve skutečnosti představit, jak moc nás dostane realita.

Čím víc se blížil termín porodu, tím víc jsem měla pocit, že si to naše miminko nikdy nepochovám. Pořád jsem muži doma skučela „ať už se narodí, a ať už je v košíkuuuuuuuuuu…“. :-) (Mimochodem asi si se mnou docela užil, protože než jsem otěhotněla, tak jsem zase každej měsíc škemrala „ať už tam jeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee…“ :-) Strašně jsem se těšila a zároveň tak trochu bála. Jestli to zvládneme, jestli budu dobrá máma. Strašně jsem chtěla být ta nejlepší na světě.

A pak se Vojta narodil.

Rozjel se kolotoč pocitů.

Porod jsem čekala kratší, ale zvládnout se to dalo.

Představovala jsem si, že muž bude skvělej a byl.

Představovala jsem si, jak budu statečná a nebyla jsem.

Představovala jsem si, jak budu žertovat a humor mě přešel už večer, a to se Vojta narodil až ráno.

Představovala jsem si, co všechno mu řeknu, až mi ho položí na bříško a zmohla jsem se jen na „Ahoj, ahoj, ahoj…“

Představovala jsem si, jaké to bude se ho poprvé dotknout a když jsem konečně mohla, vím, že mě strašně zarazilo, jak byl teploučký a měkoučký.

Představovala jsem si, jak zůstaneme všichni tři na porodním sále a budeme si to užívat, ale Vojtu odnesli do inkubátoru.

Představovala jsem si, jak se budu všechno učit, ale většina věcí okolo miminka šla docela sama, instinkty zapracovaly…

Představovala jsem si, že Vojta bude nejkrásnější miminko na světě, ale skutečnost předčila moje očekávání. Nejen, že byl v porodnici bezkonkurenčně nejkrásnější, ale byl prostě asi o dvě třídy jezčí než ostatní miminka… :-)

Představovala jsem si, že nějaké šestinedělí mě nemůže rozhodit a krutě jsem se mýlila.

Představovala jsem si, že budu nad věcí a všechno zvládat a málem jsem brečela, když měl jít muž po týdnu s náma doma zase do práce.

Představovala jsem si, že ho budu milovat od první chvíle…

… a nevím. Strašně mě to zaskočilo. Byl nádhernej, všechno bylo v pořádku a ve mně se všechno vařilo jak v papiňáku. Velká tíha zodpovědnosti. Strach z každého jeho pláče. Že nevím co chce. Že mu nerozumím. Že ho možná dost nemiluju. Že třeba nezvládnu být tak dobrá máma, jak bych chtěla být.

Všechno to byla blbost.
Pochybnosti naprosto zbytečný.
Chtělo to jen čas.

A pak, v šest hodin ráno, když jsem přebalovala a koukala na Vojtu jedním polorozlepeným okem, mě to strhlo. Bylo to jako příboj. Lavina. Sluníčko. Něco, co nejde zastavit, úplně vás to pohltí a víte, že už to nikdy nezmizí. Uvědomila jsem si, že ho miluju celou svou bytostí a nedá se to s ničím srovnat… S ničím co bylo. Protože všechno je nové. A nádherné. Mám totiž syna.

Tenhle článek píšu hlavně proto, že si myslím, že takových je nás víc. Jenom o tom nemluvíme, protože OČEKÁVÁME, že naše dítě budeme milovat od rpvního okamžiku a zaskočí nás, že je to jinak. Myslím, že je spousta žen, co pociťují ten příval lásky hned po narození jejich dítěte. Já k ním nepatřím. A nejsem proto špatná máma. Jen mi to trvalo o malinko déle… :-)

Krásný týden a budu ráda, když mi napíšete, jak to bylo u vás…

Peta

Přečtěte si také

Deník: Život na vedlejší koleji (3. díl)

Deník: Život na vedlejší koleji (3. díl)
  • Anonymní
  • 05.05.26
  • 638

Víkend byl peklo. Znáte to, holky – takový ten hrozivý klid před bouří, kdy se na manžela usmíváte, podáváte mu ovladač, ptáte se, jaký měl den, a v duchu ho přitom porcujete tupým kuchyňským nožem.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Katcha
2434
10.9.04 19:50

Ahoj, že bych byla poprvé první?
Péťo, myslím, že tímhle deníčkem mluvíš z duše většiny čerstvých maminek. U mě to bylo veeelmi podobné. Měla jsem divný pocit, že bych své dítě měla milovat od prvního okamžiku a mnohem víc. Styděla jsem se o tom i přemýšlet… A nejdřív se dostavil pocit té hrozné zodpovědnosti za to malinké nemohoucí a na mě naprosto závislé stvořeníčko, byla jsem víc vyděšená než šťastná. Ale za to vše mohly pravděpodobně hormony, protože svojí holčičku samozřejmě miluju jako nic na světě. Vlastně… nejspíš tu lásku budu muset brzy rozdělit na dvakrát … nebo zdvojnásobit? Je to vůbec ještě možné? To se ostatně zanedlouho dozvím :-)
A možná to bude trvat kratší dobu než ty 3 týdny do termínu. Před chvílí jsem vylezla z horké vany kde jsem rozháněla dost silné MS bolesti. Tentokrát to pomohlo, uvidíme na jak dlouho.
Katka a Víťa 37tt

  • načítám...
  • Zmínit
Missorka
10.9.04 19:54

Ahoj Katko,

a díky. Já se totiž trochu bála, tenhle deníček je pro mě až moc osobní. Ale pak jsem se rozhodla ho sem vrazit, taková tak trochu psychoterapie…

Jo, a kdyby u vás nastaly nějaký PŘEKOTNÝ UDÁLOSTI, tak očekávám SMS, jo? :-)

P.

  • Upravit
Luca71
850
10.9.04 19:58

Ahoj Peťo,

moc krásně napsané! Jako ostatně všechny tvé deníčky.
Strašně ráda k vám nakukuju od podzimátek.

A jak to bude u mě, doufám uvidím co nejdřív!
Zdravím, přeju hezký víkend a posílám pohlazení bezkonkurenčně nejkrásnějšímu miminku :-)

Lucie+ Vilík (38+0)

  • načítám...
  • Zmínit
Katcha
2434
10.9.04 19:58

Péťo,
jasně že dám vědět, ono ale nejspíš to tak horké nebude, asi jsou to poslíčci. U Míši jsem nic takového neměla tak nevím, prý bývají častěji u vícerodiček tak uvidíme. Manžel s Míšou zítra odjíždí na víkend takže budu v klidu a třeba se břicho uklidní. Přece jen ta skluzavka na pískovišti je dost vysoká, Míšu jsem tam několikrát odpoledne vy:,–(ila, váží 13 kilo, v 9.měsíci je to možná až dost aktivního pohybu…
 Katka

  • načítám...
  • Zmínit
Gabinka1
6545
10.9.04 20:19

Ahoj Péťo,
i když bránice se smíchy netrhá, je to strhující deníček…a je opravdu fajn, když si přečtu, že i tohle je jedna stránka věci…že ty hormony daj zabrat…Takže je dobře, že víš, že nejsi špatná máma…a kdo ví, třeba u druhého to bude jinak:)
Ještě jednou díky za hezké počtení…
Gabča a Barča 38tt - přejeme všem krásný víkend

PS: Katcho…ne že mě předběhneš..víš, co jsme si dneska říkaly:)))

  • načítám...
  • Zmínit
Brendy
232
10.9.04 20:28

Ahoj Peto,

nakukuji k Vam od Brusincat a na tohle tema mi neda nereagovat.. Napsala si to tak pekne, presne tak jak jsem to citila a citim ja, jen jsem se asi bala nahlas rict. Na miminko jsem se hrozne moc tesila cele tehotenstvi a posledni tydny jsem byla uz pekne otravna a nedockava a porad okoli terorizovala tim, kdy to uz konecne bude !!?? Porodu jsem se vubec nebala, rikala jsem si,kdyz to zvladli vsechny,tak proc ja ne!? Hlavne at uz rodim a muzu si mimouska pochovat . Pak to prislo (ten porod) a taky me humor hodne rychle presel! Ale nakonec byl Filipek na svete,jenze s tim se jaksi nedostavil ten pocit, o kterem jsem vsude slysela a cetla, to neskutecne stesti a laska… Pro me to opravdu nebyl ten nejkrasnejsi okamzik v zivote, cele sestinedeli jsem probrecela, mela jsem depky, zdalo se mi,ze nic nezvladam, ze se to nenaucim,ze nejsem dobra mama a hlavne, ze uz nic nebude jako driv. Manzelovi jsem neustale bulela na rameni, ten to nechapal a ptal se proc a ja jsem rikala, proto a bulela jsem jeste vic.Uz nevim presne kdy prisel ten zlom,asi jak jsme se spolu s Filipkem zabehli, rozkojili jsme se… A ted je pro me kazdy den s nim nejkrasnejsi v zivote, opravdu! Moc a moc ho miluju! Kdyz spinka, tak se uz tesim na okamzik, kdy otevre oci a zase si budem hrat, pujdem na prochazku nebo budem papat. Kdyz jde s tatinkem na prochazku, tak se mi po nem styska uz za pul hodiny, ze si uz casto rikam,ze jsem nejaka vadna.
Jak si napsala, je to jako lavina, pohlti te to a uz te nepusti!
Pozdravuj od nas Vojtiska.

pa

Brendy a Fifa 8 m

  • načítám...
  • Zmínit
claudia02
1124
10.9.04 20:53

Milá Missorko,
po dočtení a konstatování, že ačkoliv nejsem těhule, ani v šestinedělí,hormony jsou u ledu a neměly by mnou cloumat ale stejně mi slza skápla můžu napsat ( navnaděná Skřítkovejma fotečkama) jen jediné: „Béééé, já chci takyyyyyyyyyyy“ :-)))
Napsalas to nádherně, emoce z toho přímo tečou po monitoru. Tvé deníčky vyhlížím poslední dobou pravidelně a opět mě to nezklamalo, dokonce donutilo napsat!!!
Počkej až Ti Vojtíšek vlepí první uslintanou pusinu, to bude teprv lavina!!!
Ahoj
Claudie

  • načítám...
  • Zmínit
Ulrika
563
10.9.04 21:20

Ahoj Péťo,

taky musím pochválit deníček! Spousta Tvých úvah sedí i na moje pocity. Stejně to bylo všechno takový zvláštní. Třeba jak jsem ležela po porodu a vedle nás s manželem byl ten náš drobeček v postýlce, tak mi pořád nějak nedocházelo, že už je to ON. Nebo si vzpomínám, že pak v porodnici jsem měla malého u sebe a pořád jsem na něj koukala, jak tam leží v té postýlce. Kupodivu například šestinedělí proběhlo celkem v pohodě, bez nějakých depresí, a to jsem normálně takový typ, co si všechno moc bere.

Teď už jsme si na sebe s prďolkou trochu zvykli, ale mám o něj hrozný strach. A ten už asi nikdy nepřejde, pořád se člověk bude o něj bát a mít starost. Ale stojí to za to, ten malý človíček je prostě něco úžasného. (Manžel už plánuje druhého, hihi).

Ulrika z Letních miminek

  • načítám...
  • Zmínit
Missorka
10.9.04 21:23

Ulri,

u nás už je naplánováno… :-) A strašně se těším.

Psala jsem ti kvůli plavání kojenců, tak mrkni.

P.

  • Upravit
Anonymní
10.9.04 21:27

Milá Péťo:)

Celá rodinka (manža, dcerka, tchán, 40-tiletá vyženěná babička, teta (13-tiletá) a její stejně stará kamarádka sedí na naší zahradě u ohýnku, opékají si kuřecí stehýnka a popíjí (teda ta starší část osazenstva) a já tu sedím u PC s chůvičkou, protože to naše zlatíčko nejmladší dostalo z té asi změny počasí pěkný kašlík, a ne a ne zabrat, je mi ho tak líto, až bych brečela…ven si netroufám jít, je to moc daleko na doběhnutí, kdyby něco…

Ale na druhou stranu můžu být tady a čísti si emimčo a tvůj nový deníček:)

Přesně tak, jak to píšeš, jsem to cítila také…cítila jsem to poprvé, před 10-ti lety, kdy my bylo čerstvých 20 let a myslela jsem si, že nejsem normální, protože Zuzanka byla nádherná, zdravá holčička a porod v pohodě a já se jí učila milovat a byla v šoku, že to nepřišlo hned ten první den…přišlo to asi po měsíci a nepřiznala bych to tenkrát za nic na světě…samozřejmě jsem jí milovala od prvního okamžiku, ale ten pocit zodpovědnosti, ten strach o ní…možná to bylo to, co mi nedalo a nedovolilo si tu sílu lásky pořádně vychutnat a poznat jí až na samé dno…až když jsem si byla jistější, až když na mě začala maličko reagovat, až když…prostě přesně, jak píšeš:)

S Davídkem jsem si myslela, že to bude jiné. Jsem přece už máma, tak vím…prd jsem věděla…dostihlo mě to úplně stejně a byla jsem na své druhé dítě nepřipravená, pocitově nepřipravená, jak jen to bylo možné…navíc oproti tobě se mi Davídek moc nelíbil:))) Nevím proč, ale vysnila jsem si černovlasé miminko a ono mi klidně z břicha vypadne blonďaté…:)

Musím končit, písnu zbytek asi zítra..

Diny

  • Upravit
Ulrika
563
10.9.04 21:31

Taky se těším, i když si na druhou stranu nedovedu představit, že budu zase těhotná. Před porodem mi připadalo, že jsem těhotná odjakživa, ale teď mi to už přijde strašlivě dávno, ačkoliv je to teprve 7 týdnů.

Moc díky za nabídku s tím plaváním! Optám se manžela, jestli by mě k vám někdy mohl hodit. Nedavno jsem bohužel prodala svoje auto, takže momentálně jsem závislá buď na manželovi nebo na MHD. Jezdí k vám nějak rozumně socka?

Ul.

  • načítám...
  • Zmínit
Missorka
10.9.04 21:37

Socka je běsná!!!

Ale my jsme v Praze každou chvilku, myslím to vážně, vůbec to není problém.

Když budeš chtít, písni mi mail.

P.

  • Upravit
monas
907
10.9.04 21:52

Ahoj Peto!

Napsalas to moc hezky. I mě se slzy draly do očí.
Já musím říct, že u mě to bylo takové celé zmatené. Taky jsem ke konci moooc chtěla, ať už je v postýlce, ať už ho chovám (nebo ji - nevěděli jsme, co budeme mít). Pak přišel ten den. Byla jsem z toho celá paf, že už dítko brzo uvidím. Pak nastaly problémy, já musela na císař. Měla jsem jen lokální umrtvení, takže jsem „byla u toho“. Nejdřív jsem zaslechla jakési zakňourání a pak už mi ukázali mímo, které zrovna vytáhli z břicha, doktor ho držel za jednu nožičku hlavičkou dolů, celé bylo od krve a ještě mělo pupečník spojený se mnou. Začala jsem řvát a řvala a řvala a řvala. Pak se trošičku uklidnila, ale to mi ho nesli ukázat znovu - zabaleného v peřince a zase jsem spustila. Celá jsem se jim na sále klepala, že mě ani nemohli nastehovat. :-))) Byla jsem totálně šťastná. Pak mě odváželi o patro níž na JIP a ještě naposled mi ho ukázali ve dveřích. Jen jsem mu pohladila ručičku a zase se rozplakala. Přestože jsem byla šťastná, tak jsem byla totálně zmatená a tak nějak mimo. Říkala jsem si - to je on, naše dítě, ale přesto tomu něco chybělo. Vlastně mě ani nenapadlo požádat, jestli bych si ho nemohla aspoň pochovat, když je náš! Prostě jsem ho jen pohladila, jako bych nahlédla na něčí cizí miminko a bála se ho dotknout nebo na něj jen dýchnout. Bylo to tak strašně neuvěřitelné. Byl zde malý tvoreček, který je částí mne a přitom mi byl tak trošku cizí. Když mě vezli kolem manžela, tak jsem stačila jen říct: Viděls ho? Je nádhernej, že?! A manžel jen se slzama v očích řek, že je!
24 hodin jsem strávila na JIP a nesměla vstávat (měla jsem špatně píchnutou umrtvovačku, takže mi trvalo 6 hodin, než jsem mohla vůbec pohnout prsty na noze). Lukáška mi vůbec nedonesli. Měla jsem hrozné bolesti a vůbec mi nešlo rozchodit se, ale strašně moc jsem se snažila, strašně moc jsem chtěla nahoru za Lukáškem. Když mě převezli nahoru a přišel manžel na návštěvu, tak jsem se hned vydala na dětské pro malýho. Pak jsem ho poprvé držela v náruči a nesla si ho dlouhou chodbou do pokoje. Byl nádherný, nejnádhernější, „zkrátka minimálně o dvě třídy výš, než ostatní miminka“ :-))) a já brečela a brečela a myslela, že ho miluju! Ale pozor, přišli první dny péče o prcka, já měla pooperační problémy, malej byl uplakánek, nespálek a já myslela, že to nezvládnu. Doma jsme si pak s manželem pořád říkali - proboha, proč nás na to někdo neupozornil, že je to tak těžké. Byli jsme zoufalí a přemýšleli, co s malým uděláme a kam ho dáme. Bylo to fakt zoufalé, už jsme si říkali, že to nezvládnem a dáme ho k některé z babiček. Dokonce jsme v té době zcela pochopili, že může někdo tomu malému bezbrannému tvorečku v naprostém zoufalství a vyčerpání ublížit. Přiznávám, jednou mě tato myšlenka napadla! Je to strašné, ale je to tak. Naštěstí zde bylo cosi v mém srdci, které tu myšlenku hned zahnalo a já si řekla, ale vždyť ho miluju!!!! Nedala bych ho nikdy nikomu!!! Ovšem občas jsem si tím nebyla tak jistá. Časem všechno tak nějak „sedlo“ a zaběhlo se. A pak přišla ta oooohrrrooommmnááá láska!!! Miluju ho strašně moc a je to naprosto jiný a mnohem silnější pocit, než když se narodil. A myslím, že časem ten pocit stále jen roste.
Taky teď už chápu, co mi říkávala máma, když jsem byla menší a třeba mi nařezala. Už plně chápu, když říkala, že jí to bolí víc než mě. Teď když Luky zlobí tak, že prostě vypěním a nějakou mu plesknu a on to náhodou zrovna zaregistruje a rozbrečí se, tak je mi to táááák líííto a skoro bych brečela s ním.
Jo, je to pěkně zapeklitej cit, ta mateřská láska!!!!
A bojím se, že nám v životě ještě nadělá pěkné rány do srdce! No snad to zvládnem, ne?!
Ahoj
Monika a Luky (1,5 roku) od Veroniky a Šulánka

  • načítám...
  • Zmínit
letadlo
3596
10.9.04 21:54

Ahoj Peťko,

úplně rozumím Tvým pocitům. Prostě jsme si na maličkatého človíčka, co už bude navždy s námi, museli zvyknout. Pocity v šestnedělí si moc nepamatuji, ale zato ty hned po porodu ano. Hodně jsem krvácela, dlouho mě šili a pravdou je, že v první chvíli jsem měla strach snad víc o sebe než o Kajku. Možná proto, že ona byla v pořádku a spokojeně se nosila u tatínka v náručí. Dodnes se za to stydím.

Ale tak nějak jsem vnímala, že mateřská láska přichází postupně. A věř, že to všechno, co jsi doposud zažila je houby proti tomu, co teprve zažiješ. Vím, jak jsem byla šťastná, když Kajka začala dělat minikrůčky na kolínkách, když poprvé řekla máma, když vidím, jak jí to v hlavince pracuje, když mi dala pusinku a když jí řeknu, ať pohladí tetu (babičku), pohladí je, ale hned jde ke mně a nezůstane mi nic dlužná. To pak cítíš, jak se Ti chce srdce samou láskou rozskočit a myslíš si, že silnější už to být nemůže. A věř, že může. Dokonce se mi zdá, že mateřská láska je každý den silnější.

Vojtíškovi posíláme pusinku.

Jana a Karolínka

  • načítám...
  • Zmínit
monas
907
10.9.04 21:58

Haha Diny, to mě pobavilo! I já byla v naprostém šoku, protože jsem byla na 100% přesvědčená, že naše dítko bude tmavooké a černovlasé a nakonec vypadal jak no „Zlatohlávek“, tak mu říkali sestry v porodnici. Ale mě se zase naopak o to víc líbil. :-)))
 Monika

  • načítám...
  • Zmínit
HanaZana
2793
10.9.04 22:17

Ahoj Péťo!

Joj,co nám to děláš,pěkně nám maminám brnkáš na citlivou strunu.Krásný deníček,je vidět,že je,jak píšeš,od srdce.

Já patřím k maminkám,které mateřská láska zasáhla plnou silou ještě v den porodu.Klárka se narodila pět minut po půlnoci,hned,jak ji položili na mé bříško,tak jsem se rozbrečela štěsím.Ale ještě to nebylo to pravé.Jasně,byla jsem moc šťasná,holčička byla zdravá a ta nejkrásnější pod sluncem,jen jsem byla strašně unavená.A navíc Klárka hodně plakala,takže si ji sestřičky odnesly dřív,než za 2 hodiny po porodu na novorozenecké a mně se tak trochu ulevilo.Přece jen,jak nebyla přisátá,tak plakala a plakala.
Ráno mi ji přinesli na opětovné přicucnutí a já si pak ještě trochu „oráchla“ bez ní.Po vizitě mi ji přinesly a už byla jen a jen moje.Dívala jsem se na ni celé hodiny,brečela štěstím,když se „usmála“ a zašilhala u toho.Skoro vůbec jsem nespala,vážně jsem vydržela se na ni dívat hodiny.Kojení mě zpočátku hodně bolelo,i když technika byla v pořádku,mé bradavky na takový stisk nebyly zvyklé.Vždycky,když přišel čas kojení,zatnula jsem zuby a byla šťasná,že mám mlíčko pro své děťátko.
Asi týden po porodu mi vypadaly stehy z hráze,rána nevypadala dobře a já z toho byla hrozně nešťasná.Pak mi došlo,že je to prkotina,že hlavní je,že je zdravá Klárka.

A jak píše Jana,časem mateřská láska sílí,strach o dítě ale také,což si nejvíc uvědomuju,když je Klárka nemocná(naštěstí to není často),mám o ni hrozný strach.

Ale i já měla a ještě mívám pochybnosti.Jestli Klárku miluju dost.Jestli ji dobře vychovám.Jestli na ni nejsem moc přísná.Nebo moc měkká.
Asi je to tak dobře,když člověk pochybuje.Pak totiž o všem víc přemýšlí a může si to v hlavě tak trochu srovnat.

Mějte se se Skřítkem krásně,jsi pro něj určitě ta nejlepší máma,jakou může mít.

Hanka od Šulánka a Veroniky

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
10.9.04 22:45

Ahoj!
Tak jsem si ted taky trosku zavzpominala. Tedy, ne, ze by to bylo tak davno, co mala prisla na svet ( 3mesice), ale pocity byly uplne stejne. Taky jsem mela problemy a nakonec musela na cisarak. Vim jen, ze jsem mela strach , aby byli doktori rychli a male se nic nestalo.Dikybohu se povedlo. Lezela jsem na sale, klepala se jako ratlik a jen sem citila, jak po me par doktoru skace :-) ( to zni dost hloupe… ). Myslela jsem si, ze uslysim detsky krik a mala ze sebe nevydala skoro ani hlasku. Pak mi ji dali uz zabalenou. Ona jen koukala a ja cekala, kdy TO prijde. A ono nic. Tedy nic. Vedela jsem, ze to je me dite, ze patri ke me a ze bych ji mela milovat. Neprislo nic. Byla nadherna, sladka, mela jsem ji svym zpusobem rada uz od zacatku, ale nejak to porad nebyla ta euforie o niz kazdy mluvil. Za tyden nas pustily z nemocnice domu, manzel musel odjet neco vyridit a ja jsem si sedla na zidli, mala spinkala a ja brecela a brecela , jak to ted vlastne vsechno zvladnu. Uplynuly asi 2-3 tydny ( musim rict, ze mala byla i pres noc zlata ) a jednoho krasneho dne to prece jen pri kojeni prislo. Byl to takovy naval citu, az jsem tomu sama neverila. Vedela jsem uz jiste, ze sve dite moc miluji a den po dni se to stupnuje. Ted ma Sarinka 3 mesice a je to moje milovana beruska, za kterou bych i dychala. Jsem rada, ze jsem mela moznost poznat „materskou lasku“, protoze krasnejsi pocit asi uz neexistuje…

Miska

  • Upravit
kacii
210
10.9.04 23:04

Ahoj:o)
Peto, denicek me opet dostal, mozna i proto, ze tenhle tyden je v zivote naseho broucka tak trochu prelomovej, spousta veci se stala POPRVY a ja u toho bilancuju:o)

Nas porod byl dlouhej a kdyz konecne Matysek doslova vyskocil ven, citila jsem neskutecnou euforii. Odnesli ho na osetreni a ja lezela na zadech, dr. me sil a ja brecela a smala se a rikala si, proboha nebul, vypadas jak idiot:o))
Pak prisel Martin s uzlickem v naruci a ani mi ho nechtel ukazat!!! Doma mi pak vypravel, ze mu najel fotrolin, coz je specialni hormon:o))) a on citil jen: „NIKOMU TE NEDAM!“ Dokonce ani me ne:o)) Takze jsme se tak trochu pretahovali:o))
Jestli budu nebo nebudu dobra mama, to me ani nenapadlo resit, dokonce ani ted ne:o) Nejak to jde vsechno samo a kdyz to nejde, chvili pockam a ono to nejak dopadne:o))
Ale jedna vec me prekvapila: Matyska mam kazdym dnem radsi, nekdy mam pocit, ze ho rozmackam a rceni: samou laskou snist, dostalo docela smysl:o))

Lenka&Matysek (osmimesicni a dvojzuby:o))

  • načítám...
  • Zmínit
Budulinek
850
11.9.04 08:40

Ahojky holky,

tak se vydáváme směr porodnice. Už to není jenom takové kap kap, ale čůr, kap, kap,kap. Tak to jedeme prubnout. Přinejhorším nás vrátí. Bolesti zatím žádné.

Nejsem já prdlá, první co mě v noci napadlo, když jsem se vzbudila mokrá, bylo, že si musím umýt hlavu - už je to splněno.

Radka - Missorko připrav se.

  • načítám...
  • Zmínit
Katcha
2434
11.9.04 08:50

Budulínku,
myslím na Tebe!!!!! Já včera vlezla do vany s horkou vodou abych rozehnala poslíčky a pro jistotu jsem pak taky umyla hlavu :-))) Nejsi prdlá, budeš se Kubíčkovi moooc líbit!
 Katka

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
11.9.04 09:58

Ahojky kočky a Missorko zvlášť :-)

myslím, že pocity převážné většiny maminek jsou asi stejné. Taky mě to nezasáhlo hned po narození Adámka, ale až o něco později, přičemž přesně neumím říct, kdy. Adámek je prostě nejmilovanější chlapík na světě, kterého bych nedala za miliardy. Vždycky když přijdu z práce a už vím, jak mě přivítá, je to ta nejlepší vzpruha a ten jeho úsměv je prostě nepřekonatelný. Samozřejmě, že byl také nejkrásnější miminko na celém světě. Teď řeším, asi zbytečně, jak budu milovat dvě děti najednou, ale ono to taky přijde samo. Říkám si, že snad už víc milovat Adámka nemůžu a jak se do toho ještě vejde Tečka? Tyhle úvahy jsou určitě zbytečné, přijde to prostě samo.

Adámek se mi sápe na klín a už to víc nejde psát.

tak zatím papa

Veronika, Adámek a Tečka

  • Upravit
Luca71
850
11.9.04 10:15

Raduš,

móc držím pěstičky!!!
Myslela jsem, že na mě počkáš, hih :-)
A pokud se Vám to dnes podaří, budete mít skvělé datum! Dvě jedničky za sebou, Kubíček bude v životě jednička! :-)
A co se týče hlavy… rozhodně nejste a ni ty, ani Katka výjimky. Nechápu, co je to za mozkový proces, ale slyšela jsem to už od mnoha mamin.:-)
Tak hodně štěstí!!!

Lucie+ Vilík (38+1)

  • načítám...
  • Zmínit
Gabinka1
6545
11.9.04 10:27

Radko hrozně moc na tebe myslím a držíme Vám všem palce…už se těšíme na zprávičku o vyklubání Kubíčka:)
Tak ať to je rychlé a už si ho můžeš chovat…
Jinak s tou hlavou to napadá nevím proč každého…no asi se chceš Kubíkovi ukázat v tom nejlepším světle:)
Držím palce
Gabča a Barča 37+3

  • načítám...
  • Zmínit
Budulinek
850
11.9.04 11:09

Ahojte holky,
tak jsme zase doma. Prý toho odteklo málo a protože bydlíme kousek od porodnice dovolili mi jet domů. Jsem otevřená na více než prst, čípek je už spotřebovaný. Prý to vypadá nadějně.

Jdu si přečíst deníček.

Zatím se mějte Radka (už jsem měla takovou naději áááá nic)

  • načítám...
  • Zmínit
Slysil
2178
11.9.04 11:15

Ahoj Radus,

precetla jsem si v nasem Ostravskem denicku info o plodovce tak rychle mrknu do vaseho denicku a ty uz jsi zase doma, no ale vypada to nadejne, tak snad nejpozdeji zitra se uz budete radovat s Kubickem v naruci. Anicka tam taky jela? Tak moc na tebe myslime, drzime pesticky a nezapomen mi poslat sms :-)
Jo a nerikala vam Jana ve cvicu, ze se bude zrejme otvirat cviceni maminek s miminky?

Tak pa Radka+Romanek

  • načítám...
  • Zmínit
Gabinka1
6545
11.9.04 11:26

Alespoň nebudeš v nemocnici déle, než je nutné, když to máte kousek…bude ti to příjemnější…že to je plodovka máš potvrzené, že to vypadá nadějně je super, takže držíme palce…věřím, že Kuba brzy vyleze:)
 Gabča

a neber to, jakože nic…abys pak nebyla překvapená tím fofrem:)

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
11.9.04 12:13

Radko,

přeje, ať to jde rychle, bezbolestně a ať máš Kubíčka rychle u sebe. Já bych si moc prála, aby se narodil ještě dnes, mám totiž narozeniny.

Hodně štěstí přeje Jana a Karolínka (do Šulánka a Veroniky)

  • Upravit
letadlo
3596
11.9.04 12:14

Omlouvám se, že jsme byla anonymní, nějak jsem si toho nevšimla.

Jana

  • načítám...
  • Zmínit
Budulinek
850
11.9.04 15:45

Ahojky Slysil,
s Anickou jsem mluvila po telefonu a právě ona mi řekla ať jedeme do porodnice. Prý raději třikrát zbytečně než jednou něco prošvihnout. A naordinovala nám na dnešek „pěkný večer s taťkou.“
Jak se ve mě paní doktorka pošťourala, tak jsem přestala i téct a zase to je jenom kap kap jako včera.
Kubíčkovi se vede dobře a podrž se změřila ho na 3,5kg. Tak teď babo raď. Uvidíme kdo měl lepší odhad, jestli holčičanda nabo v porodnici.

Radka

  • načítám...
  • Zmínit
Budulinek
850
11.9.04 15:47

Ještě jsem zapoměla, Jana o cvičení maminek s dětmi nic neříkala. Radka

  • načítám...
  • Zmínit
Budulinek
850
11.9.04 15:51

Jano, všechno nejlepší k narozeninám. Maja (manžel) ráno říkal, že si Kubíček vybral zvláštní datum - prý ještěže to nejsou dvojčata. To jsou dvoj až trojsmysly mého muže, které tak miluju a pokaždé mě rozesmějí.

RAdka

  • načítám...
  • Zmínit
Missorka
11.9.04 16:03

Už to začíná být krásně napínavý, to se mi líbí…

Dvojsmysly tvého muže mě docela dostaly, ale já teda Kubíčka na dnešek ještě netipuju, uvidíme, kdo bude mít pravdu… :-)

Užívej posledních pár hodin s bříškem, bude se ti po něm stýskat (a občas si budeš přát, aby byl Kubík zandavací :-)

Peta a Skřítek (v péči babičky)

  • Upravit
Katcha
2434
11.9.04 18:23

Ahoj Gábi,
co dělá bříško? To moje je v klidu tak nemusíš tak spěchat, já tě nepředběhnu! Nevím jestli to je tím, že dnes nepiju maliník nebo že tu není mé 13-kilové závaží Michalka…
Jsem na chatu.
 Katka

  • načítám...
  • Zmínit
Budulinek
850
11.9.04 18:58

Ahoj Peto,

tak dneska to určitě nebude a kdoví jestli zítra. Jak už jsem psala výše, když se ve mě paní doktorka „pošťourala“ máme celkem sucho. Takže čekáme dál.

Tvůj deníček je opravdu krásný, já mám úplně stejné předtavy jako si měla ty, tak uvidíme. Ale i švagrová říkala, že ta láska přicházela postupně a teď by za Piškvorku i dýchala.

Radka

  • načítám...
  • Zmínit
Gabinka1
6545
11.9.04 22:38

Ahoj Katko…
no, tak jsem tě asi na chatu nechytla:( Sic tam juknu, ale asi už nebudeš:)))
Bříško…bříško je moje malá potvůrka:) Celé odpoledne mám KO po 20min, tak uvidíme, jestli se to přes noc uklidní…osobně to spíš dávám za vinu zácpě, event. dnešní práci…Jedna věc je jistá, že to krásné a vrtící se bříško mě dneska nenechalo se tulit (byla u toho i sranda, ale bohužel:()…
Je možné, že tvoje bříško dostalo zabrat při tom zvedání Michalky…však uvidíš…a s tím předbíháním? No já to radši nebudu řešit, ju?:))) Ale kdybychom se v tom Motole sešly, bylo by to super:)
Dobrou noc a zítra se zas ukážu
 Gabča

  • načítám...
  • Zmínit
Missorka
12.9.04 08:54

Takže dámy,

Skřítek si vytvořil „noční režim“. Ovšem mně jako jeho matce absolutně nevyhovuje, nicméně chápu, že můj názor je zcela podružný a irelevantní…

Usíná sám, to je fakt a za toho miluju. :-) Jsa položen do košíku s plínou muchlovačkou chvíli poslouchá rádio a do deseti minut je tuhoň. Je to paráda, až ho to zas přejde, budu si těžce odvykat. První vstávačka v 1:30 a pak už jedeme ve 4 a v 6 a to je konec. V 6 hodin je to nejroztomilejší miminko na světě, chce si povídat a chechtá se na všechny strany. Škoda, že to jeho těžce zkoušená matka nevychutná, protože je v polobezvědomí. Pak má ještě jeden oblíbenej trik (a já mu na to vždycky skočím, jsem pitomá) - kolem 7:30 začne předstírat spánek, takže ho dám do košíku, lehnu si a skoro zaberu. Za deset minut ovšem vstáváme (asi jako - teď jsem si výborně schrupknul a koukej mě mámo bavit.) V ten moment se však už moje vstávání rovná exhumaci. :-)

No, tak jsem vám to popsala a jdu něco dělat. Teď totiž usnul, ale já už mu na to ani náhodou neskočím (tudíž předpokládám, že bude spát pohodové tři hodinky a vzbudí se až na kojo kojo…) :-)

Peta a Skřítek

  • Upravit
Katcha
2434
12.9.04 09:19

Dobré ráno Péťo :-)))
nezoufej, mohlo by být i hůř!!! U nás se vstávalo jednu dobu i v PĚT! To byl Míše asi tak rok, s kojením přestala a přestala se budit v noci tudíž byla vyspinkaná o to dřív. A přece nebude marnit čas nějakým nesmyslným spaním! Časem to pusunula na šestou - ó jak jsem byla šťastná! Teď vstává kolem sedmé, ovšem už tak od půl ji slyším jak si povídá s plyšákama. Když nás jednou za 2 - 3 měsíce nechá vyspat do osmi - to ji blahořečíme. Mě teda ta sedmá už celkem vyhovuje, zvykla jsem si a budím se tak i když je třeba u babičky.
Takže neboj nic - než bude Skřítek chodit do školky nebo do školy tak si vstávání posune, že ho nebudeš moct ráno vytáhnout z postele :-)))

Katka a Víťa 38tt

  • načítám...
  • Zmínit
Missorka
12.9.04 09:24

Katko,

díky moc, taková útěcha s výhledem na vylepšení v horizontu pěti šesti let vždycky potěší! :-)

A jak je to u vás dneska s kámošema poslíčkama, pořád jsou na návštěvě???

P.

  • Upravit
Katcha
2434
12.9.04 09:31

Péťo,
poslíčci se neukázali včera celý den, teda tvrdnutí břicha a tlak na spodek považuju za běžný stav. Ale ty děsné MS bolesti ne. Včera jsem vynechala maliník, teď jsem si ho uvařila a vypila tak jsem zvědavá, jestli se ukážou. Ale spíš to bude spojené s tou fyzickou námahou. Sice jsem včera převlíkla povlečení, prala a věšela prádlo, ale přece jen s Míšou je to asi aktivnější :-) Vrátí se s taťkou někdy odpoledne. Já bych teda s porodem počkala na začátek příštího týdne, 21.9. má narozky babička a kdyby Víťa jo spěchal tak 19.9. je hezké datum což ovšem nestíhám 20.9. zubařku… No je to dilema, naštěstí na mě houby záleží :-)
 Katka

  • načítám...
  • Zmínit
Katcha
2434
12.9.04 09:38

Jo ještě bych měla otázečku - vaše zrenovované dveře vypadají krásně, jak jste to dělali? Že by samolepící tapeta (moje velká kamarádka)? A co futra? Napiš mi to prosím kdyžtak do soukromé zprávy. A nespěchá to, až budeš mít volnou chvilku… :-) Dík
 Katka

  • načítám...
  • Zmínit
bolero
738
12.9.04 15:40

AHOJKY MISSORKO a všechny ostatní PSTM,

Nejdřív bych vás všechny chtěla mooooooooooooc pozdravit, doufám, že se máte všechny fajn.

Missorko, Tobě jeden extra veliký pozdrav, protože to co jsem zažila při čtení tohoto deníčku a komentářů se mi už dlouho nestalo. Slzy mi tekly proudem a tečou pořád??.. Úžasnej deníček, přesně si vystihla moje obavy, které se mi teď honí hlavou.

Od té doby, co otěhotněla moje nejlepší kamarádka ? je ve 26.týdnu ? mám pocit, že už jsem špatná matka teď jako těhotná, a co teprve potom, až bude malá venku.
Zvykla jsem si brát svoje těhotenství jako samozřejmost a tak se navenek neprojevuju jako infantilní těhule, která by neustále oslovovala svoje bříško budoucím jménem dítěte, neustále nesleduju, co právě dělá, nevím přesně jakou má v bříšku polohu, ani neotravuju manžela, aby svůj volný čas trávil s rukou na mém břiše. Jenže ona to dělá přesně tak a tím ve mně vzbuzuje pocit, že asi ke svému miminku necítím tytéž silné city jako ona k jejich Vašíčkovi.

Od té chvilky, co vím, že malá půjde ven císařem se tenhle pocit ve mně ještě zvýcenásobil. Jsem správná matka, když ani nebudu schopná si svoje dítě ven vytlačit, neselhala jsem tím nějak? Neochudím svou holčičku o nějaké citové pouto vzniklé přirozeným porodem, když mi jí budou vyndavat neosobně z břicha na operačním sále, co když jí nebudu dostatečně milovat, když si jí sama neporodím, ale nechám se jenom kuchnout? Co když pro ní nebudu mít po císaři mlíčko, abych jí mohla kojit, co když hned od začátku tímhle všechno pokazím a ono to už nepůjde nikdy napravit?

Možná jsem jenom trochu moc přecitlivělá, tlučou se mnou hormony. Ale mě je tak strašně líto, že nebudu moct rodit, že nikdy nebudu mít svojí holčičku hned po porodu na svým bříšku, a že jí nebudu moct od začátku hladit a utěšovat, že ošidím jí, Jirku i sebe o ten okamžik narození, že tam u toho nebudeme moct být spolu. Moc mě to mrzí a v posledních hodinách nemůžu myslet na nic jiného.

Nezlobte se na mě, že vás tedy otravuju svým depkoidníkem, ale jsem z toho opravdu zoufalá. Mísí se ve mně šílená směs pocitů, protože se na malou moc těším a zároveň se bojím toho, že už to bude tak brzy. Nemám svoje pocity komu ventilovat, protože valná většina lidí v mém okolí nechápe, co mám za problém. Jirka je ze mě už taky nešťastný, tak se ho teď snažím šetřit, pro něho to narození taky bude určitě šokem a velikým zvratem v životě, tak ať se v klidu těší.

Původně jsem chtěla psát o něčem úplně jiném, ale třeba se k tomu ještě dneska dostanu.

Jsem moc ráda, že vás všechny mám.

Markéta a Markétka 38+6 tt

PS: Jinak termín porodu je 21.9. a protože je malá nožičkama napřed, tak si jdeme 20.9. lehnout do porodnice na plánovaného císaře.

  • načítám...
  • Zmínit
Katcha
2434
12.9.04 16:37

Ahoj Markéto,
je pochopitelné, že se cítíš nedobře kvůli plánovanému císaři. Ale znovu Tě chci ujistit, že nemáš co vyčítat sobě, že nejsi schopná porodit normálně, ani nikomu jinému. I při normálním porodu se může situace zvrtnout a CŘ je nevyhnutelný, navíc většinou hodně spěchá. Takhle vám komplikace nehrozí když je vše plánované, Markétka bude mít hezkou kulaťoučkou nepomačkanou hlavičku. Budou Ti to dělat v epidurálu? Pokud ano tak vlastně budeš pořád „při tom“, Markétku můžeš hned vidět a aspoň ji pohladit. A manžel může být u prvního ošetření a chovat ji.
To kojení může opravdu nějakou dobu trvat, ale taky můžeš mít mlíko hned!
Mě se Míša narodila CŘ v úterý ráno a mlíko se spustilo až v sobotu večer. Ale mě odstraňovali srůsty na střevech takže jsem až do pátku nesměla nic jíst jen pít takže to se na tom mlíku taky podepsalo. Ale jakmile teklo, Míšu žádná láhev nezajímala. A to jí hned dali dudlíka a dokrmovaná byla z láhve :-/ Nejdřív jsem ji teda vždycky potrápila 5 minut u každého prsa, stříkačkou jí tam stříkala aspoň čajík aby ji sání naprázdno neodradilo a pak dostala Bebu.
A další + císaře - nebudeš mít žádné problémy s případným nástřihem a šitím což taky může nadělat dost paseky.
A třeba Tě Markétka tak trochu zkouší co vydržíš a když se s tím CŘ smíříš tak se „natruc“ otočí :-) Vždyť na to má ještě týden!
A poslední věc - to, že se nechováš infantilně neznamená, že nebudeš dobrá máma!!!!
Ikdyby byla Markétka hlavičkou dolů, stejně bys byla nervozní jako prvnička s blížícím se porodem :-) Kde jinde ty pocity ventilovat než mezi maminkama a nastávajícíma maminkama? Manžel se může sebevíc snažit Tě pochopit a utěšit, ale s ním hormony necloumají což je na druhou stranu výhoda.
Tak si užij zbývající dny s bříškem a netrap se zbytečně.
Katka a Vítek 38tt

  • načítám...
  • Zmínit
Missorka
12.9.04 16:58

Markét,

poslala jsem ti maila.

P.

  • Upravit
Lajka
296
12.9.04 17:52

Ahoj Peťo,

vloudila jsem se ti do deníčku a musím ti k němu pogratulovat a zároveň ti za něj lehce vyčinit:-) Nevím, jestli mi to někdo teď uvěří (a vlastně je mi to i trochu jedno), ale něco podobného jsem plánovala sepsat do deníčku našeho (k Brusinčátkům). Na druhou stranu musím uznat, že tak bravurně bych to sotva zvládla, tudíž za své ty, ty, ty okamžitě přidávám paci, paci :-)

U mě to probíhalo trošku jinak, i když ten základ je dost podobný. Celé těhotenství jsem si moc a moc užívala, bylo mi báječně, každodenní problémy jsem najednou řešila s lehkostí, protože mi připadaly naprosto malicherné a v porovnání s tím, co mě čeká, nedůležité. Cítila jsem se tak skvěle, že jsem si tajně přála, aby tohle úžasné období nikdy neskončilo. Svým způsobem to došlo tak daleko, že jsem se na miminko ani nijak zvlášť netěšila. Když jsem si tohle uvědomila, začala jsem se bát, že budu hrozná matka. Ostatní těhulky mluvily o tom, jak se těší, o svých obavách, jestli to zvládnou. U mě se takové pocity nějak nedostavovaly a já z toho byla na větvi. Chtěla jsem si ten život s obrovským břichem co nejvíc prodloužit, protože mi nějak začalo docházet, že s miminkem přijdou ty opravdické starosti a strach. Strach o toho tvorečka, kterého přivedu na svět, neskutečná zodpovědnost za to, že jsem se k něčemu takovému odhodlala.

Utěšovala jsem se tím, že v okamžiku, kdy svoji Lochnesku (tak jsme jí tenkrát říkali, možná si ještě někdo vzpomene) poprvé uvidím, stane se ze mě matka a všechno bude jinak. Snad jsem očekávala, že mě osvítí nějaký duch mateřství…

Holčička se narodila, já byla šťastná, ale ten pocit absolutní lásky a něhy se nějak nedostavil. Nechci napsat, že jsem k ní necítila nic, ale… Těžko se to vyjadřuje, nevím, jaká použít slova, aby to nevyznělo, že mi moje babuška byla lhostejná. To ne, bylo to, jakoby mě k ní a péči o ni nevedlo srdce, ale mozek. Prostě takový vnitřní hlásek mi oznamoval (nědy velmi suše), co mám dělat a jak se mám i cítit! Byla jsem zmatená a pořád si v duchu opakovala: „Hlavně to na sobě nedej znát!“

Časem ten hlásek v mojí hlavě začal slábnout a aniž bych si to nějak zvlášť uvědomovala, Andulinka se mi začala vrývat do srdce a do duše takovým způsobem, že… (teď tady slzím a sotva vidím na monitor).

Z té malé upatlané hromádky, kterou mi vloni den před Silvestrem položily na břicho, se stala už víc než osmiměsíční slečna, na kterou se nemůžu vynadívat. Ano, mám o ni strach (a už ho budu mít celý život) a cítím nesmírnou zodpovědnost za to, že jsme se s manželem rozhodli ji přivést na svět, ale zároveň vím, že to bylo a navždy bude to nejkrásnější rozhodnutí, ke kterému jsme kdy dospěli (doufám, že se takhle skvěle rozhodneme ještě aspoň jednou). Zároveň jsem moc vděčná životu (přírodě, Bohu - na pojmenování nezáleží) za to, že jsme to mohli zrealizovat.

Děkuju! A tobě Missorko, děkuju za všechny maminky, které měly, mají nebo budou mít podobné pocity.

Lajka + Áňa (8,5 m)

  • načítám...
  • Zmínit
binky
880
12.9.04 18:38

Ahoj.
Vždycky(od té doby co jem začala myslet na mimčo)jsem věděla že mít miminko je strašná odpovědnost.Teď si to ale uvědomuji 100*,a čím víc se blíží datum porodu tím větší mám strach jestli budu dobrá máma.Jestli se o toho tvorečka budu umět starat,jestli poznám proč pláče,jestli mu jednou budu umět dobře poradit.Mám úplně stejné pocity jako ty a většina holek tady.Navíc když se mě někdo zeptá jak se těším,odpovídám „já ani nevím“.Těším se a moc,ale ten strach tady prostě je,nebojím se faktu že se budu muset přispůsobit miminku a jeho potřebám,ale bojím se té zodpovědnosti.
Snad z nás budou dobré maminky a ty naše sluníčka jednou přijdou a řeknou"maminko,taínku jste ti nejlepší rodiče které jsem mohl mít"a já vím že v tu chvilku budu nejšťastnější tvoreček na zemi a ve vesmíru.
Všem nám přeju ať jsou z nás PRIMA RODIČE!!
Binky+Eliška31tt

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
12.9.04 20:36

Missorko,
díky moc za deníček. Moje zlatíčko se tady protahuje vedle v kočárku a já brečím dojetím. Jseš odvážná, že jsi to dokázala takhle popsat. Já jsem si myslela, že jsem pomalu jediná, že všichni ostatní jsou nadšený a zvládaj v pohodě.
V porodnici jsem byla z malýho nadšená, na první noc jsem se rozhodla, že ho nechám u sestřiček a pak jsem se v noci vzbudila a nemohla se dočkat rána až mi ho přinesou.¨
Tomášek byl v porodnici hrozně spavý miminko a pravý opak nastal, když jsme přišli domů. Byla jsem nešťastná, nevěděla proč brečí a nějak podvědomě jsem cítila, že je to tím, že jsem ho nepřijmula se vším všudy. Bylo mi jasný, že teď už se s tím nedá nic dělat, říkala jsem si teda, že holt budu celý život něco předstírat, ale hrozně mě trápilo, že to syn vycítí a bude nešťastnej. Samozřejmě jsem o tom nikde nevyprávěla, jenom manželovi jsem něco lehce naznačila, ale opravdu jen lehce.
Přiznám se, že jsem měla i myšlenky, co kdyby se něco stalo, třeba nás přejelo auto nebo tak. Ne že bych to chtěla realizovat, zas tak hrozný to nebylo.
Asi po 14dnech se to víceméně ze dne na den nějak zlomilo a teď už se taky těším až se mi malej vzbudí( to teda v případě že spinká dlouho) a když se na mě při kojení směje, tak vím, že tomu se nic na světě nevyrovná.
Ještě jednou moc díky, pozdravuj Skřítka, moc mu to na fotkách sluší.
Rea a Tomášek- dnes měsíční z letních miminek

  • Upravit
Missorka
13.9.04 07:36

Mám tu čest přepsat sem úžasnou smsku:

Ahoj Peto, Kubíček je tady. Huraaa. 3,40 kg, 49 cm a narodil se v 5:05. Vsechno se sebehlo tak rychle a s takovou intenzitou, ze jsem nestihala on-line. Radka

Celé rodince gratulujeme, Kubíčkovi přejeme do života jen to nej a už se těšíme až nám maminka vylíčí jaké to bylo.

Super zprávy po ránu, co? :-)

Peta a Skřítek (Mrzimor Obecný)

  • Upravit
Slysil
2178
13.9.04 08:06

Radus, obrovska gratulace, tobe, manzelovi a vasemu synackovi! Preji mu do zivota jen to nejkrasnejsi, pohodu, zdravi, stesti a lasku! At jste brzy doma a tesim se na tvuj zazitek z porodu. Doufam, ze to Anicka stihla, kdyz to byl takovy fofr :-)

Radka + (nemocny) Romanek (dnes je nam uz 8 tydnu)

  • načítám...
  • Zmínit
Katcha
2434
13.9.04 08:43

Kubíčku, gratulujeme k příchodu na svět! Jsi vzorňák, jestli se nepletu, narodil ses přesně v termínu :-) Mamince přejeme brzké zotavení a vše nejlepší k zítřejšímu svátku, lepší dárek si nemohla přát!
Katka a Vítek 38tt

  • načítám...
  • Zmínit
Gabinka1
6545
13.9.04 09:32

Připojuji se k ostatním a přeji Radce a celé její rodince do života jen to nej…
Vidíš Radko, Kubík je hodné miminko a narodil se, jak měl:) I já se těším na to, až napíšeš, jaké to bylo:)
GaB 37+5tt

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít

„To tě manžel ještě vůbec chce, když vypadáš jako hroch?“ Vpálil mi švagr