P. S. T. M. - 91 - ODPLATA
- Snažení
- Missorka
- 15.02.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V zešeřelé garsonce zazvonil telefon. Bylo 23:52. Mladý muž nežně se sklánějící nad ležící dívkou, neněžně zaklel a s povzdechem jej zvedl:
„Nazdar. Brácha, já se strašně omlouvám, ale potřebuju s tebou mluvit. Myslíš, že by to šlo?“
Mladý muž si povzdechl, zakoulel očima a omluvně pohladil děvče, to se tiše usmálo, otočilo se na bok, zavrtalo do peřiny a zavřelo oči…
„OK, ségra co se děje, povídej. Nebo ne, vsaď se, že to uhodnu, jde o mámu, co? Nedá se to vydržet? Pořád peklo?“
Mladá žena na opačném konci linky zvážněla a i přes telefon se dalo poznat, jak se v ní mísí naštvání s beznadějí…
„Bráško, já se fakt snažila, ale to se nedá vydržet, ona mě normálně zničí… Myslím, že si nikdo nedokáže představit, jaké to je, jsem strašně unavená a mám všeho dost, mám jí hrozně ráda, ale takhle se nedá žít. Budeme muset něco vymyslet.“
Mladík se zachmuřil, jeho oči potemněly: „Radši bys mi měla vylíčit, co se děje.“
Dívka se do telefonu smutně pousmála: "*A jsi si jistý, že máš dost času? Je to totiž docela na dlouho… Přišlo mi v pořádku, že se na stará kolena máma nastěhuje ke mě, vychovala nás, starala se o nás, přišlo mi správné jí to tak nějak vrátit, teď, když už je stará. Ale to jsem netušila do čeho jdu.
Začíná to hned od rána. Teda vlastně od velmi časného rána, protože ta stará potvora vstává ve 4:30. Teda mě by to ani nevadilo, to je její problém, kdy vstává, ale ona dělá takovej rámus, že probudí mě i manžela.
No, a pak když vylezu z postele, tak jí hned musím dělat mlíko - zvykla si pít po ránu teplý mlíko, ale spíš s ním prudí, vypije ho trošku a zbytek mi povylejvá po posteli. Pak jí hned musím vyndat věci na převlečení, ale nevezme si jen tak něco, jenom to co jí ladí barevně, takže je to vždycky boj. Pak předstírá, že je tak slabá, že se nemůže oblíknout, takže jí musím pomoct. Následuje přesun do obýváku a pak to začne.
Vždycky večer všechno uklidím, ale ona hned od rána začíná vytvářet neuvěřitelnej chaos a nepořádek. Třeba vezme ovladač a hodí mi ho do pračky (už jsme ho 2× vyprala a museli jsme ho vyhodit), minule tam dokonce strčila mužovu občanku a kreditní kartu, když jí něco řeknu, tak se jenom směje…
Jí jenom některý jídla a pokud už má dost, tak zbytek porozhází po kuchyni. Když něco namítnu, řekne mi, že krmí kočky.
Každý odpoledne chce jít na procházku, ale v půlce začne většinou fňukat, že ji bolí nohy a musím se vrátit. I když fňukat nezačne, je to stejně na prd, protože nikdy nejde stejným směrem jako já s dětma…
Večer jí musím pomáhat s koupáním, ale hlavně musím dávat děsnýho bacha, protože když se jí chvilku nevěnuju, tak hned vylejvá obsah kelímku z vany a u toho vyřvává POTOPA, POTOPA…
Večer naštěstí usíná sama, ale v noci se několikrát budí a vždycky mě volá a pokaždý chce něco jinýho, někdy napít, někdy si chce jenom povídat, jindy jí zas musím předčítat.
Nejzajímavější je, že mi to, co ti tady teď povídám, nikdo nevěří, protože jakmile se u nás vyskytne nějaká návštěva, tak je máma úplně milionová, babička z pohádky, sedí v houpacím křesle, všechny děti jí zbožnujou a baví celou společnost…*"
Mladík poslouchal a usmíval se. Představil si svoji mámu, jak provádí všechny ty věci a věděl, že to je celá ona. Dobře si pamatoval, jak když jako malí zlobívali, tak mu s potutelným výrazem říkávala - „Jen počkej, já vám to všechno jednou oplatím.“
„Ségra, hlavně se uklidni. Myslím, že vím, co s tím. Vydrž do soboty a já se u vás zastavím, ju?“
„Dobře, budu ti věřit, Vojto, ale moc si nedovedu představit, co si s tím počneme, ona se tím vyloženě baví, vidím jí to na očích.“
V sobotu koupil mladý muž nádhernou kytici a bonboniéru a vypravil se na návštěvu za svou matkou. Srdečně jí objal, strávil s ní celé odpoledne a když odcházel nenápadně jí do ucha pošeptal: „Já to, mami, pochopil. Dávali jsme ti sodu a ty ses rozhodla, že nám ukážeš, jaké to bylo. Ale dopadne to stejně jako s náma tenkrát - zlobili jsme a stejně si nás milovala, bylas nevyspalá, unavená, ale stejně sis s náma hrála. Mohli jsme dělat cokoli a vždycky jsi tu pro nás byla. A s tebou je to stejný. Ať děláš, co chceš, pořád tě budeme mít rádi.“
Stará žena se usmála, leskly se jí oči a tiše pokývala hlavou.
A domácnost mladé ženy se po návštěvě jejího bratra opět dostala do normálu.
Ten sen se mi zdál nedávno. A dennodenně pracuju na tom, abych se, až budu jednou stará, mohla usmát, pokývat hlavou s lesknoucíma očima a obejmout své děti. Je to strašně bezva „práce“. Tak ať se nám všem daří! ![]()
Krásný týden všem.
**Peta (29,5let), Vojta (20,5m) a Valuška (6,5m)****
Přečtěte si také
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 3737
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovu diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 2960
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 1947
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 935
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za to jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 4426
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 2850
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 2492
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 954
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 3298
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 6535
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...