Po rozchodu jsem si našla kamaráda s výhodami. Je to super, ale chtěla bych víc

Jsem o dvacet let mladší, po rozchodu, bez dětí. On má dvě děti a je rozvedený. Nechce se vázat, ale je rád, když může s někým trávit čas. Já jsem se taky nechtěla vázat, jenže čím dál víc cítím, že bych chtěla děti a být s ním víc. Oficiálně. Jako partnerka.

Samozřejmě jsem tohle téma otevřela. Dominik má ale jasno. Nechce vztah, chce sex, chce si užívat, vídat se občas, ale společné bydlení ani náhodou. „Hanko, mám za sebou těžký rozvod. Zjistil jsem, že mi to takhle vyhovuje. Ale pochopím, když si najdeš někoho perspektivnějšího,“ řekl mi.

Jenže já chci jeho. Zpočátku jsem si myslela, že city udržím na uzdě. Jenže je mi s ním tak hezky, že na něj nedokážu přestat myslet. A nechci si hledat jiného partnera.

Dostala jsem se do dost hloupé situace. Vlastně mám jen dvě možnosti. Zůstat s ním nezávazně, dokud si nenajdu někoho jiného. Nebo to utnout hned a být sama. Druhá možnost by byla rozumná, ale srdce mě pořád táhne k té první. Jenže hledat si někoho jiného, když myslím jen na něj a většinu volného času trávím s ním, je prakticky nemožné.

Mám rozhodně o čem přemýšlet. Kamarádství s výhodami zní skvěle, dokud to funguje z obou stran. Jakmile se ale jeden zamiluje a druhý ne, je to peklo. A to už bohužel vím.