Pocity a emoce
- Těhotenství
- Monny
- 08.11.10 načítám...
Průběh mého těhotenství do 12. týdne.
Momentálně jsem v 11. týdnu těhotenství a přítelem jsme se už několikrát pohádali kvůli mým výkyvům nálad. Jakub mi něco řekne, a já, citlivka, se buď rozbrečím nebo naštvu, jak jinak, když neovládám své emoce a hormony pracují.
Co se týká mých pocitů, tak cítím jakési pohyby nebo škubání v podbřišku a pod pupkem… Je to krásné, když večer ležím na zádech, Jakub má položenou ruku na bříšku a já cítím, jak se tam něco děje, jak se hýbe, ale povrchově ještě bohužel nic cítit není, z čehož je partner zklamaný.
Tak moc bych si přála, aby to cítil, ale ještě není možnost. Chci, aby to prožíval se mnou, protože teď to vypadá, jako kdyby se o to vůbec nezajímal, což mě mrzí, i když vím, že on to tak nemyslí.
A mé příznaky? Zpočátku mi narostly prsa o tři čísla a hrozně bolela, teď už je to lepší, výkyvy nálad jsou samozřejmostí, nevolnosti, ale žádné zvracení, z toho mám radost
Teď, v průběhu 3 měsíce závratě a nemotornost. Ale cítím se šťastnější.
Bříško už mi narostlo, takže jsem si musela předevčírem koupit těhotenské kalhoty. A když jsem byla u toho nakupování, tak jsem si koupila rovnou i dvoje dupačky, neutrální barvy, jelikož ještě nevím, co to bude ![]()
Když cítím, jak se hýbe, těším se na ten nový život, až bude plakat, smát se a koulet na mě očičkama. Už aby byl květen.
Přečtěte si také
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 526
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 531
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 579
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 338
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 368
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 2699
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 1794
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 935
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 1820
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 648
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...