Příprava na příchod miminka
- Těhotenství
- Monny
- 07.03.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Třetí a poslední trimestr. Očekávání, strach, odhodlání. Uběhlo zase 10 týdnů, uběhlo to opravdu hodně rychle, až si říkám, že porod už je vlastně za dveřmi.
Od té doby, co víme, že čekáme chlapečka je vše tak jiné, lidé kolem mi říkají jak jsem zkrásněla, domácnost má klučičí nádech, ve skříni je vše do modra, vyjma pár růžových oblečků, které jsem pořídila pro Terezku (když jsem ještě byla plně přesvědčena, že čekám holčičku) a bude je nosit náš Davídek. Říkám si: „Když chlapi nosí růžové košile nebo svetry, proč by dítě nemohlo mít pár kousků v růžové také“…
Těch pár týdnů uteklo jak voda, já během nich přibrala naštěstí jen 3 kg, což znamená, že teď už mám celkem nabráno nějakých 9 kg, zatím se držím, tak snad ještě nenaberu, to by pro mě byla konečná… už teď mám problém vstát z postele, obléknout si ponožky, a co teprve obout boty, nebo ostříhat nehty na nohou.
Co jsem byla na KO ve 27. týdnu, tak mě doktorka pěkně vyděsila, prohmatávala mě snad půl hodiny, pak se zamyslela a vážným tónem mi sdělila: „Chodíte asi často čurat, že? No, malý se tlačí už hlavičkou dolů a začínáte se otevírat, takže žádný sex, žádná námaha, klid na lůžku a za 14 dní další kontrola. Koukejte se šetřit a kdyby něco, tak přijďte“. Hlavou mi problesklo - PROBOHA já začínám rodit! Mlčky jsem se oblékla, odešla a co jsem vylezla ven na ulici před polikliniku, jsem se rozbrečela.
Byla jsem celá zmatená. Jak jako že se otevírám? Za 14 dní další kontrola? Už se tlačí hlavičkou dolů. Nevěděla jsem co si myslet, co dělat a už vůbec si nedokázala odpovědět. Šla jsem za Jakubem do práce, sotva mi otevřel, vpadla (doslova jsem mu vpadla) do náruče a brečela. Vyděsil se, co se děje. Tak jsem mu přetlumočila, co mi řekla doktorka… A on nic neřekl, jen mě objal, a pevně mě držel, než jsem přestala brečet.
Došla jsem domů, sedla si na gauč a opět mě popadl pláč. Říkala jsem si, teď přece nemůžu rodit, ještě ne, vždyť doma nemám půlku výbavičky! Postýlka je kdesi 100 km odsud, oblečení všechno nemám, ani pro sebe do porodnice a byt není na miminko připraven. Musíme předělat podlahy, koupit nám postel s roštem (zatím máme jen matraci na zemi), umýt okna, vymalovat, no zkrátka nic není hotovo.
Aby toho nebylo málo, tak jsem se dozvěděla, že výplata bude bůhví kdy, chybí nám peníze na rekonstrukci bytu, natož na výbavičku, sháním každý kousek kde se dá. Chudáček malinkej, musí to ještě vydržet. Každý večer jsem ležela a hladila ho, mluvila s ním a přemlouvala ho ať ještě vydrží, že ještě není ten správný čas.
14 dní uběhlo, a já šla na další KO, 29. týden, doktorka mě opět prohmatala, nic neřekla, jen že mohu slézt a začala psát cosi do těhu průkazky. Zeptala jsem se, jak jsem na tom. A dozvěděla se, že víceméně pořád stejně, otevírání se zastavilo, takže je to snad už v klidu, ale pořád se musím šetřit a nepřepínat.
Musím to vydržet, donosím malého až do konce, spolu s Jakubem to zvládneme, jsme tu jeden pro druhého a spolu jsme silnější, drží mě nad vodou, pomáhá mi to překonat, utěšuje mě. Přesvědčuji sama sebe, že to bude dobré, věřím, že to bude dobré. Bože, dej mi sílu!
Zítra začínám 30. týden a modlím se za každý další…
Přečtěte si také
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 690
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 565
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 1374
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 967
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 344
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 3252
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 1004
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 526
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 1186
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 964
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...
.
