Porod Elenky

Ahoj vsem nastavajicim maminkam; pred 14ti dny se nam narodila krasna a zdrava holcicka Elena; 50 cm a 3670 g. I pres velmi bolestivy porod bych se s vama rada o tuto zkusenost podellila snad i povzbudila ty, ktere potka podobny prubeh. Rodila jsem v Rakousku,kde bydlime; mj. ambulantne. Nabstevovala jsem poctive vsechna cviceni, pripravy i akupunkturu, ktera by mela urychlit otevreni delozniho hrdla.

Den „D“ - predpokladany termin nastal a stale se nic nedelo. Kazdy druhy den CTG, cesta tam a zpet. Spousta kamaradek s kursu uz mela sva miminka v naruci a ja jsem stale kulila sve obrovske bricho. 10 den bylo nutne porod vyvolat (zakonem dane; moznost infekce plodove vody atd).

Shodou okolnosti ale porod zacal samovolne; presto bylo nutne „pomoct“. Ve ctvrtek vecer byl porod vyvolan po prve; v noci jsem mela bezne kontrakce, ktere se nezaspi ale daji se dobre zvladat. Rano zesilily; jejich „prodychavani“ bylo cim dal horsi. Opet vyvolani;ktere ale nic neprineslo. Vsechny pokusy (horka sprcha,prasknuti plodove vody,klystyr) nezabraly, pouze zesilily uz tak silene kontrakce.V 11.00 hodin dopoledne nastaly silne porodni kontrakce po 5 a pak hned 3 minutach.

Okolnosti nasvedcovaly tomu, ze nasi holcicku uz preci jen brzy obejmu. Ovsem delozni hrdlo se neotevrelo; kontakce byly skutecne velmi bolestive a po 6ti hodinach delozni hrdlo otevreno pouze 3 cm…Stale jsem jeste „chtela“ ale moje telo uz neposlouchalo vubec nic; zimnice, bolesti, jenom „hlava“ chtela dal. Nicmene vrchni lekar rozhodl spolu se mnou, ze bez PDA to aasi nebude fyzicky mozne, nebot cely porod je velice pomaly a bolestivy. A nejen por mne ale i pro miminko. Nechala jsem si pichnout PDA - uleva a obrovska pomoc. Usnula jsem; pote kdyz zacala posledni faze, prestalo anestetikum ucinkovat v prave polovine tela (to se bohuzel obcas muze stat..)

Byl to celkem „mazec“, pul tela jsem necitila, zato druhou polovinu o to intenzivneji. Ale asi to melo smysl; alespon jsem mohla samovolne tlacit s kontrakcemi a Elenka se po 26ti hodinach narodila. Uplne unavena ale zdrava a krasna. Hned druhy den jsme sli vsichni 3 domu a ja muzu ambulantni porod (s vlastni porodni asistentkou,ktera chodi denne na navstevu) jedine doporucit. Doma se clovek zotavuje mnohem rychleji nez v nemocnici a i ty bolesti , svy aj se hoji lepe. A kojeni taky neni problem, kdyz je clovek v klidu se svym miminkem.

Takze vsem ktere mate jeste „pred "preji hodne stesti a hlavne si drzte pred "ocima“, ze to vsechno ma smysl a je to uz jen kousek po tech 9ti mesicich na ceste za vytouzenym miminkem!

Zdravi, katka & elenka

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
KEIKO
290
17.7.04 18:04

Katko,
moooc gratuluji ke krásné holčičce.Přeju vám oběma mooooc štěstíčka, zdravíčka a pohodičky v životě!
I když sis ten porod opravdu „užila“, tak jistě můžeš potvrdit, že to fakt stojí zato. Když potom držíš ten bezmocný uzlíček v náručí, na bolest se velmi rychle zapomene, že jo?
Ten ambulantní porod se mi fakt líbí, kéž by to fungovalo běžně i u nás, ale věřím, že se k tomu taky brzy dopracujeme!
I když je fakt, že jsem byla ráda, že se v nemocnici nemusím starat o jídlo, úklid atd. a mohla jsem se věnovat jenom miminkám! ( mám 2 6týdenní holčičky)

Mějte se moc krásně, pohlazeníčko oběma.

KEIKO + 2 andílci

  • načítám...
  • Zmínit
EditaAnne
135
20.7.04 17:52

Kačko,
také já se přidávám ke Keiko s gratulacemi a přidávám přání všeho nejlepšího, opatrujte se a užívejte se navzájem.
Ambulantní porody se mi docela líbí, hlavně ta možnost. Je to asi také dost o přístupu. Tady to není úplně ideální, ale snad už lepší než před pár lety.
Edita Anne s Violkou 30.tt

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
18.9.04 15:03

Ja som tiez rodila vo Viedni,kde aj zijeme,ale mala som to velmi lahke,po 2 hodinach sa mi narodil syn Hana z Viedne

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít