Porod v Podolí
- Porod
- 17.03.03
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj všechny bříškonosky i maminky! Nedávno jsem psala o radu, že se tatínek bojí porodu, a už je vyřešeno! Dovolte tedy, abych se s Vámi o své zážitky podělila...
Termín porodu jsem měla 21.3. Na poslední poradně (4.3.) jsem se paní doktorky ptala, jestli by mohl přijít porod dříve (manžel má 10.3. narozeniny a chtěl dáreček) a ona mi řekla, že to nepředpokládá…
Jenže - o víkendu jsem luxovala celý byt a pak jsem byla nucena jít 7 pater pěšky (nejel nám výtah), takže v pondělí, 10.3., jsem v 17:30 pocítila první bolesti. Myslela jsem si, že to jsou poslíčci, ale stejně jsem si je zapisovala. Když přijel v 19:30 manžel z práce, už jsem měla bolesti po 6-ti minutách. Počkali jsme, až byly pravidelné po 4 minutách a v 23:30 dorazili do porodnice. Tam mi natočili monitor, což mi bolesti úplně utlumilo. Paní doktorka, co mě vyšetřovala, mi řekla, že je tam zatím otevření na centimetr a jestli chci, ať jedu ještě domů. Tak jsme jeli domů. Manžela jsem vyhnala, ať si jde lehnout a sama se potácela mezi sprchou a postelí. V 5:30 byly bolesti tak silné, že jsem prostě vytáhla manžela z postýlky, čapli jsme tašku a jeli. Na příjmu znovu monitor, znovu vyšetření a už jsem byla otevřená na 3 cm. Tak příjem, na oholení se mně nikdo neptal, ale myslím, že pokud bych odmítla, neholili by. Na klystýr se mně ptali, ten jsem chtěla. Yal jsem si nestihla nechat napsat. Tuto připravu měla na starosti hrozně milá PA - žákyňka, se kterou jsme žertovaly prakticky celou dobu. Po vyprázdnění zavolali manžela a dovedli nás na porodní sál (zapomněla jsem zmínit, že mi dali andělíčka, který však nešel zavázat, takže mi koukal opravdu celý zadek). Na porodním sále se nám představila PA paní Malá a začala se mně dotazovat, jak si porod představuji, co chci a co ne. Říkala jsem jí, že bych si přála nestříhat, pokud to půjde, s tím souhlasila. Pak jsem chtěla rodit na stoličce, to mi nedoporučila, protože nemůžou rychle zasáhnout, tak mi doporučila v „sedě“ na posteli a s tím jsem souhlasila já. Pak jsem jí ještě požádala, aby celý porod vedla ona, že se bojím lékařského způsobu vedení.
PA mi ukázala několik poloh na ulevení od bolesti, pak mi píchla plodovou vodu. To bylo asi v 9. Od té doby kontrakce dost zesílily, hopsala jsem na míči, manžel byl za mnou a podpíral mně, já se rukama držela postele. Pak ale zjistili, že miminko leží na boku a bude třeba ho otočit. Tak mi narovnali postel a položili mně na bok. To se mi přišel představit pan doktor, jméno si nepamatuju, ale byl hrozně milý a soucitný. Kontrakce se stávaly nesnesitelnými, už jsem potřebovala tlačit a mimčo leželo pořád na boku (prý by mně roztrhalo, kdyby šlo tak). Tak do mně PA sáhla a snažila se ho otočit ve mně. To byla nejhorší bolest z celého porodu, díky Bohu však trvala jen kraťoučce, mimčo si rychle dalo říct. Když mi potom dovolili tlačit, byla jsem tak šťastná, že jsem zapomněla požádat o sklopení postele do sedu, chytla jsem se pod kolínky, bradu na prsa a tlačila jak nejvíc to šlo. Manžel stál u mých nohou (což jsem si výslovně nepřála) a držel palce (to jsem si všimla). Několikero zatlačení a hlavička sestoupila až k hrázi. PA se snažila hráz roztahovat rukou (nebo co tam dělala) a to byla další úplně hrozná bolest. Když mně potom požádala, jestli může střihnout, skoro jsem skákala radostí. Střihla mně (to víte, že to cítíte, ale nebolí to), já zatlačila a malej byl na světě!! (Bylo 10:36) Jen co vykoukl, zjistili, že je hrozně hubenej, takže manžela nenechali střihnout šňůru, rychle ho přenesli na ošetření (na pokoji byla i dětská lékařka a dětská sestra), naštěstí byl v pořádku, jen hubenej (45 cm a 2450 g). Položily mi ho na bříško jenom v pleně a on na mně koukal!! Tak to jsem začala brečet a přestala jsem až tehdy, když ho odnesly (musel jít, chudinka, do inkubátoru, úplně zmodral, prý neudržel teplotu).
Zapomněla jsem zmínit, že při celé druhé době porodní mně PA - žákyňka hladila nohu, pan doktor mně pořád chválil a povzbuzoval („no vy jste TAAAK šikovná maminka, ještě jednou TAAAKHLE krásně zatlačíte a máte to za sebou“!) a PA mně taky neustále chválila, až mi bylo trapně, já si nijak šikovná a statečná nepřišla!!! Navíc jsem při tlačení vydávala takové divné hrdelní zvuky, které nešly ovlivnit (a prý jsem cenila zuby), takže mi tam někdo řekl, ať jim nevrčím na pana doktora!! No - zkuste tlačit a smát se při tom, to byla fakt bomba. Ale pomohlo to.
Celý porod jsem se snažila dělat přesně to, co mi PA řekla, nástřih mám na 2 stehy, navíc jako na stranu, takže můžu v pohodě chodit na záchod, hned po porodu jsem courala po chodbě, protože se mi nechtělo spát, tak jsem šla do automatu pro pití, pak do sprchy, atd. atd.
Malýho mi nosily na krmení, neuměl držet teplotu, tak v inkubátoru strávil odpoledne a noc. Druhý den ráno (po vizitě) mi ho dali na pokoj, ale stále mu kontrolovali teplotu.
Mněli jsme problém s kojením, náš malej je línej (a sací reflex má jen když ho šimráte na patře skoro až u mandlí, což tak dlouhý prso fakt nemám), takže nám nejdřív kojení nešlo vůbec, tak ho dvakrát přikrmili a potom jednu dětskou sestřičku napadlo zkusit to přes klobouček a to se chytil. Od té doby pořád jen papá, přes den co hodinu (už občas saje i z prsa, nesmí být ale moc nalitý), v noci vydrží spát i 6 hodin v kuse a musím ho budit já.
Tak - bylo to hrozně dlouhé, číst to po sobě nebudu, ještě jsem nepřestala brečet a nechci začínat nanovo. Vedle se mi začíná uzlíček čertit, tak jdeme znovu krmit (v průběhu psaní tohoto článku po třetí, navíc jsem stihla i ostříhat nehtíky - to je DRÁMO).
Doufám, že tento článek pomůže bříškonoskám zbavit se strachu z nástřihu, nebo polohy na zádech, protože to fakt není nic hroznýho. Bolesti se taky dají přežít, navíc po každé bolesti zapomenete, jak silná vlastně byla!
Přeju Vám všem, aby Vám to krásně dopadlo, byly jste zdravé vy i mimískové a porod probíhal alespoň tak hladce jako u mně!!
Čauky Danča
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 1064
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 1010
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 1520
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 1265
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 770
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 2088
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1284
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2357
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 971
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 589
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
) a je NEUVĚŘITELNĚ podobný svému tatínkovi (včetně všech grimas a „ksichtů“, co na mně občas hází)!!!
)
).
