Porod v Podolí
- Porod
- 17.03.03
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj všechny bříškonosky i maminky! Nedávno jsem psala o radu, že se tatínek bojí porodu, a už je vyřešeno! Dovolte tedy, abych se s Vámi o své zážitky podělila...
Termín porodu jsem měla 21.3. Na poslední poradně (4.3.) jsem se paní doktorky ptala, jestli by mohl přijít porod dříve (manžel má 10.3. narozeniny a chtěl dáreček) a ona mi řekla, že to nepředpokládá…
Jenže - o víkendu jsem luxovala celý byt a pak jsem byla nucena jít 7 pater pěšky (nejel nám výtah), takže v pondělí, 10.3., jsem v 17:30 pocítila první bolesti. Myslela jsem si, že to jsou poslíčci, ale stejně jsem si je zapisovala. Když přijel v 19:30 manžel z práce, už jsem měla bolesti po 6-ti minutách. Počkali jsme, až byly pravidelné po 4 minutách a v 23:30 dorazili do porodnice. Tam mi natočili monitor, což mi bolesti úplně utlumilo. Paní doktorka, co mě vyšetřovala, mi řekla, že je tam zatím otevření na centimetr a jestli chci, ať jedu ještě domů. Tak jsme jeli domů. Manžela jsem vyhnala, ať si jde lehnout a sama se potácela mezi sprchou a postelí. V 5:30 byly bolesti tak silné, že jsem prostě vytáhla manžela z postýlky, čapli jsme tašku a jeli. Na příjmu znovu monitor, znovu vyšetření a už jsem byla otevřená na 3 cm. Tak příjem, na oholení se mně nikdo neptal, ale myslím, že pokud bych odmítla, neholili by. Na klystýr se mně ptali, ten jsem chtěla. Yal jsem si nestihla nechat napsat. Tuto připravu měla na starosti hrozně milá PA - žákyňka, se kterou jsme žertovaly prakticky celou dobu. Po vyprázdnění zavolali manžela a dovedli nás na porodní sál (zapomněla jsem zmínit, že mi dali andělíčka, který však nešel zavázat, takže mi koukal opravdu celý zadek). Na porodním sále se nám představila PA paní Malá a začala se mně dotazovat, jak si porod představuji, co chci a co ne. Říkala jsem jí, že bych si přála nestříhat, pokud to půjde, s tím souhlasila. Pak jsem chtěla rodit na stoličce, to mi nedoporučila, protože nemůžou rychle zasáhnout, tak mi doporučila v „sedě“ na posteli a s tím jsem souhlasila já. Pak jsem jí ještě požádala, aby celý porod vedla ona, že se bojím lékařského způsobu vedení.
PA mi ukázala několik poloh na ulevení od bolesti, pak mi píchla plodovou vodu. To bylo asi v 9. Od té doby kontrakce dost zesílily, hopsala jsem na míči, manžel byl za mnou a podpíral mně, já se rukama držela postele. Pak ale zjistili, že miminko leží na boku a bude třeba ho otočit. Tak mi narovnali postel a položili mně na bok. To se mi přišel představit pan doktor, jméno si nepamatuju, ale byl hrozně milý a soucitný. Kontrakce se stávaly nesnesitelnými, už jsem potřebovala tlačit a mimčo leželo pořád na boku (prý by mně roztrhalo, kdyby šlo tak). Tak do mně PA sáhla a snažila se ho otočit ve mně. To byla nejhorší bolest z celého porodu, díky Bohu však trvala jen kraťoučce, mimčo si rychle dalo říct. Když mi potom dovolili tlačit, byla jsem tak šťastná, že jsem zapomněla požádat o sklopení postele do sedu, chytla jsem se pod kolínky, bradu na prsa a tlačila jak nejvíc to šlo. Manžel stál u mých nohou (což jsem si výslovně nepřála) a držel palce (to jsem si všimla). Několikero zatlačení a hlavička sestoupila až k hrázi. PA se snažila hráz roztahovat rukou (nebo co tam dělala) a to byla další úplně hrozná bolest. Když mně potom požádala, jestli může střihnout, skoro jsem skákala radostí. Střihla mně (to víte, že to cítíte, ale nebolí to), já zatlačila a malej byl na světě!! (Bylo 10:36) Jen co vykoukl, zjistili, že je hrozně hubenej, takže manžela nenechali střihnout šňůru, rychle ho přenesli na ošetření (na pokoji byla i dětská lékařka a dětská sestra), naštěstí byl v pořádku, jen hubenej (45 cm a 2450 g). Položily mi ho na bříško jenom v pleně a on na mně koukal!! Tak to jsem začala brečet a přestala jsem až tehdy, když ho odnesly (musel jít, chudinka, do inkubátoru, úplně zmodral, prý neudržel teplotu).
Zapomněla jsem zmínit, že při celé druhé době porodní mně PA - žákyňka hladila nohu, pan doktor mně pořád chválil a povzbuzoval („no vy jste TAAAK šikovná maminka, ještě jednou TAAAKHLE krásně zatlačíte a máte to za sebou“!) a PA mně taky neustále chválila, až mi bylo trapně, já si nijak šikovná a statečná nepřišla!!! Navíc jsem při tlačení vydávala takové divné hrdelní zvuky, které nešly ovlivnit (a prý jsem cenila zuby), takže mi tam někdo řekl, ať jim nevrčím na pana doktora!! No - zkuste tlačit a smát se při tom, to byla fakt bomba. Ale pomohlo to.
Celý porod jsem se snažila dělat přesně to, co mi PA řekla, nástřih mám na 2 stehy, navíc jako na stranu, takže můžu v pohodě chodit na záchod, hned po porodu jsem courala po chodbě, protože se mi nechtělo spát, tak jsem šla do automatu pro pití, pak do sprchy, atd. atd.
Malýho mi nosily na krmení, neuměl držet teplotu, tak v inkubátoru strávil odpoledne a noc. Druhý den ráno (po vizitě) mi ho dali na pokoj, ale stále mu kontrolovali teplotu.
Mněli jsme problém s kojením, náš malej je línej (a sací reflex má jen když ho šimráte na patře skoro až u mandlí, což tak dlouhý prso fakt nemám), takže nám nejdřív kojení nešlo vůbec, tak ho dvakrát přikrmili a potom jednu dětskou sestřičku napadlo zkusit to přes klobouček a to se chytil. Od té doby pořád jen papá, přes den co hodinu (už občas saje i z prsa, nesmí být ale moc nalitý), v noci vydrží spát i 6 hodin v kuse a musím ho budit já.
Tak - bylo to hrozně dlouhé, číst to po sobě nebudu, ještě jsem nepřestala brečet a nechci začínat nanovo. Vedle se mi začíná uzlíček čertit, tak jdeme znovu krmit (v průběhu psaní tohoto článku po třetí, navíc jsem stihla i ostříhat nehtíky - to je DRÁMO).
Doufám, že tento článek pomůže bříškonoskám zbavit se strachu z nástřihu, nebo polohy na zádech, protože to fakt není nic hroznýho. Bolesti se taky dají přežít, navíc po každé bolesti zapomenete, jak silná vlastně byla!
Přeju Vám všem, aby Vám to krásně dopadlo, byly jste zdravé vy i mimískové a porod probíhal alespoň tak hladce jako u mně!!
Čauky Danča
Přečtěte si také
Bojím se! Jednou bude můj majetek spravovat otec mého dítěte
- Anonymní
- 02.10.26
- 1070
Když jsme se s bývalým partnerem rozešli, zůstala mi nemovitost, kterou jsem vlastnila ještě před naším vztahem. Vždycky jsem počítala s tím, že jednou bude patřit našemu dítěti. Brala jsem to jako...
Učitelka dceři poradila, ať mě neposlouchá. Doma z toho byla hádka
- Anonymní
- 02.10.26
- 1062
Dcera už je pomalu ve věku, kdy přichází první známky puberty. Doma už se dokáže ostře ohradit a čím dál víc mi dá zabrat, abychom se zbytečně nedostávaly do konfliktu. Je to pro mě těžké období,...
Jedna nečekaná věc, co u nás funguje na rýmu. Jsme happy celá rodina
- Anonymní
- 02.10.26
- 533
Podzim u nás doma znamená jediné. Jakmile začne být venku sychravo, někdo začne smrkat. Letos to odstartovala mladší dcera, během pár dní se přidala starší a nakonec jsem samozřejmě skončila s...
Dcera potřebuje sport. Kroužky ale mají i závody, kterých se dcera bojí
- Anonymní
- 02.10.26
- 321
Dcera má propadlé kotníčky a doktor nám řekl, že musí posílit hlavně střed těla a že se to dost možná samo srovná. Doporučil nám třeba tanec nebo gymnastiku, protože samotné cvičení doma je sice...
Tchyně mi mluvila do výchovy. Její synové přitom neumí ani uvařit vajíčka
- Anonymní
- 02.10.26
- 2649
Když mi tchyně začala radit, jak mám vychovávat svoje děti, snažila jsem se to brát s nadhledem. Říkala jsem si, že má zkušenosti a možná chce jen pomoct. Jenže po čase mi začalo docházet, že žena,...
Byla to chyba? Zjistila jsem, že nejlepší škola nemusí být ta nejprestižnější
- Anonymní
- 01.10.26
- 3329
S manželem máme oba celkem vysoké příjmy, takže když došlo na to, kam půjde naše dcera do školy, chtěli jsme pro ni to nejlepší. Soukromých škol je dnes už opravdu hodně a my měli štěstí, že za nás...
Tchyně mi tajně učí dítě říkat „mami“ jí. Nechci rozpoutat válku
- Anonymní
- 01.10.26
- 2141
Nejdřív to vypadalo jako nevinné babičkovské rozmazlování. Jenže pak jsem zaslechla, jak tchyně říká mojí dvouleté dceři, aby jí říkala „mami“. Manžel tvrdí, že to myslí ze srandy, ale já mám čím...
„To nezvládneš,“ řekla učitelka mému synovi. Kvůli jedné větě jsem se neudržela
- Anonymní
- 01.10.26
- 1766
Syn přišel ze školy a hned mezi dveřmi oznámil, že už nikdy nechce chodit na tělocvik. Nejdřív jsem si myslela, že se mu prostě nechce cvičit. Pak mi ale řekl proč.
Říkala jsem, že moje dítě nebude mít telefon. Stejně jsem ho koupila
- Anonymní
- 01.10.26
- 894
Dlouho jsem nechápala rodiče, kteří dávají dětem mobily pomalu ještě v porodnici. U nás doma byla jasná pravidla. Žádný telefon, dokud to nebude opravdu potřeba. Neviděla jsem jediný důvod, proč by...
Rozvod s násilníkem a boj o děti mi vzal veškeré iluze. Střídavá péče mě ničí
- Anonymní
- 01.10.26
- 917
Když jsem se do Petra zamilovala, nikdy by mě nenapadlo, že o pár let později od něj budu utíkat a bát se o život svůj i našich dětí. Petr se začal vybarvovat až po narození našich dvou dcer. Když...
) a je NEUVĚŘITELNĚ podobný svému tatínkovi (včetně všech grimas a „ksichtů“, co na mně občas hází)!!!
)
).
