Porod v Podolí
- Porod
- 17.03.03
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj všechny bříškonosky i maminky! Nedávno jsem psala o radu, že se tatínek bojí porodu, a už je vyřešeno! Dovolte tedy, abych se s Vámi o své zážitky podělila...
Termín porodu jsem měla 21.3. Na poslední poradně (4.3.) jsem se paní doktorky ptala, jestli by mohl přijít porod dříve (manžel má 10.3. narozeniny a chtěl dáreček) a ona mi řekla, že to nepředpokládá…
Jenže - o víkendu jsem luxovala celý byt a pak jsem byla nucena jít 7 pater pěšky (nejel nám výtah), takže v pondělí, 10.3., jsem v 17:30 pocítila první bolesti. Myslela jsem si, že to jsou poslíčci, ale stejně jsem si je zapisovala. Když přijel v 19:30 manžel z práce, už jsem měla bolesti po 6-ti minutách. Počkali jsme, až byly pravidelné po 4 minutách a v 23:30 dorazili do porodnice. Tam mi natočili monitor, což mi bolesti úplně utlumilo. Paní doktorka, co mě vyšetřovala, mi řekla, že je tam zatím otevření na centimetr a jestli chci, ať jedu ještě domů. Tak jsme jeli domů. Manžela jsem vyhnala, ať si jde lehnout a sama se potácela mezi sprchou a postelí. V 5:30 byly bolesti tak silné, že jsem prostě vytáhla manžela z postýlky, čapli jsme tašku a jeli. Na příjmu znovu monitor, znovu vyšetření a už jsem byla otevřená na 3 cm. Tak příjem, na oholení se mně nikdo neptal, ale myslím, že pokud bych odmítla, neholili by. Na klystýr se mně ptali, ten jsem chtěla. Yal jsem si nestihla nechat napsat. Tuto připravu měla na starosti hrozně milá PA - žákyňka, se kterou jsme žertovaly prakticky celou dobu. Po vyprázdnění zavolali manžela a dovedli nás na porodní sál (zapomněla jsem zmínit, že mi dali andělíčka, který však nešel zavázat, takže mi koukal opravdu celý zadek). Na porodním sále se nám představila PA paní Malá a začala se mně dotazovat, jak si porod představuji, co chci a co ne. Říkala jsem jí, že bych si přála nestříhat, pokud to půjde, s tím souhlasila. Pak jsem chtěla rodit na stoličce, to mi nedoporučila, protože nemůžou rychle zasáhnout, tak mi doporučila v „sedě“ na posteli a s tím jsem souhlasila já. Pak jsem jí ještě požádala, aby celý porod vedla ona, že se bojím lékařského způsobu vedení.
PA mi ukázala několik poloh na ulevení od bolesti, pak mi píchla plodovou vodu. To bylo asi v 9. Od té doby kontrakce dost zesílily, hopsala jsem na míči, manžel byl za mnou a podpíral mně, já se rukama držela postele. Pak ale zjistili, že miminko leží na boku a bude třeba ho otočit. Tak mi narovnali postel a položili mně na bok. To se mi přišel představit pan doktor, jméno si nepamatuju, ale byl hrozně milý a soucitný. Kontrakce se stávaly nesnesitelnými, už jsem potřebovala tlačit a mimčo leželo pořád na boku (prý by mně roztrhalo, kdyby šlo tak). Tak do mně PA sáhla a snažila se ho otočit ve mně. To byla nejhorší bolest z celého porodu, díky Bohu však trvala jen kraťoučce, mimčo si rychle dalo říct. Když mi potom dovolili tlačit, byla jsem tak šťastná, že jsem zapomněla požádat o sklopení postele do sedu, chytla jsem se pod kolínky, bradu na prsa a tlačila jak nejvíc to šlo. Manžel stál u mých nohou (což jsem si výslovně nepřála) a držel palce (to jsem si všimla). Několikero zatlačení a hlavička sestoupila až k hrázi. PA se snažila hráz roztahovat rukou (nebo co tam dělala) a to byla další úplně hrozná bolest. Když mně potom požádala, jestli může střihnout, skoro jsem skákala radostí. Střihla mně (to víte, že to cítíte, ale nebolí to), já zatlačila a malej byl na světě!! (Bylo 10:36) Jen co vykoukl, zjistili, že je hrozně hubenej, takže manžela nenechali střihnout šňůru, rychle ho přenesli na ošetření (na pokoji byla i dětská lékařka a dětská sestra), naštěstí byl v pořádku, jen hubenej (45 cm a 2450 g). Položily mi ho na bříško jenom v pleně a on na mně koukal!! Tak to jsem začala brečet a přestala jsem až tehdy, když ho odnesly (musel jít, chudinka, do inkubátoru, úplně zmodral, prý neudržel teplotu).
Zapomněla jsem zmínit, že při celé druhé době porodní mně PA - žákyňka hladila nohu, pan doktor mně pořád chválil a povzbuzoval („no vy jste TAAAK šikovná maminka, ještě jednou TAAAKHLE krásně zatlačíte a máte to za sebou“!) a PA mně taky neustále chválila, až mi bylo trapně, já si nijak šikovná a statečná nepřišla!!! Navíc jsem při tlačení vydávala takové divné hrdelní zvuky, které nešly ovlivnit (a prý jsem cenila zuby), takže mi tam někdo řekl, ať jim nevrčím na pana doktora!! No - zkuste tlačit a smát se při tom, to byla fakt bomba. Ale pomohlo to.
Celý porod jsem se snažila dělat přesně to, co mi PA řekla, nástřih mám na 2 stehy, navíc jako na stranu, takže můžu v pohodě chodit na záchod, hned po porodu jsem courala po chodbě, protože se mi nechtělo spát, tak jsem šla do automatu pro pití, pak do sprchy, atd. atd.
Malýho mi nosily na krmení, neuměl držet teplotu, tak v inkubátoru strávil odpoledne a noc. Druhý den ráno (po vizitě) mi ho dali na pokoj, ale stále mu kontrolovali teplotu.
Mněli jsme problém s kojením, náš malej je línej (a sací reflex má jen když ho šimráte na patře skoro až u mandlí, což tak dlouhý prso fakt nemám), takže nám nejdřív kojení nešlo vůbec, tak ho dvakrát přikrmili a potom jednu dětskou sestřičku napadlo zkusit to přes klobouček a to se chytil. Od té doby pořád jen papá, přes den co hodinu (už občas saje i z prsa, nesmí být ale moc nalitý), v noci vydrží spát i 6 hodin v kuse a musím ho budit já.
Tak - bylo to hrozně dlouhé, číst to po sobě nebudu, ještě jsem nepřestala brečet a nechci začínat nanovo. Vedle se mi začíná uzlíček čertit, tak jdeme znovu krmit (v průběhu psaní tohoto článku po třetí, navíc jsem stihla i ostříhat nehtíky - to je DRÁMO).
Doufám, že tento článek pomůže bříškonoskám zbavit se strachu z nástřihu, nebo polohy na zádech, protože to fakt není nic hroznýho. Bolesti se taky dají přežít, navíc po každé bolesti zapomenete, jak silná vlastně byla!
Přeju Vám všem, aby Vám to krásně dopadlo, byly jste zdravé vy i mimískové a porod probíhal alespoň tak hladce jako u mně!!
Čauky Danča
Přečtěte si také
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 2623
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovu diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 2006
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 1284
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 645
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za to jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 3971
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 2550
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 2193
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 858
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 3065
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 6008
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
) a je NEUVĚŘITELNĚ podobný svému tatínkovi (včetně všech grimas a „ksichtů“, co na mně občas hází)!!!
)
).
