Porodnice, happy end se nekoná

Porod

První deníček jsem psala o svém předlouhem porodu. V tomto deníčku jsem musela sebrat odvahu a posunout se v průběhu dál. Aneb vyžrat si to do dna...

Dlouho jsem se odhodlavala napsat tento deníček. Můj první deníček byl o mém šíleně dlouhém porodu, zkalené vodě a narozeném krásném miminku.

Je to už osm měsíců, ale když o tom píšu, tak mám stále slzy v očích.

Začněme od začátku.

Po padesáti dvou hodinách se narodilo krásné miminko, téměř 4kilové. Držela jsem svého syna a snažila se pochopit, co se právě stalo. Byl úžasný a šeptala jsem mu, jak moc ho miluji. Ale necítila jsem nic. Po dvou hodinách si miminko odnesli. Dala jsem ho ráda, protože manžel říká, že nějak divně dýchá.

Nemohla jsem vstát, a tak mě na lůžku převezli na šestinedělí. Na pokoji byla fajn maminka s miminkem, a já se tak těšila na to svoje. Měla jsem hroznou radost, že jsem to konečně dokázala. Moje první miminko! Chvíli jsem odpočívala a během té doby přišla doktorka z dětského oddělení. Myslela jsem si, že je to standardní postup. Ale sdělila mi, že syn po převozu na novorozenecké zkolaboval, že mu zkolaboval dech, že je na plicní ventilaci, že má celkovou sepsi a je na JIP. Ať se osprchuji a můžu jít za ním a poví mi tam víc.

Hned po sprše jsem se sebrala, a i když se mi motala hlava, došla jsem na JIP. Můj syn ležel v inkubátoru. Sestřička mi řekla, ať na něj nesahám, že měli problém ho uklidnit, že hodně brečí. Přišla doktorka a říkala mi, že je na tom špatně, že má sepse rychlý průběh a že mu byly podány léky a čeká se. Ale že už dýchá sám. Možná mi toho řekla víc. Byla jsem jako v mrákotách. Hledala jsem naději v každém slovu. Ptala jsem se znovu a znovu, jestli to bude dobré. Nikdo mi žádnou naději nedal.

Necítila jsem vůbec nic byla jsem naprosto v šoku. Paralizovaná.

Hrozně jsem se bála na jipku znova jít, aby mi neřekli špatné zprávy. Styděla jsem se za to. Počkala jsem na manžela do návštěvních hodin odpoledne a šli jsme tam společně. Paní doktorka říkala, že na léčbu reaguje rychle. Že se stav lepší, ale že stále není vyhráno. Manželovi řekla že šance na přežití u této nemoci je asi 30 %. Naštěstí já jsem pořád nechápala, věděla jsem, že to asi není dobré, ale vůbec jsem nevěděla, že je to až tak vážné. A je to dobře, protože bych to jinak asi nedala.

Sestra mi dovolila ho pochovat. Já jsem se samozřejmě rozbrečela. Byly to takové smíšené pocity.

Na pokoji jsem byla s maminkou, která tam měla svoje miminko, které bylo moc hodné a plakalo málo. Moc jsem se těšila, až dostanu syna k sobě, pořád jsem si říkala, že budu mít bonding, až ho dostanu. Že si ho vysvléknu a budeme se tulit.

Stav syna se lepšil. Byl dán do normální postýlky jen s monitory a kanylou. Chodila jsem ho kojit a přebalovat. Při každé návštěvě mi sestry nezapomněly říci, že hrozně řve, že si sousedi užijí, že musí mít vše hned a koukali na mě vždy to je ta maminka od toho kluka co furt brečí. Nikdo mi neřekl a nejspíš to nikdo nevěděl, že ten pláč a větší dráždivost jsou přidružené symptomy sepse. To jsem si nastudovala sama doma.

Nicméně já jsem se snažila stále koukat na to pozitivní. A jelikož jsem nebyla sama na pokoji, tak nebyl ani prostor pro to se vybrečet. Jak já záviděla ty spící uzlíčky ve vozíčkách… jak to bylo těžké ty pohledy ostatních, jak bylo těžké se držet.

První maminka šla domů. Byl Štědrý den, můj čtvrtý den pobytu. A já dostala největší dárek. Dali mi syna na pokoj. Hrdě jsem si vezla uzlíček ve vozíku. Říkala jsem si, že si alespoň udělám hezkou vánoční fotku se stromečkem. Oblékla jsem hezké pyžamo a jen co jsem vyrazila překvapit manžela na chodbu, tak mě odchytla sestra a vynadala mi, že nevypadám jako pacient… Chápete, na Štědrý večer, můj první večer se synem a ona bude řešit, že mám na nemocniční poměry až moc hezké pyžamo. Šla jsem si zpátky vzít svoji noční košili.

Byla jsem hrozně roztěkaná, nedokázala jsem se soustředit. Chystala jsem se na svoji první noc s miminkem. Nová maminka na pokoji, ale moc klid nerespektovala, a tak jsem si nemohla odpočinout. Následovalo poměrně peklo. Syn hrozně plakal. Spinkal vždycky asi 10 minut a pak zas plakal. Spolubydlící maminka mi říkala, jak je to hrozný, že ho nemám nechat tak trápit, že mu mám říct o nějaké kapičky nebo něco takového… to mě též dost stresovalo.

Neustále jsem chodila pro pomoc na novorozenecké. Dostala jsem vynadáno, že nedodržuji kojení po třech hodinách. K ránu jsem šla za sestrou, že mám hrozný úzkosti a třes a že už to nezvládnu. Syna si vzali sestřičky na novorozenecké k sobě a já si šla odpočinout. Nemohla jsem ale usnout, klepala jsem se a měla jsem úzkost. Ráno při vizitě jsem doktorce řekla, že budu mít asi poporodní deprese. Bohužel o Vánocích psycholog není k dispozici, na úzkost mi nic nedají, protože kojení, nadstandardy jsou plné… říkala jsem, že jestli já už jsem v pořádku, tak půjdu domů, že už to tam nevydržím. Že budu jezdit za synem.

Nakonec mi doktorka zajistila nadstandard, kde byl manžel se mnou. Konečně jsem se vybrečela, štěstím a zármutkem zároveň, a šlo mi trochu lépe odpočívat. Úzkosti, události posledních dní, byly ale hodně silné. Ještě dopoledne mi přivezli syna z novorozeneckého. Bylo mi sděleno, že měl hlad, že vypil asi 120 ml a pak spokojeně tři hodiny spal… To znamená, že jsem ho celou noc, na jejich radu: nedávat dřív jak za 2,5 hodiny, trápila hlady… No alespoň už jsem nebyla sama v pekle… Manžel tam byl se mnou a pomáhal.

Za další dvě noci jsme šli domů. Hurá. Maličký si vytrhl kanylu a novou už mu nechtěli dávat.

Doma bylo všechno už lepší. Ale myslíte, že to byl happy end? Tak to asi zklamu. Ale o tom zase někdy možná příště.

Děkuji, že jsem se zde mohla vypsat.

Váš příspěvek
ladai
Závislačka 3687 příspěvků 06.09.19 06:31

Škoda že to eni celé, abysme věděli proč šťastný konec se nekonal

Uživatel je onlineevakot
Zasloužilá kecalka 678 příspěvků 06.09.19 06:34

U tvého deníčku jsem opravdu brečela, loni jsem přišla o syna právě kvůli sepsi :,( přeji ti hodně sil
a doufám, že se z toho synek dostal :hug:

Příspěvek upraven 06.09.19 v 06:37

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.09.19 07:27

Nepsala jsi v prvnim denicku, ze personal byl mily? Vazne ti vynadali kvuli pyzama? 8o ja taky mela miminko tyden na JIP a pak me uz nechavali v nemocnici jen kvuli nemu, protoze meli misto, jinak bych musela domu po 3-4 dnech od porodu. A tech poslednich par dni uz jsem ani v pyzamu nebyla, nosila jsem leginyba tricko at mezi oddelenimi nemusim porad courat v pyzamu a zupanu. A nikdo nic nerekl.

Uživatel je onlinestinga
Echt Kelišová 8978 příspěvků 06.09.19 08:04

V lednu v komentáři u prvního deníčku jsi psala, že syn je naprosto v pořádku - něco se změnilo? Cítím z tohoto deníčku hrozný smutek :hug:

kruel
Kecalka 490 příspěvků 06.09.19 08:46

Přijdeš mi smutná, neštastná…Malý ti dal doma asi hodně zabrat :( když píšeš, že hodně plakal…Možná i ta láska nepřišla hned, možná na ten pocit stále čekáš…což se u poporodní deprese stává. Držím palce a ráda si přečtu tvůj další deníček :kytka: Přeji hodně síly! :hug:

barbuchablond
Ukecaná baba ;) 1142 příspěvků 06.09.19 10:58

Já dostala na Bulovce pojeb na porodním sále, že nemám tu jejich erární košili. Výměna směn. Na šestinedělí mi naopak doktorka ty jejich košile zakázala, že mám alergickou reakci a může to být z toho. Takže autorce věřím. Šestinedělí je tam fakt divné, jedna směna skvělý personál, další strašně protivné fuchtle.

Leviatan
Závislačka 3220 příspěvků 06.09.19 11:20

@evakot to mě moc mrzí, já jsem vůbec nevěděla že je to něco tak vážného. A proto mě to zpětně úplně drtí.

Maličký je naštěstí už v pořádku. Já jsem si nesla následky. Zkusím o tom napsat další deníček.

Leviatan
Závislačka 3220 příspěvků 06.09.19 11:25

Ano většina personálu byla milá, bude šlo do tuhého a přišla jsem s tím že mám problém tak byli nápomocni. Nejdřív paní doktorka říkala že nic nejde dělat ale pak mi zařídila ten nadstandard mimo pořadník a hodně pomohla. Sestřičky na JIP se k dítěti chovali hezky a ke mě slušně ale ty poznámky… Asi to nemysleli zle ale nějak nedochází důsledky. Myslím si že všude se najde pár blbců. Ale taky hodných lidí. Chtěla jsem ještě doplnit že ten štědrý večer tu noc, syn probrečel kvůli hladu. Mě nařídili abych ho kojila ne dřív než za dvě a půl hodiny. A ráno mi pak sdělili že by byl asi 120 a pak usnul že měl hlad. :rolling_eyes:. Spolubydlící na pokoji domě fortunella že mám něco dělat že tam mám jít ať nebrečí atd… Bylo to dost výživný. Ale jsou tam i hodni lide, jedna sestřička z dětského která mě utěšoval a že je to normální a že to bude dobré, opak jedné sestřička na šestinedělí která mi ukazovala jak uklidnit a dítě.

Příspěvek upraven 06.09.19 v 11:27

Leviatan
Závislačka 3220 příspěvků 06.09.19 11:28

@stinga děťátko už je naštěstí v pořádku. Další komplikace se týkaly spíše mě. Nepíši o tom další deníček protože to je zase na déle.

Leviatan
Závislačka 3220 příspěvků 06.09.19 11:30

@barbuchablond přesně tak. Na porodních sálech mi řada sestřiček říkala že můžu mít svoji košili. Pak pak přišla taková starší blondýna která mě tam celou dobu štvala, a vynadala mi že nemám jejich košili.

Uživatel je onlinestinga
Echt Kelišová 8978 příspěvků 06.09.19 11:56

@Leviatan tak to jsem ráda, že malý je v pořádku, obávala jsem se, že má nějaké trvalé následky.
A ty snad už jsi také fajn, když o tom všem dokážeš psát :srdce: :hug:

Uživatel je onlineevakot
Zasloužilá kecalka 678 příspěvků 06.09.19 12:07

@Leviatan dekuju :hug: Moc ráda čtu, že je syn v pořádku, měli jste neskutečné štěstí. Sepse je vážně velmi nebezpečná a rychlá. A tobě je snad už taky líp :hug:

Týnka20
Kecalka 456 příspěvků 06.09.19 12:38

Hned jak jsem si precetla slovo sepsi, mi vyhrkly slzy..protoze presne to sami potkalo nas.. abych to priblizila.. tak porod katastrofalni, maly mel arytmii, o ktery nikdo nevedel, az pri porodu, bohuzel to skoncilo akut. cisarem, kde malyho misu vyndali a uz nedychal, takze ho resuscitovali.. po tom, co jsem byla na jipu, jsem byla totalne omamena lekama, oci dokoran od doby, (00:30h) co me probudily po porodu az do doby, nez me okolo 13h vezly na normalni pokoj, tak sttasne jsem chtela mluvit, ptat se, co muj syn, kde je, jak na tom je, ze ho chci videt, ale proste to neslo, ja byla uplne mimo svet, jak kdybych mela i vypadek.. po prevozu na pokoj jsem zacala strasne brecet, ze chci syna k sobe, kdyz mi ho dovezly, hrozne jsem plakala stestim a jak je vlastne krasnej, malickej, moje laska.. byla jsem dost vycerpana a takze si ho sestry nechali u sebe, jen vozily na kojeni a mazleni… vecer mi ho dali na noc, kdy celou dobu spal, prso nechtel, mw stejne nic neteklo, rano byl hrozne mrzutej, plactivej..sestre se to nezdalo a vzali ho.na vysetreni, kdy mi prisly jen rict, ze ma sepsi, ze ho.maji napojenyho na jipu a at se proberu a prijdu, nechapala jsem, az do doby, kdy jsem za nim sla a videla ho v tom inkubatoru, sami hadicky, pristroje, kanyla v hlavicce, totalne jsem se sesypala, rozbrecela, rozklepala, zbledla a nevedela co se deje, oc jde.. uklidnily me, ze ma nasazeny antb, ze musime cekat a doufat, ze brzo zaberou.. za synem jsem dochazela ho prebalit, nakrmit.. bohuzel nemel silu na tahani z prsa, takze se mu davalo z lahve a moje mliko zadny, nikde.. jeste jsem skoro dostala vynadano, ze nemam…byla jsem z toho zdrcena, protoze jak jsem se asi mela rozkojit, kdyz jsem syna behem dvou dnu mela par hodin…takze jsem dostala odsávačku a hezky sama.. prez noc jsem to dokazala a maly uz dostaval mlicko moje..nekdy dopo me presunuly na detsky odd, kvuli malymu, abych za nim mohla docházet a byla uz pouze jako doprovod.. (obleceni jsem mohla nosit svoje)… byla jsem psych. totalne na dne, vycerpana, unavena, nedelala jsem snad nic jinyho, nez jenom brecela a mela totalni depky..behem tech 11dni v porodnici, jsem zhubla 12kg..dal cekala co bude, čekala kazdou chvili kdy mi dr rekne ze se to lepsi.. asi po 4 dnech rekly, ze je to lepsi, ze antb zabraly a ze je dalsi den vysadi, a uvidi se, dalsi odbery atd.. stav se lepsil, byli jsme tam uz 9den.. jelikoz ja mela spatne hojeni po cs, mela zanet, horečky a antb..tak si syna nechavali u sebe.. dostala jsem ho uz 10den k sobe, stim, ze kdyz to zvladnem, ze nas dalsi den pusti domu.. ja byla strasne stastna, ze ho.mam konecne u sebe a ze mozna pujdeme domu.. nedala jsem ho z ruky, celou noc koukala jak spinka, nemohla jsem se ho nabazit.. a od ty doby mam k nemu neskutecny pouto, ze ho nedam nikam, nedam bez nez ani par minut.. je to moje nejvetsi laska, steesti, muj zivot, dychala bych za nej a jen kvuli tomu vsemu, co jsme si vytrpeli, soucitim s kazdym takovym podobnym problemem, brecim u vseho co se tyce deti a hodne se to na me podepsalo.. kdo to nezazije, neprozije, nemuze se tolik vcitit a pochopit.. a muzu rict, ze mi to dalo. hodne, ten krutej zacatek, plnej bolesti..strachu.. ze clovek zmeni kompletne svoje priority, celej svuj zivot a zmeni se mu celej svet..hodne si clovek uvedomi a zacne si vazit opravu kazdy malickosti, kterou ma.. :srdce:

AnnaNuvoletta07
Zasloužilá kecalka 599 příspěvků 2 inzeráty 06.09.19 13:31

Nechápu tu hlášku s pyžamem. Já měla košili první den porodu a zbylé 3 jsem měla triko a tepláky. Nenávidim noční košile. To bych měla s dotyčnou pani docela problém. :) jinak jsem moc ráda, že je mrňousek v pořádku. Celou dobu jsem se bála, jak to dopadne. :hug:

Fifi2
Kecalka 360 příspěvků 06.09.19 14:28

Mě zase vypadala PA, která střídala směnu a vezla mě po celkem tezkem porodu na šestinedělí, že jsem při porodu zaspinila krvi polštář 8o :,( já už se nedivím ničemu. A obdivuju Vás, že jste vše zvládla. :kytka: jsem zvědavá na další pokračování.

Leviatan
Závislačka 3220 příspěvků 06.09.19 15:04

@Týnka20 :srdce: :hug: to mě mrzí, měla jsi to dost podobné. Máš pravdu že to ten vztah k dítěti posílí :srdce:

iPodPrd
Kecalka 495 příspěvků 06.09.19 15:26

@Fifi2 Mimo téma, ale připomněla jste mi - já jsem dostala sprda, že mi praskla voda v posteli a oni to teď musí celé převlíkat, asi jsem byla troufalá prvorodička :think:

@Leviatan Je skvělé, že o tom dokážete mluvit, bude už jen dobře :hug:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.09.19 15:30

Podle me se happy end konal, když je maličký v pořádku! To je přeci hlavni. :srdce: Ja mela malého na JIPu 3 měsíce, ma nevyléčitelnou nemoc, ale ted jsme šťastní doma a modlum se, at to tak zůstane. Preji pevne zdraví všem :)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.09.19 17:06

Já mám pocit, že teď v porodnicích moc rádi dávají matkám nálepku poporodních depresí a laktačních psychóz. Kdyby radši prostě jen těm vyřízeným rodičkám řekli, že mají jednoduše nervy v háji a podávali jim podrobné informace o stavu jejich dítěte, aby se matky neutápěly v nejistotě a strachu. Ten stres, který jste zažila, by přece položil i slona. Taky do mě valili o poporodní depresi a laktační psychóze tak dlouho, až jsem skončila v krizovém centru v Bohnicích. A tam mě ujistili, že to poslední, čím trpím, je laktační psychóza, že se hlavně potřebuju pořádně vyspat a hodit do klidu a to poslední, co potřebuju, je, aby mi páni porodníci vsugerovali nějaké zcestné psychodiagnózy. A ta úžasná doporučení ohledně tříhodinových intervalů mezi kojením podle mě hodně důvěřivým a vyplašeným prvorodičkám zavařila tak, že se nakonec pořádně nerozkojily (taky do jejich řad patřím).
Jinak jsem ráda, že jste to nakonec oba dva společně zvládli a přeji vše dobré do budoucna.

Příspěvek upraven 06.09.19 v 19:02

Fifi2
Kecalka 360 příspěvků 06.09.19 17:15

@iPodPrd tak to jste si dovolila taky moc :lol: takové naschvály dělat, že se nestydíte :lol: :lol: :lol: :lol: :kytka:

moncicak123456
Kecalka 300 příspěvků 06.09.19 19:16

Hlavně že jste ted oba v pořádku!!! Ten přístup na šestinedělí u vás v Praze mě tedy naprosto šokuje 8o Rodila jsem před třemi měsíci v Pardubicích a nemůžu si absolutně stěžovat. Jen minimum maminek tak na sobě po porodu mělo ty nemocniční košile. To že se snad zakrvácí povlečení nebo cokoliv na lůžku musí být normální. Sestřičky každý den přišly a ptaly se co chceme vyměnit a to i přes to že tam bylo úplně narváno. Vůbec se nedivím že po takových zkušenostech mají maminky na porod a porodnice takové vzpomínky :roll:

Leviatan
Závislačka 3220 příspěvků 06.09.19 22:14

@moncicak123456 no, zaměstnanci byly naštvání že slouží štědrý večer. Protivná sestra na novorozencích. Víc najevo že otravuju a že moje dítě můj problém snad ani dát nemohla. Pak tam sedeli sestry v budce a připadala jsem si fakt blbě že co tam lezu… Až na jednu. Sestinedeli, sanitarka na kterou každý nadával byla na mě nejvíc fajn, protože jsem o ní projevila zájem a hned jsem nesoudila a jedna sestra…
Jako prvorodička pod hormonama, poprvé miminko takhle, to je fakt masakr těžký když je nějaký problém.

Leviatan
Závislačka 3220 příspěvků 06.09.19 22:17

Ano jsem neskonale vděčná že je syn v pořádku a vděčná všem kdo o něj pečovali! Nakonec na porod vzpomínám rada, ale to potom to byl zlý sen. To jsem neočekávala. Čekala jsem jak budu pár dní na pokoji s miminkem které bude furt spinkat.. no naivní…

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.09.19 12:13

Ježiš, to je napínavé :lol: Prosím aby byl deníček co nedříve :-)Jsem ráda, že je syn v pořádku podle popisu to vypalo špatně..a ty už jsi taky asi v pořádku a to je dobře. Užívejte si a opatrujte se :srdce:

tini
Ukecaná baba ;) 1643 příspěvků 07.09.19 19:26

To je hruza moc me to mrzi. Uplne chapu, ze jsi to nechapala.Moji dceri klesala saturace kyslikem a rekli mi, ze ji nasazuji 2 druhy atb naraz, kdyz nevedi co to bude za sepsi, tak ze preventivne. A ja si jeste rikala, chudacek, uz 2.den zivota atb a jeste dvoje.Pak jsem doma cetla o sepsich a zdesila se.

Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Porod na dva dny a dvě noci