Přátelství
- Psychické problémy
- Štofik
- 14.08.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
...o podpoře online.
Spousta lidí nechápe, že si my, panikáři nebo celkově lidi s psychickými potížemi píšeme se stejně „postiženými“ lidmi. Nebo, že se s nimi kamarádíme. Lidi si myslí, že si tím sdílením svých příznaků a psycho myšlenek, kopeme pomyslnej psycho hrob anebo klestíme cestu do blázince. Jenže tak to vůbec není.
Když nad vámi padne ortel a vy dostanete diagnózu, psychiatrickou diagnózu, tak všechno, co potřebujete, je někdo, kdo porozumí. Kdo bude chápat, že se bojíte, že zešílíte. Že je vám zle z pomyšlení, že máte jít nakoupit, a pak tam ve frontě u pokladny vnitřně umíráte. Že se bojíte strachu. A že to fakt není jen o tom „nemyslet na to“.
My, na hlavu padlí, potřebujeme parťáka pro schízu. Někoho, s kým budeme sdílet náš příběh, naše pocity, obavy, stavy, kdy se houpem na palmě s opicí úzkostí za krkem a bez banánů, kterými byste jí zavřely tu její nevymáchanou „hubu“. Není nad to se ráno probudit a moci napsat svojí parťačce nebo parťákovi v boji, že jste přežili noc a ráno vypadá nadějně. Anebo když se nedaří, tak napsat, že jste zrovna „modroň okololampoň“ 
a jediná vaše myšlenka je na lahodné rivotrilové kapičky, které by to zastavily. Jenže vy víte, že benzáky jsou svinstvo a taky se je snažíte brát minimálně. A od toho tu je taky kámoška s úzkostí, navzájem se držíte a radíte si, jak nad tou mrchou vyzrát vlastními silami. Jít oběhnout barák, vyjmenovat si všechny spolužáky ze ZŠ, fláknout se pánví po hlavě, jít si zařvat do lesa. Zalízt si do skříně a hrát karty. Nebo si prostě jen přečíst, že je na tom někdo stejně jako vy.
Terapie sdílením sakra pomáhá, je to jeden z mega důležitých bodů v naší léčbě. My, na hlavu padlí, totiž chápeme to, co není vidět. Co se nám děje tam někde v hlavě. I když se zrovna usmíváme a vypadáme dobře. My víme, kolik úsilí to každého z nás stojí. Víme, že každý den bojujem. Sami se sebou.
A víme jak jsme silní, když to nevzdáváme a jak je naopak přirozené být někdy unavení a na dně. Kdo by nebyl, po boji s démony v nás samých. Proto si pište, stýkejte se s lidmi, kteří jsou jako my. Můžete najít parťáka na celej život, tahle zkušenost je nenahraditelná. Vzpomínám si na ten úlevnej pocit, když jsem zjistila, kolik je lidí jako já. Spadl ze mě obrovskej balvan. Nejsem blázen, nezešílela jsem. Jsme v tom spolu.
Když mi je někdy ne zrovna dobře, chodím na profily holek z instáče, co stejně jako já bojují. A hned je mi líp. Děkuju všem, co svoje myšlenky sdílíte, podporujete tím neuvěřitelně velkou skupinu lidí. A když si někdy, v depce říkáte, že to nemá cenu, tak věřte, že má. Tisíckrát ano! Je třeba o tom mluvit, šířit to. Nejen, že to pomáhá nám modroňům-okololampoňům, ale může to pomoct i těm na druhý straně zákopu, aby nás trochu pochopili.
Proč tohle píšu? Abych poděkovala svojí sestře v boji, v pájce, panikářce, mámě, kamarádce, se kterou jsem v kontaktu dnes a denně, když je třeba tak 24 hodin denně. Můžu jí napsat cokoliv a chápe to, naše diagnózy se sice liší, ale spojuje nás psychiatrická diagnóza ve zdravotní kartě. To je nám ale jedno, my jsme se prostě hledaly, až jsme se našly. Dnes mi od ní jako poděkování přišla klíčenka a knížka o panické poruše, doplněná její rukou o naše každodenní hlášky. Slza mi ukápla, z pocitu, že ten svět kolem nás za to stojí a ještě to není tak marný. Dokud se umíme navzájem podržet a podpořit, tak je vše v pořádku. Takže ti děkuju, Kami, moje sestro a parťačko. Děláš pro mě strašně moc a nevadí, že jen přes písmenka.
Mám tě ráda! „Přatelé jsou jako slunce. I když je nevidíš, víš, že znovu přijdou a zahřejí tvoje srdce…“
Přečtěte si také
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 1375
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 1022
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 2022
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 1155
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 959
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
Naši dceru jsme adoptovali a sousedka nás soudí. Sama má kostlivce ve skříni
- Anonymní
- 30.10.26
- 8300
„Já bych se bála, co si takové dítě přinese z původní rodiny,“ prohlásila sousedka, když jsem jí vyprávěla, že naše šestiletá dcera začala chodit na tanečky. Řekla to s takovým úsměvem, jako by mi...
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 1597
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Bratr dostal od táty auto, já jen pětistovku. Po jeho smrti jsem našla dopis
- Anonymní
- 30.10.26
- 3502
Když mi táta k čtyřicátým narozeninám poslal pětistovku v obálce, zatímco bratrovi o pár měsíců dřív koupil ojetou Škodu za 180 tisíc, definitivně jsem si řekla, že na jeho zlatého chlapečka už...
Tchyně bez dovolení ostříhala dceru (4) na ježka. Prý jí v dospělosti poděkuje
- Anonymní
- 30.10.26
- 2500
Když musíte v práci hasit resty a školka vyhlásí mimořádné uzavření, protože bude ten den bez proudu, nezbývá než povolat rodinné zálohy. V mém případě to byla tchyně. Slibovala, že si s čtyřletou...
Dcera chce na učňák. „Na to je tě škoda,“ řekla jsem jí. A teď mě to mrzí
- Anonymní
- 30.10.26
- 2003
Moje dcera je v devítce, má dobré známky a chce být kadeřnicí. Já jsem automaticky počítala s maturitou. Myslela jsem si, že jí nechávám volnost ve výběru školy. Pak si vybrala a já zjistila, že tu...
To jediny jsem nejak nepochopila… 
, ještě snad lepsi nez opice za krkem, ta me taky pobavila:) 
Mám úzkosti, které se mi rozjely v době mé rodičovské dovolené.
.
Moc mi pomohlo udělat kurz a nastoupit do práce, i když s ní to byl strašný a vyčerpávající boj. Kolikrát se ta mrcha snaží mi sednout za krk a nepustit. Jenomže já jí nedám šanci, protože na ni nemám čas. Starám se o druhé, kteří potřebují moji pomoc a tím pádem já potřebuji je.
Ona si počká na večer nebo když mám volno
Stejně „postižené“ nevyhledávám. Jsem přesvědčená o tom, že bych se v tom akorát hnípala a člověk který je psychicky v pořádku tohle stejně nemůže pochopit. Stačí mi vědět, že nejsem blázen a nejsem jediná.