Přátelství
- Psychické problémy
- Štofik
- 14.08.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
...o podpoře online.
Spousta lidí nechápe, že si my, panikáři nebo celkově lidi s psychickými potížemi píšeme se stejně „postiženými“ lidmi. Nebo, že se s nimi kamarádíme. Lidi si myslí, že si tím sdílením svých příznaků a psycho myšlenek, kopeme pomyslnej psycho hrob anebo klestíme cestu do blázince. Jenže tak to vůbec není.
Když nad vámi padne ortel a vy dostanete diagnózu, psychiatrickou diagnózu, tak všechno, co potřebujete, je někdo, kdo porozumí. Kdo bude chápat, že se bojíte, že zešílíte. Že je vám zle z pomyšlení, že máte jít nakoupit, a pak tam ve frontě u pokladny vnitřně umíráte. Že se bojíte strachu. A že to fakt není jen o tom „nemyslet na to“.
My, na hlavu padlí, potřebujeme parťáka pro schízu. Někoho, s kým budeme sdílet náš příběh, naše pocity, obavy, stavy, kdy se houpem na palmě s opicí úzkostí za krkem a bez banánů, kterými byste jí zavřely tu její nevymáchanou „hubu“. Není nad to se ráno probudit a moci napsat svojí parťačce nebo parťákovi v boji, že jste přežili noc a ráno vypadá nadějně. Anebo když se nedaří, tak napsat, že jste zrovna „modroň okololampoň“ 
a jediná vaše myšlenka je na lahodné rivotrilové kapičky, které by to zastavily. Jenže vy víte, že benzáky jsou svinstvo a taky se je snažíte brát minimálně. A od toho tu je taky kámoška s úzkostí, navzájem se držíte a radíte si, jak nad tou mrchou vyzrát vlastními silami. Jít oběhnout barák, vyjmenovat si všechny spolužáky ze ZŠ, fláknout se pánví po hlavě, jít si zařvat do lesa. Zalízt si do skříně a hrát karty. Nebo si prostě jen přečíst, že je na tom někdo stejně jako vy.
Terapie sdílením sakra pomáhá, je to jeden z mega důležitých bodů v naší léčbě. My, na hlavu padlí, totiž chápeme to, co není vidět. Co se nám děje tam někde v hlavě. I když se zrovna usmíváme a vypadáme dobře. My víme, kolik úsilí to každého z nás stojí. Víme, že každý den bojujem. Sami se sebou.
A víme jak jsme silní, když to nevzdáváme a jak je naopak přirozené být někdy unavení a na dně. Kdo by nebyl, po boji s démony v nás samých. Proto si pište, stýkejte se s lidmi, kteří jsou jako my. Můžete najít parťáka na celej život, tahle zkušenost je nenahraditelná. Vzpomínám si na ten úlevnej pocit, když jsem zjistila, kolik je lidí jako já. Spadl ze mě obrovskej balvan. Nejsem blázen, nezešílela jsem. Jsme v tom spolu.
Když mi je někdy ne zrovna dobře, chodím na profily holek z instáče, co stejně jako já bojují. A hned je mi líp. Děkuju všem, co svoje myšlenky sdílíte, podporujete tím neuvěřitelně velkou skupinu lidí. A když si někdy, v depce říkáte, že to nemá cenu, tak věřte, že má. Tisíckrát ano! Je třeba o tom mluvit, šířit to. Nejen, že to pomáhá nám modroňům-okololampoňům, ale může to pomoct i těm na druhý straně zákopu, aby nás trochu pochopili.
Proč tohle píšu? Abych poděkovala svojí sestře v boji, v pájce, panikářce, mámě, kamarádce, se kterou jsem v kontaktu dnes a denně, když je třeba tak 24 hodin denně. Můžu jí napsat cokoliv a chápe to, naše diagnózy se sice liší, ale spojuje nás psychiatrická diagnóza ve zdravotní kartě. To je nám ale jedno, my jsme se prostě hledaly, až jsme se našly. Dnes mi od ní jako poděkování přišla klíčenka a knížka o panické poruše, doplněná její rukou o naše každodenní hlášky. Slza mi ukápla, z pocitu, že ten svět kolem nás za to stojí a ještě to není tak marný. Dokud se umíme navzájem podržet a podpořit, tak je vše v pořádku. Takže ti děkuju, Kami, moje sestro a parťačko. Děláš pro mě strašně moc a nevadí, že jen přes písmenka.
Mám tě ráda! „Přatelé jsou jako slunce. I když je nevidíš, víš, že znovu přijdou a zahřejí tvoje srdce…“
Přečtěte si také
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 1859
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 2107
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 2688
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 1914
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1264
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....
Kamarádka mi před lety svedla muže a teď mě prosí, abych ji toho tyrana zbavila
- Anonymní
- 28.05.26
- 4666
Život je někdy hodně zvláštní. Když jsem potkala Alexe, byla jsem z něho hotová. Krásný a charismatický chlap, kterého mi všichni záviděli. Naše manželství trvalo jen asi dva roky, ale dnes jsem za...
Dcera chce jet na prázdniny s přítelem. Její otec souhlasí, já z toho nespím
- Anonymní
- 28.05.26
- 2695
Lucce bylo teprve nedávno šestnáct let, ukončila prvák na střední a už si myslí, že jí patří svět. S Dominikem chodí asi půl roku. Je to celkem fajn kluk, ale pořád si myslím, že je dost brzy...
Na dovolenou k Baltu mě nikdo nedostane. Jenže manžel rozhodl jinak
- Anonymní
- 28.05.26
- 5336
Manžel si letos usmyslel, že pojedeme na dovolenou k moři. Bohužel k Baltu. Já moře miluju, ale zvolila bych úplně jinou destinaci. Chtěla jsem letět do Řecka nebo jet autem do Itálie či...
Šla jsem s dítětem a psem na hřiště. Domů jsem odešla s pokutou a ostudou
- Anonymní
- 28.05.26
- 2015
Tohle se mi ještě nikdy nestalo. U nás na sídlišti byli psi na hřišti vždycky tak nějak tolerovaní, pokud byli na vodítku a jejich majitelé po nich uklízeli. Nikdo z toho nedělal drama. Když jsem...
Kamarád propadl sektě a teď se chce zabít. Jsem bezmocná
- Anonymní
- 28.05.26
- 915
Vždycky to byl ten nejchytřejší kluk z naší party. Analytický mozek, smysl pro humor, člověk, o kterého jste se mohli opřít. Pak přišel nenápadný „biblický kurz“ a z mého nejlepšího kamaráda zbyl...
To jediny jsem nejak nepochopila… 
, ještě snad lepsi nez opice za krkem, ta me taky pobavila:) 
Mám úzkosti, které se mi rozjely v době mé rodičovské dovolené.
.
Moc mi pomohlo udělat kurz a nastoupit do práce, i když s ní to byl strašný a vyčerpávající boj. Kolikrát se ta mrcha snaží mi sednout za krk a nepustit. Jenomže já jí nedám šanci, protože na ni nemám čas. Starám se o druhé, kteří potřebují moji pomoc a tím pádem já potřebuji je.
Ona si počká na večer nebo když mám volno
Stejně „postižené“ nevyhledávám. Jsem přesvědčená o tom, že bych se v tom akorát hnípala a člověk který je psychicky v pořádku tohle stejně nemůže pochopit. Stačí mi vědět, že nejsem blázen a nejsem jediná.