Přátelství

Psychické problémy

...o podpoře online.

Spousta lidí nechápe, že si my, panikáři nebo celkově lidi s psychickými potížemi píšeme se stejně „postiženými“ lidmi. Nebo, že se s nimi kamarádíme. Lidi si myslí, že si tím sdílením svých příznaků a psycho myšlenek, kopeme pomyslnej psycho hrob anebo klestíme cestu do blázince. Jenže tak to vůbec není.

Když nad vámi padne ortel a vy dostanete diagnózu, psychiatrickou diagnózu, tak všechno, co potřebujete, je někdo, kdo porozumí. Kdo bude chápat, že se bojíte, že zešílíte. Že je vám zle z pomyšlení, že máte jít nakoupit, a pak tam ve frontě u pokladny vnitřně umíráte. Že se bojíte strachu. A že to fakt není jen o tom „nemyslet na to“.

My, na hlavu padlí, potřebujeme parťáka pro schízu. Někoho, s kým budeme sdílet náš příběh, naše pocity, obavy, stavy, kdy se houpem na palmě s opicí úzkostí za krkem a bez banánů, kterými byste jí zavřely tu její nevymáchanou „hubu“. Není nad to se ráno probudit a moci napsat svojí parťačce nebo parťákovi v boji, že jste přežili noc a ráno vypadá nadějně. Anebo když se nedaří, tak napsat, že jste zrovna „modroň okololampoň“ :-) a jediná vaše myšlenka je na lahodné rivotrilové kapičky, které by to zastavily. Jenže vy víte, že benzáky jsou svinstvo a taky se je snažíte brát minimálně. A od toho tu je taky kámoška s úzkostí, navzájem se držíte a radíte si, jak nad tou mrchou vyzrát vlastními silami. Jít oběhnout barák, vyjmenovat si všechny spolužáky ze ZŠ, fláknout se pánví po hlavě, jít si zařvat do lesa. Zalízt si do skříně a hrát karty. Nebo si prostě jen přečíst, že je na tom někdo stejně jako vy.

Terapie sdílením sakra pomáhá, je to jeden z mega důležitých bodů v naší léčbě. My, na hlavu padlí, totiž chápeme to, co není vidět. Co se nám děje tam někde v hlavě. I když se zrovna usmíváme a vypadáme dobře. My víme, kolik úsilí to každého z nás stojí. Víme, že každý den bojujem. Sami se sebou.

A víme jak jsme silní, když to nevzdáváme a jak je naopak přirozené být někdy unavení a na dně. Kdo by nebyl, po boji s démony v nás samých. Proto si pište, stýkejte se s lidmi, kteří jsou jako my. Můžete najít parťáka na celej život, tahle zkušenost je nenahraditelná. Vzpomínám si na ten úlevnej pocit, když jsem zjistila, kolik je lidí jako já. Spadl ze mě obrovskej balvan. Nejsem blázen, nezešílela jsem. Jsme v tom spolu.

Když mi je někdy ne zrovna dobře, chodím na profily holek z instáče, co stejně jako já bojují. A hned je mi líp. Děkuju všem, co svoje myšlenky sdílíte, podporujete tím neuvěřitelně velkou skupinu lidí. A když si někdy, v depce říkáte, že to nemá cenu, tak věřte, že má. Tisíckrát ano! Je třeba o tom mluvit, šířit to. Nejen, že to pomáhá nám modroňům-okololampoňům, ale může to pomoct i těm na druhý straně zákopu, aby nás trochu pochopili.

Proč tohle píšu? Abych poděkovala svojí sestře v boji, v pájce, panikářce, mámě, kamarádce, se kterou jsem v kontaktu dnes a denně, když je třeba tak 24 hodin denně. Můžu jí napsat cokoliv a chápe to, naše diagnózy se sice liší, ale spojuje nás psychiatrická diagnóza ve zdravotní kartě. To je nám ale jedno, my jsme se prostě hledaly, až jsme se našly. Dnes mi od ní jako poděkování přišla klíčenka a knížka o panické poruše, doplněná její rukou o naše každodenní hlášky. Slza mi ukápla, z pocitu, že ten svět kolem nás za to stojí a ještě to není tak marný. Dokud se umíme navzájem podržet a podpořit, tak je vše v pořádku. Takže ti děkuju, Kami, moje sestro a parťačko. Děláš pro mě strašně moc a nevadí, že jen přes písmenka.

Mám tě ráda! „Přatelé jsou jako slunce. I když je nevidíš, víš, že znovu přijdou a zahřejí tvoje srdce…“

Váš příspěvek
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.08.19 10:59

Mám úzkosti, které se mi rozjely v době mé rodičovské dovolené.
Moc mi pomohlo udělat kurz a nastoupit do práce, i když s ní to byl strašný a vyčerpávající boj. Kolikrát se ta mrcha snaží mi sednout za krk a nepustit. Jenomže já jí nedám šanci, protože na ni nemám čas. Starám se o druhé, kteří potřebují moji pomoc a tím pádem já potřebuji je.
Ona si počká na večer nebo když mám volno :pocitac:.
Stejně „postižené“ nevyhledávám. Jsem přesvědčená o tom, že bych se v tom akorát hnípala a člověk který je psychicky v pořádku tohle stejně nemůže pochopit. Stačí mi vědět, že nejsem blázen a nejsem jediná.

Premek_Orac
Kelišová 5447 příspěvků 14.08.19 15:14

Sdilena starost je polovicni, sdilena radost dvojnasobna :palec:

Lana25
Závislačka 2907 příspěvků 15.08.19 09:58
Jahudka82
Závislačka 2952 příspěvků 1 inzerát 15.08.19 15:09

:potlesk: :palec: Krasne napsany, jako vzdy…:) Pratele a podporu potrebujou i „normalni“ lidi, o tom zadna…A co je „modron okololampon“? :think: To jediny jsem nejak nepochopila… :lol: :nevim: :mavam:

Lana25
Závislačka 2907 příspěvků 15.08.19 20:08

@Jahudka82 Děkuju moc :hug: modroň okololampoň je něco modrýho co lítá kolem lampy :lol: jinými slovy jsem to já a kámoška, které v deníčku děkuju. Vymyslela to ona a říkáme si tak, když máme schízu. :palec:

Jahudka82
Závislačka 2952 příspěvků 1 inzerát 16.08.19 07:28

@Lana25 Aha :lol: Tak to je dobry no :D, ještě snad lepsi nez opice za krkem, ta me taky pobavila:) :mavam: Tak se holky drzte a moc nelitejte :D Nebo kdyz uz, tak si litejte klidne i s hlavou v oblacich, ale nejlíp tech ruzovych pozitivnich :)

Příspěvek upraven 16.08.19 v 07:30

Vložit nový komentář