Vánoční vzpomínka na mého bráchu

Jednalo se o mého bráchu. Já měla tehdy 13 let a blížily se Vánoce a brácha jako typický chlap si nevěděl rady, co má koupit. Brácha vždy říkal, že pro chlapa je lehké koupit dárek, ale pro ženu, 13 letou slečnu, je to velký problém. Já si myslím pravý opak.

Kvalitní kosmetika nebo šperk žádnou ženu neurazí, kdežto dárek pro chlapa, to je oříšek. Ale jsem si řekla, že se budu tomu dárku těšit, i kdyby to bylo použité plnící pero, nebo něco co už mám. Po večeři jsme se celá rodina sešli pod stromečkem a já si rozbalila dárek od bráchy. Vypadalo to jako školní penál. Penál jsem sice pochopitelně měla, ale na některých místech se začínal loupat, tak jsem se začala těšit jen abych bráchu potěšila: „Jejda, to je penál, ten je ale nádherný, já po tom tak toužila, já penál potřebuji, to super dárek, to se ti povedlo, to je fakt!“ Brácha vyjeveně koukal a říká: „Kdybych věděl, že chceš penál, tak by pochopitelně stačilo jen říct…“

Já ten jakože penál otevřela a to byla manikúra! Tak jsem se zasmála a řekla: „To je nádhera, já jsem vlastně chtěla i manikúru. Ten starý penál do konce školního roku vydrží, ale manikúru nemám a hodí se mi.“ Na znak toho jsem si pod stromkem očistila už i tak dost čisté nehty. Brácha vypadal spokojeně, jak dobře vybral.

A pak druhý příběh, který se stal tři roky potom. Brácha chodil s jednou moc milou holkou a pořád odkládali svatbu a narození miminka na neurčito. Já jsem moc toužila po tom být tetou a starat se o mrňouska, o moje miminko zatím ne, ale takové v blízké rodině, aby jsem se mohla připravovat jednou na to moje. Vždyť děti jsou přece boží. Navíc, brácha byl jenom o 13 let starší, měl 30 a to je čas, kdy je na založení rodiny celkem vhodný čas.

Tak jsem jim pod stromeček kromě jiných věcí nadělila i dětský bryndák a dětské pletené botičky s nápisem: „No brácho dělej, já už chci být tetou!“ Samozřejmě, že všichni se začali smát a řekli mi, že taky se dočkám, možná už brzy. Zatím nečekají, ale jednou to bude. No, už nebylo.

Místo svatby byl rozchod a život bráchy nešťastně ukončila bouračka v autě pár let potom. Naštěstí mi zůstaly opravdu nádherné vzpomínky. A já už podruhé na Vánoce kupovala pod stromeček dětské věci pro mého synka (před rokem to byla dětská hrazdička a houpací koník, tento rok trojkolka a věci pro „velkého“ kluka) a těším se už teď na každé Vánoce, které spolu s ním strávím.

Vždyť Vánoce jsou hlavně o dětech, vždyť je to svátek narození Ježíška. Tak ať vám všem dárky nejen na Vánoce dělají radost.

PS: Tu manikúru mám dodnes a pořád dobře slouží.