První půl rok života
Chci se s vámi podělit o prvních 6 měsíců života mého vymodleného pokladu.
Šestinedělí pro mě bylo peklo, neuvěřitelné výkyvy nálad, pláč, smích, dokonce mě přepadaly chmurné myšlenky, že to nezvládnu, že budu špatná máma, že jsem byla neschopná kojit a normálně porodit. Tyhle dvě věci mě jaksi trápí doteď, ale již v menší míře.
Naše malá „žloutenka“ pořád po porodu jen spinkala, probudit jí bylo umění, ale s propuštěním domu, jsem se pomalu začala uklidňovat, nikdo na mě netlačil, mohla jsem si věci dělat po svém, a sžívala se se svou Holčičkou.
O miminku jsem vůbec nevěděla, normálně by mi snad dobrovolně umřela hlady, nevzbudila se ani po 7 hodinách, tohle jsem zkusila jen jednou a od tý doby jsem ji prostě krmila každý 3 hodiny, jak se má. Do dneška není žádný jedlík, musím to do ní vyloženě cpát, aby něco snědla, ale co přikrmujeme, jí lépe, bude to moje „lžičkovka“. Fláša jí už nic moc neříká, ale jsem šťastná máma, protože ona je spokojené miminko.
A teď k jejím prvním úspěchům - je to moje malinká zvědavka. Od té doby, co sama drží stabilně hlavičku, chce pořád někam čučet. Jako miminko jsem jí musela nosit, odložení do studené postýlky bez máminy náruče nepřipadalo v úvahu. Do 9 týdnů nespala jinak než s námi v manželské posteli. Potom jsem jí postupně přesunula do její postýlky, kterou mám přiraženou vedle té naší. Od té doby v ní spinká, zkraje to vydržela 6 hodin v kuse, dneska už spí celých 8 hodin. Doufám, že to vydrží a já i budu moc vychutnat spánek jako doteď.
Na čilosti začala nabývat kolem 3. měsíce, ale od začátku má zavedený jistý režim, který se snažím v rámci možností dodržovat - jako dopolední spinkání, odpolední, usínání v pravidelnou večerní dobu, aby mi zbyl ještě taky čas na taťku. 
Dále se nám poprvé ve 3,5 měsících otočila na bříško, a od té doby to dělala pravidelně, ale jen na pravou stranu. Tak jsem ji začala pomáhat i na druhou a hle do 14 dnů už to zvládala na obě strany. Neustále se dožaduje pozornosti, nechce být sama, jen pokud je ve své postýlce, kde má svůj revír, svého hracího medvídka, pak je spokojena.
Ve 4. měsících jsem poprvé zavedla příkrmy, začaly jsme zeleninou. Ta jí nechutnala. Postupně jsem přidávala, a teď baští vše, co je na lžičce, příkrmy přesnídávky, mléčné kaše, krupicové kaše. Akorát polívky jí moc nejedou. Vzhledem k tomu, že moc nepije čaje ani vodu či šťávy jsem si myslela, že polívku do ní dostanu. No budeme zkoušet, třeba tomu přijde na chuť.
Nedávno oslavila 6 měsíců. K jejím dalším úspěchům přibyla snaha si sedat, lození či plazení a vzpíraní na ručičkách. Dokonce byla už na své první dovolené na horách v Krkonoších, moc se jí tam líbilo, je to moje „horalka“. Stačil kočár, lesní cesta a už jsme o ní nevěděli, spinkala jako dřevorubec.
Tak takové jsou první úspěchy naší dcerky. Moc Tě milujeme, zlatíčko. Jsme rádi, že Tě máme a že jsi tak šikovná.
Teď jako máma si uvědomuji, jak jsou děti dokonalá stvoření, jak si všechno od první chvíle osvojují a je úžasné sledovat, jak se ve svých pokrocích zdokonalují.
Přečtěte si také
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 27
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 46
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 2376
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 1504
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1073
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 2133
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 1360
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 2501
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 4601
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 4641
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Přeju spousta toho NEJ do budoucnosti 
Napsane s velkou laskou