První těhotenství a špatný konec
- Prázdná náruč
- Romanka.P
- 27.12.12 načítám...
Nikdy nezapomenu všechny ty pocity, které přichází, když přijdete o to, na co se tak těšíte. O nenarozené miminko, kterému jste dali jméno, které jste milovali, i když ještě nebylo na světě.
Leden 2012, ten měsíc, kdy jsem přestala brát antikoncepci a začali jsme se snažit o naše první miminko. Tehdy jsem si ještě neuvědomovala, že mnoho těhotenství končí špatně. Netušila jsem, jak je v dnešní době skoro těžké porodit zdravé miminko. Brala jsem jako samozřejmost, že naše miminko bude zdravé.
Podařilo se nám v květnu 2012. Měla jsem nepravidelnou menstruaci, takže to, že jsem těhotná, jsem se dozvěděla někdy ve 14. tt. Moje doktorka mě objednala až za dva týdny, to byl srpen. Poslední srpnová středa, kdy mi doktorka potvrdila těhotenství. Přítel mě objímal, byl nadšeny, oba jsme byli. Ve čtvrtek, první zářijový čtvrtek jsme byli objednání na genetiku. Nevím proč, ale z nějakého důvodu jsem od rána měla strach. Od rána jsem měla takové to špatné tušení. Na genetice se nás ptali na rodokmen, nemoci apod. a potom volali na výsledky mojí krve.
Zavolali si nás zpátky do ordinace, kde mi to lékařka řekla. „Podle výsledků je možné, že vaše miminko bude mít rozštěp páteře.“ Prý mám pravděpodovnost 1:1, že bude moje dítě zdravé. Pak nás poslali zpátky do čekárny. Přítel mi celou dobu povídal: „Ať je tohle zdravé, prosím.“
Ale bohužel. Po ultrazvuku nám lékař řekl, že miminko má vrozenou vadu páteře a mozku a jiná možnost než potrat není. V pondělí 10. září jsem nastoupila do nemocnice. Celou cestu v autě jsem proplakala, ostatně jako celý víkend před tím. Moje miminko.
Nedokázala jsem si představit, jak probíhá potrat tehdy v 17.tt. Když mi řekli, že je to vlastně porod mrtvého dítěte, málem se mi zastavilo srdce. Ještě v pondělí večer mi zavedli nějaké ty tyčinky a v úterý ráno mi píchli do břicha látku, která měla vyvolat kontrakce. Čekala jsem celé úterní odpoledne, v noci, celé středeční ráno…a nic. Už jsem to chtěla mít za sebou.
Celé dny jsem tam proplakala, přítel 50 km daleko, měl odpolední, byla jsem tam sama. Sama na pokoji. Sama se svéma myšlenkama. Ve středu v pět odpoledne mě poslali na sál, kde mě připravili na epidurál, dali mi kapačku na vyvolání porodu a opět jsem čekala. Sama na porodním sále, kde byla postýlka, váha pro novorozeňátka. Kontrakce nedorazily. Dali mi druhou kapačku. Stále nic. V jednu v noci mě porodní asistentka uložila do postele, ať se vyspím a ráno se uvidí.
Druhý den ráno měl přítel volno, jel za mnou hned ráno. Přišla doktorka. „Paní Mazalová, my nevíme co s vámi, vy nám nedáte spát. Píchneme vám injekci, hodně silnou, pokud nezabere ani tohle, budeme muset udělat císařský řez.“ Píchli mi injekci a čekala jsem. Po pěti minutách se mi chtělo zvracet, bolelo mě břicho, tak jsem zazvonila na sestru. Prý ještě nic nevidí, ale snad to přijde. Nedalo se to vydržet. Zvonila jsem znovu. A už to konečně šlo. Trpěla jsem bolestí, jak fyzickou, tak psychickou. Lékař, který jediný může píchnout epidurál, nebyl na sále, takže jsem to celé přetrpěla tak, jak to bylo. Nikdy ve svém životě jsem necítila takovou bolest.
Konečně jsem to měla za sebou. Pustili za mnou přítele. Byl čtvrtek ráno a já byla na jednu stranu šťastná, že to mám za sebou, že budu moci zpátky domů. Ale ta bolest, že jsem právě přišla o své miminko, o svou Elišku, se nedá slovy popsat.
V sobotu jsem podepsala reverz a odjela domů. Jediné, co mě drží nad vodou, je to, že podle lékařů moje příští miminko bude na 99 % zdravé.
Přečtěte si také
Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua
- Anonymní
- 14.04.26
- 4061
Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...
„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech
- Anonymní
- 14.04.26
- 1786
Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...
Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu
- Anonymní
- 14.04.26
- 2276
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...
Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné
- Anonymní
- 14.04.26
- 1218
Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....
„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
- PenelopaW
- 14.04.26
- 682
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Můj přítel se vyspal s mojí mámou, která mi to bez studu vmetla do očí
- Anonymní
- 13.04.26
- 5195
Musím se svěřit s něčím, co mě velmi bolí, a myslím, že to navždy poznamenalo můj vztah s mámou, ale i k mužům. Je mi 28 let, měla jsem přítele Davida, se kterým jsem byla asi rok. Byl to opravdu...
Svítící boty z tržnice vyhrály, na barefoot za majlant se můžu vykašlat
- Anonymní
- 13.04.26
- 1778
Dneska jsem se oficiálně rozhodla, že nákupy s mým synem by měly být uznány jako extrémní sport. Možná by se za to měly dávat i nějaké medaile, nebo aspoň poukazy na týdenní pobyt v lázních o...
Všichni mi říkají, že jsem přehnaně starostlivá. Moje děti tím trpí, ale já taky
- Anonymní
- 13.04.26
- 1394
„Už to přeháníš, měla bys jim dát trochu volnosti,“ říká mi neustále manžel, máma i tchyně. Prý z dětí dělám skleníkové květinky, protože je pořád ochraňuju. Nenechám je skákat z lavičky, lézt po...
Svět je málo toleratní k dětem! Řekla kamarádka, když jí syn skočil do silnice
- Anonymní
- 13.04.26
- 1687
Tak z dneška, z dneška jsem úplně hotová. Moje setkání s Lindou mě totiž totálně rozhodilo. Nečekala jsem, že pohodová procházka centrem města se promění v jeden dlouhý, nekonečný hororový film, ve...
„Máte postižené dítě,“ vmetla mi učitelka, přitom má jen vývojovou dysfazii
- Anonymní
- 12.04.26
- 4529
Z dnešního incidentu je mi úplně špatně. Natálka konečně usnula. Sledovala jsem ji, jak klidně spinká, zlaté vlásky rozprostřené na polštáři. Nikdo by neřekl, kolik chaosu se v té její malé...
Drzim vam moc palecky, aby se na testiku brzy zase objevily dve carecky! 
držím palce at je další miminko zdravé 
Držím hodně moc palečky, ať příští miminko vyjde a přeju vám moc síly! 
Přeju hodně štěstí a brzy //.
A přeji ti hodně síly 