První těhotenství a špatný konec

Nikdy nezapomenu všechny ty pocity, které přichází, když přijdete o to, na co se tak těšíte. O nenarozené miminko, kterému jste dali jméno, které jste milovali, i když ještě nebylo na světě.

Leden 2012, ten měsíc, kdy jsem přestala brát antikoncepci a začali jsme se snažit o naše první miminko. Tehdy jsem si ještě neuvědomovala, že mnoho těhotenství končí špatně. Netušila jsem, jak je v dnešní době skoro těžké porodit zdravé miminko. Brala jsem jako samozřejmost, že naše miminko bude zdravé.

Podařilo se nám v květnu 2012. Měla jsem nepravidelnou menstruaci, takže to, že jsem těhotná, jsem se dozvěděla někdy ve 14. tt. Moje doktorka mě objednala až za dva týdny, to byl srpen. Poslední srpnová středa, kdy mi doktorka potvrdila těhotenství. Přítel mě objímal, byl nadšeny, oba jsme byli. Ve čtvrtek, první zářijový čtvrtek jsme byli objednání na genetiku. Nevím proč, ale z nějakého důvodu jsem od rána měla strach. Od rána jsem měla takové to špatné tušení. Na genetice se nás ptali na rodokmen, nemoci apod. a potom volali na výsledky mojí krve.

Zavolali si nás zpátky do ordinace, kde mi to lékařka řekla. „Podle výsledků je možné, že vaše miminko bude mít rozštěp páteře.“ Prý mám pravděpodovnost 1:1, že bude moje dítě zdravé. Pak nás poslali zpátky do čekárny. Přítel mi celou dobu povídal: „Ať je tohle zdravé, prosím.“

Ale bohužel. Po ultrazvuku nám lékař řekl, že miminko má vrozenou vadu páteře a mozku a jiná možnost než potrat není. V pondělí 10. září jsem nastoupila do nemocnice. Celou cestu v autě jsem proplakala, ostatně jako celý víkend před tím. Moje miminko.

Nedokázala jsem si představit, jak probíhá potrat tehdy v 17.tt. Když mi řekli, že je to vlastně porod mrtvého dítěte, málem se mi zastavilo srdce. Ještě v pondělí večer mi zavedli nějaké ty tyčinky a v úterý ráno mi píchli do břicha látku, která měla vyvolat kontrakce. Čekala jsem celé úterní odpoledne, v noci, celé středeční ráno…a nic. Už jsem to chtěla mít za sebou.

Celé dny jsem tam proplakala, přítel 50 km daleko, měl odpolední, byla jsem tam sama. Sama na pokoji. Sama se svéma myšlenkama. Ve středu v pět odpoledne mě poslali na sál, kde mě připravili na epidurál, dali mi kapačku na vyvolání porodu a opět jsem čekala. Sama na porodním sále, kde byla postýlka, váha pro novorozeňátka. Kontrakce nedorazily. Dali mi druhou kapačku. Stále nic. V jednu v noci mě porodní asistentka uložila do postele, ať se vyspím a ráno se uvidí.

Druhý den ráno měl přítel volno, jel za mnou hned ráno. Přišla doktorka. „Paní Mazalová, my nevíme co s vámi, vy nám nedáte spát. Píchneme vám injekci, hodně silnou, pokud nezabere ani tohle, budeme muset udělat císařský řez.“ Píchli mi injekci a čekala jsem. Po pěti minutách se mi chtělo zvracet, bolelo mě břicho, tak jsem zazvonila na sestru. Prý ještě nic nevidí, ale snad to přijde. Nedalo se to vydržet. Zvonila jsem znovu. A už to konečně šlo. Trpěla jsem bolestí, jak fyzickou, tak psychickou. Lékař, který jediný může píchnout epidurál, nebyl na sále, takže jsem to celé přetrpěla tak, jak to bylo. Nikdy ve svém životě jsem necítila takovou bolest.

Konečně jsem to měla za sebou. Pustili za mnou přítele. Byl čtvrtek ráno a já byla na jednu stranu šťastná, že to mám za sebou, že budu moci zpátky domů. Ale ta bolest, že jsem právě přišla o své miminko, o svou Elišku, se nedá slovy popsat.

V sobotu jsem podepsala reverz a odjela domů. Jediné, co mě drží nad vodou, je to, že podle lékařů moje příští miminko bude na 99 % zdravé.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Makuska
677
27.12.12 00:52

Moc smutné ale budu držet palečky at co nejdříve jsou II na testíku a čas vše zahojí aspon to nejhorší.

  • načítám...
  • Zmínit
didafifa
6429
27.12.12 00:55

Moc mi to mrzi a uvidis ze priste bude vse v poradku… :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
chelsea001
2183
27.12.12 08:01

Je mi to moc moc líto, příště to určitě vyjde ;)

  • načítám...
  • Zmínit
lucka83
46226
27.12.12 08:59

Moc me to mrzi, drzim palce aby priste bylo vse v poradku :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
jenika1
3030
27.12.12 10:15

Přeji jen už samé dobré zprávy a radost z miminka.

  • načítám...
  • Zmínit
Romanka.P
723
27.12.12 10:16

Děkkuju všem :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Leknínek
433
27.12.12 12:16

To je moc smutne! :( Drzim vam moc palecky, aby se na testiku brzy zase objevily dve carecky! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Miš-El
3069
27.12.12 12:28

:roll: držím palce at je další miminko zdravé :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
amille
2242
27.12.12 14:58

Čekáme miminko a v průběhu těhotenství jsem si prošla množstvím komplikací, nedokážu si ani představit, jaké to je o miminko přijít. :,( Držím hodně moc palečky, ať příští miminko vyjde a přeju vám moc síly! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Tučňáková
14688
27.12.12 17:21

@Romanka.P :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
DendyR
3
27.12.12 23:07

Jako bych četla svůj příběh. Prožila jsem to samé před 2 lety, jen s tím rozdílem, že u nás byl zjištěn Downův syndrom. Byla jsem v 16tt, tudíž také vyvolávaný porod, který trval dva dny, protože také nic nezabíralo. Ještě dlouho jsem cítila smutek, ale pomáhalo mi o tom mluvit. Dnes vedle mě leží krásný, zdravý, půl roční chlapeček. Držím palce a věřím, že příště bude všechno v pořádku, i když to těhotenství bude plné obav a strachu, aby bylo vše tak jak má. A ono bude :palec: Přeju hodně štěstí a brzy //.

  • načítám...
  • Zmínit
Skytafka
4164
28.12.12 11:44

To je mi moc líto :( Věřím, že příště to už dopadne dobře! :* A přeji ti hodně síly :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
MaMiNkA72
2193
29.12.12 22:19

Mrzí mě co tě potkalo :,(…tyhle věci se mě moc dotýkají a manžel mě vyhání, at už tu nečtu :-(…ale já nemůžu jinak…posílám aspon hodně sil, at to vše zvládneš a strašně moc ti přeju, aby jsi brzy našla // a vše bylo v pořádku. A věřím, že to tak bude na 100% :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Nina Filipi
7332
31.12.12 20:07

Pusinku holčičko :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Raduska66
31.12.12 23:33

Ahoj, je mi to moc lito.Me se stalo uplne to same jako tobe, diagnoza-rozstep pater a poskozeni mozku, rodila jsem ve 20.tt,chlapecka. taky jsem mela velky strach z dalsiho tehotenstvi.od porodu jsem do pul roku znovu otehotnela, prubeh tehotenstvi perfektni, vic me hlidali.ted mam doma 10.mesicniho Vojtiska a jsem ta nejstastnejsi mama na svete, je to nase slunicko. preju ti hodne stesti do daklsiho tehotenstvi, ale predevsim zdrave miminko. a neboj tentokrat to vyjde :srdce:

  • Upravit
Raduska66
31.12.12 23:34

Ahoj, je mi to moc lito.Me se stalo uplne to same jako tobe, diagnoza-rozstep pater a poskozeni mozku, rodila jsem ve 20.tt,chlapecka. taky jsem mela velky strach z dalsiho tehotenstvi.od porodu jsem do pul roku znovu otehotnela, prubeh tehotenstvi perfektni, vic me hlidali.ted mam doma 10.mesicniho Vojtiska a jsem ta nejstastnejsi mama na svete, je to nase slunicko. preju ti hodne stesti do daklsiho tehotenstvi, ale predevsim zdrave miminko. a neboj tentokrat to vyjde :srdce:

  • Upravit
Salorka
6594
1.1.13 15:51

To je mi moc líto, ale drž se - určitě už bude jen dobře :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
misulka34
2505
13.6.13 11:49

@Romanka.P Ahojky.
Je mi moc líto co se ti stalo. Já jsem zažila loni také smutnou událost. Ve 20tém týdnu, nám přestalo bít srdíčko. Takže v nemocnici 4 dny čekání, nic nezabíralo, abych porodila.Ale nakonec se povedlo a mimíska jsem porodila.
Bylo to opravdu hrozné.
Teď jsem v 18tém týdnu a je mi opravdu strašně. Kvůli miminku bych chtěla být v klidu, ale prostě to nejde.
Už mám skoro dva týdny pohyby, ale samozřejmě, že ještě nejsou pořád a v tu chvíli, kdy bych potřebovala miminko cítit, tak nic. A už začínám vyšilovat.
Tak často na gynekologii, jako jsem ted jsem nikdy nebyla.
Jeden den mám pohyby krásné a druhý den nic.
Jsou to opravdu muka, ale věřím v to, že brouček vydrží.
A co u Vás??Je něco nového?

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář