Jak se cítí holka po kopačkách?

Jak se cítí jedna holka, které skončil dlouhodobý vztah? No asi blbě.

Jsem toho plná a bylo to ošklivý. Věděla jsem, že to je blbě a nějaký křivdy v tom vztahu nepřekonám, plánovala jsem i sama odejít. Že to tak prostě nechci, že nám žít společně nejde. Rozbilo se to a špatně jsme to slepili. Střídala se období, kdy to bylo všechno super, ale pravda je taková, že jsem ho prostě měla nechat jít. Měla jsem si tohle období přetrpět už před lety a tohle, co proběhlo asi před měsícem, jsem si mohla odpustit. Zažila jsem pád na dno. Doslova. Dalo se to čekat, ale stejně jsem nevěřila. Oooo, já nána pitomá.

I když jsem to chtěla skončit, i když jsem ho jednou svojí částí nenáviděla a proklínala, tak jsem ho i tak milovala. Asi. To pouto tam bylo. Nejde to smazat, nejde zapomenout, nejde myslet na něco jinýho, nejde to vstřebat a jít dál. Jsou dny, kdy je najednou večer a já si uvědomím, že jsem si ani nevzpomněla. A jsou dny, kdy mi to v hlavě dělá kap kap kap, ON ON ON. Proč to udělal, jak mohl, jestli jsem si to po těch letech zasloužila, že se tak ke mně zachoval. Znovu se mi to vevnitř vše sevře a dojde mi ta hrůza, s jakou ten rozchod proběhl. Nechápete, že se to děje zrovna vám, jste jako Alenka v Říši divů, nebo spíš v říši zmaru. Chcete vědět proč, chcete mu napsat, chcete dělat scény, být hysterická. Ale pak si uvědomím, že jsem to vlastně vzdala, že ON není to, za co chci bojovat, že není TO, za co stojí bojovat. Že tentokrát to byl pravý nefalšovaný pohřeb našeho vztahu, naší lásky, toho, v co jsme doufali, co jsme na sobě měli rádi. Pohřeb toho, co se pokazilo před lety. Něčeho, co byla velká láska.

Často jsem přemýšlela, jací jsme mohli být, kdyby nám život neházel klacky pod nohy. Potkali jsme se moc mladí. Nebyl asi pravý čas. Musím ho nechat odejít ze svýho života. Bolí to jak čert, i když na něj nadávám. Nesnáším ho. To je jen předstíraný siláctví. Ale už nebojuju, jsem unavená, budu jen loďkou unášenou proudem. Pokusím se to přijmout, nic víc. Najít klid a uzdravit se. Teď už mi jen zbývá najít si černý šaty, vyfiknout se na to. Hodit nám na rakev růži. Poplakat si, hodně. A pustit se té představy, co mělo a mohlo být. Jak to udělat, netuším, praxe je vždycky složitější. Ale jsem klidná, to čas to způsobí. Přijdu na to, anebo se jednoho dne vzbudím a bude pryč. A já, smířená, budu schopna zase dýchat a žít. A možná s odstupem času, budu schopná… čeho vlastně? Mít ho v životě jako kamaráda? Těžko. To jsem se teď nechala moc dojmout a unést představami.

Mám před sebou kus cesty a vůbec si nejsem jistá, jaká ta cesta bude. Možná mě na ní nečeká nic hezkýho, ale třeba na sebe v cíli budu moct být hrdá.

Prozatím si ale budu jen tou loďkou v proudu a dovolím si být v háji, jak mi tu někdo poradil.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Bubla Bůčková
26747
3.5.19 10:21

Hlavně se s ním prosím tě nekamaraď :roll: a když si ho stejně chtěla nechat? :nevim: nech tomu dva, tři měsíce a pak si najdi náhradu, tak se zapomíná nejlépe ;)

  • načítám...
  • Zmínit
stinga
76445
3.5.19 12:08

Ale moc hezky píšeš, je to velmi dobře čtivé :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
3.5.19 12:44

@stinga děkuju moc :hug:

  • Upravit
dagmarkaa
3.5.19 13:44

@Lana25 četla jsem jedním dechem :hug: drž se :hug:

  • Upravit
Štofik
3.5.19 19:15

@dagmarkaa děkuju za podporu :hug:

Příspěvek upraven 03.05.19 v 19:17

  • Upravit
Jahudka82
17062
3.5.19 20:45

@Bubla_Bučková Souhlas, muzu potvrdit z vl. zkušenosti :mrgreen: S kamoskou jsme tohle heslo, ze nejlepsim lekem na zklamani v lasce je novy a lepsi objev, razily uz snad od stredni:) Jinak ja se v nazvu diskuse nejdriv prekoukla a cetla „po kapačkách“, tak jsem se až lekla… 8o

Jako nastve to, kdyz se s vami rozejde nekdo, komu jste uz chteli dat ty kopacky několikrát a vzdycky vas ukecal… :zed: Čo bolí, to prebolí…

Příspěvek upraven 03.05.19 v 20:46

  • načítám...
  • Zmínit
Merykara
606
5.5.19 10:04

Ted ti to tak nepripada, ale bude zase dobre :hug: pokud jste spolu byli dlouho, tak to bude bolet dele, ale preboli to, zvlast pokud sis sama uvedomila, ze to neni ono. Jednou potkas nekoho s kym to ono bude! Skoda, ze to clovek nemuze v hlave prepnout a urychlit, probudit se az za par mesicu, kdy je bolest pryc..

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
5.5.19 11:01

@Merykara To by bylo super, kdyby to šlo. Kéž by. :roll: Ale člověk si to asi potřebuje odžít.

  • Upravit
FreeLady12
27281
7.5.19 08:27

@Lana25
Nejsi ani první ani poslední.

Rozchody prostě mnohdy bolí no. Myslím, že to asi minimálně jednou v životě musí překonat každá z nás :kytka:

Tak se drž a věř, že skutečně bude líp. Sama přeci musíš tušit, že takhle nešťastná nebudeš do konce života ;) Je to jen otázka času… tak ať ti to rychle uteče :kytka: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít

„To tě manžel ještě vůbec chce, když vypadáš jako hroch?“ Vpálil mi švagr