Rumunsko s dětmi
- Cestování
- RockerkaS
- 12.12.18 načítám...
Úchvatné hory, dobrosrdečný lid, drsná krajina s nádechem romantiky... Jak taková cesta začne? Spontánně. Jednoduše. Plníte si svůj sen. A nejedete sami. Posádka: taťka/řidič Lukáš, mamka/navigátor Soňa, Amálka (5 let) a Maxík (2 roky). Myslíte, že z dětmi je taková cesta náročná? Musím vás vyvést z omylu. Ne, není. Ano, jde o to se na ni lépe připravit, než kdyby jste jeli sami. Ale má to své výhody.
Před cestou jsem si udělala předběžný plán cesty, zastávek a záchytných bodů. Neměla jsem vymyšleno, kde budeme spát. Jen jsem věděla, kde se nám bude líbit a bude to alespoň možné, tam přespíme. Ano, během cesty se plány mění. Děláte si poznámky pro příště, vštěpujete si do paměti každičký kus této nádherné země.
Přejedeme Slovensko. V Maďarsku zastavíme, dáme snídani a protáhneme se. Atmosféra je poklidná, všichni dobře naladěni. I ten nejmenší člen posádky cestu zvládá dobře, a to nedávno bylo auto jeho noční můra. Teď si cestu užívá, pozorující dění z okénka.
Ano, máme i nočníkové pauzy. Náš nejmladší člen posádky se během cesty po Rumunsku odplenkoval, a tak vznikly nočníkové pauzy. Sloužily k nahlédnutí do mapy, k napojení a třeba i k doplnění vody.
Náš první cíl byla cesta do Gerniku, do rumunského Banátu. V Gerniku jsme strávili jednu noc, ještě v posteli a s teplou sprchou.
Z Gerniku míříme k Dunaji. Nevíme, kde dnes zakotvíme. Vše má svůj čas. Užíváme si sebe navzájem. Poznáváme nové lidi, kulturu a zemi. Dětem se snažíme každý den nějak zpříjemnit.
Od Dunaje míříme zpět do hor. Na příští den bychom rádi navštívili Ocnu Sibiului a její bahenní a slané přírodní lázně.
Nocování jsme našli na začátku TransAlpiny. Stan jsme stavěli za tmy, o to více to bylo dobrodružné. Na TransAlpinu jsme najížděli u Novaci. Usínali jsme u zvuku cinkání kravských zvonců.
TransAlpina dechberoucí cesta do nebe. Ale pozor na turisty! Kochali jsme se tou krásou hor, nakrmili toulavý pejsky, páč nedojedenou snídani od dětí přeci jen tak nevyhodíme. Sledujeme pastevce a jejich stáda ovcí a oslíků. Oslíci byli velmi mazliví. Děti nám v autě hýkaly další dvě hodiny. Všude stánky s jídlem, houbami a lesním ovocem. Přehradu jsme nenavštívili, už kvůli bezpečnosti dětí. To zábradlí něco pamatovalo.
Všude ze skal vyvěrají studánky, jen mít oči otevřené. Doplňujeme vodu na mytí a na vaření.
Krávy, kozy, ovce, osli a koně mají na silnici přednost.
Navštívili jsme Ocnu – přírodní jezírka s léčivým bahnem a slanou vodou. Ach, ty turecký záchody.
Míříme k Brašovu a hledáme nocleh. Nocleh nalezen kousek od Branu. Našli jsme dokonalý plácek na postavení stanu. Tekl tady i potok s velmi ledovou vodou. Ráno jsem neodolala, a tak jsem se v potůčku vykoupala, smyla pot a prach. Takové ranní probuzení.
Večer jsme strávili u ohně a s dalšími táborníky, byli to mladí Rumuni. Darovali jsme jim kácovské pivo a oni na oplátku nás pohostili jídlem. To byla bašta, děti měly boule až za ušima. Ráno nás probudili koně. Byli zvědaví na naši snídani. Amálka nevěřila vlastním očím, že u stanu je kůň a zajímají ho naše zásoby s jídlem.
Líbilo se mi pozorovat moje děti, jak si cestu užívají. Moc ráda s nimi podnikám různé cesty po Čechách vlakem, občas z nich kvetu, ale v Rumunsku byly úžasný.
Chtěli jsme navštívit hrad Bran – nemožné. Záplava turistů. Trochu nás to mrzí, ale slibujeme si, že Bran navštívíme při dalších návštěvách Rumunska.
Cestou na Sinai nás potkává silný déšť s bouřkou a kolony. To bude opět zdržení. Míříme k moři a snad tam najdeme nocleh.
V horách teplota kolem 13 °C a u moře 36 °C. Pořádný rozdíl během jednoho dne.
V Constantě chceme najít kemp…
Constanta krásné město. Jen plno lidí a kempy plný Co dál? Všude toulaví psi, že se bojíte i večer vylézt z auta.
V Constantě navštíveno akvárium. Procházka podél moře. O moje vysněné Casino… V plánu bylo i delfinárium ale pro nemožnost najití noclehu, pokračujeme směr k bulharským hranicím. Už je tma, takže co dál… Už nejsme v horách, kde si postavíš svůj hrad mezi stromy a zurčící potok. Jsme v civilizaci a všude kolem nás toulaví psi. Né, že by v horách nebyli. Ale tady jsou ve smečkách a netváří se moc kamarádsky. Přespáváme v autě, bojovka neboli nouzovka na hranicích. Už se těším do Bulharska, poslední den v Rumunsku nic moc. Nedá se vše naplánovat, s tím jsme i počítali.
Rumunsko je úchvatná země, v horách nedotčená příroda, lidé mají k sobě blíže. Banát – Gernik – tradiční život, který se žil u nás před mnoha desítkami let. To ráno v Gerniku budu mít v paměti asi napořád. Slunce se probouzí, opírá se do kopců, začíná nový den. Hospodyně podojí kravku, načež ji hospodář vyvede na pastvu. Pomůžu vyčistit chlívek pašíkovi, pak nás hospodyně nechá nahlédnout do letní kuchyně, kde vyrábí domácí sýry. K snídani čerstvé kravské mléko… Prostě pohádka. Je tady velmi těžký život, ale snoubí se to s romantickým nádechem zdejší krajiny. Obdivuji místní lid, jejich čeština je zvučná, tradice tady žijí už stovky let. Prostě se zde vrátíte v čase.
A my se určitě do Rumunska vrátíme. Městům se budeme vyhýbat, budeme hledat přívětivé hory a místní lid…
V Rumunsku doporučuji čerpací stanice Motorina. Na hranicích žádné fronty. Silnice jsou tady zpoplatněny všechny. Ale kvalita silnic tomu neodpovídá.
Bulharsko – bylo jen o odpočívání u moře – pro mě velká nuda, ale co bych neudělala pro manžela. Už takhle jsem ho obdivovala, že zvládnul cestu Rumunskem. Teď, na konci listopadu, podstoupil operaci plotének a až se uzdraví a narovná, vyrazíme opět do rumunských hor a tentokrát do pohoří Maramureš.
Zpátky přes Srbsko – na obou stranách hranic velmi dlouhé čekání. Takže z plánovaného Srbska nic nebylo. Spaní pod širákem u Niše. Tahle země určitě není na jeden den, takže přidáno na seznam – příště…
Ujetých kilometrů: 3 960 km
15.8,–2.9.2018
Přečtěte si také
S manželem jsme si udělali rodokmen. To, co jsme zjistili, nám zničí manželství
- Anonymní
- 25.04.26
- 40
Třesu se, i když je v domě teplo. Píšu to sem jen proto, abych se z toho nezbláznila, protože nahlas to vyslovit nedokážu. Máme s Petrem tajemství, které nám během jediného týdne obrátilo život...
Sousedka vyhodila věci po zesnulé matce. Poklad jsem však našla já
- Anonymní
- 25.04.26
- 56
Dneska mám v sobě takovou zvláštní směsici smutku, vzteku a nakonec i hlubokého údivu. Sedím v kuchyni, dívám se z okna na prázdné parkoviště a pořád dokola si přehrávám události posledních hodin....
Rozbité sklo a náklaďák v trapu: Jsem zoufalá a bojím se znovu za volant
- Anonymní
- 25.04.26
- 54
Dneska byl den blbec. Všechno to začalo tím, že jsem si naplánovala cestu do vedlejšího města. Nic velkého, prostě pochůzky, které už nešly odkládat – úřady, pošta a pár drobností. Jenže to...
Proč každý chlap, do kterého se zamiluju, začne po čase chlastat? Jsem zoufalá
- Anonymní
- 25.04.26
- 93
„To musí být tebou,“ říká mi máma pokaždé, když u ní sedím v kuchyni, brečím a nadávám, že chlapi jsou jen ožralové. „Tvůj otec sice nebyl svatoušek, ale alkoholik to rozhodně nebyl,“ dodá vždycky....
Odřela jsem cizí auto na parkovišti, zpanikařila jsem a odjela. Teď toho lituju
- Anonymní
- 25.04.26
- 85
Řidičák mám už řadu let, ale rozhodně se nepovažuju za skvělou řidičku. Jezdím hlavně proto, že musím. Parkování ale většinou zvládám docela dobře. Jenže někteří lidé parkují opravdu příšerně....
Nechci děti a máma je z toho nešťastná. Jako jedináček jí prý dlužím vnoučata
- Anonymní
- 24.04.26
- 2387
Je mi 35 let a už dlouho jsem přesvědčený o tom, že děti mít nechci. Možná je mít ani nemůžu. Kdysi jsem měl přítelkyni, se kterou jsme se o dítě snažili přes rok, ale nevyšlo to. Pak jsem si...
„Rodičovská je pohoda," tvrdí manžel. Jenže vyměnit si to se mnou nechce
- Anonymní
- 24.04.26
- 977
Chlapi jsou občas na odstřel. Můj manžel je typický příklad toho, jak dokážou věci banalizovat. Pořád mi předhazuje, jak skvěle se mám na rodičovské. Prý si můžu dělat, co chci, zatímco on musí...
Lhala jsem doktorům o drogách v těhotenství. Blíží se porod a já panikařím
- Anonymní
- 24.04.26
- 1153
Na svou obranu musím říct, že jsem o těhotenství dlouho nevěděla. I když jsem tak nějak cítila, že se něco děje, prostě jsem to ignorovala. O dítě jsme se nesnažili a můj přítel je takový bohém....
Jedna ženská z posilovny mi systematicky ničí rána. Dneska to už vážně přehnala
- Anonymní
- 24.04.26
- 1752
Dneska jsem se po ranním cvičení vrátila domů zamyšlená a extra znechucená. Říkám si, proč to mají někteří lidé vůbec zapotřebí? Zeptala jsem se ženský, kterou potkávám na cvičení, jestli jí nějak...
Můj první, má láska a ticho v ložnici: Deník o vášni
- Anonymní
- 24.04.26
- 869
Občas si říkám, že bych mohla napsat příručku o tom, jak nepropadat panice, když se z libida vašeho partnera vytratí to, co vás k sobě kdysi tak vášnivě táhlo. Je mi jedenadvacet, mému příteli o...
Ale co jsme malou presunuli do vetsi sedacky po smeru, je to o neco lepsi, kdyz vidi ven. Bohuzel na dovolene na ni byla jeste mala…cestovani zdar, ty hory tam musi byt nadherny…muz byl zamlada v Rumunsku na treku, taky spali kde se dalo a jeli tam s kamosem stopem 
Ale s detma…to jste fakt odvazny 
