Rumunsko s dětmi
- Cestování
- RockerkaS
- 12.12.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Úchvatné hory, dobrosrdečný lid, drsná krajina s nádechem romantiky... Jak taková cesta začne? Spontánně. Jednoduše. Plníte si svůj sen. A nejedete sami. Posádka: taťka/řidič Lukáš, mamka/navigátor Soňa, Amálka (5 let) a Maxík (2 roky). Myslíte, že z dětmi je taková cesta náročná? Musím vás vyvést z omylu. Ne, není. Ano, jde o to se na ni lépe připravit, než kdyby jste jeli sami. Ale má to své výhody.
Před cestou jsem si udělala předběžný plán cesty, zastávek a záchytných bodů. Neměla jsem vymyšleno, kde budeme spát. Jen jsem věděla, kde se nám bude líbit a bude to alespoň možné, tam přespíme. Ano, během cesty se plány mění. Děláte si poznámky pro příště, vštěpujete si do paměti každičký kus této nádherné země.
Přejedeme Slovensko. V Maďarsku zastavíme, dáme snídani a protáhneme se. Atmosféra je poklidná, všichni dobře naladěni. I ten nejmenší člen posádky cestu zvládá dobře, a to nedávno bylo auto jeho noční můra. Teď si cestu užívá, pozorující dění z okénka.
Ano, máme i nočníkové pauzy. Náš nejmladší člen posádky se během cesty po Rumunsku odplenkoval, a tak vznikly nočníkové pauzy. Sloužily k nahlédnutí do mapy, k napojení a třeba i k doplnění vody.
Náš první cíl byla cesta do Gerniku, do rumunského Banátu. V Gerniku jsme strávili jednu noc, ještě v posteli a s teplou sprchou.
Z Gerniku míříme k Dunaji. Nevíme, kde dnes zakotvíme. Vše má svůj čas. Užíváme si sebe navzájem. Poznáváme nové lidi, kulturu a zemi. Dětem se snažíme každý den nějak zpříjemnit.
Od Dunaje míříme zpět do hor. Na příští den bychom rádi navštívili Ocnu Sibiului a její bahenní a slané přírodní lázně.
Nocování jsme našli na začátku TransAlpiny. Stan jsme stavěli za tmy, o to více to bylo dobrodružné. Na TransAlpinu jsme najížděli u Novaci. Usínali jsme u zvuku cinkání kravských zvonců.
TransAlpina dechberoucí cesta do nebe. Ale pozor na turisty! Kochali jsme se tou krásou hor, nakrmili toulavý pejsky, páč nedojedenou snídani od dětí přeci jen tak nevyhodíme. Sledujeme pastevce a jejich stáda ovcí a oslíků. Oslíci byli velmi mazliví. Děti nám v autě hýkaly další dvě hodiny. Všude stánky s jídlem, houbami a lesním ovocem. Přehradu jsme nenavštívili, už kvůli bezpečnosti dětí. To zábradlí něco pamatovalo.
Všude ze skal vyvěrají studánky, jen mít oči otevřené. Doplňujeme vodu na mytí a na vaření.
Krávy, kozy, ovce, osli a koně mají na silnici přednost.
Navštívili jsme Ocnu – přírodní jezírka s léčivým bahnem a slanou vodou. Ach, ty turecký záchody.
Míříme k Brašovu a hledáme nocleh. Nocleh nalezen kousek od Branu. Našli jsme dokonalý plácek na postavení stanu. Tekl tady i potok s velmi ledovou vodou. Ráno jsem neodolala, a tak jsem se v potůčku vykoupala, smyla pot a prach. Takové ranní probuzení.
Večer jsme strávili u ohně a s dalšími táborníky, byli to mladí Rumuni. Darovali jsme jim kácovské pivo a oni na oplátku nás pohostili jídlem. To byla bašta, děti měly boule až za ušima. Ráno nás probudili koně. Byli zvědaví na naši snídani. Amálka nevěřila vlastním očím, že u stanu je kůň a zajímají ho naše zásoby s jídlem.
Líbilo se mi pozorovat moje děti, jak si cestu užívají. Moc ráda s nimi podnikám různé cesty po Čechách vlakem, občas z nich kvetu, ale v Rumunsku byly úžasný.
Chtěli jsme navštívit hrad Bran – nemožné. Záplava turistů. Trochu nás to mrzí, ale slibujeme si, že Bran navštívíme při dalších návštěvách Rumunska.
Cestou na Sinai nás potkává silný déšť s bouřkou a kolony. To bude opět zdržení. Míříme k moři a snad tam najdeme nocleh.
V horách teplota kolem 13 °C a u moře 36 °C. Pořádný rozdíl během jednoho dne.
V Constantě chceme najít kemp…
Constanta krásné město. Jen plno lidí a kempy plný Co dál? Všude toulaví psi, že se bojíte i večer vylézt z auta.
V Constantě navštíveno akvárium. Procházka podél moře. O moje vysněné Casino… V plánu bylo i delfinárium ale pro nemožnost najití noclehu, pokračujeme směr k bulharským hranicím. Už je tma, takže co dál… Už nejsme v horách, kde si postavíš svůj hrad mezi stromy a zurčící potok. Jsme v civilizaci a všude kolem nás toulaví psi. Né, že by v horách nebyli. Ale tady jsou ve smečkách a netváří se moc kamarádsky. Přespáváme v autě, bojovka neboli nouzovka na hranicích. Už se těším do Bulharska, poslední den v Rumunsku nic moc. Nedá se vše naplánovat, s tím jsme i počítali.
Rumunsko je úchvatná země, v horách nedotčená příroda, lidé mají k sobě blíže. Banát – Gernik – tradiční život, který se žil u nás před mnoha desítkami let. To ráno v Gerniku budu mít v paměti asi napořád. Slunce se probouzí, opírá se do kopců, začíná nový den. Hospodyně podojí kravku, načež ji hospodář vyvede na pastvu. Pomůžu vyčistit chlívek pašíkovi, pak nás hospodyně nechá nahlédnout do letní kuchyně, kde vyrábí domácí sýry. K snídani čerstvé kravské mléko… Prostě pohádka. Je tady velmi těžký život, ale snoubí se to s romantickým nádechem zdejší krajiny. Obdivuji místní lid, jejich čeština je zvučná, tradice tady žijí už stovky let. Prostě se zde vrátíte v čase.
A my se určitě do Rumunska vrátíme. Městům se budeme vyhýbat, budeme hledat přívětivé hory a místní lid…
V Rumunsku doporučuji čerpací stanice Motorina. Na hranicích žádné fronty. Silnice jsou tady zpoplatněny všechny. Ale kvalita silnic tomu neodpovídá.
Bulharsko – bylo jen o odpočívání u moře – pro mě velká nuda, ale co bych neudělala pro manžela. Už takhle jsem ho obdivovala, že zvládnul cestu Rumunskem. Teď, na konci listopadu, podstoupil operaci plotének a až se uzdraví a narovná, vyrazíme opět do rumunských hor a tentokrát do pohoří Maramureš.
Zpátky přes Srbsko – na obou stranách hranic velmi dlouhé čekání. Takže z plánovaného Srbska nic nebylo. Spaní pod širákem u Niše. Tahle země určitě není na jeden den, takže přidáno na seznam – příště…
Ujetých kilometrů: 3 960 km
15.8,–2.9.2018
Přečtěte si také
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 962
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 670
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 621
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 543
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 460
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 1209
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 1656
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 585
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 1132
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 954
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...