Rumunsko s dětmi
- Cestování
- RockerkaS
- 12.12.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Úchvatné hory, dobrosrdečný lid, drsná krajina s nádechem romantiky... Jak taková cesta začne? Spontánně. Jednoduše. Plníte si svůj sen. A nejedete sami. Posádka: taťka/řidič Lukáš, mamka/navigátor Soňa, Amálka (5 let) a Maxík (2 roky). Myslíte, že z dětmi je taková cesta náročná? Musím vás vyvést z omylu. Ne, není. Ano, jde o to se na ni lépe připravit, než kdyby jste jeli sami. Ale má to své výhody.
Před cestou jsem si udělala předběžný plán cesty, zastávek a záchytných bodů. Neměla jsem vymyšleno, kde budeme spát. Jen jsem věděla, kde se nám bude líbit a bude to alespoň možné, tam přespíme. Ano, během cesty se plány mění. Děláte si poznámky pro příště, vštěpujete si do paměti každičký kus této nádherné země.
Přejedeme Slovensko. V Maďarsku zastavíme, dáme snídani a protáhneme se. Atmosféra je poklidná, všichni dobře naladěni. I ten nejmenší člen posádky cestu zvládá dobře, a to nedávno bylo auto jeho noční můra. Teď si cestu užívá, pozorující dění z okénka.
Ano, máme i nočníkové pauzy. Náš nejmladší člen posádky se během cesty po Rumunsku odplenkoval, a tak vznikly nočníkové pauzy. Sloužily k nahlédnutí do mapy, k napojení a třeba i k doplnění vody.
Náš první cíl byla cesta do Gerniku, do rumunského Banátu. V Gerniku jsme strávili jednu noc, ještě v posteli a s teplou sprchou.
Z Gerniku míříme k Dunaji. Nevíme, kde dnes zakotvíme. Vše má svůj čas. Užíváme si sebe navzájem. Poznáváme nové lidi, kulturu a zemi. Dětem se snažíme každý den nějak zpříjemnit.
Od Dunaje míříme zpět do hor. Na příští den bychom rádi navštívili Ocnu Sibiului a její bahenní a slané přírodní lázně.
Nocování jsme našli na začátku TransAlpiny. Stan jsme stavěli za tmy, o to více to bylo dobrodružné. Na TransAlpinu jsme najížděli u Novaci. Usínali jsme u zvuku cinkání kravských zvonců.
TransAlpina dechberoucí cesta do nebe. Ale pozor na turisty! Kochali jsme se tou krásou hor, nakrmili toulavý pejsky, páč nedojedenou snídani od dětí přeci jen tak nevyhodíme. Sledujeme pastevce a jejich stáda ovcí a oslíků. Oslíci byli velmi mazliví. Děti nám v autě hýkaly další dvě hodiny. Všude stánky s jídlem, houbami a lesním ovocem. Přehradu jsme nenavštívili, už kvůli bezpečnosti dětí. To zábradlí něco pamatovalo.
Všude ze skal vyvěrají studánky, jen mít oči otevřené. Doplňujeme vodu na mytí a na vaření.
Krávy, kozy, ovce, osli a koně mají na silnici přednost.
Navštívili jsme Ocnu – přírodní jezírka s léčivým bahnem a slanou vodou. Ach, ty turecký záchody.
Míříme k Brašovu a hledáme nocleh. Nocleh nalezen kousek od Branu. Našli jsme dokonalý plácek na postavení stanu. Tekl tady i potok s velmi ledovou vodou. Ráno jsem neodolala, a tak jsem se v potůčku vykoupala, smyla pot a prach. Takové ranní probuzení.
Večer jsme strávili u ohně a s dalšími táborníky, byli to mladí Rumuni. Darovali jsme jim kácovské pivo a oni na oplátku nás pohostili jídlem. To byla bašta, děti měly boule až za ušima. Ráno nás probudili koně. Byli zvědaví na naši snídani. Amálka nevěřila vlastním očím, že u stanu je kůň a zajímají ho naše zásoby s jídlem.
Líbilo se mi pozorovat moje děti, jak si cestu užívají. Moc ráda s nimi podnikám různé cesty po Čechách vlakem, občas z nich kvetu, ale v Rumunsku byly úžasný.
Chtěli jsme navštívit hrad Bran – nemožné. Záplava turistů. Trochu nás to mrzí, ale slibujeme si, že Bran navštívíme při dalších návštěvách Rumunska.
Cestou na Sinai nás potkává silný déšť s bouřkou a kolony. To bude opět zdržení. Míříme k moři a snad tam najdeme nocleh.
V horách teplota kolem 13 °C a u moře 36 °C. Pořádný rozdíl během jednoho dne.
V Constantě chceme najít kemp…
Constanta krásné město. Jen plno lidí a kempy plný Co dál? Všude toulaví psi, že se bojíte i večer vylézt z auta.
V Constantě navštíveno akvárium. Procházka podél moře. O moje vysněné Casino… V plánu bylo i delfinárium ale pro nemožnost najití noclehu, pokračujeme směr k bulharským hranicím. Už je tma, takže co dál… Už nejsme v horách, kde si postavíš svůj hrad mezi stromy a zurčící potok. Jsme v civilizaci a všude kolem nás toulaví psi. Né, že by v horách nebyli. Ale tady jsou ve smečkách a netváří se moc kamarádsky. Přespáváme v autě, bojovka neboli nouzovka na hranicích. Už se těším do Bulharska, poslední den v Rumunsku nic moc. Nedá se vše naplánovat, s tím jsme i počítali.
Rumunsko je úchvatná země, v horách nedotčená příroda, lidé mají k sobě blíže. Banát – Gernik – tradiční život, který se žil u nás před mnoha desítkami let. To ráno v Gerniku budu mít v paměti asi napořád. Slunce se probouzí, opírá se do kopců, začíná nový den. Hospodyně podojí kravku, načež ji hospodář vyvede na pastvu. Pomůžu vyčistit chlívek pašíkovi, pak nás hospodyně nechá nahlédnout do letní kuchyně, kde vyrábí domácí sýry. K snídani čerstvé kravské mléko… Prostě pohádka. Je tady velmi těžký život, ale snoubí se to s romantickým nádechem zdejší krajiny. Obdivuji místní lid, jejich čeština je zvučná, tradice tady žijí už stovky let. Prostě se zde vrátíte v čase.
A my se určitě do Rumunska vrátíme. Městům se budeme vyhýbat, budeme hledat přívětivé hory a místní lid…
V Rumunsku doporučuji čerpací stanice Motorina. Na hranicích žádné fronty. Silnice jsou tady zpoplatněny všechny. Ale kvalita silnic tomu neodpovídá.
Bulharsko – bylo jen o odpočívání u moře – pro mě velká nuda, ale co bych neudělala pro manžela. Už takhle jsem ho obdivovala, že zvládnul cestu Rumunskem. Teď, na konci listopadu, podstoupil operaci plotének a až se uzdraví a narovná, vyrazíme opět do rumunských hor a tentokrát do pohoří Maramureš.
Zpátky přes Srbsko – na obou stranách hranic velmi dlouhé čekání. Takže z plánovaného Srbska nic nebylo. Spaní pod širákem u Niše. Tahle země určitě není na jeden den, takže přidáno na seznam – příště…
Ujetých kilometrů: 3 960 km
15.8,–2.9.2018
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 16969
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2224
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2416
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2160
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1428
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 4051
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 6159
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 3422
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 3200
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 2213
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
Ale co jsme malou presunuli do vetsi sedacky po smeru, je to o neco lepsi, kdyz vidi ven. Bohuzel na dovolene na ni byla jeste mala…cestovani zdar, ty hory tam musi byt nadherny…muz byl zamlada v Rumunsku na treku, taky spali kde se dalo a jeli tam s kamosem stopem 
Ale s detma…to jste fakt odvazny 
