Rumunsko s dětmi
- Cestování
- RockerkaS
- 12.12.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Úchvatné hory, dobrosrdečný lid, drsná krajina s nádechem romantiky... Jak taková cesta začne? Spontánně. Jednoduše. Plníte si svůj sen. A nejedete sami. Posádka: taťka/řidič Lukáš, mamka/navigátor Soňa, Amálka (5 let) a Maxík (2 roky). Myslíte, že z dětmi je taková cesta náročná? Musím vás vyvést z omylu. Ne, není. Ano, jde o to se na ni lépe připravit, než kdyby jste jeli sami. Ale má to své výhody.
Před cestou jsem si udělala předběžný plán cesty, zastávek a záchytných bodů. Neměla jsem vymyšleno, kde budeme spát. Jen jsem věděla, kde se nám bude líbit a bude to alespoň možné, tam přespíme. Ano, během cesty se plány mění. Děláte si poznámky pro příště, vštěpujete si do paměti každičký kus této nádherné země.
Přejedeme Slovensko. V Maďarsku zastavíme, dáme snídani a protáhneme se. Atmosféra je poklidná, všichni dobře naladěni. I ten nejmenší člen posádky cestu zvládá dobře, a to nedávno bylo auto jeho noční můra. Teď si cestu užívá, pozorující dění z okénka.
Ano, máme i nočníkové pauzy. Náš nejmladší člen posádky se během cesty po Rumunsku odplenkoval, a tak vznikly nočníkové pauzy. Sloužily k nahlédnutí do mapy, k napojení a třeba i k doplnění vody.
Náš první cíl byla cesta do Gerniku, do rumunského Banátu. V Gerniku jsme strávili jednu noc, ještě v posteli a s teplou sprchou.
Z Gerniku míříme k Dunaji. Nevíme, kde dnes zakotvíme. Vše má svůj čas. Užíváme si sebe navzájem. Poznáváme nové lidi, kulturu a zemi. Dětem se snažíme každý den nějak zpříjemnit.
Od Dunaje míříme zpět do hor. Na příští den bychom rádi navštívili Ocnu Sibiului a její bahenní a slané přírodní lázně.
Nocování jsme našli na začátku TransAlpiny. Stan jsme stavěli za tmy, o to více to bylo dobrodružné. Na TransAlpinu jsme najížděli u Novaci. Usínali jsme u zvuku cinkání kravských zvonců.
TransAlpina dechberoucí cesta do nebe. Ale pozor na turisty! Kochali jsme se tou krásou hor, nakrmili toulavý pejsky, páč nedojedenou snídani od dětí přeci jen tak nevyhodíme. Sledujeme pastevce a jejich stáda ovcí a oslíků. Oslíci byli velmi mazliví. Děti nám v autě hýkaly další dvě hodiny. Všude stánky s jídlem, houbami a lesním ovocem. Přehradu jsme nenavštívili, už kvůli bezpečnosti dětí. To zábradlí něco pamatovalo.
Všude ze skal vyvěrají studánky, jen mít oči otevřené. Doplňujeme vodu na mytí a na vaření.
Krávy, kozy, ovce, osli a koně mají na silnici přednost.
Navštívili jsme Ocnu – přírodní jezírka s léčivým bahnem a slanou vodou. Ach, ty turecký záchody.
Míříme k Brašovu a hledáme nocleh. Nocleh nalezen kousek od Branu. Našli jsme dokonalý plácek na postavení stanu. Tekl tady i potok s velmi ledovou vodou. Ráno jsem neodolala, a tak jsem se v potůčku vykoupala, smyla pot a prach. Takové ranní probuzení.
Večer jsme strávili u ohně a s dalšími táborníky, byli to mladí Rumuni. Darovali jsme jim kácovské pivo a oni na oplátku nás pohostili jídlem. To byla bašta, děti měly boule až za ušima. Ráno nás probudili koně. Byli zvědaví na naši snídani. Amálka nevěřila vlastním očím, že u stanu je kůň a zajímají ho naše zásoby s jídlem.
Líbilo se mi pozorovat moje děti, jak si cestu užívají. Moc ráda s nimi podnikám různé cesty po Čechách vlakem, občas z nich kvetu, ale v Rumunsku byly úžasný.
Chtěli jsme navštívit hrad Bran – nemožné. Záplava turistů. Trochu nás to mrzí, ale slibujeme si, že Bran navštívíme při dalších návštěvách Rumunska.
Cestou na Sinai nás potkává silný déšť s bouřkou a kolony. To bude opět zdržení. Míříme k moři a snad tam najdeme nocleh.
V horách teplota kolem 13 °C a u moře 36 °C. Pořádný rozdíl během jednoho dne.
V Constantě chceme najít kemp…
Constanta krásné město. Jen plno lidí a kempy plný Co dál? Všude toulaví psi, že se bojíte i večer vylézt z auta.
V Constantě navštíveno akvárium. Procházka podél moře. O moje vysněné Casino… V plánu bylo i delfinárium ale pro nemožnost najití noclehu, pokračujeme směr k bulharským hranicím. Už je tma, takže co dál… Už nejsme v horách, kde si postavíš svůj hrad mezi stromy a zurčící potok. Jsme v civilizaci a všude kolem nás toulaví psi. Né, že by v horách nebyli. Ale tady jsou ve smečkách a netváří se moc kamarádsky. Přespáváme v autě, bojovka neboli nouzovka na hranicích. Už se těším do Bulharska, poslední den v Rumunsku nic moc. Nedá se vše naplánovat, s tím jsme i počítali.
Rumunsko je úchvatná země, v horách nedotčená příroda, lidé mají k sobě blíže. Banát – Gernik – tradiční život, který se žil u nás před mnoha desítkami let. To ráno v Gerniku budu mít v paměti asi napořád. Slunce se probouzí, opírá se do kopců, začíná nový den. Hospodyně podojí kravku, načež ji hospodář vyvede na pastvu. Pomůžu vyčistit chlívek pašíkovi, pak nás hospodyně nechá nahlédnout do letní kuchyně, kde vyrábí domácí sýry. K snídani čerstvé kravské mléko… Prostě pohádka. Je tady velmi těžký život, ale snoubí se to s romantickým nádechem zdejší krajiny. Obdivuji místní lid, jejich čeština je zvučná, tradice tady žijí už stovky let. Prostě se zde vrátíte v čase.
A my se určitě do Rumunska vrátíme. Městům se budeme vyhýbat, budeme hledat přívětivé hory a místní lid…
V Rumunsku doporučuji čerpací stanice Motorina. Na hranicích žádné fronty. Silnice jsou tady zpoplatněny všechny. Ale kvalita silnic tomu neodpovídá.
Bulharsko – bylo jen o odpočívání u moře – pro mě velká nuda, ale co bych neudělala pro manžela. Už takhle jsem ho obdivovala, že zvládnul cestu Rumunskem. Teď, na konci listopadu, podstoupil operaci plotének a až se uzdraví a narovná, vyrazíme opět do rumunských hor a tentokrát do pohoří Maramureš.
Zpátky přes Srbsko – na obou stranách hranic velmi dlouhé čekání. Takže z plánovaného Srbska nic nebylo. Spaní pod širákem u Niše. Tahle země určitě není na jeden den, takže přidáno na seznam – příště…
Ujetých kilometrů: 3 960 km
15.8,–2.9.2018
Přečtěte si také
Přítel kamarádku přesvědčil, aby darovala vajíčka. O dobrý skutek mu ale nešlo
- Anonymní
- 10.09.26
- 11654
Když mi to Dominika vyprávěla, nezmohla jsem se na slovo. S Patrikem žije asi dva roky, mají problém vyjít s penězi, což v dnešní době není nic divného. Jenže problém je v tom, že Patrikovi se moc...
Dcera si odmítá vyměnit triko: „Vždyť není vidět, že je špinavé“
- Anonymní
- 10.09.26
- 1650
Moje dcera (8 let) je ve věku, kdy oblíbené triko je před veškerou hygienou a nade všemi mými argumenty, proč by ho měla po týdnu už dát do prádla. To, že vizuálně není špinavé bere za nezvratný...
Můj muž začal brát vitamíny na imunitu. Začal mi hrozně smrdět
- Anonymní
- 10.09.26
- 2078
Jsme s manželem ve středním věku a je to už znát na našem zdraví. Ne že bychom byli o holi nebo tak, ale věk už je znát hlavně na energii a imunitě. Jsem z nás dvou ta aktivnější a stejně jako jsem...
Na dovolené jsem pochopila, že některá pravidla platí jen pro turisty
- Anonymní
- 10.09.26
- 7629
Na dovolené si člověk chce hlavně odpočinout. Já tedy rozhodně. Jenže letos jsem si z jedné návštěvy restaurace odnesla kromě ne moc plného žaludku i nepříjemný pocit. Na to budu vzpomínat ještě...
Za doučování syna jsem platila tisíce. Pak mi zavolali, že tam vůbec nechodí
- Anonymní
- 10.09.26
- 1955
Když měl Honza vloni problémy s angličtinou, rozhodla jsem se, že mu zaplatím doučování. Nechtěla jsem čekat, až začne nosit jednu pětku za druhou. Sama jsem na jazyky nikdy nebyla a věděla jsem,...
Po porodu jsem začala spát v dětském pokoji. Po třech letech se nemám kam vrátit
- Anonymní
- 09.09.26
- 33785
Když se nám narodila dcera, přestěhovala jsem se s ní do dětského pokoje, aby se manžel vyspal do práce. Mělo to být jen na několik měsíců. Dceři jsou dnes tři roky, já stále spím vedle ní a z...
Syn se těšil, až bude předškolák. Po dvou dnech už do školky nechce
- Anonymní
- 09.09.26
- 12558
Ještě před pár týdny o tom mluvil skoro každý den. „Mami, až budu předškolák, tak už budu fakt velkej, viď?“ těšil se syn. Předškoláci pro něj byli ve školce něco jako nejvyšší liga. Ti velcí,...
Sousedka nám dávala před dveře divné symboly. Pak jsem zjistila, co po nás chce
- Anonymní
- 09.09.26
- 20379
Když jsme se s manželem přestěhovali do staršího bytového domu, těšili jsme se, že konečně budeme mít vlastní klid. Většina sousedů byla příjemná, jen paní Milena z přízemí působila od začátku...
Přítelkyně to chce skoro denně, ale já to nedávám. Bojím se, že mě opustí
- Anonymní
- 09.09.26
- 34645
S Andreou chodím půl roku. Je to ta nejhezčí ženská, kterou jsem kdy měl, a jsem do ní opravdu zamilovaný. Jenže máme jeden problém, o kterém se mi nemluví vůbec snadno. Ona se chce pořád milovat....
Dcera se mě zeptala, která z nás je doma táta. To si člověk dopředu nenaplánuje
- Anonymní
- 09.09.26
- 3866
Máme s partnerkou dvě děti a dlouho jsem si myslela, že už jsme si na otázky okolí zvykly. Nejdřív se lidé ptali, která z nás je „máma“ a která „táta“. Později už se ptali jen na to, jak to u nás...
Ale co jsme malou presunuli do vetsi sedacky po smeru, je to o neco lepsi, kdyz vidi ven. Bohuzel na dovolene na ni byla jeste mala…cestovani zdar, ty hory tam musi byt nadherny…muz byl zamlada v Rumunsku na treku, taky spali kde se dalo a jeli tam s kamosem stopem 
Ale s detma…to jste fakt odvazny 
