Síla slabosti
- O životě
- sunshinegirl
- 08.12.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, že i silný člověk se může cítit slabě. O tom, že když člověk zasáhne slabost, je to někdy dost silný zážitek. A o tom, že co někdo posoudí jako slabost, může jiný posoudit jako sílu.
Znáte to, když přijde období, které vám převrátí život naruby? Já jo. Je to rok. Nepříliš šťastný život vám připraví okolí a co nepodělá ono, poděláte si sami. A co nemůžete ovlivnit vy ani okolí, to se taky podělá. Asi osud, vyšší moc nebo kýho čerta. Prostě to máte asi vepsáno v kartách, čarách osudu, kávovém lágru nebo se prostě někdo nahoře rozhodl, že už dlouho neviděl nějakou komedii, tragikomedii, nebo spíš tragédii.
Prvně se trápíte v těhotenství, je vám strašně fyzicky i psychicky a myslíte si, že to nepřežijete. Pak se všechno podělá ještě víc a dítku najednou nebije dříve bijící srdíčko. Revize, šestinedělí.
Pak dáte výpověď z práce, kde se to už prostě nedá vydržet. Když už si myslíte, že hůře být nemůže, váš nejlepší chlupatý přítel, vaše životní láska, je vážně nemocen. Ještě v pondělí byl v pořádku a ve čtvrtek se musíte rozhodnout a posíláte ho za Duhový most. Stáváte se vrahem někoho, koho jste nadevše milovali. A svět se hroutí jako domeček z karet.
Jak se člověk vyrovná se ztrátou dítěte, které nosil v sobě, a přitom ho vůbec neznal? A jak se má vyrovnat se ztrátou dítěte, které žilo 24 hodin denně 7 dnů v týdnu po sedm a půl roku vedle něj, které mu dělalo radost a s kterým sdílel vše dobré i nedobré ve svém životě? Nijak.
Trvá to jen pár týdnů a vy se stěhujete z města, kde to znáte a máte přátele, do jiného, kde neznáte nikoho. Pak si manžela pozvou k notářce na řešení dědictví a on se tam nečekaně setká s nevlastní sestrou, kterou nikdy v životě neviděl a o které dosud věděl jen její křestní jméno. Život se vám oběma otočí vzhůru nohama, protože vy k němu prostě patříte a tak se to týká i vás. Chtě, nechtě.
Přichází strašná slabost, najednou se pořád klepete, je vám zima, nemůžete se na nic soustředit, pláčete pořád, a to i tehdy, když nevíte proč. Pořád byste jen spaly. Jste k ničemu. To, s čím jste rok bojovaly, se najednou stává tak skutečným, až je to téměř hmatatelné. Hráz se protrhla a to, co se z ní valí, nejde zastavit.
Stojíte opřeni o dveře s roztaženýma rukama a držíte je, aby je ta vlna nerozrazila. Díváte se pod nohy, jak se tam objevuje voda, která protéká přes práh pode dveřmi.
„Safra, zase jsem zapomněla vypnout vodu a přetekla vana,“ nalháváte si i přesto, že někde podvědomě musíte vědět, že tohle není voda z vany, protože jinak byste tam nestály a nedržely tam dveře vší silou a objemem celého svého těla.
Víte, že je to přehrada, že se valí a že ji nemůžete udržet, ale přesto si nalháváte hloupost o vaně, protože si to nechcete připustit. Já ne, já přece nejsem tak slabá, já to zvládnu. Perete se se sebou, se dveřmi, s okolím. Místnost se plní vodou a vy vidíte manžela, jak stojí na gauči a hází vám záchranný kruh.
Jenže on tam nestojí po kolena ve vodě, takže i když se sebevíce snaží vám pomoci, tak nemá šanci. On to necítí, nechápe, neklepe se zimou, zatímco mu kalná voda plná špíny tohoto roku oblizuje kolena. On je totiž chlap, je pořád nad věcí a navíc chodí do práce, je mezi lidmi a nemusí nad vším pořád přemýšlet.
A vy do práce nemůžete, musíte stát a držet ty dveře, aby se všechna ta voda neprorvala na vás a vy jste se neutopily. Takže práce nehrozí, máte dost starostí s tím udržet vodu tam, kde má být. Na práci nezbývá síla. Když je vody po pás a Dejvid Hajzlhof nikde, protože se právě s Pamelou snaží v nejbližším keři vynalézt nějaký jiný způsob využití šnorchlu, začnete vzpomínat na správné techniky plavání.
A pak to přijde, síla slabosti. Je to síla, zažít takovou slabost. Je to ta chvíle, kdy držíce dveře zvednete telefon a poprosíte o pomoc odborníka. A cítíte se podivně slabá i silná zároveň. Je to jako prozření, přichází pokora, uvědomujete si, že tohle sama nezvládnete.
A když spolknete první tabletku, nic se neděje. Pořád stojíte a držíte dveře, ale je tu naděje, která tu předtím nebyla. Jak dny postupují, tak začne voda klesat a vy si uvědomujete, že ta lékařka, která vám říkala, že se nemáte za co stydět, protože jste toho opravdu prožila hodně, asi vytáhla špunt, který byl někde za těmi dveřmi.
Voda postupně klesá, blíží se k odtoku a tam se zatočí a je jí méně a méně. Už není ani tak studená, a i když je jí pořád dost, už tam není ten strach, že bude stoupat tak dlouho, až se v ní utopíte.
A tak nevím, možná jsem slabá, že jsem si nedokázala pomoci sama. Možná jsem silná, že jsem si to uměla přiznat a vyhledala pomoc. Ale každopádně, prožít takovou slabost je vážně silný zážitek.
Za mne, ať už je to úmrtí v rodině, rozvod, problémy v práci, nemoc v rodině, nebo cokoliv jiného… Má smysl si nechat pomoci, když si nemůžete pomoci sami.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1368
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 801
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1394
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 581
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 352
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19620
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2552
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2798
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2525
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1690
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
