Síla slabosti
- O životě
- sunshinegirl
- 08.12.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, že i silný člověk se může cítit slabě. O tom, že když člověk zasáhne slabost, je to někdy dost silný zážitek. A o tom, že co někdo posoudí jako slabost, může jiný posoudit jako sílu.
Znáte to, když přijde období, které vám převrátí život naruby? Já jo. Je to rok. Nepříliš šťastný život vám připraví okolí a co nepodělá ono, poděláte si sami. A co nemůžete ovlivnit vy ani okolí, to se taky podělá. Asi osud, vyšší moc nebo kýho čerta. Prostě to máte asi vepsáno v kartách, čarách osudu, kávovém lágru nebo se prostě někdo nahoře rozhodl, že už dlouho neviděl nějakou komedii, tragikomedii, nebo spíš tragédii.
Prvně se trápíte v těhotenství, je vám strašně fyzicky i psychicky a myslíte si, že to nepřežijete. Pak se všechno podělá ještě víc a dítku najednou nebije dříve bijící srdíčko. Revize, šestinedělí.
Pak dáte výpověď z práce, kde se to už prostě nedá vydržet. Když už si myslíte, že hůře být nemůže, váš nejlepší chlupatý přítel, vaše životní láska, je vážně nemocen. Ještě v pondělí byl v pořádku a ve čtvrtek se musíte rozhodnout a posíláte ho za Duhový most. Stáváte se vrahem někoho, koho jste nadevše milovali. A svět se hroutí jako domeček z karet.
Jak se člověk vyrovná se ztrátou dítěte, které nosil v sobě, a přitom ho vůbec neznal? A jak se má vyrovnat se ztrátou dítěte, které žilo 24 hodin denně 7 dnů v týdnu po sedm a půl roku vedle něj, které mu dělalo radost a s kterým sdílel vše dobré i nedobré ve svém životě? Nijak.
Trvá to jen pár týdnů a vy se stěhujete z města, kde to znáte a máte přátele, do jiného, kde neznáte nikoho. Pak si manžela pozvou k notářce na řešení dědictví a on se tam nečekaně setká s nevlastní sestrou, kterou nikdy v životě neviděl a o které dosud věděl jen její křestní jméno. Život se vám oběma otočí vzhůru nohama, protože vy k němu prostě patříte a tak se to týká i vás. Chtě, nechtě.
Přichází strašná slabost, najednou se pořád klepete, je vám zima, nemůžete se na nic soustředit, pláčete pořád, a to i tehdy, když nevíte proč. Pořád byste jen spaly. Jste k ničemu. To, s čím jste rok bojovaly, se najednou stává tak skutečným, až je to téměř hmatatelné. Hráz se protrhla a to, co se z ní valí, nejde zastavit.
Stojíte opřeni o dveře s roztaženýma rukama a držíte je, aby je ta vlna nerozrazila. Díváte se pod nohy, jak se tam objevuje voda, která protéká přes práh pode dveřmi.
„Safra, zase jsem zapomněla vypnout vodu a přetekla vana,“ nalháváte si i přesto, že někde podvědomě musíte vědět, že tohle není voda z vany, protože jinak byste tam nestály a nedržely tam dveře vší silou a objemem celého svého těla.
Víte, že je to přehrada, že se valí a že ji nemůžete udržet, ale přesto si nalháváte hloupost o vaně, protože si to nechcete připustit. Já ne, já přece nejsem tak slabá, já to zvládnu. Perete se se sebou, se dveřmi, s okolím. Místnost se plní vodou a vy vidíte manžela, jak stojí na gauči a hází vám záchranný kruh.
Jenže on tam nestojí po kolena ve vodě, takže i když se sebevíce snaží vám pomoci, tak nemá šanci. On to necítí, nechápe, neklepe se zimou, zatímco mu kalná voda plná špíny tohoto roku oblizuje kolena. On je totiž chlap, je pořád nad věcí a navíc chodí do práce, je mezi lidmi a nemusí nad vším pořád přemýšlet.
A vy do práce nemůžete, musíte stát a držet ty dveře, aby se všechna ta voda neprorvala na vás a vy jste se neutopily. Takže práce nehrozí, máte dost starostí s tím udržet vodu tam, kde má být. Na práci nezbývá síla. Když je vody po pás a Dejvid Hajzlhof nikde, protože se právě s Pamelou snaží v nejbližším keři vynalézt nějaký jiný způsob využití šnorchlu, začnete vzpomínat na správné techniky plavání.
A pak to přijde, síla slabosti. Je to síla, zažít takovou slabost. Je to ta chvíle, kdy držíce dveře zvednete telefon a poprosíte o pomoc odborníka. A cítíte se podivně slabá i silná zároveň. Je to jako prozření, přichází pokora, uvědomujete si, že tohle sama nezvládnete.
A když spolknete první tabletku, nic se neděje. Pořád stojíte a držíte dveře, ale je tu naděje, která tu předtím nebyla. Jak dny postupují, tak začne voda klesat a vy si uvědomujete, že ta lékařka, která vám říkala, že se nemáte za co stydět, protože jste toho opravdu prožila hodně, asi vytáhla špunt, který byl někde za těmi dveřmi.
Voda postupně klesá, blíží se k odtoku a tam se zatočí a je jí méně a méně. Už není ani tak studená, a i když je jí pořád dost, už tam není ten strach, že bude stoupat tak dlouho, až se v ní utopíte.
A tak nevím, možná jsem slabá, že jsem si nedokázala pomoci sama. Možná jsem silná, že jsem si to uměla přiznat a vyhledala pomoc. Ale každopádně, prožít takovou slabost je vážně silný zážitek.
Za mne, ať už je to úmrtí v rodině, rozvod, problémy v práci, nemoc v rodině, nebo cokoliv jiného… Má smysl si nechat pomoci, když si nemůžete pomoci sami.
Přečtěte si také
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 3170
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Přítelův syn ubližuje mojí dceři. Výchova problémového dítěte je noční můra
- Anonymní
- 12.05.26
- 1511
Po rozvodu jsem byla s Maruškou nějaký čas sama. Před dvěma lety jsem potkala Lukáše a hned jsme si padli do oka. Po pár měsících jsme spolu začali bydlet. Já mám desetiletou Marušku ve vlastní...
Přítel je finančně negramotný. Utrácí za hlouposti a já počítám každou korunu
- Anonymní
- 12.05.26
- 1165
Tomáš byl vždycky člověk, který si rád dopřával. Co vydělal, to utratil. Když jsme byli jen my dva, ještě to nějak fungovalo. Já měla svůj plat a on svůj. Jenže pak se nám narodila Rozárka a já...
Ukončila jsem vztah s milencem kvůli rodině. Teď mi dělá ze života peklo
- Anonymní
- 12.05.26
- 1202
Karla jsem poznala v době, kdy nám to v manželství s Petrem dost skřípalo. Byla jsem ráda, že jsem se mohla odreagovat, a mladší přítel mi navíc velmi lichotil. Jenže zatímco pro mě to byla spíš...
„Uteč, on tě zničí,“ varovala mě tchyně. Já jí ale nevěřím
- Anonymní
- 12.05.26
- 1575
Vždycky jsem si myslela, že scény jako z psychothrilleru se dějí jen ve filmech. Že když potkáte násilníka, poznáte to podle jeho zlého pohledu nebo hrubého chování. Jenže Marek byl jiný. Citlivý,...
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 7377
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
Přistihla jsem tchyni, jak se hrabe v našich věcech. A nebylo to poprvé
- Anonymní
- 11.05.26
- 7252
Myslela jsem si, že jen zbytečně plaším a některé věci si možná namlouvám. Pak jsem ale přistihla tchyni přímo při tom, jak se hrabe v našich věcech, a došlo mi, že to rozhodně nebylo poprvé. Od té...
Myslela jsem si, že je problém ve mně. Ve skutečnosti mě podváděl celé roky
- Anonymní
- 11.05.26
- 2284
Dlouho jsem si říkala, že jsem jen přecitlivělá, žárlivá a zbytečně hledám problémy tam, kde nejsou. Když jsem ale náhodou narazila na důkazy, došlo mi, že moje intuice nelhala a že jsem jen byla...
Život s rodiči v jednom domě, kteří spolu léta nemluví, se stal peklem i pro nás
- Anonymní
- 11.05.26
- 1462
Když jsem byla malá, naši se pořád hádali. Bylo mi jasné, že jednou půjdou od sebe. Jenže máme obrovský dům, do kterého by se vešly tři rodiny. A rodiče se jednoduše rozhodli, že tam zůstanou oba,...
Život na vedlejší koleji (5. díl)
- Anonymní
- 11.05.26
- 840
V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.
