Síla slabosti
- O životě
- sunshinegirl
- 08.12.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, že i silný člověk se může cítit slabě. O tom, že když člověk zasáhne slabost, je to někdy dost silný zážitek. A o tom, že co někdo posoudí jako slabost, může jiný posoudit jako sílu.
Znáte to, když přijde období, které vám převrátí život naruby? Já jo. Je to rok. Nepříliš šťastný život vám připraví okolí a co nepodělá ono, poděláte si sami. A co nemůžete ovlivnit vy ani okolí, to se taky podělá. Asi osud, vyšší moc nebo kýho čerta. Prostě to máte asi vepsáno v kartách, čarách osudu, kávovém lágru nebo se prostě někdo nahoře rozhodl, že už dlouho neviděl nějakou komedii, tragikomedii, nebo spíš tragédii.
Prvně se trápíte v těhotenství, je vám strašně fyzicky i psychicky a myslíte si, že to nepřežijete. Pak se všechno podělá ještě víc a dítku najednou nebije dříve bijící srdíčko. Revize, šestinedělí.
Pak dáte výpověď z práce, kde se to už prostě nedá vydržet. Když už si myslíte, že hůře být nemůže, váš nejlepší chlupatý přítel, vaše životní láska, je vážně nemocen. Ještě v pondělí byl v pořádku a ve čtvrtek se musíte rozhodnout a posíláte ho za Duhový most. Stáváte se vrahem někoho, koho jste nadevše milovali. A svět se hroutí jako domeček z karet.
Jak se člověk vyrovná se ztrátou dítěte, které nosil v sobě, a přitom ho vůbec neznal? A jak se má vyrovnat se ztrátou dítěte, které žilo 24 hodin denně 7 dnů v týdnu po sedm a půl roku vedle něj, které mu dělalo radost a s kterým sdílel vše dobré i nedobré ve svém životě? Nijak.
Trvá to jen pár týdnů a vy se stěhujete z města, kde to znáte a máte přátele, do jiného, kde neznáte nikoho. Pak si manžela pozvou k notářce na řešení dědictví a on se tam nečekaně setká s nevlastní sestrou, kterou nikdy v životě neviděl a o které dosud věděl jen její křestní jméno. Život se vám oběma otočí vzhůru nohama, protože vy k němu prostě patříte a tak se to týká i vás. Chtě, nechtě.
Přichází strašná slabost, najednou se pořád klepete, je vám zima, nemůžete se na nic soustředit, pláčete pořád, a to i tehdy, když nevíte proč. Pořád byste jen spaly. Jste k ničemu. To, s čím jste rok bojovaly, se najednou stává tak skutečným, až je to téměř hmatatelné. Hráz se protrhla a to, co se z ní valí, nejde zastavit.
Stojíte opřeni o dveře s roztaženýma rukama a držíte je, aby je ta vlna nerozrazila. Díváte se pod nohy, jak se tam objevuje voda, která protéká přes práh pode dveřmi.
„Safra, zase jsem zapomněla vypnout vodu a přetekla vana,“ nalháváte si i přesto, že někde podvědomě musíte vědět, že tohle není voda z vany, protože jinak byste tam nestály a nedržely tam dveře vší silou a objemem celého svého těla.
Víte, že je to přehrada, že se valí a že ji nemůžete udržet, ale přesto si nalháváte hloupost o vaně, protože si to nechcete připustit. Já ne, já přece nejsem tak slabá, já to zvládnu. Perete se se sebou, se dveřmi, s okolím. Místnost se plní vodou a vy vidíte manžela, jak stojí na gauči a hází vám záchranný kruh.
Jenže on tam nestojí po kolena ve vodě, takže i když se sebevíce snaží vám pomoci, tak nemá šanci. On to necítí, nechápe, neklepe se zimou, zatímco mu kalná voda plná špíny tohoto roku oblizuje kolena. On je totiž chlap, je pořád nad věcí a navíc chodí do práce, je mezi lidmi a nemusí nad vším pořád přemýšlet.
A vy do práce nemůžete, musíte stát a držet ty dveře, aby se všechna ta voda neprorvala na vás a vy jste se neutopily. Takže práce nehrozí, máte dost starostí s tím udržet vodu tam, kde má být. Na práci nezbývá síla. Když je vody po pás a Dejvid Hajzlhof nikde, protože se právě s Pamelou snaží v nejbližším keři vynalézt nějaký jiný způsob využití šnorchlu, začnete vzpomínat na správné techniky plavání.
A pak to přijde, síla slabosti. Je to síla, zažít takovou slabost. Je to ta chvíle, kdy držíce dveře zvednete telefon a poprosíte o pomoc odborníka. A cítíte se podivně slabá i silná zároveň. Je to jako prozření, přichází pokora, uvědomujete si, že tohle sama nezvládnete.
A když spolknete první tabletku, nic se neděje. Pořád stojíte a držíte dveře, ale je tu naděje, která tu předtím nebyla. Jak dny postupují, tak začne voda klesat a vy si uvědomujete, že ta lékařka, která vám říkala, že se nemáte za co stydět, protože jste toho opravdu prožila hodně, asi vytáhla špunt, který byl někde za těmi dveřmi.
Voda postupně klesá, blíží se k odtoku a tam se zatočí a je jí méně a méně. Už není ani tak studená, a i když je jí pořád dost, už tam není ten strach, že bude stoupat tak dlouho, až se v ní utopíte.
A tak nevím, možná jsem slabá, že jsem si nedokázala pomoci sama. Možná jsem silná, že jsem si to uměla přiznat a vyhledala pomoc. Ale každopádně, prožít takovou slabost je vážně silný zážitek.
Za mne, ať už je to úmrtí v rodině, rozvod, problémy v práci, nemoc v rodině, nebo cokoliv jiného… Má smysl si nechat pomoci, když si nemůžete pomoci sami.
Přečtěte si také
„Trestáš vlastní děti!“ Vyčítá mi rodina, že jsem omezila kontakt s babičkou
- Anonymní
- 30.08.26
- 6988
U vlastní mámy člověk tak nějak automaticky čeká, že bude stát na jeho straně. Jenže já jsem zjistila, že někdy může být největší problém právě to, když vlastní rodina odmítne přijmout, že už...
Ženská v metru odmítla pustit mé tří leté dítě. Oba jsme skončili na podlaze
- Anonymní
- 30.08.26
- 10172
Vždycky si říkám, že svého syna naučím slušnému chování. Naštěstí můj muž je hotový gentleman a tak má to nejdůležitější stále před očima. Svůj vzor. Jsem za to neskutečně ráda, protože vidím, že k...
Rodiče Mileny (22) se jí smáli, že chodí na terapii. Teď se diví, jak se změnila
- Anonymní
- 30.08.26
- 4408
„Takže ty vážně chodíš k psychologovi?“ zeptala se Milenina máma a začala se smát. Její táta se přidal. Pro ně byla terapie něco pro lidi, kteří si neumějí poradit sami. Milena tehdy raději mlčela....
Myslela jsem, že až děti vyrostou, budu mít konečně svůj život. Spletla jsem se
- Anonymní
- 30.08.26
- 4725
Rodičovství mě vždycky bavilo a naplňovalo. Přesto jsem se, jak děti rostly, těšila na chvíli, kdy se osamostatní a já budu mít zase víc času na svůj vlastní život. Vždycky jsem měla hodně koníčků,...
Syn si nechal propíchnout ucho. Sousedky se mě začaly ptát, jestli je gay
- Anonymní
- 30.08.26
- 548
Můj syn byl na letní brigádě v Anglii. Odjel tam skoro na dva měsíce a mě to nevadilo. Říkala jsem si, že aspoň se osamostatní a získá zkušenosti. Když se vrátil, překvapil mě novou ozdobou....
„Viď, že máš babičku raději než maminku,“ tchyně si nárokuje mou roli
- Anonymní
- 29.08.26
- 9611
S tchyní Vlastou jsme nikdy neměly ideální vztah, ale co se narodil malý Šimonek, přerostlo to v noční můru. Vždycky jsem si přála, aby měli hezký vztah, jenže z našich návštěv u ní se stala...
Koupila jsem dceři svačinu z mekáče, od té doby to mám na talíři
- Anonymní
- 29.08.26
- 2623
Nejsem žádná bio matka, ale ani nejsem člověk, který by své děti dopoval cukry a nezdravými polotovary. Jsem obyčejná ženská, která jednou ráno zapomněla, že dcera má mít s sebou svačinu na výlet a...
Manžel mi vyčítá rodičák. Prý jsem doma a nic nedělám
- Anonymní
- 29.08.26
- 3505
Jsem na rodičovské s dvouletým synem a čtyřměsíční dcerou. Dny mám plné krmení, uspávání, vaření, prádla a věčného uklízení něčeho, co se za deset minut znovu rozsype. Manžel ale vidí hlavně to, že...
Můj syn není žádné problémové dítě. Pak mi ve školce nabídli asistenta
- Anonymní
- 29.08.26
- 6258
Školka se blíží a s tím i moje přemýšlení nad tím, že mi paní učitelka několikrát řekla, že by můj čtyřletý Davídek potřeboval asistenta. Je jiný než ostatní děti, straní se jim, skoro nemluví, má...
Hraju si s dětmi v písku. Ostatní mámy mají konečně klid
- Anonymní
- 29.08.26
- 4521
My, mámy malých dětí, jsme na hřištích pořád. Který typ jste vy? Máma na lavičce nebo máma v písku?
