Snacha hodlá opustit půlroční dítě. Prý potřebuje na víkend voraz
- O životě
- Babičkabylinka
- 06.03.26 načítám...
Dneska jsem tak rozrušená, že mi z toho úplně buší srdce, že vám to sem musím napsat. Pořád mi to běží hlavou dokola. Snacha hodlá opustit mého půlročního vnoučka. A já absolutně nechápu, jak si to může dovolit. A ještě víc nechápu, že jí to můj syn chce tolerovat.
Vnouček je kojený, malinký, sotva zkusil ochutnat trošku zeleninky. Je to ještě miminko. Takové dítě přece patří matce. Ne že matka řekne, že potřebuje na víkend voraz a hodlá odjet s kámoškama pryč.
„Mami, vždyť je to jen víkend,“ řekl mi syn klidně, když mi to oznamoval. Nebo lépe řečeno, mezi řečí mi to tak nějak sdělil.
Jen víkend.
Dívala jsem se na něj a měla pocit, že snad spadnul z Marsu. „Jak jen víkend? Vždyť je malý! Je kojený!“
On jen pokrčil rameny. „Odstříká mléko. Já to zvládnu.“
Nic, pohoda. Pej mu to nevadí.
Ale mně to vadí. A hodně.
Já tomu prostě nerozumím. Já nikdy své děti hlídat nedávala. Tahle móda je příšerná. Najednou si potřebujou matky oddechnout, víkendy s kamarádkami, wellnesy. A půlroční dítě zůstane doma. Kluk chudák bude sám hlídat celý víkend mimino.
Když jsem si představila svého syna, jak po dalším probdělém týdnu zůstane s malým sám, sevřelo se mi hrdlo. Už tak mu ho podle mě strká neustále. Přijde z práce a místo aby si vydechl, už má mimino v náručí. Nevyspí se, je unavený, a teď ještě tohle.
A ona potřebuje oddech.
Od čeho?
Od toho flákání?
Ano, jsem naštvaná. Možná až moc. Ale někdo to říct musí.
Rozhodla jsem se, že zasáhnu. Už jsem nemohla jen sedět a přihlížet. Šla jsem za ní. Byla doma, balila si věci.
„To jako vážně?“ začala jsem bez okolků.
Podívala se na mě klidně. „Ano. Potřebuju si odpočinout. Mám na to právo.“
„Od čeho? Jaký právo? Ty máš sedět doma děvenko a starat se o dítě.“ vyletělo ze mě. „Od čeho potřebuješ odpočinek? Od vlastního dítěte? Vždyť je mu půl roku!“
Zvedla bradu. „Jsem s ním pořád. Každý den. Každou noc.“
„A to je snad něco neobvyklého?“ odpověděla jsem ostře. „To je snad normální, dítě jsi sad chtěla! A že ti ho povozím v kočárku ti opakuju taky pořád dokola.“
Prostě chápete, musela jsem jí to říct. Neodpustila jsem si ani „Jestli odjedeš, tak už se nevracej.“
Ale syn? Ten se na mě ještě zlobil, prý přeháním. Jenže chápete, mně je ho líto! Nechá si všechno líbit. Taková nehoráznost. A toho malinkého uzlíčku je mi líto ještě víc. Syn si opravdu vybral strašně zle.
Můj syn tvrdí, že to zvládne. Že je to jeho dítě taky. Že dva dny nikoho nezabijí.
Stejně pořád doufám, že si moje slova vezme k srdci.
Teď čekám, jestli odjede.
A jestli jí to dokážu odpustit.
Přečtěte si také
Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua
- Anonymní
- 14.04.26
- 2740
Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...
„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech
- Anonymní
- 14.04.26
- 1246
Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...
Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu
- Anonymní
- 14.04.26
- 1426
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...
Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné
- Anonymní
- 14.04.26
- 763
Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....
„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
- PenelopaW
- 14.04.26
- 457
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Můj přítel se vyspal s mojí mámou, která mi to bez studu vmetla do očí
- Anonymní
- 13.04.26
- 4907
Musím se svěřit s něčím, co mě velmi bolí, a myslím, že to navždy poznamenalo můj vztah s mámou, ale i k mužům. Je mi 28 let, měla jsem přítele Davida, se kterým jsem byla asi rok. Byl to opravdu...
Svítící boty z tržnice vyhrály, na barefoot za majlant se můžu vykašlat
- Anonymní
- 13.04.26
- 1597
Dneska jsem se oficiálně rozhodla, že nákupy s mým synem by měly být uznány jako extrémní sport. Možná by se za to měly dávat i nějaké medaile, nebo aspoň poukazy na týdenní pobyt v lázních o...
Všichni mi říkají, že jsem přehnaně starostlivá. Moje děti tím trpí, ale já taky
- Anonymní
- 13.04.26
- 1273
„Už to přeháníš, měla bys jim dát trochu volnosti,“ říká mi neustále manžel, máma i tchyně. Prý z dětí dělám skleníkové květinky, protože je pořád ochraňuju. Nenechám je skákat z lavičky, lézt po...
Svět je málo toleratní k dětem! Řekla kamarádka, když jí syn skočil do silnice
- Anonymní
- 13.04.26
- 1505
Tak z dneška, z dneška jsem úplně hotová. Moje setkání s Lindou mě totiž totálně rozhodilo. Nečekala jsem, že pohodová procházka centrem města se promění v jeden dlouhý, nekonečný hororový film, ve...
„Máte postižené dítě,“ vmetla mi učitelka, přitom má jen vývojovou dysfazii
- Anonymní
- 12.04.26
- 4354
Z dnešního incidentu je mi úplně špatně. Natálka konečně usnula. Sledovala jsem ji, jak klidně spinká, zlaté vlásky rozprostřené na polštáři. Nikdo by neřekl, kolik chaosu se v té její malé...
Absolutně to není Vaše věc a nemáte právo do toho té rodině kecat. Jestli jim to takto vyhovuje, proč by to tak nemohlo být? Jste hysterická a zachovala jste se příšerně. Váš syn je kabrňák, že svou ženu bránil a je schopný se o malého normálně postarat a nevidí v tom nic špatného.