Snacha hodlá opustit půlroční dítě. Prý potřebuje na víkend voraz
Dneska jsem tak rozrušená, že mi z toho úplně buší srdce, že vám to sem musím napsat. Pořád mi to běží hlavou dokola. Snacha hodlá opustit mého půlročního vnoučka. A já absolutně nechápu, jak si to může dovolit. A ještě víc nechápu, že jí to můj syn chce tolerovat.
Vnouček je kojený, malinký, sotva zkusil ochutnat trošku zeleninky. Je to ještě miminko. Takové dítě přece patří matce. Ne že matka řekne, že potřebuje na víkend voraz a hodlá odjet s kámoškama pryč.
„Mami, vždyť je to jen víkend,“ řekl mi syn klidně, když mi to oznamoval. Nebo lépe řečeno, mezi řečí mi to tak nějak sdělil.
Jen víkend.
Dívala jsem se na něj a měla pocit, že snad spadnul z Marsu. „Jak jen víkend? Vždyť je malý! Je kojený!“
On jen pokrčil rameny. „Odstříká mléko. Já to zvládnu.“
Nic, pohoda. Pej mu to nevadí.
Ale mně to vadí. A hodně.
Já tomu prostě nerozumím. Já nikdy své děti hlídat nedávala. Tahle móda je příšerná. Najednou si potřebujou matky oddechnout, víkendy s kamarádkami, wellnesy. A půlroční dítě zůstane doma. Kluk chudák bude sám hlídat celý víkend mimino.
Když jsem si představila svého syna, jak po dalším probdělém týdnu zůstane s malým sám, sevřelo se mi hrdlo. Už tak mu ho podle mě strká neustále. Přijde z práce a místo aby si vydechl, už má mimino v náručí. Nevyspí se, je unavený, a teď ještě tohle.
A ona potřebuje oddech.
Od čeho?
Od toho flákání?
Ano, jsem naštvaná. Možná až moc. Ale někdo to říct musí.
Rozhodla jsem se, že zasáhnu. Už jsem nemohla jen sedět a přihlížet. Šla jsem za ní. Byla doma, balila si věci.
„To jako vážně?“ začala jsem bez okolků.
Podívala se na mě klidně. „Ano. Potřebuju si odpočinout. Mám na to právo.“
„Od čeho? Jaký právo? Ty máš sedět doma děvenko a starat se o dítě.“ vyletělo ze mě. „Od čeho potřebuješ odpočinek? Od vlastního dítěte? Vždyť je mu půl roku!“
Zvedla bradu. „Jsem s ním pořád. Každý den. Každou noc.“
„A to je snad něco neobvyklého?“ odpověděla jsem ostře. „To je snad normální, dítě jsi sad chtěla! A že ti ho povozím v kočárku ti opakuju taky pořád dokola.“
Prostě chápete, musela jsem jí to říct. Neodpustila jsem si ani „Jestli odjedeš, tak už se nevracej.“
Ale syn? Ten se na mě ještě zlobil, prý přeháním. Jenže chápete, mně je ho líto! Nechá si všechno líbit. Taková nehoráznost. A toho malinkého uzlíčku je mi líto ještě víc. Syn si opravdu vybral strašně zle.
Můj syn tvrdí, že to zvládne. Že je to jeho dítě taky. Že dva dny nikoho nezabijí.
Stejně pořád doufám, že si moje slova vezme k srdci.
Teď čekám, jestli odjede.
A jestli jí to dokážu odpustit.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1621
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 946
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1658
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 692
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 400
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20700
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2615
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2883
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2601
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1760
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Absolutně to není Vaše věc a nemáte právo do toho té rodině kecat. Jestli jim to takto vyhovuje, proč by to tak nemohlo být? Jste hysterická a zachovala jste se příšerně. Váš syn je kabrňák, že svou ženu bránil a je schopný se o malého normálně postarat a nevidí v tom nic špatného.