Souznění, 3. část

Byla jsem docela dost nervózní. Co chvíli se můj zrak stočil směrem k hodinám. Třeba si to nakonec rozmyslel. Třeba mu došlo, že tu o něj nikdo nestojí.

Najednou jsem uslyšela na příjezdové cestě auto. Sakra. Vypadá to, že má fakt dlouhé vedení. Zuřivě jsem míchala vařečkou v hrnci. Ono mu to vážně nedošlo? Slyšela jsem, jak ho Adam zve dovnitř. No, to mám radost, pomyslela jsem si.

Cože?! Najednou jsem si uvědomila, že stojím nad sporákem jenom v plavkách. Ještě chvíli před tím, jsem se totiž pěkně rozvalovala na sluníčku, než mě Jenna zavolala, ať ji jdu pomoci. Začala jsem panikařit. Odhodila jsem vařečku a vrhla jsem se ke schodům.

Jenže v tu chvíli se otevřely dveře a dovnitř vstoupil on s Adamem v zádech a tím pádem zatarasil mou únikovou cestu a já mu stanula tváří v tvář. Nezakrytě a s úsměvem si mě prohlížel. Udělalo se mi špatně a automaticky, jsem udělala krok zpátky. Zavadila jsem nohou o předložku a zapotácela jsem se. Kruci!

„Čím to je, že tě pokaždé musím zachraňovat?" Usmál se na mě, když mě zachytily jeho paže.

„Zřejmě jsi ve špatnou dobu na špatném místě!" Vyprskla jsem a zazmítala jsem se v jeho náručí.

„No! Nestěžoval jsem si ani včera, ale dnes je to o mnoho lepší." Řekl s úsměvem a přejel mé tělo očima. Ještě jednou jsem sebou divoce zaházela, dokud mě nepustil na zem a hodila po něm vražedný pohled. Co si o sobě myslí? Nafoukanec jeden, nadávala jsem, když jsem se ztratila v podkroví a hledala jsem něco na sebe.

Musí si myslet, že jsem úplné nemehlo. Vůbec nechápu, proč jsem z něho tak nervózní. Je to jen obyčejný chlap, teda upír. A vůbec. Je děsně protivný!

Většina těch chlapů, co tu byla před ním, to vzdala hned po první návštěvě. A to jsem se nemusela ani tak moc snažit jako teď. Je pravda, bylo jich několik, kteří přišli i podruhé. Ale potřetí se neodvážil nikdo.

Však když už jsem se přišourala k večeři ve zrovna ne moc vzhledném oděvu a vždycky jsem vypadala tak, že asi ani nevím, co znamená hřeben, tak kdo by takovou ženu chtěl? Kruci. A on?

Já mu dám představivost. Já mu dám, že tak budu vypadat po naší první noci. Nikdy! Naházela jsem na sebe nějaké oblečení a vystrčila nos ze dveří. Zaposlouchala jsem se. Ticho. Vůbec se mi dolů nechtělo. Čekalo mě rozbalování dárků. A to já k smrti, nesnášela. Nikdy jsem nevěděla, jak se mám tvářit. A teď tu bude ještě on. Nu což, vůbec si ho nebudu všímat. Budu dělat, že neexistuje. Jako kdyby tu nebyl.

Seběhla jsem ze schodů. Dole už čekali všichni. Vyslechla jsem si několik běžných frází a Jennino kázání na téma, že už jsem o rok starší a konečně bych snad mohla dostat rozum a vrhla jsem se na rozbalování dárků.

Chtěla jsem to mít co nejdříve za sebou. Jako každý rok, ležely všechny na jedné hromadě a já byla povinna, každý rozbalit a předvést. Popřípadě uhádnout, od koho je. Většinou to nebylo tak těžké. Jeremy mi pravidelně kupoval šampony a sprchové gely. Adam, knihy. A Jenna… Bože! Jenna mi vždy kupuje oblečení. A vždy spodní prádlo.

Vyděšeně jsem se podívala na hromadu dárků. Když jsem otevřela první dárek, oddechla jsem si.

„Díky Jeremy!" Usmála jsem se na něj. Jako vždy, šampony a gely a hřeben.

„To kvůli Ramonovi." Zašklebil se na mě. No fajn. Všichni se náramně baví, na můj účet. Další dárek byl od Adama, několik knih. S třesoucí rukou jsem otevřela další dárek. Čekala jsem pohromu. Samozřejmě. Zastrčila jsem ten kousek titěrné látky zpátky do obalu.

„Copak, nelíbí se ti?" Podívala se na mě Jenna, přistoupila blíž a vytáhla z obalu tu věc. Polilo mě horko. Cítila jsem pohledy všech přítomných. A hlavně jeho. Zuřivě jsem zatřásla hlavou k souhlasu v domnění, že to Jennu zastaví v jejím počínání.

„Je to krásné." Rozplývala se. Vytáhla titěrné kalhotky a podprsenku a strčila mi je před nos.

„Myslím, že budou přesně pasovat k…" Zarazila se a podívala se na Ramona.

„Také myslím." Řekl a zářivě se na mě usmál. Bylo mi na omdlení. S hrůzou jsem se podívala na poslední dárek na stole. A s vědomím, že se tomu nevyhnu, jsem se ho třesoucími prsty pokusila rozbalit.

Vytáhla jsem nádherné bílé šaty. Byly překrásné, to jsem musela uznat. Ale od koho jsou? A co je tohle? Vzala jsem do ruky malou, ručně vázanou knížku. Přejela jsem prsty po jejím obalu. Líbilo se mi to. Vzhlédla jsem a přejela očima všechny kolem.

„To je od Ramona." Vyhrkl Jeremy.

„Já… díky!„ špitla jsem. „Ty šaty jsou moc hezké, ale…“ Jen se usmál.

„To jsem moc rád a myslím, že obojí ještě budeš potřebovat." Řekl a podíval se na knížku v mých dlaních. Nechápavě jsem se na něj podívala.

„Sepsal jsem pár věcí, které bys měla znát. Pár věcí, které bys měla vědět. A pár věcí, které budeš potřebovat, když teď budeš chodit s upírem."

Vytřeštila jsem na něj oči. To si snad dělá srandu. Já? A chodit s upírem? Chodit s ním? To nemyslí vážně. On je fakt ten nejnafoukanější chlap na světě.

Už jsem se nadechovala, že ho pošlu do háje, ale zarazila jsem se. Nechtěla jsem Jenně zkazit oslavu. Dala si s tím tolik práce. Na to budu mít ještě času dost. Ale byla jsem zvědavá a zalistovala v té knížce.

Otevřela jsem ji na náhodné stránce a vytřeštila oči. Stálo tam. Kapitola devátá: Upíří sex a milování.