Syn bojovník III.
- Rodičovství
- Malike
- 20.03.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vzpomínám si na Lubíkovy první narozeniny, kdy ležel na zemi a tím to taky končilo. No dobře, uměl taky pást koníky a přetáčet se. Nějak jsem byla přesvědčená že o těch druhých bude chodit a vše bude pohodě a dožene ostatní vrstevníky. Kéž bych tenkrát věděla.
Za měsíc bude mít druhé narozeniny a už hezky stojí u nábytku a posouvá se. Člověk by si řekl, no to je jen krůček k tomu, aby chodil. Tak tady to je pro syna doslova skok.
Při poslední návštěvě lékařů, po návratu z lázní, zaznělo, že sice nohy má zpevněné, nicméně má slabší pánev a trup… takže to bude dlouho trvat, než začne chodit a až bude, tak špatně. A souvisí to i s faktem, že má pravostranný hemisyndrom, a tak vtáčí a vláčí levou nožičku. Pravá ručička je zase víc v pěstičce.
Hodně mi pomohla skupina maminek s dětmi, co mají podobně těžkou hypotonii, jako jí má syn. A vidím, že boj s hypotonii v takovémhle rozsahu je na několik let.
Další věc je mentální stránka, která byla do lázní v žalostném stavu.
Lázně, které jsme podstoupili v lednu, malého nakoply a začal víc chápat. Takže poté jsme měli další psychologické vyšetření, kde celková prognóza je, že je jeho vývojová stránka v myšlení, vnímání a chápání je ztráta o 50% - tudíž o rok, místy o půl roku. V řečové je největší - o 70%. Je na 6. měsíci. Kromě řeči, která se zasekla, se ale stále vyvíjí, a tak je stále naděje.
Díky lázním se zjistilo, že má i hypotonii obličeje, a proto tak výrazně slintá. Takže po návratu jsme začali chodit na logopedii. Taky nás čeká foniatr. A další lázně.
V tomhle špatným období bylo aspoň dobré to, že nám uznali příspěvek na péči, aniž bychom se museli odvolávat. Jen dobře, protože jsem mu musela koupit poměrně drahé botky, ze kterých mi vyroste cobydup, a jezdíme častěji do bazénu na posílení trupu a pánve. Protože se mi taky malej bortí v kočárku a jen tak z něj ještě nesleze, pokusíme si zažádat speciální. Snad nám to vyjde.
V létě jsme měli jet na kontrolní magnetickou rezonanci, ale protože pokroky nejsou dle očekávání, je to zbytečné. Poškození v mozku se asi tolik neopravuje a neuroložka ho nechce vystavovat narkoze. Taky očkování nám stopla. Za což jsem ráda, nechci malého zbytečně vystavovat čemukoliv, co by ho srazilo z vývoje.
Co se týče řeči, podle doktorů by mohl začít mluvit, až začne chodit. Takže uvidíme.
A já? Někdy mám pocit, že bych nejraději se zachumlala a vylezla, až bude větší a bez lékařů. Je to psychicky, finančně a osobně náročné. Milovala jsem tu možnost plánování, co budu dělat až… Dnes žiji ze dne na den, pro dítě. Jediné plánování je to, jestli zítra mám jít do dětského centra nebo ne.
Zdravotní stav mé maminky se taky horší a někdy je to tak hrozně frustrující. Z jedné stránky nemocný syn, dítě nejdražší, a maminka, která má bolesti. Navíc jsem hrozně přibrala. Vždycky ve stresu přibírám.
Někdy se strašně vnitřně dusím a nejraději bych utekla někam daleko, kde nejsou problémy. Ale vím, že bych neudělala ani metr bez té mojí malé prdelky.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1151
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 679
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1182
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 500
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 305
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19067
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2519
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2747
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2470
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1651
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
