Syn bojovník
- Rodičovství
- Malike
- 08.08.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
27.4.2013 se narodil můj krásný chlapeček. Nikdy by mě nenapadlo, že budeme u lékařů víc často, než obvykle děti jsou...
pár dní po narození
pár měsíců poté.
- 1
Nebudu vyprávět o období kolem těhotenství ani porodu. Nerada na to vzpomínám.
Ale nejhezčí bylo, kdy jsme byli doma. Sice bez tatínka, ale s milující babičkou a prababičkou.
Prďolka se narodil s jednou ledvinou menší, ale podle lékařů se tohle stává a že doroste. Jinak je v pořádku, maminko…
Někdy kolem třetího měsíce mi alarm říkal: Nepase koníky, jak to? A vůbec je nerad na bříšku… Naše obvodní mávla rukou, že je jen línější. A jelikož mě měla jako malou, tak jsem jí věřila.
4-5. měsíc, můj alarm: No koníky tedy nepase moc světoborně a na tom bříšku je stále nerad. Dětská „Je to lenoch.“ Moje mamka „Taky jsi byla líná, je po tobě.“ Kamarádky „To dožene.“
6-8 měsíců, stýle se mi to nezdá. Mamka „No je fakt, že jsi už alespoň se plazila, seděla.“ Dětská „To už by měl umět, no počkáme po svátcích a kdyžtak vás pošlu na vojtovku.“
Leden 2014, věk 8 měsíců. Byla jsem u jiné lékařky přes motoriku. „Je na tom špatně, je na úrovni dvouměsíčního dítěte.“
Začali jsme cvičit poctivě vojtovku a nastalo zlepšení. Do 14 dnů se začal převracet, do měsíce už byl jen na bříšku. A pak stopka, neudělal dlouho nic nového. Kromě motoriky začala zaostávat i psychika. Stále nevím jak moc.
Pro porovnání je dcera od kamarádky, narozená o den dříve jako syn, ale jelikož každé dítě je trochu jiné, tak to ani nelze srovnávat. Protože by mi vyšlo, že je od ní rozumově níže tak o rok a né o ten jeden den.
Dnes je mu 16 měsíců. Nedávno začal sedět (bohužel špatně) a lézt. Za těch 8 měsíců jsme měli různá vyšetření a ještě nás čekají. Co má a nebo nemá kromě výrazné hypotonie a opoždění, nevím. Našli mu na magnetické rezonanci poškozené oblasti v bílé hmotě, ale co to pro budoucnost znamená, neví ani neuroložka. Vývojová vada to prý není, ale muselo se něco přihodit během porodu a nebo těhotenství.
Čekají nás další měsíce cvičení a vyšetření, snad i lázně, když nám to schválí pojišťovna.
Je to můj malinkej bojovník, na kterého jsem hrdá…
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 3768
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2279
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1465
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 815
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 927
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2772
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3725
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 3191
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1155
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1568
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
moc držím palečky, ať vše dopadne jak nejlíp to půjde 
Predne - je to krasny chlapecek! Nebudu Vam psat (falesna?) ujisteni, jak vsechno dozene a vsechno se to samo spravi, protoze to - nevim, a popravde si to ani nemyslim. Ale jednu vec bych Vam poradila - nevim, jake vsechny priznaky ma, jak je na tom s reci, neurology jste videla, ale intenzivni terapie dokaze neuveritelne veci. At uz fyzioterapie nebo vyvojova ranna pece. Nevim, kde bydlite, ale zkuste se podivat treba na stranky APLA, jestli syna nevysetri a pripadne nepovedou jeho terapii.
Nemam rada postup „pockame a uvidime“, protoze pak se zafixuji veci, ktere by bylo mozne aspon castecne ne-li hodne resit, proto se mi nelibi postup obvodni lekarky treba.
Jestli Vam mohu dat radu - zepteje se zde na foru, hledejte na internetu, kdo se zabyva rannou peci o takove deti, at soukromy fyzio nebo na pojistovnu a zacnete se synem INTENZIVNE civicit a rehabilitovat, pokud tak uz necinite. Necekejte na zadna dalsi vysetreni a pseudozavery lekaru, nebudou Vam k nicemu.
Moje matka byla churave dite, mela byt opozdena a neurologicky nejakym zpusobem afektovana, rodice s ni okamzite zacali intenzivne (!) a to slovo podtrhuji, cvicit, a v dospelosti byla elitni atlet a ma 2 vysoke skoly. Telo a mozek je v tomhle veku strasne propojeny, proto Vam skutecne z nejvetsi hloubi srdce radim, neprijimejte situaci pockame a uvidime a najdete co nejintenzivnejsi moznost cviceni adekvatni jeho moznostem a veku (nemusi to byt jen Vojta, treba i Bobath nebo jine cviky, ale musi to byt opravdu intenzivka nekolikrat denne, ne dvakrat tydne). Jsem si jista, ze to pomuze. Hodne stesti a drzte se!