Stále se nedaří

Myslela jsem si, že mě nikdy ani nenapadne se svěřovat na Internetu, ale jsem tak nějak na dně, že jsem se rozhodla to udělat.

Už půl roku se snažím o otěhotnění (vím, že to není dlouho, ale říkejte to mé psychice) a stále nic.
Jsem maminkou pětileté dcery a stále jsem se odříkala druhého dítěte a teď, když bych ho velmi chtěla, tak ne a ne přijít.
Mám strach, že se tak vystresuju, že opravdu do jiného stavu nepřijdu. Navíc mi teď moje kamarádka oznámila, že bude maminkou a to přesně ve chvíli, kdy se tak rozhodla a já nevím, jestli mám křičet, užírat se závistí nebo se jen za sebe a své myšlenky stydět. Zkoumám články o ovulaci, přemýšlím o asistované reprodukci a výsledkem je totální deprese.
Navíc s tím vším asi pěkně lezu na nervy manželovi, který se sice dítěti nebrání, ale chce vše nechat náhodě a osudu.
A teď si uvědomuji, že asi i vám všem budu připadat pěkně praštěná, protože dítě přece už mám.
Myslíte, že mi někdo může rozumět a nepovažovat mě za totálního sobce, který nevidí, že je spousta lidí, kteří na tom jsou mnohem hůř?

Přečtěte si také

Život na vedlejší koleji (5. díl)

Život na vedlejší koleji (5. díl)
  • Anonymní
  • 11.05.26
  • 488

V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Lucie2507
5248
18.5.05 19:17

ahoj.....nevim jak te mam oslovit, protoze jsi se ani nepodepsala, chci jen vyjadrit, jak s tebou citim, jsem na tom podbne.
Mam dceru 3roky,ale o druhe dite se snazime uz 2 roky, tak jsem na tom o trochu hure nez ty.Presne co popisujes, provadim taky,ctu veskere clanky, zacinam se cim dal vice sledovat atd..a vysledek se porad nedostavuje.
Za totalniho sobce te urcite nikdo nebude povazovat, ale je fakt ze si tak taky nekdy pripadam, ale tohle touzeni po miminku bude vzdy stejne, at mas jedno nebo 5 deti, vzdy je to strasne kdyz moc chces, a ono se to nedari.
Je pravda ze s tim stresem by sis mohla jen ublizit, ja kdyz tyhle chvilky mam, tak se vzdy kouknu na dceru a zacnu se utesovat ze mam vlastne stesi, ze ji mam.A to bohuzel nektere snazilky ktere jeste dite nemaji, neznaji, proto se nemaji ani cim utesovat, ale zase je muzeme utesim my, ktere jsme se snazily tak dlouho a nakonec nam to vyslo.
Me prvni dite taky prislo az po dvou letech,myslim ze vse chce cas, a kazda z nas se toho sveho vytouzeneho miminka docka, at je to prvni nebo treti. Tak hodne stesti, a brzo // preje. lucie a adelka

P.S: aspon se priste podepis at vime s kym mluvime..pa

  • načítám...
  • Zmínit
Lucie2507
5248
18.5.05 19:45

ahoj alenko..tak s tema jazykama bych uz na tom byla dobre prvni tehotenstvi dva roky, a ted uz taky dva roky, tak to uz bych mohla umet dva jazky…no super..asi se do toho dam.ale nejsem si jista ze by me to pomohlo.Uz jsem zkousela delat vse mozne at na to nemyslim, ale je to opravdu tezke, a taky zlvast kdyz mam ted dve kamaradky co jsou tehotne, a slo jim to hned. Zjistila jsem ze kdyz si ty clanky o vsem moznem ctu ze se citim lepe, a taky nerikam ze se uziram tim ze to nepujde, ja jsem naopak presvedcena kazdy mesic ze se to povedlo..ale pak to vzdy prekazy ms.
Preju zdrave miminko..
 Lucka

  • načítám...
  • Zmínit
zdenca1
1999
18.5.05 21:44

Ahoj anonym!Urcite ti moze niekto rozumiet a nepovazuje ta za sebca.ja som na tom podobne ako ty.Mam 2,5 rocnu dceru a od jej 1 roku sa snazime o dalsie.A je to take iste ako pri prvom,ten pocit ked je clovek „nastaveny“ na viac ako jedno dieta poznam a jedinacik nebola moja ani muzova tuzba.Ano clovek caka kebyaspon to jedno,a potom keby este aspon to druhe :-)Som clovek neskromny,raz darmo :-)A ked sa lekarom uz raz „zadarilo“ tak pokusam stastie zas.
Ak mozem tak sa prid pozriet za mnou a ostatnymi do denickov zebriciek od Maru.je nas tam podobnych viac a urcite by si sa citila vo „svojom zivle“.Clovek sa vykeca a ukludni…a myslim ze to by ti nateraz pomohlo :-))

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
19.5.05 18:38

Zase ma budú kameňovať, ale nedá mi to a svoj názor napíšem. Na úvod ešte snáď info, že aj ja mám zdravotné problémy a dlhé obdobie plné depresií, túžby, hnevu, strachu… Takže k veci - možno by bolo dobré sa zamyslieť nad skutočným dôvodom, nie túžby po miminku - to je prirodzené, ale nad dôvodom tvojich pocitov, keď sa nedarí. Ide len o vek? zdravotné problémy? problémy v partnerskom vzťahu, ktoré by dieťa vyriešilo? problémy s prácou? alebo len materinská túžba po voňavom miminku? Tvoje pocity k maminkám v okolí sú normálne, len nesmú trvať dlho, je fajn, že si uvedomuješ, že nie je dobré dlho sa hnevať na niekoho, komu sa podarilo otehotnieť na prvý šup :-) Tiež som si tým prešla a navyše mimi stále nemám. Ale pomohlo mi ujasniť si v sebe pocity. Tak držím palce nech sa zadarí a mimi bude krásne a zdravé. Lucia

  • Upravit
Anonymní
20.5.05 07:29

Milá autorko článku,
Použiji slova oblíbené večerníčkovské figurky. Rákosníček ve vypjatých situacích vždy dostane nápad a prohlásí: „Nezoufej, nezoufej…" Sama víš, že půl roku nic neznamená a chce to jen trošku se obrnit trpělivostí. Ano, jsou tu holky, které jsou na tom podstatně hůř. A to i podstatně hůř než já. Během mého stále trvajícího snažení o první mimi kamarádky nejen otěhotněly, ale i zdárně porodily a jejich děti už chodí. A přitom já i manžel jsme naprosto zdraví. Taky na mě občas padne splín a to hlavně v období PMS. Ale zrovna teď mi novou naději do žil vlévá cvičení Mojžíšové. A i když se mi někdy už opravdu nechce cvičit, připomenu si, proč to dělám. Spousta holek mi říká, že by se nepřinutily cvičit každý den. Ale já si myslím, že přinutily, protože mateřský pud u většiny žen je silnější než pud sebezáchovy. Tak si užívej radostí i starostí se svou rodinou a hlavně nezapomeň, co říká Rákosníček.

Květina (z diskuse Těhule?)

  • Upravit
JanaZ
22
20.5.05 09:54

Musím říct, že jsem měla pocit, že čtu o sobě…Mám syna (5 let), který se nám povedl hned napoprvé, a teď už se snažíme půl roku a nic…Připadám si jako blázen, pořád se kontroluju, hlídám plodné dny,no hrůza. Moje kamarádky, které měly velké problémy s otěhotněním, se tomu jen usmívají , ale já si nemůžu pomoct. Těhotenských testů jsem si už udělala hromady, všechny zbytečně. No alepoň vidíš, že jsme na tom všechny stejně. No a můj manžel? Ten je v klidu a říká, že je jedno kdy to příjde. Tady je jasně potvrzená teorie relativity - mě se zdá měsíc neskutečně dlouhý a pro něj to nic není.
Já si teda s příchodem dalších menses vždycky koupím láhev dobrého červeného vína. Zbytek měsíce pak zase abstinuju, ale mám pocit, že jsem to „období“ nějak využila pro sebe. A taky jsem četla, že červené víno zvyšuje plodnost, tak teda zkouším vše…

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
23.5.05 18:40

ahoj,

som na tom podobne. uz som bola blizko k cielu a vsetko sa to zmenilo za jednu noc. uz je to skoro rok a stale sa mi nedari otehotniet. dalsi mesiac ma dr posle do centra a ja mam chut sa na to vykaslat . ale vies co pomaha? riadna dovolenka. ja som tyzden bola na jachte a predstav si zazila som den ked som nemzslela na miminko o ktore som prisla. hlavu hore a hlavne pozitivne mysli.
 danka

  • Upravit
Anonymní
3.6.05 13:22

Odpovídám tobě JaniZ, ale díky, díky díky vám všem za odpovědi.
Otevřely jste mi oči a já si opravdu mohla uvědomit, že to, co provádím, je vlastně hloupost. I když se mi to těžko přiznává moje touha po dítěti není jen touha po mateřství, opravdu tím částečně řeším problémy v práci, kde budu končit a navíc při prvním mimču jsem ani opravdu nevěděla, jak to stalo. Namlsala jsem se a teď nevím co bych. Jinak manžel reaguje úplně stejně, prostě říká, že jestli dítě mít máme, tak přijde a já ........ ve svých řídkých racionálních chvilkách uznávám, že má pravdu.
No, takže se budu snažit se v tom nesťourat (lehce se to řekně, hůře udělá) a budu myslet i na jiné věci. Třeba, že je hezky a že je opravdu moc a moc lidí, kteří jsou na tom hůř.
S tím červeným vínem to není špatné, asi si to vezmu za své.
Jinak nám všem držím palce, aby ze snažilek brzy byly těhulky.
Je mi teď moc fajn, někdy opravdu stačí, aby člověk jistil, že ta jeho bolístka není na světě sama.
Ještě jednou děkuju.

Eva (teď už podepsaná)

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít

„To tě manžel ještě vůbec chce, když vypadáš jako hroch?“ Vpálil mi švagr