Stěhování II

Akce Z je za námi. Jsme v novém.

Při stěhování vše probíhalo takřka hladce. První se dostavil kamarád se služební dodávkou a za ní měl připnut dlouhý vozík. Po něm se postupně dostavili další čtyři „stěhováci“ včetně mého muže z Marsu. Ten byl z rána našponovaný jako guma od trenálů.

I jali se vynášeti nábytek a skládati ho do dodávky. Přímo s puntičkářskou precizností člověka, který nehodlá při stěhování jedna plus jedničky strávit celý svůj střední věk (mládí už je dávno v háji), se kamarád stal mistrem vesmíru v tetris. Bylo neuvěřitelné, že kromě spotřebičů nacpal všechen nábytek do jedné jediné dodávky a vyplnil každé místečko tak, že bylo auto naplněno na 99,8 procenta.

Pouhých 99,8 procenta, což ho nenechávalo klidným a vypadalo to, že po mně bude chtít nějaké ty ponožky, kterými by vyplnil volná místa, aby nejel, dle něj, poprázdnu.

Když jsem mu odmítla vybalit z krabice (která už by se tam nevlezla) ponožky smotané do ruliček, vypadalo to, že si snad svleče svoje. Nakonec se rozhodl to neriskovat, protože by v nastalé panice ze zápachu mohl precizně naskládaný nábytek sám a dobrovolně zase vystoupit. A tak nám odjel všechen nábytek.

Do dvou osobáků se naskládaly krabice s drobnostmi. Pravda, pánové trošku brblali, když zvedali pět velkých těžkých krabic plných knih. Řídila jsem jeden z osobáků a vedle mě seděl otec. Všechen ostatní prostor osobního automobilu byl vyplněn krabicemi. Tedy téměř. Můj muž z Marsu se rozhodl, že začne jančit, že kamarád s dodávkou už odjel a že bude nadávat, že tam stojí a nemá klíče od nového, že musíme s otcem rychle jet.

Otec se ohradil, že to tedy ne, že se to auto musí naplnit, aby ta cesta byla co nejvíc využitá. Poté můj muž odjel směr bazar nábytku s jednou skříní, kterou jsme se rozhodli prodat. A já doskládala s taťkovým auto a jela za kamarádem s dodávkou do nového bytu.

Dojela jsem, kluci už měli skoro vše vyskládáno u vchodu bytovky a samozřejmě byli úplně v klidu. Jediný, kdo měl pořád stres, byl ten můj. Krásné bylo, že ho naprosto dokonale přenesl i na mě.

Pánové začali vyvážet nábytek do nového bytu. Výtahem, páč tolik pater by je stálo pěšky život. Ty největší kusy nábytku se vlezly do výtahu jen tak tak, bylo to o prsa čínské běžkyně.

Když to tam všechno bylo, odbila dvanáctá a já rozhodla, že se jde do restaurace na jídlo, že všechny zveme. Všichni měli hlad a chtěli, jen jeden ze stěhováků měl problém, že prý když se nají, jeho produktivita práce klesá na 75 procent a jeho tělo klesá na gauč.

Jeho protesty jsem odbyla tím, že všichni mají hlad a že prostě půjde jíst a nebude sám nic nikam stěhovat. Načež jsem se dozvěděla, že prý už je deset let rozvedený a není zvyklý, že mu někdo takhle rozkazuje, ale že když jsem to já, tak tedy jo.

Byl to můj svědek ze svatby a celá konverzace se nesla v přátelském duchu. Oběd byl skvělý, každý si dal, na co měl chuť, a my si našli v novém městě restauraci, kam určitě často a rádi zavítáme.

Po jídle a kafču všichni naběhli k autům a jelo se nazpět do starého pro pračku, ledničku a zbytek věcí. A já měla vyzvedávat s taťkem ještě jednoho manželovo kolegu z práce. Vyzvedla jsem a už při nasedání slyšela hlášku „Bože, ona řídí Eva. Je to bezpečné?“

Od začátku mi stále kafral do řízení a já vystresovaná, že můj muž bude nadávat, že jsem se zdržela. Vynervená z toho, že mi někdo kecá do řízení, na čež fakt nejsem zvyklá, jsem u kruháče najela na obrubník, který tam byl vyklenutý do vozovku (pro mě nové město, nová trasa, neznám to tam, do toho nervy).

Od nového stěhováka jsem si vyslechla tunu připomínek a po zbytek cesty stále poslouchala, jak mám jezdit pomalu a při středu vozovky a já nevím co ještě.

Vystoupila jsem u starého bytu a neudržela se a rozbrečela. Chybu v řízení jsem udělala naposled dva měsíce po vydání řidičáku a teď ji musím udělat po x letech zrovna před ním. To prostě není možné.

Auta se otočila ještě jednou a všichni odjeli. Bylo hotovo. První noc v novém se nesla v duchu „Taky tě všechno tak bolí? Já nemůžu spát.“ „Já taky ne.“ a pak během pár vteřin spánek na obou stranách.

Další den se uklidil starý byt, předal. Musím říct, že slzy na krajíčku jsme měli oba - já i můj muž z Marsu. Osm let života se zavřelo jako kniha, která se ztratila při stěhování. A zbývají jen vzpomínky na to, že jsme ji kdysi četli.

Jsme v novém, nastává akce „D“, rozuměj akce deratizace. Slečna, co tu bydlela před námi, byla zřejmě špindíra největšího kalibru. Přestože je budova nová a velmi moderní a krásná, lze v bytě nalézt dávno vyhynulé druhy zvěře, ale také ty, které ještě nikdy nikdo neobjevil. Zoologové, u nás máte šanci. V troubě jsou plesnivé hranolky a borčus, smrdí jako smeťák. Linka špinavá jako chlívek. Neumytý záchod, neumytá vana, po stěnách lezou jacísi červi. Vlastně ne, manžel už je všechny vyzabíjel…naštěstí. Chvíli jsme uvažovala, že si místo nového psa pořídíme něco, co rádo papká hmyz a havěť.

Řve mi mobil, že nemá dost šťávy. První pomoc nepřichází, nabíječka je někde… v prostoru? V krabicích? Kdo ví.

Byt vypadá jak po výbuchu, jen jedna jediná stěna je dolíčená do konečného stádia, u ní stojí skříně a obývací stěna. Stihla jsem si umýt onu špinavou linku a naplno ji zařídit, díky čemuž už jsme zde jedli první teplé jídlo. Ve skříních je všechno oblečení. Jede telka i PC a máme na čem spát, protože muž z Marsu složil postel.

Všude se něco válí, krabice, co jsou nevybalené, kabely, Bůh ví od čeho. Na stěnách nejsou naše fotky, což mě štve, ale nemůžu je pověsit, protože se ještě bude líčit. Na oknech nejsou záclony. Nad lesy vychází slunce, svítí nám do obýváku a začíná nový den…začíná nový život.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Shield-maiden
16906
11.10.15 06:16

Moc hezký. Stěhovali jsme se taky z krásné útulné 1+1 do 4+0. Tenkrát jsme se tu hledali :) Ted tu o sebe zakopáváme. Takže jdeme opět dál. Do domu. Na stěhování se moc těšim.
Už jste přestěhovaní, pomalu budete vybalovat, zútulňovat. Tak ať se vám daří a jste tam šťastní.

Příspěvek upraven 11.10.15 v 06:16

  • načítám...
  • Zmínit
sunshinegirl
11.10.15 06:18

@Izzz Díky moc :)

  • Upravit
EMicina
22534
11.10.15 08:55

Jenom pět krabic knih?
Gratuluji k novému bytu.
Zaráží mě, že nový byt nebyl uklizený.
Stěhovala jse se 3× a vždy několik dní měla k dispozici oba byty. Nový byt nikdy nebyl tak špinavý, jak píše autorka, ale i tak než jsem ho uklidila a malíř vymaloval a tento můj poslední byt, na něm ještě zapracovali řemeslníci, položili nové lino…,měla jem co dělat s úklidem a vymalováním.
Jedna dobrá duše od manžela z práce, před lety, nám navrhovala, ať si do nového bytu sestěhuje, e věci oprostřed místnosti a až uděláme opravy a vymalujeme, ať nábytek konečně roztaháme po bytě. Asi tak tomu teď bylo u autorku.
Doufám, že už nikdy se nebudu stěhovat. Šťastný a prima život v novém bytě a vydržte při zařizování, úklidu, malování aj. dodělávkách.

  • načítám...
  • Zmínit
sunshinegirl
11.10.15 10:06

@EMicina Měli jsme tři dny od uvolnění bytu k nastěhování. Bylo to v týdnu, manžel do tří v práci. Bez šance něco stihnout. Já navíc byla na antibiotikách. Není to náš byt, jen podnájem, takže jsem předpokládala, že nám byt předají v pořádku, tj. čistý. Jenže slečna co tu bydlela před námi zřejmě neuklízela celý rok a půl co tu bydlela. :nevim:

  • Upravit
Netopirek
23966
11.10.15 10:53

Gratuluji k rychlé akci. U nás to s tím bordelem bylo podobné. Bývalí nájemníci tu nechali staré postele a snimi spoustu pokladů. Když se odsunula pračka, tak další sbírka. Nejvíc nechutný mi přišlo to, že to byli převážně špinavé kalhotky a dokonce i použité vložky :poblion:.
Přítel naštěstí velké pokoje vymaloval než se stěhovalo.

  • načítám...
  • Zmínit
radkka
20767
11.10.15 12:08

My se zrovna chytáme stěhovat…momentálně jezdíme o víkendech uklízet a malovat náš budoucí domov a je to fuška…150 km daleko, ale už máme ložnici :dance: už aby bylo hotovo :?

Jinak mě pobavila zmíňka o Tetrisu, můj muž má takhle srovnané naprosto všechno a všude :mrgreen: Myslím, že je jasné, kdo u nás balí na dovolenou 8)

Příspěvek upraven 11.10.15 v 12:10

  • načítám...
  • Zmínit
Zupa
2325
11.10.15 12:49

Živě si vybavuju naše stěhování a vzhledem k tomu že jsme žili střídavě v bytě a domě, sešlo se mi všechno minimálně dvakrát. Při pohledu na plnou dodávku jsem měla sto chutí jí nechat sjet ze skály a ušetřit se vybalování :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
RoseK
1409
11.10.15 13:02

Zajímavý deníček.

  • načítám...
  • Zmínit
Lemonkas
4157
12.10.15 08:12

Tak jsem si díky deníčky vybavila naše společné roky spřítelem spolu kdy jsme se během našich společných 5 let už 5× stěhovali, a doufám, tedy že už nás čeká jen jedno poslední do vlastního někdy v budoucnu…protože je to šílené, opravdu je lepší vyhořet než vše balit a pak znovu vybalovat :D a ještě horší je to s příbývajícím počtem členů rodiny

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Sousedovic kočky si z naší zahrady udělaly vlastní toaletu, děti je ale milují

Vysadili jsme dětem ovocné keře. Dopadlo to úplně jinak, než jsme čekali

Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou

Syn (10) odjel na tábor bez mobilu a já trnu hrůzou, jak to můj chlapeček zvládá

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část