Štěstíčka - 56. díl
- Rodičovství
- Kačkač2
- 17.10.04 načítám...
Ahoj holky a miminka (batolátka), tak jsem se konečně dostala k napsání deníčku, celou sobotu se chystám, ale Klárka mi to nedovolila :). Přemýšlela jsem, co zvolit jako téma dnešního deníčku, a nic nového, co by se tu ještě neprobíralo, mě nenapadlo, tak budu asi plácat nesmysly a doufám, že mi to odpustíte.
Poslední dobou dost přemýšlím o vychovávání. Už o tom tady jednou psala Simunka. Do toho jednoho roku mi to připadlo tak nějak zbytečné nějak moc dítě vychovávat. Poslední dobou ale mám pocit, že z mého miminka se čím dál víc stává samostatná osobnost, a že si čím dál víc prosazuje svou. Někdy dost váhám jak se zachovat. Abych pravdu řekla, jsem dost svobodomyslný člověk a nějak moc se mi ?vychovávat? nechce. Je tisíc věcí, které bych mohla Kláře zakázat. Doma ji lákají hlavně věci, které se tzv. nesmí. Ale já na to opravdu nemám náturu, zakázat jí všechno. Takže zakazuji věci, při kterých by si mohla ublížit ? jako třeba nenechám ji hrát si s nožem
. Pak je ale řada věcí, které prostě neřeším. Mým kamarádkám někdy vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Nechám ji přeskládávat psí granule do misky s vodou (pak je prostě vyhodím, naleju novou vodu a nasypu nové granule), nechám ji jíst sušenky na koberci, nechám ji jíst v židličce samotnou ( tu bramborovou kaši pod židličkou potom prostě uklidím), nechám ji dupat v louži, nechám ji hrát si s telefonem (pak se rozloučím s kamarádkou, kterou Klárka vytočila a zavěsím ? zatím se jí to povedlo pouze jednou), nechám ji rozházet párátka, nechám ji strhávat potahy z křesel, atd. mohla bych pokračovat dlouho. Někdy si říkám, jestli je to moje pohodlnost, zakročit v dané chvíli. I když ono to zas tak pohodlné není. Potom totiž musím tu ?spoušť? uklidit.
Taky je někdy problém, když už musím zakázat, jak na to. Samozřejmě zkouším klasické ne ne ne a ty ty ty to se nesmí. Zabere to ovšem pouze někdy. Přestože nejsem zrovna zastáncem tělesných trestů, párkrát jsem zkusila jí dát na zadek (doslova párkrát). Poprvé u tchýně, mlátila jí umělohmotnou tyčkou do obrazovky. Ne ne ne nezabralo, tchýně koukala vyčítavě, tak jsem ji plácla přes zadek. Podívala se na mě vyčítavým výrazem, přišla ke mně, bouchla mě tou tyčkou a pak utíkala k televizi a opět bouchla do obrazovky. Toto se opakovalo dvakrát, pak jsem to ukončila tím, že jsem jí tu tyčku sebrala. Ale v podstatě jsem nevyhrála, protože mě neposlechla. Pak jsem plácnutí na zadek použila ještě jednou, a to když bouchla dítě kamarádky klackem po hlavě, po tom co jsem ji plácla bouchla mě, opět přes zadek, bouchla do psa, opět přes zadek, bouchla kamarádku, odtáhla jsem ji stranou a plácla ji ještě jednou. Začala se vztekat. Takže zatím, můj pocit z tělesných trestů ? výsledek žádný. Taky mi přijde zvláštní, jak to dítě pozná, že se jedná o trest, přestože ho to přes ty pleny vůbec nemůže bolet. Zatím se mi nejvíc osvědčilo trvat na svém jako kolovrátek. Např. chce vzít něco, co jí nechci dovolit, seberu jí to, položím na místo a řeknu ne to nesmíš ? a udělám to tolikrát, dokud ji to nepřestane bavit ? někdy je to dlouhý boj. Ale zabírá ? zatím. Co se týče vztekání, na to se snažím nereagovat. Aby věděla, že tímto způsobem ničeho nedosáhne. Ne vždy tuto zá:,–(u dodržuji, občas prostě nemám náladu, nebo automaticky splním, co chce a až následně si uvědomím, že to asi nebylo to pravé ořechové.
S manželem máme naštěstí více méně podobné názory, takže se aspoň nehádáme co je správné a co ne. Ono je asi nejlepší mezi tím ?vychováváním? a ?nevychováváním? za chovat zlatou střední cestu. Jsem si jistá, že asi udělám ve výchově spoustu chyb. Co se dá dělat, dokonalé dítě mít nebudu a ono nebude mít dokonalé rodiče. Ale děláme co můžeme, hlavně se jí snažíme ukazovat, že ji strašně moc milujeme. A doufám, že jednou, až vyroste, a až bude mít třeba vlastní děti, nás bude taky pořád milovat, a že třeba i pochopí, proč jsme to či ono dělali.
Takže už budu radši končit, než se do těch svých neuspořádaných myšlenek zapletu ještě víc.
Přeji vám všem nádhernou neděli a celý víkend, a posílám pohlazení mimískům ( i těm nenarozeným).
Kačkač
Přečtěte si také
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 1761
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 1914
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 1458
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1512
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 2980
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 2653
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 5817
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 868
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2870
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1986
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...