Štěstíčka - 56. díl
- Rodičovství
- Kačkač2
- 17.10.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky a miminka (batolátka), tak jsem se konečně dostala k napsání deníčku, celou sobotu se chystám, ale Klárka mi to nedovolila :). Přemýšlela jsem, co zvolit jako téma dnešního deníčku, a nic nového, co by se tu ještě neprobíralo, mě nenapadlo, tak budu asi plácat nesmysly a doufám, že mi to odpustíte.
Poslední dobou dost přemýšlím o vychovávání. Už o tom tady jednou psala Simunka. Do toho jednoho roku mi to připadlo tak nějak zbytečné nějak moc dítě vychovávat. Poslední dobou ale mám pocit, že z mého miminka se čím dál víc stává samostatná osobnost, a že si čím dál víc prosazuje svou. Někdy dost váhám jak se zachovat. Abych pravdu řekla, jsem dost svobodomyslný člověk a nějak moc se mi ?vychovávat? nechce. Je tisíc věcí, které bych mohla Kláře zakázat. Doma ji lákají hlavně věci, které se tzv. nesmí. Ale já na to opravdu nemám náturu, zakázat jí všechno. Takže zakazuji věci, při kterých by si mohla ublížit ? jako třeba nenechám ji hrát si s nožem
. Pak je ale řada věcí, které prostě neřeším. Mým kamarádkám někdy vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Nechám ji přeskládávat psí granule do misky s vodou (pak je prostě vyhodím, naleju novou vodu a nasypu nové granule), nechám ji jíst sušenky na koberci, nechám ji jíst v židličce samotnou ( tu bramborovou kaši pod židličkou potom prostě uklidím), nechám ji dupat v louži, nechám ji hrát si s telefonem (pak se rozloučím s kamarádkou, kterou Klárka vytočila a zavěsím ? zatím se jí to povedlo pouze jednou), nechám ji rozházet párátka, nechám ji strhávat potahy z křesel, atd. mohla bych pokračovat dlouho. Někdy si říkám, jestli je to moje pohodlnost, zakročit v dané chvíli. I když ono to zas tak pohodlné není. Potom totiž musím tu ?spoušť? uklidit.
Taky je někdy problém, když už musím zakázat, jak na to. Samozřejmě zkouším klasické ne ne ne a ty ty ty to se nesmí. Zabere to ovšem pouze někdy. Přestože nejsem zrovna zastáncem tělesných trestů, párkrát jsem zkusila jí dát na zadek (doslova párkrát). Poprvé u tchýně, mlátila jí umělohmotnou tyčkou do obrazovky. Ne ne ne nezabralo, tchýně koukala vyčítavě, tak jsem ji plácla přes zadek. Podívala se na mě vyčítavým výrazem, přišla ke mně, bouchla mě tou tyčkou a pak utíkala k televizi a opět bouchla do obrazovky. Toto se opakovalo dvakrát, pak jsem to ukončila tím, že jsem jí tu tyčku sebrala. Ale v podstatě jsem nevyhrála, protože mě neposlechla. Pak jsem plácnutí na zadek použila ještě jednou, a to když bouchla dítě kamarádky klackem po hlavě, po tom co jsem ji plácla bouchla mě, opět přes zadek, bouchla do psa, opět přes zadek, bouchla kamarádku, odtáhla jsem ji stranou a plácla ji ještě jednou. Začala se vztekat. Takže zatím, můj pocit z tělesných trestů ? výsledek žádný. Taky mi přijde zvláštní, jak to dítě pozná, že se jedná o trest, přestože ho to přes ty pleny vůbec nemůže bolet. Zatím se mi nejvíc osvědčilo trvat na svém jako kolovrátek. Např. chce vzít něco, co jí nechci dovolit, seberu jí to, položím na místo a řeknu ne to nesmíš ? a udělám to tolikrát, dokud ji to nepřestane bavit ? někdy je to dlouhý boj. Ale zabírá ? zatím. Co se týče vztekání, na to se snažím nereagovat. Aby věděla, že tímto způsobem ničeho nedosáhne. Ne vždy tuto zá:,–(u dodržuji, občas prostě nemám náladu, nebo automaticky splním, co chce a až následně si uvědomím, že to asi nebylo to pravé ořechové.
S manželem máme naštěstí více méně podobné názory, takže se aspoň nehádáme co je správné a co ne. Ono je asi nejlepší mezi tím ?vychováváním? a ?nevychováváním? za chovat zlatou střední cestu. Jsem si jistá, že asi udělám ve výchově spoustu chyb. Co se dá dělat, dokonalé dítě mít nebudu a ono nebude mít dokonalé rodiče. Ale děláme co můžeme, hlavně se jí snažíme ukazovat, že ji strašně moc milujeme. A doufám, že jednou, až vyroste, a až bude mít třeba vlastní děti, nás bude taky pořád milovat, a že třeba i pochopí, proč jsme to či ono dělali.
Takže už budu radši končit, než se do těch svých neuspořádaných myšlenek zapletu ještě víc.
Přeji vám všem nádhernou neděli a celý víkend, a posílám pohlazení mimískům ( i těm nenarozeným).
Kačkač
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 456
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 306
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 502
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 230
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 156
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17966
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2406
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2329
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1551
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....