Štěstíčka - 56. díl
- Rodičovství
- Kačkač2
- 17.10.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky a miminka (batolátka), tak jsem se konečně dostala k napsání deníčku, celou sobotu se chystám, ale Klárka mi to nedovolila :). Přemýšlela jsem, co zvolit jako téma dnešního deníčku, a nic nového, co by se tu ještě neprobíralo, mě nenapadlo, tak budu asi plácat nesmysly a doufám, že mi to odpustíte.
Poslední dobou dost přemýšlím o vychovávání. Už o tom tady jednou psala Simunka. Do toho jednoho roku mi to připadlo tak nějak zbytečné nějak moc dítě vychovávat. Poslední dobou ale mám pocit, že z mého miminka se čím dál víc stává samostatná osobnost, a že si čím dál víc prosazuje svou. Někdy dost váhám jak se zachovat. Abych pravdu řekla, jsem dost svobodomyslný člověk a nějak moc se mi ?vychovávat? nechce. Je tisíc věcí, které bych mohla Kláře zakázat. Doma ji lákají hlavně věci, které se tzv. nesmí. Ale já na to opravdu nemám náturu, zakázat jí všechno. Takže zakazuji věci, při kterých by si mohla ublížit ? jako třeba nenechám ji hrát si s nožem
. Pak je ale řada věcí, které prostě neřeším. Mým kamarádkám někdy vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Nechám ji přeskládávat psí granule do misky s vodou (pak je prostě vyhodím, naleju novou vodu a nasypu nové granule), nechám ji jíst sušenky na koberci, nechám ji jíst v židličce samotnou ( tu bramborovou kaši pod židličkou potom prostě uklidím), nechám ji dupat v louži, nechám ji hrát si s telefonem (pak se rozloučím s kamarádkou, kterou Klárka vytočila a zavěsím ? zatím se jí to povedlo pouze jednou), nechám ji rozházet párátka, nechám ji strhávat potahy z křesel, atd. mohla bych pokračovat dlouho. Někdy si říkám, jestli je to moje pohodlnost, zakročit v dané chvíli. I když ono to zas tak pohodlné není. Potom totiž musím tu ?spoušť? uklidit.
Taky je někdy problém, když už musím zakázat, jak na to. Samozřejmě zkouším klasické ne ne ne a ty ty ty to se nesmí. Zabere to ovšem pouze někdy. Přestože nejsem zrovna zastáncem tělesných trestů, párkrát jsem zkusila jí dát na zadek (doslova párkrát). Poprvé u tchýně, mlátila jí umělohmotnou tyčkou do obrazovky. Ne ne ne nezabralo, tchýně koukala vyčítavě, tak jsem ji plácla přes zadek. Podívala se na mě vyčítavým výrazem, přišla ke mně, bouchla mě tou tyčkou a pak utíkala k televizi a opět bouchla do obrazovky. Toto se opakovalo dvakrát, pak jsem to ukončila tím, že jsem jí tu tyčku sebrala. Ale v podstatě jsem nevyhrála, protože mě neposlechla. Pak jsem plácnutí na zadek použila ještě jednou, a to když bouchla dítě kamarádky klackem po hlavě, po tom co jsem ji plácla bouchla mě, opět přes zadek, bouchla do psa, opět přes zadek, bouchla kamarádku, odtáhla jsem ji stranou a plácla ji ještě jednou. Začala se vztekat. Takže zatím, můj pocit z tělesných trestů ? výsledek žádný. Taky mi přijde zvláštní, jak to dítě pozná, že se jedná o trest, přestože ho to přes ty pleny vůbec nemůže bolet. Zatím se mi nejvíc osvědčilo trvat na svém jako kolovrátek. Např. chce vzít něco, co jí nechci dovolit, seberu jí to, položím na místo a řeknu ne to nesmíš ? a udělám to tolikrát, dokud ji to nepřestane bavit ? někdy je to dlouhý boj. Ale zabírá ? zatím. Co se týče vztekání, na to se snažím nereagovat. Aby věděla, že tímto způsobem ničeho nedosáhne. Ne vždy tuto zá:,–(u dodržuji, občas prostě nemám náladu, nebo automaticky splním, co chce a až následně si uvědomím, že to asi nebylo to pravé ořechové.
S manželem máme naštěstí více méně podobné názory, takže se aspoň nehádáme co je správné a co ne. Ono je asi nejlepší mezi tím ?vychováváním? a ?nevychováváním? za chovat zlatou střední cestu. Jsem si jistá, že asi udělám ve výchově spoustu chyb. Co se dá dělat, dokonalé dítě mít nebudu a ono nebude mít dokonalé rodiče. Ale děláme co můžeme, hlavně se jí snažíme ukazovat, že ji strašně moc milujeme. A doufám, že jednou, až vyroste, a až bude mít třeba vlastní děti, nás bude taky pořád milovat, a že třeba i pochopí, proč jsme to či ono dělali.
Takže už budu radši končit, než se do těch svých neuspořádaných myšlenek zapletu ještě víc.
Přeji vám všem nádhernou neděli a celý víkend, a posílám pohlazení mimískům ( i těm nenarozeným).
Kačkač
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1414
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 1953
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1083
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1024
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1180
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 3990
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 3053
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 2144
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 2368
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1931
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...