Štěstíčka mají 43 týdnů
- Rodičovství
- Kačkač2
- 18.07.04 načítám...
Ahoj holky, tak jsem se rozhodla ten deníček přece jenom napsat, když se k tomu nikdo nemá. On se ten starý fakt už blbě hledá. Doufám, že mě neukamenujete, literární střevo jsem jakž takž měla ve škole, ale od té doby, co jsem v práci nepsala nic jiného než obchodní dopisy, mě tento talent zcela opustil a ta mateřská to ještě prohloubila.
Když jsme u té mateřské, taky máte někdy pocit, že máte úplně vygumováno? Občas chci třeba něco říct a zapomínám slova. Dřív jsem si pamatovala čísla všech našich bankovních účtů, včetně úvěrových a všechny hesla, PINy a já nevím co všechno. Svoji platební kartu od té doby co mám Kláru používám pouze na placení, nemůžu si vybrat z bankomatu, protože jsem zapomněla PIN, a pořád nějak doufám, že si na něj ještě vzpomenu. Nemyslím si, že by ženská na mateřské musela nutně ?zblbnout?, jak se někdy říká. Ale je fakt, že před Klárou jsem přečetla denně min. jedny noviny denně, četla jsem hromady knížek (čtu pořád ale už ne tolik), pořád jsem byla v kontaktu s lidmi v práci (ať už s kolegy, tak s klienty). A člověk z těchto zdrojů získává strašné množství informací, takže někde se to zastavení přísunu musí projevit, že? Doufám, že to nevyznívá tak, že lituji, to v žádném případě. Jenom si ten rozdíl uvědomuji. Ty stresy z práce mi zase na druhou stranu nechybí ani trošku.
Jinak co se týče novinek, tak u nás zatím jenom jeden zub navíc ? šestý. S chozením jsme na mrtvém bodě. Proč by se taky snažila, když může chodit s mámou za ruku, že? Kdyby se s ní aspoň dalo někam dojít, ale to je pět metrů do předu, otočka, dva metry dozadu, dřep, zdvihne šišku, dva metry dopředu, zahodí šišku, zvedne klacek, atd. atd. atd. Předevčírem jsem s ní jela do Prahy a nevzala jsem si kočárek. Říkala jsem si, většinou jedeme metrem, a ty kousíčky spolu ujdeme, prostě budu trpělivá. Dopadlo to tak, že jsem ji většinou táhla na ruce a za tu tříhodinovou cestu jsem byla orvaná jak samec. Večer jsem měla pocit, že jsem složila vagón uhlí. Ale kvůli tomu večernímu pocitu nemusím jet s Klárou ani na výlet, tak se cítím každý večer. Byly jsme spolu u kolegyně v práci a strávily jsme tam asi hodinu a půl. Zhruba po hodince Klářina neustálého štrádování po kanceláři tam a zpět mi říká kolegyňka : ?A to si ani chvilku nesedne?? Tak jí říkám, sedí když jí, leží když spí, jinak chodíme, chodíme, chodíme. Tak se mi divte, že jsem večer vyřízená. Poslední dobou si chodím s Klárou lehnout po obědě, na úklid kašlu, jsem ráda, že si dvě hodinky zdřímnu.
Taky jsem se chtěla zeptat, jak jste na tom s vašima manžílkama. Přenecháváte mu třeba dítko, když přijde z práce, aby jste si odpočinuly? Vždycky mám chuť mu ji prdnout a říct, tak a teď se starej ty. Ale zase na druhou stranu si říkám, on do teď pracoval v práci, je taky unavený, jako já. Kdybych mu ji ale nedala aspoň na chvilku, tak by se přes týden skoro neviděli, nebo by si spíš ani nepohráli. Protože manža přijde v šest, chvilku trvá než se nají, je půl sedmý a v sedm už koupu Kláru a jde spát. A navíc jsem trošku pako, mám pocit, že s ní musím být pořád, když ji hlídá někdo jiný tak si ani pořádně neodpočinu, protože si říkám, co asi dělají, jestlipak Klárka nebrečí. No prostě blbec! Ale teď jsem se rozhodla, že vyrazíme s kamarádkou někdy večer a děti necháme chlapům, tak jsem zvědavá, jestli to uskutečníme. Uklidnit brečící Kláru totiž umím jenom já, takže jsem zvědavá, co by dělal, kdyby se v noci probudila.
Už plácám páté přes deváté, takže radši končím. Holky, mějte se moc krásně, užívejte se víkendového teplíčka a posílám pohlazení mimískům.
Kačkač
Přečtěte si také
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 1110
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 1080
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 902
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1357
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 2587
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 2382
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 4849
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 829
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2720
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1860
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...