Štěstíčka - díl 58
- Rodičovství
- 31.10.04 načítám...
Ahoj holky, tak se trochu se zpožděním a nepřihlášená (nějak mi to nejde) hlásíme s Matějem o slovo :) Píšu deníček tepreve v neděli večer, i když plány byly zela jiné a to na večer sobotní. Jenže: v pátek jsme odcestovali všichni na chalupu, kde se konala oslava strejdovo 5O. narozek, byla tam i segra s detma, no zabavy kopec:)
Brali jsme sebou notebook, protože Petr chtěl večer pracovat, tak jsem byla klidná, že deníček v poho stihnu. Nu, jenže po vybalení věcí jsme zjistili ze nám chybí zdroj a baterka je upně vybitá, takže smůla, Petr nemohl dělat (což bylo horší) a já si cestovat po internetu. Tak to toliko.....
Jinak víkend byl super, no, to počasí mohlo bejt lepší. Nevím, jak v ostatních koutech ČR, natož jak v takové Anglii, ale já byla v západních čechách a tam fakt nic moc. Bezvadně jsem se tam přejídala, nu jak vždycky. Teď mi je blbě, jednak asi od žaludku a jednak mi je pořád strašná zima. Ale falt děsná. Když jsou ostatní v triku, tak já mám: spodní košilku, triko a mikinu. Doufám, že se ze mě nestala zmrzlina a že je to „jen“ tim těhotenstvím.
Matěj byl na chalupě strááášně hodnej (až na spaní, proto se možná cejtim tak hrozně, on se tam porád budil a vtával v šest, na což nejsem zvyklá), ale jinak si spokojeně hrál se svým o rok starším bratrancem a vůbec se netahali o hračky, no měla jsem z nich veeelkou radost. Moje mamka mi tedy Matika trochu kazila rohlíkama, jakmile Matěj začal natahovat ruce po jakymkoliv jídle, už měl v ruce rohlík. No a Matěje vzrušuje cokoliv co se dává do pusy, tak je urohlíkovanej a zdá se mi, že si vytvořil „hezký zvyk“. Doma v Praze, když jsme pak už sami večeřeli, tak dostal záchvat, že on nic nemá (už byl po). Fakt byl uplě vzteklej (a dřív to nedělal), ale byli jsme drsný a nic nedostal. On je s tim jidlem fakt děsnej. Chodíme se dívat do místního lesoparku na kozy a kachny a běda, když je někdo krmí. To hypnotizuje sáček s tvrdejma rohlíkama, a nejradši by se mezi ty kačeny vrhnul a všechno jim snědl. Ale aby se naučil, že koza dělá méééé, to ne
Jediné co z něj dostanem je občas nesmělé ha ha na pejsky. Ale v knížce mi místo na dotaz, kde je pejsek? hrdě ukáže na myš či králíka a ještě se tomu směje. Občas mam pocit, že mi to dělá schválně. Ale co, však on jednou ty zvířátna znát bude!
Na tý chalupě jsme večer zašli na pokec se starejma kámoškama z dětství, všechny maji děti a všechny mě označily za blázna co se týče našeho dašího mimi. Ale já to beru
Docela mě vyděsily plány mojí milé maminky, že v červnu se tam bude rekonstruovat koupelna a že by na týden potřebovali Petrovu pomoc. Super. Takže já budu doma sama v bájo období šestinedělí. To první jsem sice zvládla naprosto totálně v klidu a pohodě, ale co já vím, jak se hormony projeví tentokráte!!!
Příští pondělí jdu na genetickej ultrazvuk a podle výsledků a výsledků z krve se ukáže, jestli půjdu na amnio jako jsem byla s Matějem. Samo se děsim toho, jak to dopadne, ale na druhy straně si občas přeju, aby mi dr. zase tu plodovku doporučili a pak měla až do konce těhu klid. Jsem blázen, co?
Jo, ještě jedna super novinka - od zítřka má Petr nohu v sádře kvůli achilovce, takže sbohem dlouhé procházky o víkendech a že by vyrazil na odpoledne s Matějem sám…už vůbec nehrozí. Chjo chjo.
Tak holky, já budu končit, letim dát horkou vanu spát spát spát, trochu tady melu pátý přes deváty a nemá to hlavu a patu, jsem trochu indisponovaná, tak odusťte, příště to bude lepšá. OPRAVDU ![]()
Paaaa
Martina a MAtěj a kdosi 10+3tt (celá rodina mě stresuje kecama o tom, že to musí bejt holčička, kašlu na ně, chci kluka ![]()
Přečtěte si také
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 221
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 536
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 339
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 503
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 432
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 4031
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 3021
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 1514
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 1561
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 1077
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...